My a média

Vážení spoluobčané, čtenáři vodňanských periodik, příznivci rubriky Vodňany včera a dnes.

S příchodem nového roku 2022 jsme doslova zahrnuti negativními zprávami a prognózami tu ze strany zákeřných virů, tu ze strany inflace, zvyšování cen nejen energií … O to více jsem rád, že mohu napsat něco pozitivního, být alespoň drobným zvěstovatelem dobré zprávy.

Již více než 40 let se, pravda – s přestávkami, setkáváme v místních periodikách s rubrikou Vodňany včera a dnes. Myslím si, že nejen já, ale většina pravidelných i občasných čtenářů se těší na okamžik, kdy bude zkoumat rozdíly na fotografiích stejného místa ve městě. Na fotografiích, které věrně a bez příkras zachycují realitu vzdálenou desítky let a konfrontují ji se současností.

„To všechno odnes čas,“ zpíval kdys nezapomenutelný Waldemar Matuška. Čas nejen odnáší, ale i přináší. Někdy je odnesené ku prospěchu dneška, někdy naopak. To nikdy dopředu nevíme. Nikdy ale neškodí, když se ohlédneme. Takové veskrze milé ohlédnutí pro nás připravila dvojice tvořená panem Karlem Burdou a Mgr. Jitkou Velkovou. Sta a sta hodin vpravdě mravenčí práce dalo vzniknout naprosto originální publikaci, která světlo světa spatřila těsně na konci právě uplynulého roku.

Autorské fotografie Karla Burdy z let 1976 až 2021, stejně jako fotografie z dob dávných, na které se v různých archivech a složkách leta něžně snášel prach zapomnění, pohladí oko i duši. A pokud se zdaří vše doprovodit profesionálním odborně hutným textem, tak výsledkem může být jen kvalita. Přiznávám, že jsem nadšen. Z publikace čiší, že všichni, kteří na ní pracovali, konali ne proto, že museli, ale proto, že chtěli. Vložené pomyslné srdíčko je na výsledku znát.

Při listování a čtení jsem se neustále vracel, zadumaně zkoumal, sám pro sebe nostalgicky komentoval. Čas sice nelze zastavit, ale díky této publikaci se mně dokonce vrátil o desítky let zpátky. Díky. Mám radost, o kterou jsem se chtěl podělit.

„Vodňany včera a dnes“ jsou cca 150 stránkovou knížkou doslova nabitou fotografiemi a textem. Navíc, jako bonus a příslib pro příznivce Vodňan minulých i současných, v titulku publikace se nenápadně skví číslice 1. Drahý autorský týme, těším se na pokračování.

Mgr. Ladislav Vovesný, Zpravodaj města Vodňany 3/2022, s. 9.

Cena Šumavská ozvěna ))) se letos udělovala podruhé. V minulém roce s přesvědčivým náskokem zvítězila kniha Emila Kintzla a Jana Fišera – „Zmizelá Šumava 2“. Pokračování příběhů této autorské dvojice „Zmizelá Šumava 3“ tak bylo očekávaným favoritem i v letošním roce. Ovšem stalo se, co nikdo nečekal – na první místo se prodrala kniha „Helfenburk v pověstech“ kolektivu autorů pod vedením Jitky Velkové, civilním povoláním ředitelky Městského muzea a galerie ve Vodňanech. Ovšem ne nadlouho. Síla čtenářského a televizního zázemí populární dvojice Kintzl / Fischer se projevila naplno a „Zmizelá Šumava 3“ se ujala s velkým náskokem vedení a zdálo se, že je rozhodnuto. Ovšem helfenburští se ukázali jako houževnatý soupeř a široká síť vazeb, nejen od ekologické organizace Hnutí Brontosaurus, po skupiny historického šermu, vzniklých po desetiletí společných akcí – slavností a brigád ke zvelebování proslulé zříceniny, přinesla ovoce v podobě druhé vlny podpory. Tichý útok vyvrcholil ve sváteční den 17. 11. převzetím vedení, které už příznivci knihy až do konce soutěže z tlačítek myší nepustili. A tak se druhým laureátem online hlasování stal „Helfenburk v pověstech“.

