My a média

Řadu sborníků Městského muzea a galerie ve Vodňanech nejnověji doplnila dvanáctka. Vpravdě poněkud silnější, ač panovaly oprávněné obavy z tíživějších dopadů nedávných dlouhodobých uzávěr studoven archivů a knihoven na zamezení šíření nemoci covid-19. Převažují proto příspěvky, věnované hmotným pamětihodnostem, a ubylo takových, které bývají vystavěny na výpovědi pramenů písemných.

Svazek 14 článků od 16 autorů je věnován památce pana Jiřího Pazdery (1933 – 2020), někdejšího ředitele a poté laskavého spolupracovníka MaG Vodňany, na něhož s úctou a vděčností vzpomínáme. Archeologové se zaměřili na nálezy z blízkého okolí i dosud neurčené předměty ve sbírkách muzea, také na výzkumy z let 2016 a 2017 na náměstí Svobody a v prostoru polikliniky přímo ve Vodňanech. Zaujmout mohou výsledky zkoumání výpustí z Metelského a Dřemlinského rybníka taktéž z muzejních sbírek, anebo pojednání o zdejší židovské rodině Brocků/Broků s rodokmenem a s fotografiemi i překlady textů náhrobků. Oddíl hmotných památek uzavírá příspěvek k vývoji symboliky města Vodňan.

Fotokopie a překlady dokumentů přibližují nález historických písemností v baňce farního kostela v Chelčicích roku 2016. Určité drobnosti vodňanského původu dokládají počátky úcty mariánského obrazu v kapli sv. Ducha u Vlachova Březí, kam před mnoha desítkami let Vodňanští putovali o svatodušních svátcích. Dopisy městského úředníka J. K. Haeringa Karlu Havlíčkovi (Borovskému) z nové edice jeho korespondence ukazují jinou tvář zdejší společnosti v revolučním roce 1848. Další články pojednávají o rodových vazbách prvorepublikových agrárních politiků Rudolfa Berana a Františka Machníka, bratranců ze Strakonicka, o návratu vodňanského občana Josefa Brože z koncentračního tábora Buchenwald nebo o společenství holičů, kadeřníků a vlásenkářů ve Vodňanech.

Předposlední příspěvek rozebírá vyobrazení dudáka v díle zdejšího rodáka Antonína Waldhausera. Poslední se vydává po jihočeských stopách spisovatele J. Š. Baara a jeho příbuzných do Putimi a do Bavorova. Sborník pro poučení i pro potěšení z nových poznatků a souvislostí si lze pořídit ve vodňanském infocentru.

Sp.

Ukrajinská výtvarnice Olena Šesteryková si se svým manželem v 90. letech 20. století našla v České republice nejdříve práci. Novým domovem se jí staly jižní Čechy. Zpočátku manželé Šesterykovi bydleli v Bavorově a nyní v malé obci Hájku, kam se přestěhovali k synovi. Náhodný rozhovor o její zálibě s paní doktorkou Janštovou ji nejdříve přivedl do městské galerie a pak mezi členy Klubu vodňanských výtvarníků. Malířka své schopnosti předtím utužila ve výtvarných kurzech v Českých Budějovicích a nyní našla odvahu se podělit o krásu svých obrazů s návštěvníky vodňanského infocentra. Při jejich vzniku bezesporu prožívá radost z tvorby. Náměty hledá především v přírodě a na zahradě. Nevyhýbá se vzpomínkám na moře a občas se inspiruje i obrazy jiných autorů. Radostné obrazy si můžete přijít prohlédnout do konce září. Otevřeno v infocentru je každý den.

J. Velková, Zpravodaj města Vodňany 2022/9, Foto Petr Totín, ořez Karel Burda

Na průběh současné rekonstrukce Komenského a Parkánské ulice také dohlíží Mgr. Vlastimil Král, archeolog Muzea středního Pootaví Strakonice. Odkrývání základů původních domů a staveb může vždy přinést zásadní poznatky o vzniku a stavebním vývoji města založeného ve středověku. Ve výkopech se mohou navíc objevit zajímavé historické artefakty – keramika, mince, nástroje apod. Bohužel uvedená lokalita byla určitě již několikrát opakovaně dotčena stavební činností, a to především při budování vodovodu a kanalizace, vedení elektrických, plynových a telefonických sítí. Archeologické nálezy zde učiněné pravděpodobně zcela nepřepíší dějiny Vodňan a na závěrečné zhodnocení si budeme muset ještě počkat.

