Archiv aktualit

V neděli 26. března 2017 proběhla vernisáž výstavy Václava Siky - Chodské a jiné nálady. Prohlédněte si fotografie.

Jeřábi míru, kteří vznikli během loňské výstavy Pavla Janšty - Z Hirošimy do Nagasaki, doletěli do Hirošimy.

O nálezu zlata, ke kterému došlo právě před 90 lety, slyšel na Vodňansku snad každý. Pátek 25. března 1927 se zdál obvyklým pracovním dnem. Listonoš Václav Prošek roznášel v okolí města poštu a šel i po soukromé cestě k cihelně Vojtěcha Mareše nedaleko Stožic. Zde právě pracoval Jan Novák z Libějovic, který připravoval kamenný štět na úpravu cesty. Po jednom úderu na vybraný kámen se objevilo několik žlutých plíšků. Listonoš si jich pár vzal a na poště se s nimi pochlubil přednostovi Alfredu Rebanovi i katechetovi Floriánu Fenclovi. Tento známý vlastivědný nadšenec v nich poznal cenný kov – zlato. Neváhal a okamžitě se vydal na místo nálezu. Zachránil tak soubor zlatých plíšků s křemenem pro sbírku vodňanského muzea. Získal i největší známý plech zlata o rozměrech 10 x 3,5 cm (trvale vystaven v městské galerii). Zpráva o nálezu dnes již proslulého „Křepického či Vodňanského zlata“ se pochopitelně velmi rychle rozšířila a zájemců o získání jakéhokoliv množství bylo nepočítaně. Rychle také vypátrali původ kamene na cestu. Malý lom Karla Hasíka nedaleko Křepic již za pouhé tři dny po nálezu podléhal kutacímu právu, které získali hostinský František Rothbauer z Vodňan a architekt Karel Chochola z Českých Budějovic. Těžba byla zahájena na podzim, ale nepřinesla očekávané nálezy drahých kovů. Úspěšný nebyl ani československý stát, který na Vodňansku podpořil další pátrání. Zahájení nákladné těžby na základě šetření též nedoporučil prof. Charles White, vyslaný anglickými vlastníky rozsáhlých dolů v jižní Africe. Již v roce 1932 odkryl v Hasíkově lomu Jan Novák z Křepic pravěkou mohylu. Také archeologický průzkum PhDr. Jana Michálka, tehdejšího archeologa strakonického muzea, v roce 1982 prokázal existenci mohylového pohřebiště. Výzkum probíhal ve spolupráci s n. p. Geoindustria a geologický posudek vypracoval RNDr. Václav Novák, tehdejší geolog Jihočeského muzea. Archeologové i geologové se dnes přiklánějí k názoru, že nalezený kámen se zlatem byl původně použit při stavbě mohyly. Mohl tedy pocházet z jiné lokality. Zájem o zlatý nález z Vodňanska, který je odborníky považován za jeden z nekrásnějších na světě, neustává. Odhaduje se, že zlata mohlo být 1 až 2 kg. Sytě žluté zlato bylo však rozptýleno nejen do muzejních (Č. Budějovice, Písek, Praha, Vodňany), školních (dříve Příbram, nyní VŠB Ostrava) a soukromých sbírek, ale také prodejen zlatníků aj. Nejkrásnější plech 7,5 x 8,4 cm o hmotnosti 18,4 gramů byl zakoupen do sbírky Národního muzea od J. Součka z Vodňan. Mnohé o dobývání drahých kovů v našem okolí se můžete dočíst v knížce Zlato na Prácheňsku archeologa Jiřího Fröhlicha, která je také zdrojem informací v uvedeném článku. Hornickou minulost našeho města připomene městská slavnost „Zlatokopecká horečka ve Vodňanech“ v září 2017, kdy se zároveň uskuteční přednáška „Těžba drahých kovů v Pošumaví a na Šumavě“ Aleše Červeného, pracovníka Městského muzea v Horažďovicích.