Při vyhlášení výsledků byl uveden celkový počet platných hlasů (2 380) a hlasů pro vítěze (1 117). Jak vidíte, letos hlasovalo téměř 2,5x více čtenářů a příznivců, než v loňském roce, z čehož máme jak my, pořadatelé, tak autoři a nakladatelé knih na dalších místech velkou radost, protože to znamená více popularity pro zúčastněné knihy.

Hlas Šumavské ozvěny ))) se na naše stránky vrátí zase příští rok koncem září – v "Den otevírání šumavských literárních pokladů" – tedy oficiální zveřejnění nominovaných knih.

Budeme se těšit, že hlasů bude v příštím ročníku ještě více! ;-)

S pozdravem IN NOMINE LIBRIS

organizační výbor festivalu Šumava Litera

Symbolicky v předvečer letošního 1100. výročí umučení sv. Ludmily († 921) vydalo roku 2020 Nakladatelství Lidové noviny pod patronací Archeologického ústavu AV ČR v  Praze a  Filozofické fakulty a  Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy v Praze výpravnou publikaci pod názvem Ludmila. Kněžna a světice, věnovanou okolnostem života, významu i úctě české kněžny a jedné z nebeských ochránců naší vlasti.

Nejstarší vrstvy našich dějin dokumentují především prameny hmotné povahy, k nimž se nesměle připojují první památky písemné, zejména literární. Kniha ve středoevropském kontextu přibližuje politický, hospodářský i kulturní vývoj v české kotlině počátků raného novověku. Do velmi vzdáleného dávnověku však sahají kořeny i jednoho doposud užívaného pojmu – kostel, odvozeného z latinského označení opevněného místa či později hradu castellum, neboť právě na hradištích bývaly budovány první kostely, zárodky budoucích (velko)farností. Závěrečný oddíl je věnován úctě sv. Ludmily v průběhu dějin. V duchu národního obrození bývala chápána jako Matka národa českého a patronka českých škol a vzdělanosti. Coby laskavou babičku učící a  žehnající vnukovi sv.  Václavovi ji v  návrhu na vnější výzdobu nově školní budovy v  Protivíně roku 1902 zachytil Mistr Mikoláš Aleš. Reprodukci rozměrného kartonu ze stálé exposice městské galerie ve Vodňanech si vydavatelé knihy vyžádali pro obrazový doprovod kapitoly o moderní době. To je velká pocta! A také svědectví o významu sbírek Městského muzea a galerie ve Vodňanech. Mezi vystavenými díly Mistra Mikoláše lze nalézt ještě jedno vypodobnění svaté kněžny, které o několik let dříve vytvořil pro sbor českých patronů na západním štítě děkanského kostela Narození Panny Marie ve Vodňanech.

Publikaci lze vřele doporučit všem vážným zájemcům, kteří hledají poučení (nejen) o počátcích našich dějin.

Pavla Stuchlá, MaG Vodňany, foto Karel Burda, Zpravodaj města Vodňany 2021/6

Mikoláš Aleš: Sv. Ludmila učí svého vnuka sv. Václava. Městské muzeum a galerie Vodňany

Průvodce hradem a jeho historií - Pověsti o „pustém zámku“

Vydalo Městské muzeum a galerie Vodňany 2020, 66 stran.

ISBN 978-80-906682-5-6

I v této těžké době koronavirové pandemie se podařilo Městskému mu­zeu a galerii Vodňany vydat zajímavou knihu Helfenburk v pověstech. Nedíl­nou součástí této publikace je reedi­ce hradního průvodce, dílo zesnulého amatérského regionálního historika a genealoga, který mj. patřil k zakladatelům Společnosti J. J. Ryby v Rožmitále pod Třemšínem, Ing. Ivana Hoyera (1918-2005).

Kniha je rozdělena do dvou částí, v první najdeme vlastivědně-historický průvodce hradem Helfenburk (s. 7-13).

