Založení městské galerie

Roku 1966 byl do městské kroniky vepsán následující záznam: „Celkem ojedinělý zjev se vyskytl v osobě mecenáše pro Městské vlastivědné muzeum ve Vodňanech. Stal se jím dr. Blahomír Žahour, vodňanský rodák, který nabídl svůj rodinný domek v Praze 3 – Žižkově, čp. 1311 s příslušenstvím, pozemky a nemovitosti uvedené v závěti, kterou uložil u státního notáře a obrazy a různé písemnosti, vhodné k instalování v muzeu po jeho smrti pod podmínkou, že bude udržována v řádném stavu a proplácena do budoucnosti rodinná hrobka, která je v současné době proplacena do konce r. 1985. Dodatečně nabídl i dar 5000 Kčs na vytvoření fondu manželů Žahourových, pro nějž by tato částka byla základem a jehož by bylo používáno výhradně k úhradě potřeb muzea mimo rozpočet. Rada MěstNV se usnesla nabídnutý dar přijmout.“¹

Z darů vodňanského rodáka dr. Blahomíra Žahoura začalo městské muzeum v roce 1967 připravovat otevření městské galerie. Díky přestěhování obvodního oddělení Veřejné bezpečnosti bylo uvolněno několik místností ve druhém poschodí radnice, hned v sousedství síní Františka Heritese a Julia Zeyera.

Vodňanští občané dostali jako vánoční dar otevření městské galerie, která pro ně byla zpřístupněna ve dnech 25. 12. 1967 až 1. 1. 1968. Poprvé zde mohli zhlédnout na 120 obrazů od předních českých umělců (V. Brožík, J. Uprka, O. Blažíček aj.), instalovaných ve třech velkých, speciálně osvětlených sálech radnice. Štědrý dárce se vzhledem ke svému zdravotnímu stavu nemohl otevření galerie osobně zúčastnit.²

Požár

Budova MěstNV ve Vodňanech o požáru r. 1968. (MaG Vodňany)

Galerie, která měla být otevřena v sezóně turistického ruchu, se tohoto otevření bohužel nedočkala. Na radnici vypukl 7. dubna 1968 v nočních hodinách požár. Stalo se tak po večerním představení kina, poplach byl vyhlášen ve 22.30 hodin. Nasazeny byly požární jednotky z Vodňan i okolí. Bylo nutné zajistit, aby se požár nerozšířil a aby se zachránily hodnoty v dosud trvale neotevřené městské galerii. Narychlo se provádělo její stěhování. Naštěstí se podařilo vše zachránit.³

Po opravě budovy byly uvolněny i další sály určené galerii, která tak vlastně díky požáru získala nové předpoklady pro další rozvoj. Dominantou celé galerie se však stal nejcennější dosavadní majetek muzea, soubor kartonů Mikoláše Alše (návrh na výzdobu kostela ve Vodňanech z let 1895 – 1897 a sgrafitovou výzdobu školy v Protivíně z roku 1902). Řediteli muzea Miloši Veselému se do prostorů galerie podařilo začlenit tento soubor, který se tak novou instalací soustředil do jednoho velmi působivého celku. Muzeum pro svou propagaci vydalo rovněž pohlednice s náměty Alšových originálů.

Otevření Galerie manželů Dr. Blahomíra a Anny Žahourových

V době, kdy se galerie reinstalovala po rozsáhlém požáru budovy radnice, byla Radou MěstNV schválena a podepsána Darovací listina (24. 6. 1968), na jejímž základě dr. Blahomír Žahour daroval městskému muzeu ve Vodňanech pro vybudování obrazové galerie 212 inventárních čísel, z toho 157 obrazů od 95 malířů a 114 kusů dalších předmětů. Rada MěstNV převzala rovněž závazky, zejména pokud šlo o trvalé umístění děl v budově MěstNV.⁴

Na základě darovací listiny měla galerie nést název „Galerie manželů dr. Blahomíra a Anny Žahourových“ a měla být trvale umístěna v budově radnice ve čtyřech místnostech druhého poschodí. K instalaci byl určen ředitel muzea Miloš Veselý. S dárcem bylo dohodnuto, že bez jeho svolení nebude s obrazy nijak disponováno ani manipulováno. Proti rozšiřování fondu jinými dárci neměl dr. Blahomír Žahour žádných námitek. Přál si však být o všem informován a spolurozhodovat o přijetí dalších děl do galerie a o rozšíření instalace.