J. Velková, Zpravodaj města Vodňany 2017/3

Nyní se již instaluje v Břeclavi. Interaktivní výstavu z IQParku Liberec navštívilo za pět týdnů v městské galerii 2036 zájemců – z toho 107 rodin a 43 školních tříd a zájmových skupin, tj. 966 žáků, studentů i členů spolků a kroužků. Za úctyhodné číslo se patří poděkovat. Určitě pedagogům z vodňanských mateřských, základních a středních škol, kteří návštěvu výstavy zařadili do vyučování – žáci určitě nelitovali J. Hravá výstava zaujala často je samotné. Přijeli také žáci z Bavorova, Cehnic, Protivína, Strunkovic nad Blanicí a Vlachova Březí. Dorazili účastníci příměstského prázdninového tábora MC Beruška Strakonice. Uvítali jsme mladé hasiče z Pražáku, členy Klubu Pavučina, děti z nízkoprahového centra Domovy Klas Temelín, i z Klubu Chrášťany, vodňanské skautky a skauty. Našlo se mnoho rodičů, kteří vyhověli přání svých dětí a přišli s nimi opakovaně. Zkoumání lidských smyslů nebylo však blízké jen dětem. Dospělí se nenechali zahanbit. Nadšenými návštěvnicemi byly členky Sdružení aktivních seniorů Vodňany i klienti Domova sv. Linharta v Chelčicích či Alzheimercentra Prácheň v Louckém mlýně. Pravděpodobně nejvzdálenějšími návštěvníky se stali členové Rybářského sdružení Dřemliny ze Železného Brodu, které putovní výstava z jejich kraje v našem městě určitě překvapila. Nákladná výstava byla zapůjčena díky finančnímu příspěvku Města Vodňany do rozpočtu MaG Vodňany. Budova radnice a především stropy v kancelářích pod městskou galerií prošly zátěžovou zkouškou. Děkujeme pracovníkům stavebního odboru a odboru životního prostředí za jejich pochopení, protože byli stále svým sluchem přítomni na výstavě. Mimořádný vděk patří učňům 2. a 3. ročníku oboru zámečník Středního odborného učiliště služeb Vodňany, bez jejichž pomoci bychom velmi obtížně mohli na váhu těžkou výstavu nastěhovat do druhého patra i vystěhovat. Děkujeme panu řediteli Mgr. Pavlu Kotálovi a jeho kolegům za pochopení a vstřícnost při jejich uvolnění z výuky. Věřte, že i když jsou průvodci téměř vyčerpaní, chodilo Vás skutečně hodně, už nyní vzpomínají, jaké to bylo s Vámi – návštěvníky, bezvadné. Díky!

Za pracovníky MaG Vodňany J. Velková

V úterý 7. března 2016 proběhla tradiční Černá hodinka v kavárně Colombina. Tentokrát byla věnovaná sborníkům Vodňany a Vodňasko, které vydává Městské muzeum a galerie. Prohlédněte si fotografie.

Židovská hvězda Anny Žahourové (1892 – 1965), manželky PhDr. Blahomíra Žahoura, zakladatele vodňanské galerie.

Sbírka MaG Vodňany

(Zmizelý svět vodňanských židů)

Městské muzeum a galerie Vodňany v roce 2002 připravilo výstavu obrazů českého architekta Jiřího Stibrala (1859 – 1939) za mimořádné podpory všech jeho potomků. Pouze architektova vnučka paní Leandra Boučková tehdy se svým souhlasem k vystavení dědečkových obrazů v našem městě váhala. Později nám vyprávěla, proč nechtěla do Vodňan vůbec přijet. Na jaře roku 1942 zde navštívila svou spolužačku Žofii Gansovou  ̶  krátce před jejím odjezdem do Terezína. Vodňany tak měla po celý život spojené s jejím tragickým osudem. Její vzpomínka nás nyní při přípravě výstavy o osudech vodňanských židů přivedla do Státního okresního archivu v Českých Budějovicích. Ředitel PhDr. Daniel Kovář laskavě vyhledal jméno studentky ve školním výkaze zde uloženém. Žofie Gansová se narodila 2. prosince 1923 ve Vodňanech do rodiny továrníka Arthura Ganse. Maminka se jmenovala Josefína. V letech 1934 – 1939 navštěvovala Spolkové dívčí reformní reálné gymnasium Jany Zátkové v Českých Budějovicích. Nalezený zápis ve třídním výkazu odhalil, že se jednalo o vynikající žákyni, která 5. ročník absolvovala s vyznamenáním. Zároveň je v něm důležitá poznámka. O prázdninách 1939 rodiče požádali o její odchod ze školy. Pravděpodobně ji tak chtěli nejen uchránit šikany vůči neárijské rase. Možná i doufali, že pokud obratem vyhoví nařízení německé správy, bude se moci v budoucnu do školy vrátit. Celá rodina však byla dne 18. dubna 1942 transportem odvezena z Českých Budějovic do Terezína. O devět dní později pak z Terezína do transportního ghetta v Izbici (Polsko), odkud nebylo návratu.