Poté následuje výběr 10 pověstí o „pustém zámku" a jeho okolí - Poklad na Helfenburku, Skřítek u pokladu, V hladomorně, Poustevna na Helfenburku (Jandova bouda), Divoch z Helfenburku, Kočičí bál, Čert a Nána, Tiché vody, Pověst o založení Bavorova a Tajná chodba do Bavorova (s. 17-61). Poetic­kou krásu těchto pověstí umocňují ilustrace Čeňky Ryšlinkové, absolventky II. stupně výtvarného oboru Základní umělecké školy Vodňany.

Závěr knihy tvoří soupis pramenů a literatury vztahující se také k jednotli­vým pověstem.

Editorkou a autorkou úvodního a závěrečného textu je Mgr. Jitka Velková, ředitelka Městského muzea a galerie Vodňany, které právem patří poděkování za odvedenou práci. Současně lze ocenit i píli a svědomitost obou redaktorek textů - PhDr. Hany Soukupové a PhDr. Pavly Stuchlé Ph.D.

Kniha potěší regionální patrioty i milovníky starobylých pověstí.

František Kotěšovec, Výběr 2020/57, č. 4

V dlouhém seznamu jmen – obětí první světové války, na pomníku v Zeyerových sadech je téměř na počátku uveden také spisovatel Karel Čada Šarlih. Zemřel před 105 lety ve vojenské nemocnici ve Vídni dne 18. dubna 1916 a poté byl převezen do Vodňan k uložení do rodinného hrobu. Avšak místo jeho posledního odpočinku se na někdejším hřbitově u kostela sv. Jana Křtitele nezachovalo a spisovatel upadl do zapomnění.

Narodil se 8. srpna 1882 ve Včelné pod Boubínem, kde jeho otec Tomáš Čada působil jako správce schwarzenberské pily. Později vyrůstal v Chřešťovicích, kam byl otec přeložen. Absolvoval gymnázium v Písku a kadetní školu nejdříve ve štýrském Strassu a pak v Praze. Téměř deset let sloužil u vozatajstva v Temešváru. Po absolvování kurzu v Budapešti byl v hodnosti rytmistra přeložen do Přemyšle v Haliči a po vypuknutí války se stal velitelem 10. etapní vozatajské skupiny v Cholmu v ruském Polsku, kde onemocněl zánětem ledvin. Zemřel v pouhých 34 letech.

Během vojenské služby zajížděl do Vodňan k rodičům, kteří se sem po odchodu otce do penze přestěhovali do bytu v tehdy nové budově Spořitelny na náměstí. Maminka Antonie, roz. Mašková, pocházela z našeho města z rodin koželuhů a také hostinských živnostníků – Modrá hvězda (Mlýnská ul.), U Papírníků (Tyršova ul.), později i Hotel Mašek (ul. ČSLA). Karel Čada během svých návštěv určitě nevynechal možnost setkání s knihtiskařem Antonínem Dvořákem, jehož podnik sídlil ve stejném domě.

Od studentských let psal příspěvky do několika časopisů. Napsal celou řadu novel a povídek z vojenského prostředí i literaturu překládal. Mezi nejznámější patří soubory Erotické dobrodružství Nikity Ochalčuka, Úšklebky sexu či Lenhard a ženy, také románek Sobecké mládí Vratislava Vratkovského i divadelní hra Dohra, kterou Národní divadlo uvedlo po jeho smrti. Není bez zajímavosti, že pseudonym Šarlih má kořeny v dětském pojmenování Šarlik (Karel – Charles), avšak tiskař popletl v sazbě poslední písmeno. Jeho nositel si jméno ponechal i s neúmyslnou chybou.

Rozrodu předků zapomenutého spisovatele se věnoval známý genealog MUDr. Jan Antonín Mager. S jeho poznatky se můžete seznámit ve sborníku Vodňany a Vodňansko 10 či na webu vodňanského muzea.

J. Velková, Zpravodaj města Vodňany 2021/4

V květnu 2018 došlo k zajímavému kontaktu mezi vodňanským městským muzeem a galerií a Melanchthon-Forschungsstelle der Heidelberger Akademie der Wissenschaften, která realizuje jeden z dlouhodobých výzkumných projektů Teologické fakulty tamější Ruprecht-Karls-Universität, nejstarší univerzity v Německu (založena 1386).

