My a média

Týdeník Strakonicko 34/2020

Ve čtvrtek 12. března t. r. se konala v městské galerii dosud poslední letošní přednáška. Pozvání přijala Mgr. Ina Píšová, která návštěvníky provedla historií legionářské anabáze svého pradědečka Jana Kouby z nedalekých Pasek a také zážitky ze své cesty po Transibiřské magistrále z Moskvy do Vladivostoku. Vše zaznamenala v knížce, která získala cenu Hanzelky a Zikmunda za cestopis roku 2018. Všichni přítomní věděli, že se nyní naše galerie uzavře z důvodu koronavirové epidemie a v naplánovaném programu nebudeme moci pokračovat. Většina návštěvníků domů nespěchala a jakoby si chtěla atmosféru cestovatelského setkávání, co nejdéle užít. V pátek 13. března ráno jsme ještě otevřeli infocentrum, kde jsme rozdávali letáčky s informacemi o nouzovém stavu. V poledne na základě pokynů z Asociace turistických informačních center bylo však také infocentrum pro veřejnost uzavřeno. Brzy dorazily zprávy od našich kolegů z muzeí Jihočeského kraje a z Národního muzea, že všichni museli opustit svá pracoviště a pracovní aktivity téměř omezit. Městské muzeum a galerie Vodňany svou interní činnost nepřerušilo. Ukázalo se, že za měsíc uzavření se toho dá stihnout skutečně hodně.

Začali jsme stěhovat nábytek v prostorách galerie a paní Pavla Hortová s velkým nasazením vyčistila všechny koberce v expozicích i kancelářích. Navíc pro všechny muzejníky obratem našila slušivé vzorované roušky. Děkujeme! Pan Radek Varyš ochotně přispěchal a přeinstaloval v depozitáři archeologie, textilu a numismatiky světla tak, abychom mohli nainstalovat nové police k uložení restaurovaných korouhví a praporů. Sbírku geologických nálezů jsme přestěhovali do nového hlavního depozitáře ve dvoře radnice. Nyní stěhujeme předměty řemeslné výroby. Ve vodňanské sbírce se nachází více než 14 tisíc předmětů. Škodí jim nejen vlhkost, vysoká teplota a biologičtí škůdci, ale především prach. Sbírkové předměty je potřeba před uložením na určené místo vždy správně a řádně očistit. Nutné je bezchybné zapsání do elektronické evidence. Celkově se vždy jedná o časově náročnou činnost. Také infocentrum jsme nenechali bez povšimnutí a vše vystěhovali, aby pan Václav Iral mohl opadané zdi vyštukovat a následně vybílit. Po řádném úklidu je již nábytek na svém místě a plní se zbožím a letáčky pro budoucí návštěvníky. Ve spolupráci s firmou PTS Vodňany bylo vytištěno aktualizované vydání letáku Putování za vodňanskými mlýny a v tiskárně se už tiskne dotisk Průvodce po vodňanských památkách. Vše najdete k přečtení i vytištění na webových stránkách infocentra. Díky elektronickým technologiím jsme nepřerušili činnost poradny pro badatele – historiky i vlastivědné nadšence, kteří se nepřetržitě ozývají.

Smutné autory domluvených výstav a přednášek i všechny zájemce o ně snad potěšíme sdělením, že nebudou chybět v budoucím kulturním programu, až budeme moci znovu otevřít. Všem přejeme zdraví a těšíme se na Vás!

J. Velková, Zpravodaj města Vodňany, 4/2020

Na Bílou sobotu 11. dubna 2020 spisovatel Jan Bauer, literární rekordman, čestný občan města Vodňany a zakladatel Zeyerových Vodňan, pravidelného setkání jihočeských spisovatelů a jejich přátel s žáky, studenty a zájemci o literaturu na Vodňansku, oslaví 75. narozeniny. Původně plánovanou oslavu na vernisáži výstavy Festival knih Jana Bauera v neděli 1. března t. r. v městské galerii musel odložit ze zdravotních důvodů. Návštěvníci a kamarádi mu aspoň na dálku přáli brzký návrat z nemocnice domů a především uzdravení. Doufali, že se společně setkají na plánovaných akcí letošních „Zeyerovek“. Ty se však z důvodu koronavirové pandemie odkládají na podzim. Naštěstí si díky bezkontaktním technologiím můžeme s Janem Bauerem psát či volat a také čtenáři Zpravodaje přečíst následující krátký rozhovor (s Honzou si tykáme).

Na vernisáž tvých knih přišlo padesát gratulantů a smutek nad tvou nepřítomností vystřídala starost. Jak se ti nyní daří a co v čase, kdy nemůžeš cestovat za čtenáři do knihoven po celé republice, děláš a co tě potěšilo?