Pracovníci Městského muzea a galerie Vodňany nadále rádi uvítají pomoc i od vás. Hledáme nejen doklady a fotografie vodňanských židů, jejich domů, příp. živností, ale mohou nám napomoci i rodinné vzpomínky a poznatky, získané od pamětníků. Každá taková vzpomínka pomáhá vrátit lidskou důstojnost těm, které německá zvůle ponížila na pouhá čísla v transportních seznamech.

Výstava „Vrátit obětem jejich tvář…“ se bude konat v měsících květnu až červnu 2017 v někdejší vodňanské synagoze.

Mgr. Jitka Velková

Městské muzeum a galerie Vodňany

PhDr. Josef Nožička

Státní okresní archiv Písek

autor výstavního záměru

Zpravodaj města Vodňany 2017/3

V sobotu 4. března 2017 byla v sloupové síni Městského úřadu zahájena výstava obrazů dvou renomovaných psychologů PhDr. Ing. Bc. Marie Lhotové, Ph. D. a Prof. PhDr. Milana Nakonečného. Společně vystavují podruhé a malování je jejich koníčkem. Nenechte si ujít zajímavou výstavu, která potrvá do 30. dubna 2017.

Vodňanské muzeum a galerie užívá téměř 40 let vlastní logo. Poprvé bylo použito v publikaci Ladislava Stehlíka Dvě krajanské tváře, která vyšla v roce 1979 při příležitosti výstavy, uspořádané k 50. výročí úmrtí spisovatelů Františka Heritese a Josefa Holečka. Příběh jeho vzniku se překvapivě začal však psát již v mládí budoucího ředitele Jiřího Pazdery (nar. 1933).

Na počátku 50. let 20. století musel být z důvodu velmi vážného onemocnění plic dlouhodobě hospitalizován v Hamzově léčebně v Luži v blízkosti zříceniny hradu Košumberk (nyní Pardubický kraj). Zakladatel léčebny MUDr. František Hamza nejen že na počátku 20. století vybudoval první léčebný ústav pro tuberkulózní a skrofulózní děti ve střední Evropě, ale především dokázal, že je možné je vyléčit ve vnitrozemském klimatu. Léčebna po 2. světové válce patřila mezi největší v Evropě a účinně se tu léčily všechny formy tuberkulózy až do roku 1962. Přísný léčebný režim neumožňoval nemocným dětem a mládeži mnoho zábavy. Museli použít veškerou svou fantazii, šikovnost a vynalézavost, aby mohli mezi sebou jenom trochu komunikovat. Není tak divu, že společné utrpení je velmi sbližovalo. Často se stávalo základem pro přátelské i partnerské vztahy na celý život. Jiří Pazdera tu poznal nejen svou budoucí manželku Libuši, ale také budoucího grafika a malíře Jiřího Vaněčka, svého přítele. Výtvarník se narodil 11. března 1936 v Praze. Dětství prožil v Roudnici nad Labem. Je absolventem Vyšší školy uměleckého průmyslu, Průmyslové školy bytové tvorby a Školy pro výtvarné redaktory při Fakultě žurnalistiky UK. Pracoval zejména jako výtvarný redaktor novin a časopisů. Nyní žije se svou paní Antonií, kterou taktéž poznal v Hamzově léčebně, v bráně Kokořínska – ve Lhotce nedaleko Mělníka. Stále tvoří a vystavuje.

Mladí přátelé tehdy nemohli tušit, že se setkají i profesně. Po třiceti letech, v neděli 5. července 1981, ředitel Městského muzea a galerie ve Vodňanech Jiří Pazdera přivítal na vernisáži v prostorách galerie uznávaného umělce Jiřího Vaněčka, vedoucího výtvarníka týdeníku Československá televize. Na výstavě byl představen výběr z jeho malířského díla – olejomalby, kresby, ilustrace, grafické listy a ukázky z užité grafiky.

Od svého nástupu do funkce ředitele Jiří Pazdera postrádal grafický emblém organizace, kterou řídil. Když oslovil s prosbou o jeho vytvoření Jiřího Vaněčka, nemohl volit lépe.