V darovací listině, kterou podepsal za obdarovaného tajemník MěstNV Vodňany a zároveň ředitel muzea Miloš Veselý, dárce objasňuje svou motivaci pro svůj dar Vodňanům: „Dar činí uctívaje své choti Anny, dále z lásky k rodným Vodňanům a v pozorném zájmu o rozvoj městského musea, které uchovává doklady minulosti i současnosti Vodňan, doufá také, že se vybudováním galerie dostane Vodňanům hodnoty, která přispěje k rozvoji a rozkvětu kulturních snah města, jemuž z celého upřímného srdce přeje šťastnou budoucnost.“  

Slavnostní otevření galerie za účasti jejího zakladatele B. Žahoura (sedící)
a ředitele muzea M. Veselého dne 3. 6. 1969 (MaG Vodňany)

Ke slavnostnímu znovuotevření městské galerie nesoucí jméno dr. Blahomíra a Anny Žahourových došlo dne 8. června 1969. Zahájil ho svým projevem tehdejší ředitel Okresního vlastivědného muzea ve Strakonicích a vodňanský rodák básník Miloš Tůma. Zahájení se zúčastnilo 425 osob. Přítomen byl i dr. Blahomír Žahour, který zavzpomínal na rodné město i na budovu, kde se městská galerie nachází a kam on kdysi chodil do školy. Vyzdvihl i zásluhy ředitele muzea Miloše Veselého, který realizoval myšlenku o založení městské galerie ve Vodňanech.⁵

Noví dárci

Další dar přijala rada MěstNV ve Vodňanech 11. 11. 1969 od manželů Bubových z Prahy, kteří věnovali částku 10.000,- Kčs na zakoupení hodnotných muzeálních obrazů k obohacení fondu galerie.

Mezi novými dárci pro městskou galerii byla i místní občanka Marie Šimanová, která věnovala řadu děl malíře Rudolfa Béma-Hlavy, nebo Růžena Štabernáková z Prahy. Původní darovaný fond tvořila převážně díla autorů z konce 19. a počátku 20. století, nákupy se podařilo získat i díla pozdějších autorů.⁶

Již od svého vzniku má galerie, která je součástí městského muzea, pro město mimořádný význam. Je vyhledávaným cílem turistických i školních zájezdů. Trvale přitahuje pozornost také místních občanů. Vděční návštěvníci na ni pamatují dary i odkazy výtvarných děl, o něž se čas od času rozšíří stávající fond.

Pravidelná výstavní činnost galerie
    

Sezónou roku 1971 začala pravidelná výstavní činnost galerie. Nejprve ji vytvářely pouze výstavy krátkodobé, které nebyly náročné na výstavní prostor a instalaci. Mezi první patřila například výstava květin, jíž oslavili zahrádkáři 20. výročí trvání své organizace, dále zde vystavovali výtvarníci-amatéři, poté se uskutečnila výstava skla a bižuterie spojená s prodejem. Galerie též uspořádala vzpomínkový večer k výročím Františka Heritese, Julia Zeyera a Josefa Holečka a několik besed.

Již po prvních dvou sezónách však dostala tvorba výstav přesnou koncepci. Záměrem bylo postupně ukázat návštěvníkům všechny formy minulé i současné umělecké tvorby. Představila se zde řada malířů, grafiků, kreslířů, sochařů, keramiků, sklářů, uměleckých fotografů. Prostor dostali také mladí a začínající umělci. Vůbec nejčastěji tady vystavují svá díla umělci, kteří mají vztah k jihočeské krajině a k jižním Čechám.⁷

Velkou zásluhu na vzniku a rozvoji galerie měl ředitel Miloš Veselý, který pracoval pouze na částečný úvazek, i jeho nástupce Jiří Pazdera. Do muzea nastoupil jako první odborný pracovník na plný úvazek v roce 1974. Roku 1976 se stal jeho ředitelem a v této funkci setrval až do roku 1993. Částečný pracovní úvazek byl i na úklid a průvodcovskou službu v době turistické sezóny. V červenci a srpnu vypomáhali studenti. Vzhledem k vysoké návštěvnosti a k bohaté činnosti muzea byli postupně přijímáni další stálí zaměstnanci. Jedním z důsledků vzniku galerie byla tedy personální profesionalizace vodňanského městského muzea, třebaže se v průběhu sezóny nadále využívá pomoci brigádníků.

Za působení pana ředitele Pazdery vyvíjela galerie pravidelnou a velmi úspěšnou výstavní činnost, dokumentovanou hodnotnými katalogy výstav, které vydávalo vodňanské muzeum samo nebo ve spolupráci se zúčastněnými kulturními institucemi. Zásluhou Jiřího Pazdery se kromě jiného podařilo i usmíření malíře Jana Zrzavého s městem Vodňany. Malíř zde působil v letech 1941 – 1957. Jiří Pazdera dojednal ještě za života umělce výstavu, jež měla být usmířením malíře s tímto městem. Na tuto výstavu se Jan Zrzavý těšil, v korespondenci se dokonce vyjádřil o Vodňanech jako o městě, které měl rád – „P.S. Jsem skutečně rád, že moje výstava bude ve městě, kde jsem prožil řadu let a které mám opravdu rád.“⁸  Samotné výstavy se Jan Zrzavý bohužel nedočkal. Konala se od 4. 6. do 30. 7. v roce 1978 jako první posmrtná výstava ve spolupráci s Národní galerií v Praze. Její ředitel Jiří Kotalík tuto výstavu také zahájil.