„Bohužel mi vernisáž překazila silná chřipka, která těsně předešla koronavirovou epidemii. Teď už jsem naštěstí zdráv, tak čas trávím především psaním další historické detektivky, která se bude jmenovat Vraždící golem. Vyjít by měla ještě letos.“

Patříš mezi osobnosti, které naše malé město mezi širokou veřejností proslavily. Než ses nedávno odstěhoval do Českých Budějovic, museli jsme v muzeu pravidelně zodpovídat dotazy, zda skutečně ve Vodňanech bydlíš, jestli jsme tě někdy viděli apod.? Byla to náhoda (pro nás bezesporu šťastná), že jste s manželkou zakoupili dům pod Račickým vrchem?

„Byla to úplná náhoda. Bydleli jsme v Praze a o víkendu jsme jezdívali s manželkou na tchánovu chatu na Berounce. Ne vždy jsme se však s manželčinými rodiči shodli. Však to jistě všichni znáte. Proto jsme hledali něco vlastního a vzhledem k tomu, že jsem tehdy, bylo to v roce 1973, pracoval v Zemědělských novinách, narazil jsem tady na inzerát na chalupu u Vodňan. Odpověděl jsem jako první, domluvili jsme se s majitelem a stali se z nás chalupáři. V roce 1998 jsme se sem přestěhovali natrvalo a já tady vydržel až do vážného onemocnění manželky.“

Proslul jsi jako autor historické detektivky převážně z období středověku. Čtenářský rozhled a dějepisné znalosti jsi zúročil v knihách o panovnících a šlechtických rodech. Věnoval si se ale i poutnickým knihám o historii české krajiny. Navštěvuješ také historické objekty a hrady – máš některé v oblibě? Případně, který hrad jsi dosud v Čechách nenavštívil, přestože bys o to stál?

„Samozřejmě české a moravské hrady a zámky a jejich historie jsou mou velkou vášní. Není však v mých silách spatřit skutečně všechny. Asi nejraději mám zámek v Českém Krumlově, protože jsem v tomto městě žil v 60. letech minulého století. Ale rád mám také zámek v Telči nebo v Jindřichově Hradci či v Třeboni.“

Výstavu v městské galerii, která byla otevřena pouze devět dní, se budeme snažit prodloužit, aby nezůstala nedostupná pro všechny zájemce. Téměř stovku vystavených knih (většina je z fondu Městské knihovny Vodňany) jsi doplnil publikacemi ze spisovatelských počátků s ekologickými tématy a rozhovory s vybranými osobnostmi, ale také knížkami, které jsi nevydal pod svým jménem. Co tě vedlo k používání pseudonymů, a to zvláště k těm ženským?

„To byl nápad nakladatele. Chtěl ode mne milostný historický román a domníval, že pokud bude na něm podepsána žena, bude to věrohodnější a hlavně se kniha bude lépe prodávat. A tak vznikla Anna Březinová a později také Viola Slavíková.“

Nelze se nezeptat, na jakou knihu se mohou čtenáři těšit a kolikátá to již bude v pořadí?

„Všechno záleží na tom, kdy se po epidemii otevřou knihkupectví. Ale už teď si mohou zájemci objednat na webových stránkách nakladatelství MOBA Brno mé romány Všude číhá smrt a Věčný je jen Bůh. V květnu by měla vyjít další kniha s názvem Než přijde kat. Kolikátá to bude? Tuším asi 190.“

Děkuji nejen za rozhovor, ale i za tvůj přátelský vztah k našemu městu. Přeji zdraví, optimismus, pohodu a stálý úspěch u věrných čtenářek a čtenářů!

J. Velková, Zpravodaj města Vodňany 4/2020

Oprava: V textu je mylně uvedeno, že výstava potrvá do 24. března. 
Ve skutečnosti končí již 8. března.

Výstavu fotografií Karla Burdy z let 1989 – 1990 navštívilo 826 návštěvníků, z toho 160 přišlo na vernisáž. Dále během výstavy proběhlo 32 lektorských programů pro 563 žáků a studentů vodňanských škol. Nejmladší návštěvníci jsou žáky 4. C. Děkujeme všem, kteří pomohli nejen výstavu uspořádat, ale také ji navštívili. Poděkování přináleží také učitelům ZŠG, ZŠ 5. května a Trivis – SŠV Vodňany, kteří na výstavu přivedli mladou generaci.

J. Velková, Zpravodaj města Vodňany, prosinec 2019

Foto Mgr. Petra Kochrdová, třídní 3. NG

VODŇANY - Málokterá města mají tak dokonale zmapované události Sametové revoluce jako Vodňany. Fotograf Karel Burda zachytil všechna místa a lidi nejen v průběhu převratu, ale také po něm. Díky tomu, vznikla velmi rozsáhlá výstava, která podle ředitelky muzea Jitky Velkové nemá v našem regionu obdoby.

