Historie muzea
Vodňanské muzeum před založením galerie
Vodňanské muzeum náleží do skupiny muzeí, která vznikla díky uspořádání místní národopisné výstavy v souvislosti s chystanou velkou národopisnou výstavou v Praze (1895). Od shromáždění prvních muzejních předmětů a prohlášení muzea za založené (2. února 1895) k samotné realizaci uplynulo však téměř celé desetiletí. Městské zastupitelstvo schválilo v květnu 1904 založení muzea a vyčlenilo pro něj prostory v budově radnice. K vlastní instalaci došlo v roce následujícím.
Mezi nejstarší sbírkové předměty muzea (darované nebo zapůjčené) náležela i výtvarná díla. Mezi nejznámější a také nejrozměrnější náleží soubor kartonů Mikoláše Alše, které vytvořil na samém přelomu 19. a 20. století (1895 – 1902) jako návrhy pro výzdobu regotizovaného děkanského kostela Narození Panny Marie ve Vodňanech a nově zbudované školy v Protivíně.
Při dobové koncepci muzejní expozice z počátku 20. století však tato díla vůbec nemohla vyniknout. Proto, když v roce 1930 získalo muzeum další prostory, byla zřízena zvláštní Alešova síň. Alešovu pamětní síň lze s nadsázkou označit za „historické jádro“ i současné stálé expozice vodňanské městské galerie, třebaže neexistuje přímá návaznost na podobu této síně v meziválečném období.
Bohužel roku 1938 muselo muzeum svoji činnost přerušit a jeho prostory byly poskytnuty Čsl. státnímu reálnému gymnáziu, které bylo do Vodňan přesunuto z obsazených Prachatic. Narychlo sestěhované muzejní sbírky neunikly pozornosti okupantů. Část předmětů byla ukryta na různých místech ve Vodňanech i mimo město. Jedinou akcí v průběhu 2. světové války bylo uspořádání výstavy Alešových kartonů v roce 1944.
Muzeum obnovilo svoji činnost jen v omezených původních prostorách krátce po ukončení 2. světové války. Od 28. října 1945 neslo název „Heritesovo městské museum“. V roce 1946 byla část sbírek znovu nainstalována ve 3 místnostech druhého patra a v 1 místnosti prvního patra radnice.1
Kartony Mikoláše Alše v poválečné expozici vodňanského muzea. (MaG Vodňany)
Expozice kartonů Mikoláše Alše v budově bývalé vodňanské synagógy, kolem r. 1960. (MaG Vodňany)
Kartony Mikoláše Alše byly v roce 1952 zapůjčeny na výstavu díla tohoto umělce v Národní galerii v Praze. Do Vodňan se však prozatím nevrátily. Krajský národní výbor prosazoval jejich umístění v Alšově jihočeské galerii. Městský národní výbor ve Vodňanech však trval na jejich převzetí zpět, až se podaří pro ně zajistit vhodné prostory.
Řešení situace napomohlo rozhodnutí Náboženské obce židovské ze dne 19. 11. 1952, jímž darovala městu již od války nevyužívanou synagógu. Podle znění smlouvy se mohla využívat pouze pro kulturní účely. K realizaci záměru se přistoupilo s vědomím ministerstva kultury až v roce 1956 poté, co se radě MěstNV podařilo v souladu s textem smlouvy s židovskou obcí obhájit kulturní využití někdejší synagógy proti záměrům jiných organizací zřídit v ní skladiště. MěstNV zajistil vypracování projektu a vlastní „generální opravu“ prováděly pozemní stavby. Objekt prodělal zásadní vnitřní proměnu – přepažením byl rozdělen na dvě podlaží a v přízemí upraveny malé služební prostory. Adaptace byla dokončena v červenci 1958 a muzeum otevřeno v květnových dnech roku 1959. V bývalé synagóze byly umístěny expozice, depozitáře zůstaly ve druhém poschodí radnice. Velkou a záslužnou práci odvedl tajemník MěstNV a správce muzea Miloš Veselý.2
Alšovy kartony byly umístěny v prvním poschodí muzea. V roce 1963 zde byla instalována jizba na památku spisovatele Julia Zeyera, který žil ve Vodňanech v letech 1887 – 1899. Původní zařízení bylo do vodňanského muzea převedeno z Náprstkova muzea v Praze.