Němečtí badatelé od roku 1963 vydávají korespondenci Filipa Melanchthona (1497 – 1560), jednoho z předních představitelů německé reformace, mj. autora augsburského vyznání víry a zakladatele německého protestantského školství, který na akademickou půdu vstoupil studiem v Heidelbergu. Přednášel pak převážně ve Wittenbergu. Právě on napsal – po způsobu humanistů ve formě dopisu – předmluvu k latinskému překladu sbírky duchovních písní Cantiones evangelicae, kterou roku 1554 ve Wittenbergu vydal Georg Rhau. Její autor M. Václav Nicolaides Vodňanský je však v Německu prakticky neznámý.

Internetová síť badatele dovedla až na webové stránky Městského muzea a galerie Vodňany, kde se jim dostalo základních informací díky užitečné příručce Významní rodáci Strakonicka, kterou obětavě sestavil tamní archivář Mgr. Milan Hankovec. Ty pak mohly býti doplněny o další, mj. ze stránek příslušných svazků Mosteckého dějin města, Pamětí vodňanských domů a především Rukověti humanistického básnictví. Tazatelé vyjádřili potěšení nad tím, že se na dávného rodáka ve Vodňanech nezapomíná.

Václav Nicolaides Vodňanský, známější jako M. Václav Sophianus Vodňanský z Radkova, se narodil po roce 1520 do význačné vodňanské rodiny s příjmením Patita. Byl tedy mladším vrstevníkem M. Havla Gelasta Vodňanského. Na rozdíl od něho se přiklonil k náboženskému novoutrakvismu, podnícenému mladou německou reformací luteránského zaměření, a nevstoupil do stavu duchovního.

Rodině Patitově na přelomu 15. a 16. století náležel dům nyní čp. 10 na náměstí Svobody, dvůr na předměstí a četné pozemky. Václavův otec Mikuláš Patita (odtud Nicolaides = Mikulášův syn) po léta zasedal v městské radě. V době, kdy plnoletý M. Václav požádal o podíl po zesnulém otci (1549), žili jeho sourozenci Pavel, Štěpán, Apolena a Kateřina. Ovdovělá matka Markéta († 1572) spolu se syny jakožto dědici z otcovy závěti (1543) prodala roku 1550 rodinný dům.

Václav pravděpodobně nabyl prvotního vzdělání na městské škole v jihočeském rodišti. Pokračoval na partikulární škole v rovněž královském městě Žatci a poté jako nemálo soukmenovců na pražské univerzitě (1543 bakalář, 1545 mistr svobodných umění). Možná, ovšem nedoloženo, na univerzitách v Basileji a ve Wittenbergu. Do Žatce v severozápadních Čechách se navrátil jako učitel. Následně se stal městským písařem (1554). Roku 1558 získal erb s přídomkem z Radkova. V Žatci také 13. prosince 1564 zemřel. K uctění památky jeho a některých tamních měšťanů vydali přátelé sborník básní (1565).

Díky poctivé dlouholeté rukodělné práci i vymoženostem techniky se němečtí badatelé mohli obeznámit, ale i my si připomenout jednoho učeného krajana s vazbami ke kořenům německé reformace, jehož životní pouť se ve Vodňanech započala před téměř pěti stoletími. Naopak díky němu se prostřednictvím vydávané Melanchthonovy korespondence může povědomí o Vodňanech šířit nejen ve středisku vzdělanosti Heidelbergu, nýbrž i dále po světě.