Největší výstava sametové revoluce v regionu

Výstava obsahuje víc jak 150 fotografií z osmdesátých a devade­sátých let a originální dokumenty jako noviny, letáky a výzvy ke stáv­ce. Ve třech velkých výstavních místnostech muzea, jsou fotogra­fie a dokumenty včetně tehdejšího tisku, plakátů nebo pionýrského kroje, které mapují atmosféru před listopadem 1989, průběh revoluč­ních dnů i události porevoluční. Je zde popsána a vystihnuta atmosfé­ra, hlavní aktéři i lidé v ulicích. Ne­chybí ani výpovědi pamětníků a fotografie lidí z nově se rodícího Občanského fóra. Je vidět, jak se události oproti Praze o několik dnů pozdily díky tomu, že venkov byl tehdy od hlavního města odstřižen. „Tak rozsáhlá výstava mohla vzniknout především proto, že Ka­rel Burda od roku sedmdesát pravi­delně a velmi disciplinovaně fotí všechny události ve svém rodném městě. S fotoaparátem se účastnil třech největších demonstrací, kte­ré ve městě proběhly," říká ředitel­ka muzea Velková.

Informace ze škol a divadelních ochotníků

„Oficiální média dávkovala zprá­vy velmi opatrně a s rozpaky, co si mohou či nemohou dovolit pustit. Média byla stále pod dohledem Komunistické strany, takže co si budeme povídat, k nám se to do­stávalo zkreslené a se zpožděním,“ vysvětluje Karel Burda.

Nebyl internet se sociálními sí­těmi ani mobilní telefony. „Praha byla uzavřená policií, která kont­rolovala auta a kdo si tehdy mohl dovolit sednout do auta a jet do Prahy? První informace přivezli učitelé, kteří jeli do Prahy na diva­dlo Semafor a byli tedy prvními účastníky stávky divadel přímo v hlavním městě. Někteří lidé se účastnili velké demonstrace v Čes­kých Budějovicích a 22. listopadu k nám přijeli vysokoškoláci z Pra­hy a někteří amatérští divadelníci, protože věděli, že tu najdou lidi, se kterými o tom budou moci hovořit. Další informace jsme dostali 24. lis­topadu, 25. a 26. se tu uspořádaly hned stávky a směřovalo se k té celo­národní, generální stávce 27. listo­padu. Všechno jsem dokumentoval a archivoval," popsali Karel Burda a Jitka Velková. Lidé se domlouvali a scházeli v restauraci Pod Věží.

Není tedy divu, že do Vodňan se informace dostávaly skrze divadel­níky a školy. „Jednou z nejvýraz­nějších postav tehdejších událostí byl vysokoškolský pedagog, dra­matik, režisér zdejšího ochotnické­ho souboru Šupina František Zborník. Velice výraznou osobností byla ředitelka lidové školy umění Věra Říhová, která dala ten první velký impuls k veřejnému vystou­pení, dala k dispozici školu i cyk­lostyl ve škole. Další osobností byl její kolega Martin Pixa. Tehdejší učitel výtvarné výchovy a zároveň zaměstnanec muzea Jiří Vinklát, který byl tvůrcem všech transpa­rentů na první demonstraci. K vý­stavě vznikla kniha Sametové Vodňany. Dokumentuje události sametové revoluce i událostí ná­sledné s fotografiemi Karla Burdy.

Výstava bude otevřena do nedě­le 17. listopadu a v restauraci Pod Věží bude vzpomínkový pořad s rockovým koncertem.

Pavla Maradová, Týdeník Strakonicko 46/2019, s. 11.

Zajíčci, panenky dráčci a mnoho a mnoho dalších hraček a textilních dekorací je do 29. prosince k vidění v Informačním centru ve Vod- ňanech. Všechny je vyrobila Eva Grünerová z Vodňan. Je vyučená švadlena a první hračky začala vyrábět přibližně před dvěma lety. „Tehdy se má vnučka učila vyprá­vět pohádky a mě napadlo, že by jí to mohlo jít snáze, kdybych jí vyrobila divadélko. První postavič­ky tak byly na světě. Vnoučátka to zaujalo, a tak jsem pokračovala,“ říká Eva Grünerová.

Poslední rok vyráběla textilní hračky hlavně pro zmiňovanou výstavu. Celkem jich do vodňan­ského íčka dovezla kolem šedesáti. „Lidé si tam hračky mohou koupit a rovnou odnést Co zbyde, dám malým dětem třeba do dětského domova nebo do nemocnice," říká Eva Grünerová. Její hračky zatím nejsou jinde k prodeji, a jaký o ně bude zájem, ukáže až výstava.

Měkoučcí mazlíčci stojí okolo dvou až čtyř set korun. „Mnozí mi říkali, že za ruční práci bych si mohla říci i více, ale já si myslím, že na tak malé město jako jsou

Vodňany, je tak akorát. Navíc šití hraček je pro mě koníčkem a ne výdělečnou prací," dodává šikovná švadlenka s tím, že by se výrobou hraček snad ani živit nechtěla. Má prý obavu, že by jí to mohlo pře­stat v takovém množství bavit.

Strakonický deník, 30. 10. 2019