Komenského ulice patřila mezi tři hlavní ulice navazující na čtvercové náměstí, které byly zakončeny vstupními branami do města. V jejím ústí stávala Písecká brána, která zcela dosloužila na počátku 19. století. Po zboření všech městských bran včetně čtvrté Nové brány došlo k definitivnímu zániku funkce městských hradeb. Byly navíc prolomeny další průchody z města. V roce 1817 měšťané z kostelní čtvrti požádali o zřízení nového průchodu s můstkem, vedoucího z Malého rynku za kostelem severní hradbou mezi domy čp. 75 a 76 (nyní čp. 34 a 36 v Písecké ulici) a děkanským parkánem k mlýnskému náhonu. Po roce bylo uděleno povolení, provedení hradili žadatelé a město převzalo údržbu. Nový most nesl až do zahájení provozu na obchvatu města v roce 1996 hlavní tíhu veškeré dopravy směrem na Písek a Strakonice. Proto také přístupová ulice dostala pojmenování Písecká.

Původní umístění Písecké brány se však vytratilo z povědomí Vodňanských. Na podnět Městského muzea a galerie Vodňany bude nyní vyznačeno v nové dlažbě podle katastrální mapy z roku 1837 a zároveň bude vyznačena ohradní zeď před mostem sv. Jana Nepomuckého, kterou se podařilo archeologovi odhalit v průběhu zemních prací. Bude se jednat o první příspěvek k zachování historické paměti našeho města, ukryté pod zemí. Věřme, že ne poslední.

Jitka Velková, Městské muzeum a galerie Vodňany, Zpravodaj města Vodňany 2022

Foto Jakub Samek

V neděli 4. září 2022 se uzavřou dveře za posledním návštěvníkem výstavy Jihočeská krajina, která mimořádně připomněla tvorbu padesáti jedna výtvarných umělců. Vystaveny byly také obrazy původních elektráren na Vltavě, které na počátku šedesátých let dvacátého století zatopila voda přehrady Orlík. Nechyběla elektrárna v Rejsíkově (viz obraz). Záměr vybudovat ji v blízkosti tehdejšího mlýna podpořilo v roce 1914 také město Vodňany, které zde pak elektřinu nakupovalo a přivádělo do Vodňan. V roce 1926 elektrárnu přímo koupilo. Obraz připomínající historii podnikání našeho města před sto lety a další obrazy zapůjčila do Vodňan energetická společnost E.ON, řada soukromých sběratelů a Galerie Procházka České Budějovice. Děkujeme! Také současní jihočeští umělci neopomíjení oblíbené téma krajiny a jejich tvorba se pro kurátory jeví jako výzva připravit navazující výstavu, na kterou se můžete těšit v některém z následujících letech. Zájemci nejen o historii elektrárny Rejsíkov, ale i mlýnů a přehrady Orlík na řece Vltavě od Týna nad Vltavou na Zvíkov, si jistě nenechají ujít přednášku Jaroslavy Pixové. V úterý 20. září 2022 v 18,00 hodin v městské galerii představí novou dvojdílnou publikaci Když Vltava zpívala. Srdečně zveme.

Jitka Velková, Městské muzeum a galerie Vodňany, Zpravodaj města Vodňany 2022/9

Jan Pešťák (1910 – 2003) Vodní elektrárna Rejsíkov, sbírka E.ON České Budějovice, foto Světlana Procházková

Na podzim uplyne čtyřicet let, kdy se rodina, blízcí přátelé i Vodňanští naposledy rozloučili s akademickým malířem Václavem Štětkou, rodákem ze Strmilova. V roce 1938 našel se svou manželkou a dcerou v našem městě útočiště. Prachatice, ve kterých Štětkovi žili a učili, obsazované německou armádou museli za dramatických okolností opustit. Přesunuté gymnázium bylo záhy uzavřeno a pensiovaný malíř se mohl ve veškerém volném čase věnovat své tvorbě. Školený figuralista se znalostí rybářského řemesla již od dětských let tu našel zásadní téma svých obrazů. Vodňany neopustil ani po brzké smrti své paní v roce 1947 a ani po odstěhování se provdané dcery.

Zde se s ním seznámil spisovatel a kreslíř Ladislav Stehlík, který si nenechal ujít příležitost být při tom, když vznikal nový výtvarný záznam úkonů rybářského řemesla, po staletí téměř neměnného. Své vzpomínky na časné vstávání, přípravu obrazu před příchodem rybářů a malování navzdory nevlídnému počasí zaznamenal v knize Země zamyšlená. S obdivem a pochopením napsal:

„Každá hráz je otevřená větru, který proniká až ke kostem, ale malíř nedbá nečasu ani zimy, maluje soustředěně, vidíme, jak plátno ožívá postavami rybářů, jak jsou zachyceni přesvědčivě s celou krajinnou atmosférou, za podmínek, o kterých nemá městský malíř, pracující v klidu a teple ateliéru, ani potuchy. Chápu, proč tento malíř už celou řadu let zápasí o svou představu rybolovu, do jakých jemností zná každý rybářský úkon i všechny rybníky svého kraje. Chce se dobrat vlastní syntézy a o jeho poctivosti nemůže být pochyb.“

V období mezi jarními a podzimními výlovy se Václav Štětka věnoval krajinomalbě a grafice. Řada děl zachycuje tradiční polní práce. Známá jsou jeho zátiší, a to s kyticemi rozkvetlých zahradních i lučních květin či s rybami, loveckými trofejemi a úlovky. Naopak vzácná jsou vodňanská zákoutí.