Sp., Zpravodaj města Vodňany 2018/6

Dne 23. března 2021 uplyne 140 let od chvíle, kdy se ve vodňanském domě s lékárnou narodila dcera Marie manželům Františku a Marii Heritesovým. Děvčátko zde vyrůstalo v milující rodině společně s mladší sestrou Boženou. Od raného dětství se u ní projevovalo hudební nadání a osudem i láskou se jí staly housle. Podporovali ji nejen rodiče, ale značnou ctižádost ve zdokonalování ve hře na strunný nástroj v ní nenásilným přístupem vyvolal také Julius Zeyer. Velmi mu záleželo na rozvoji talentu nadané dívky. Sama později vzpomínala na příjímací zkoušku na konzervatoři v Praze a zároveň na nečekané setkání s ním. »Byla to náhoda, že i on byl z Vodňan v Praze? A že v onen určitý den a čas měl právě cestu přes Karlův most? Často jsem si ráda myslívala, že to byl zájem o mne, který ho tam přivedl. Zeyer se vyptával, jak zkouška dopadla? Tatínek se smíchem prohodil: „Přehrála několik taktů a všichni kývali a měli toho už dost.« Poté v letech 1894 – 1901 studovala u Otakara Ševčíka. Po absolvování ji čekala kariéra houslové virtuosky. Vystupovala nejen v Praze, ale i v Londýně, Paříži a v dalších evropských městech. Podnikla turné po carském Rusku a s Českou filharmonií hrála v Budapešti, Vídni a Terstu. V roce 1904 odjela do USA a Kanady, kde vystupovala i s pěvkyní Emou Destinnovou. V Americe se provdala za podnikatele Josefa Kohna. Zde se jí také narodila dcera Marie. Bohužel v roce záhy 1910 ovdověla. Jako americká občanka žila pak s dcerkou u rodičů v Praze do roku 1916, kdy Čechy z obavy před internací opustila. Po válce se sem stále pravidelně vracela a také vystupovala před českým publikem. Její poslední koncert ve Vodňanech se konal o Vánocích v roce 1937. Svou vlast již nikdy nenavštívila, ale vytrvale si dopisovala se svou sestrou Boženou. V Americe působila jako hudební pedagožka na několika místech. Zemřela 13. července 1970 u své dcery na Floridě. Hudební kariéře Marie Heritesové, provdané Kohnové, se šířeji studijně dosud nikdo nevěnoval. Část její korespondence a řada dokumentů, které jsou uloženy v archivu Městského muzea a galerie Vodňany, stále čekají na badatelské zpracování.

J. Velková, Zpravodaj města Vodňany, 2021, č. 3, s. 15. 

Foto: J. F. Langhans Praha, c. k. dvorní fotograf

Děkujeme paní Romaně Klíčkové z Nýrska za darování do archivu MaG Vodňany

V loňském roce uplynulo již 130 let od chvíle, kdy se v budově okrouhlické školy narodil budoucí malíř, grafik, ilustrátor i scénograf Jan Zrzavý. Jako malý hoch zde pociťoval nepopsatelný strach, když ho večer otec poslal z vytopené kuchyně třeba pro krabičku per do třídy. V mysli nadaného Jeníka se zobrazovaly nejen tajemné bytosti, ale také příšery, které se ukrývaly v zákoutích dlouhých temných chodeb školy. Díky mimořádné představivosti si vytvořil vlastní kouzelný svět, na který nikdy nezapomněl a v dospělosti ho popsal ve svých pohádkách. Poprvé se z nich mohly děti těšit o Vánocích v roce 1920, kdy je v nakladatelství Aventinum vydal vodňanský rodák Otakar Štorch-Marien.

Novým vydáním Jeníkových pohádek připomněla Společnost Jana Zrzavého v Krucemburku pod vedením PaedDr. Jitky Měřinské nejen kulaté výročí narození obdivovaného malíře, ale také stoleté jubileum vydání jeho půvabné knížky. Překvapivě tehdy měla ilustrovanou pouze obálku. Nyní ji doprovázejí kresby žáků ze základních škol regionu Českomoravské vrchoviny, které byly vyhodnoceny ve výtvarné soutěži „Po stopách Jana Zrzavého“. Soutěž pořádá Společnost J. Z. od roku 2004. Zájemci o zdařilé ilustrované vydání Jeníkových pohádek se mohou obrátit na infocentrum ve Vodňanech či v přívětivé době léta navštívit Pamětní síň Jana Zrzavého v Krucemburku a zakoupit si knížku v místě jejího vzniku.

J. Velková, Zpravodaj města Vodňany 2021/3