Výstava obrazů a kreseb Jana Zrzavého, 1978 (MaG Vodňany)

Významná byla i výstava Světlo v českém malířství generace osmdesátých a devadesátých let 19. století, uspořádaná ve spolupráci s Galerií hlavního města Prahy v roce 1982. Soubor děl malířských osobností přelomu století, které nalezly v řešení tématu světla jednu ze specifických podob výtvarného cítění a myšlení, byl vybrán z fondů českých i moravských regionálních galerií. Tato výstava měla své zahájení v Křížové chodbě Staroměstské radnice v Praze. Byla zde instalována od dubna do června. V červenci a srpnu ji mohli návštěvníci zhlédnout v prostorách městské galerie ve Vodňanech.

Výstava Světlo v českém malířství osmdesátých a devadesátých let 19. století, 1982 (MaG Vodňany)

Na zahájení této výstavy v Praze se ředitel Jiří Pazdera seznámil s JUDr. Zdeňkem Novákem, který se následně přijel podívat do Vodňan a poté Vodňany několikrát navštívil i se svou manželkou. Manželé Novákovi darovali vodňanské galerii první obraz v roce 1987. Jednalo se o rozměrnou olejomalbu Madona s jehňátkem, vynikající kopii obrazu Rubensovy školy z florentského paláce Pitti. Tito mecenáši ještě vícekrát obohatili výtvarný fond galerie svými dary. Dne 25. června 1992 byla zřízena na základě nadační listiny Nadace JUDr. Zdeňka Nováka a Marie Novákové. Tato nadace sdružuje finanční prostředky od dárců za účelem nákupu uměleckých děl – obrazů českých mistrů 19. a počátku 20. století pro sbírku vodňanské městské galerie. K 31. 12. 2005 nadace zakoupila a galerii předala 18 obrazů a 24 kreseb v celkové hodnotě 552.450,-- Kč.⁹

Existence pro návštěvníky atraktivní galerie napomohla získání nových prostor v budově městského úřadu. V průběhu posledního desetiletí 20. století ve stálé expozici, tvořené periodicky obměňovanou výstavou z darů zakladatele a přeinstalovanými pamětními síněmi Heritesovou, Zeyerovou a Alešovou, byl z dosavadní kanceláře upraven přednáškový sál s připomínkou dalších vodňanských osobností. Čtyři sály slouží pro krátkodobé výstavy. Především se ale řešila již dlouho aktuální otázka služebních prostor – kanceláře a depozitářů, které mohly být z různých míst ve městě sestěhovány do budovy městského úřadu a ve své většině umístěny do jednoho celku v sousedství vlastní galerie.

¹ SOkA ST, MěstNV Vodňany, sign. II/2, Pamětní kniha 1963 – 1970, nefol.
² Tamtéž. MaG Vodňany, archiv, složky Zřízení galerie a Korespondence s B. Žahourem.
³ SOkA ST, MěstNV Vodňany, sign. II/2, Pamětní kniha 1963 – 1970, nefol.
⁴ MaG Vodňany, archiv, Darovací listina ze dne 24. června 1968.
⁵ SOkA ST, MěstNV Vodňany, sign. II/2, Pamětní kniha 1963 – 1970, nefol. VESELÝ, Miloš. K vzniku vodňanské obrazové galerie, s. 3 – 6.
⁶ SOkA ST, MěstNV Vodňany, sign. II/2, Pamětní kniha 1963 – 1970, nefol.
⁷ Tamtéž, sign. II/3, Kronika města Vodňany 1971 – 1977, s. 13 – 18, 41.
⁸ MaG Vodňany, sbírkový fond, inv. č. 5777, dopis Jana Zrzavého řediteli vodňanského muzea z 18. srpna 1977. Ústní sdělení Jiřího Pazdery (březen 2006).
⁹ PAZDERA, Jiří. 15 let galerie městského muzea ve Vodňanech. Vodňany 1984, s. 9 – 10. MaG Vodňany, archiv, složka Nadace JUDr. Zdeňka Nováka a Marie Novákové. Ústní sdělení Jiřího Pazdery (březen 2006).

Výběr ze Založení Galerie dr. Blahomíra a Anny Žahourových ve Vodňanech, Marie Kočárníková, 2005/06