Dnes již emeritní ředitel několikrát vyslovil spokojenost nad tím, že se návštěvníci a příznivci vodňanského muzea a galerie s ním stále setkávají na pozvánkách i plakátech. Poděkování si však spíše zaslouží on, a to za nadčasovou objednávku loga pro významnou kulturní instituci ve Vodňanech.

J. Velková, Zpravodaj města Vodňany 2/2017.

Popisky k obrazové příloze:

Jiří Pazdera, ředitel MaG Vodňany (na snímku stojící vlevo), uvádí dne 5. července 1984 v městské galerii ve Vodňanech výstavu děl Jiřího Vaněčka (vpravo), (Archiv MaG Vodňany, foto Dorian Hanuš)

Logo Městského muzea a galerie Vodňany, autor Jiří Vaněček 1979.

V letošním roce si připomínáme 75. výročí konference ve Wannsee a prvních transportů českých židů do ghett a koncentračních táborů, v nichž byli plánovitě mučeni a vražděni a kde jen z českých zemí přišlo o život přes 80 000 lidí. Jména vodňanských obyvatel postižených nacistickými rasovými zákony připomíná sice již léta pomník válečným obětem v parku Zeyerovy sady, jejich sepětí s městem upadá ovšem v zapomnění.

Městské muzeum a galerie Vodňany ve spolupráci s dalšími paměťovými institucemi připravuje výstavu, která by chtěla připomenout židovské obyvatele města Vodňan ve 20. – 40. letech 20. století a jejich stopu v tehdejším společenském i hospodářském životě. Pokusí se ukázat tento ztracený svět z různých úhlů pohledu a pomocí archivních fotografií a dokumentů vrátit obětem nacismu a rasové nesnášenlivosti opět jejich tvář. Součástí výstavního záměru bude i přednáška na toto téma, plánovaná na měsíc květen.

Rádi uvítáme pomoc i od Vás, příznivců vodňanské historie. Hledáme nejen doklady a fotografie vodňanských židů, jejich domů, příp. živností, ale mohou nám pomoci i rodinné vzpomínky a poznatky, získané od pamětníků. Každá taková vzpomínka pomáhá vrátit lidskou důstojnost těm, které německá zvůle ponížila na pouhá čísla v transportních seznamech.

Výstava „Vrátit obětem jejich tvář…“ se bude konat v měsících květnu až červnu 2017 ve vodňanské synagoze.

Mgr. Jitka Velková, Městské muzeum a galerie Vodňany

PhDr. Josef Nožička, autor výstavního záměru

Již po šesté se paní Věra Bělochová touží podělit s návštěvníky vodńanského infocentra o výtvarné projekty svých žáků a studentů ze Základní umělecké školy ve Strakonicích. Do našeho města ji pravidelně přivádějí nejen rodové kořeny a vzpomínky, ale i pestré kulturní dění, do kterého s budoucími výtvarníky ráda přispívá. Životní pouť Jana Amose Komenského (1592 – 1670) a jeho nadčasové dílo Labyrint světa a ráj srdce patří sice mezi tradiční témata pedagogické praxe, ale, jak se zdá, vždy další generací jsou znovu a jinak objevovaná.  Společné vytvoření velkého papírového modelu glóbu jako symbolu cestování utužilo odhodlání mladých výtvarníků se nezaleknout strastiplné „pouti“ za doprovodu Všezvěda Všudybuda a Mámení. Na šesti tmavomodrých tabulích zachycují zásadní poznání, ke kterým Komenský na svých cestách Evropou dospěl.  S ním prošli Bránou světa, prohlédli si Město zdola i shora, vstoupili do Síně osudu. Po celou dobu bděla nad nimi Moudrost. Nezmátla je ani růžová barva brýlí od Mámení. Nakonec s Komenským došli do Domu srdce. Jejich učitelce se bezesporu podařilo přiblížit jim osobnost filosofa a spisovatele J. A. Komenského, považovaného za zakladatele moderní pedagogiky a také autora naprosto originálních učebnic ze 17. století. Literáta, který byl v loňském roce zařazen mezi deset nejžádanějších spisovatelů, z jejichž profilů na Wikipedii je v době maturit nejvíce čerpáno. Výstava J. A. Comenius Cesta poutníka bude otevřena do 30. března 2017.

J. Velková, Zpravodaj města Vodňany, únor 2017