V následujícím roce si budeme připomínat 130. výročí malířova narození. Městské muzeum a galerie Vodňany v určitém předstihu připravilo za dotační podpory Jihočeského kraje kalendář výtvarníkových obrazů na rok 2023 ve spolupráci s fotografem Pavlem Hrdinou, grafikem Mgr. Štěpánem Viktorem a firmou PTS Vodňany za účelem propagace umělcova odkazu našemu městu. Akademický malíř Václav Štětka si to jistě zaslouží.

J. Velková, Zpravodaj měta Vodňany 2022/7-8

Tvorbu umělce Václava Štětky vždy obdivoval protivínský malíř Josef Milota. Na hrázích rybníků ho zachytil na několika fotografií, které laskavě poskytl do nového kalendáře.

Kouzlo jihočeské krajiny pro českou výtvarnou scénu objevil Antonín Chittussi (1847–1891). Jeho pobyt v Člunku na jindřichohradecku a v Třeboni (1886) přinesl díla s námětem rybníků. Krajina se stala nositelkou duševní nálady autora, lyrická, nostalgická, zadumaná. Malířovo já se stalo součástí přírodního děje… a přírodní děj se stal součástí malířova já. Formou byl v Chittussiho díle definován krajinářský realismus s předznamenáním impresionismu.

Nová výstava jihočeských výtvarníků v městské galerii představuje díla několika generací – od autorů narozených kolem roku 1890 až po současníky, pro které zůstává krajina stále silným inspiračním zdrojem. Kurátor rozsáhlé výstavy PhDr. Jaromír Procházka čerpal z výtvarných sbírek společnosti E.ON České Budějovice a Městského muzea a galerie Vodňany (26 obrazů) i ze soukromých sbírek.

Sbírka společnosti E.ON Česká republika vznikala od 50. let dvacátého století v rámci společnosti Jihočeské Elektrárny a. s. (1920–1990) a později byla rozšířena v 90. letech minulého století pod novým názvem společnosti Jihočeská energetika a.s. V roce 2004 došlo k sloučení Jihočeské energetiky s energetickou společností E.ON Česká republika v jejímž fondu sbírka dnes je. Díla z této sbírky jsou poprvé představena široké veřejnosti právě ve Vodňanech od 3. července do 4. září t. r. Srdečně zveme!

Jaromír Procházka, Zpravodaj města Vodňany 2022/7-8

Kateřina Strnadová-Leboutte má velmi blízký vztah k Vodňanům. S městem ji pojí milované vzpomínky na dětství a mládí, kdy zde trávila volný čas o víkendech a prázdninách u babičky a dědy. Ve vodňanském kostele se provdala a společně s manželem zde nechali pokřtít starší dcery. Přestože již více jak polovinu života žije s rodinou v Belgii, stále se sem vrací. V roce 2017 uspořádala ve Sloupové síni Městského úřadu úspěšnou výstavu nejen svých obrazů, ale také tvorbu dcery Karolíny. Dívky, která v roce 2012 onemocněla autoimunitní encefalitidou NMDA. Postupně přestala mluvit, ztratila paměť i svou osobnost. Dceřin návrat do života a cestu k samostatnosti popsala její maminka ve své knižní prvotině Pokoj č. 9. Skutečný příběh nemůže sice být návodem, jak se zachovat ve chvílích, které otřásají jistotami a bezpečím rodiny. Může však pomoci a dávat naději. Autorka do románového deníku zařadila vlastní desatero pravidel, které jí pomohlo, i nejnovější poznatky o léčbě nemoci, která byla popsána teprve v roce 2007. Právem věří, že může pomoci dalším, kteří pečují o své blízké. Knihu vydala za podpory čtenářů prostřednictvím nakladatelské online služby a komunity Pointa. V sobotu 6. srpna 2022 v městské galerii bude nyní úspěšná výtvarnice, učitelka výtvarných kurzů pro dospělé a především maminka čtyř dětí číst ze své knihy. Hostem setkání bude Zuzana Froňková, která v roce 2021 získala cenu Městské knihovny v Praze za knížku Bůh a neónové žabky, vydanou také v nakladatelství Pointa. Autorské čtení doprovodí hudba. Srdečně zveme!

J. Velková, Zpravodaj města Vodňany 2022/7-8

Paní Kateřina Strnadová-Leboutte s dcerou Karolínou na vernisáži ve Vodňanech v roce 2017.

Foto Pavel Hrdina