V roce 1964 se rozhodlo, aby byl tento Zeyerovův interiér provizorně instalován ve druhém poschodí radnice spolu s věcmi z pozůstalosti po Františku Heritesovi, významném vodňanském rodáku, spisovateli a členu vodňanské literární trojice (Zeyer, Herites, Mokrý). Město se snažilo získat po úmrtí prof. Boženy Heritesové, dcery Františka Heritese, někdejší Heritesovu vilu pro vybudování památníku vodňanského spisovatelského trojlístku, který by byl pobočkou městského muzea. Záměr se však nezdařil, neboť dům přešel podle závěti Boženy Heritesové jako osobní majetek do soukromých rukou. Pro tento účel se nepodařilo získat ani potřebné místnosti v rodném domě Františka Heritese na rohu vodňanského náměstí (čp. 1).
U příležitosti 125. výročí narození Julia Zeyera došlo 15. května 1966 k otevření pamětních síní spisovatelů Julia Zeyera a Františka Heritese. V těchto samostatných expozicích městského muzea jsou soustředěny památky na oba členy vodňanské literární trojice.3
Vývoj městského muzea v druhé polovině 20. století a počátkem nového milénia
Expozice obrazové galerie se úspěšně rozvíjela, zatímco expozice městského muzea zastarávala. Od poloviny padesátých let až do konce let sedmdesátých se v přízemní části bývalé synagógy nacházela expozice věnovaná historii města. Expozice o historii a současnosti vodňanského rybářství a rybníkářství pak byla nainstalovaná v prvním poschodí. Obě časem technicky i esteticky zastaraly a byla nutná inovace.
K rekonstrukci obou expozic bylo přistoupeno počátkem osmdesátých let. Do plánu stálé expozice dějin města a nejbližšího regionu byla zapracována i část věnovaná rybářství. Pro výstavy muzejního i výtvarného charakteru, které byly krátkodobé, byly určeny prostory v prvním poschodí.
Z hlediska technického řešení se muzeum potýkalo s mnoha problémy. Počátkem května roku 1993 bylo muzeum konečně slavnostně otevřeno. Od tohoto roku nastoupil do funkce ředitele Jiří Louženský. (zastával ji do roku 2000 - roku 2000 byl pověřen řízením Martin Řepa, od roku 2001 je ředitelkou Jitka Velková)
V brzké době se však ukázalo, že výstavní inventář nevyhovuje zakladním bezpečnostním požadavkům na ochranu vystavených sbírkových předmětů a na bezpečnost zaměstnanců i návštěvníků. Muzejní expozice byla proto v následujícím roce přeinstalována do finančně dostupných vitrín.
V upraveném přístavku byla stálá expozice muzea doplněna o ukázky lidového bydlení na Vodňansku. V prvním poschodí byly pořádány muzejní i výtvarné výstavy, koncerty i různé kulturní akce.
U budovy muzea se však často projevoval velký problém a tím byla značná vlhkost nepodsklepené budovy. Proto byla stálá expozice v přízemí počátkem roku 2000 demontována a bylo přistoupeno k důkladné vnitřní asanaci přízemních prostor. Přesto už se sem na několik příštích let stálá expozice nevrátila a prostory byly využívány pouze pro krátkodobé výstavy.3
V roce 2004 se přistoupilo v přízemí muzea k vybudování stálé rybářské expozice, která byla ve Vodňanech tak dlouho postrádána. Návštěvníci zde mohou vidět ukázky přírody Vodňanska, historii vodňanských mlýnů i vše, co se týká rybníků, lovení ryb nebo odborného rybářského školství a výzkumu ve Vodňanech. Přístavek muzea byl upraven na „kuchyň rybářky“. Z důvodu nedostatečného vytápění však bývá muzeum otevřeno pouze v hlavní turistické sezóně, tj. od května do září.
Současná expozice
Poznámky:
1 PRAJER, Jan. Heritesovo městské museum ve Vodňanech. Vodňany 1947, passim. VELKOVÁ, Jitka. 100 let Městského muzea ve Vodňanech. Vodňany a Vodňansko 6, 2004, s. 3 – 14, zvl. s. 4 – 7. LOUŽENSKÝ, Jiří. Výročí městského muzea ve Vodňanech. Výběr. Časopis pro historii a vlastivědu jižních Čech 42, 2005, s. 255 – 258.
2 SOkA ST, MěstNV Vodňany, sign. II/1, Pamětní kniha 1945 – 1962, nefol.
3 VELKOVÁ, Jitka. 100 let Městského muzea ve Vodňanech, s. 7. LOUŽENSKÝ, Jiří. Výročí městského muzea ve Vodňanech, s. 258. Ústní sdělení Marty Vejvodové (březen 2006)
Výběr ze Založení Galerie dr. Blahomíra a Anny Žahourových ve Vodňanech, Marie Kočárníková, 2005/06
