Archiv aktualit

Výstava v budově bývalé synagogy ve Vodňanech navrací obětem tváře. Připomíná výročí transportu většiny židovských obyvatel do Terezína

Městské muzeum a galerie ve Vodňanech ve spolupráci se Státními okresními archivy Písek, Strakonice a České Budějovice, Státním oblastním archivem v Třeboni, Památníkem Terezín, Institutem Terezínské iniciativy a Židovským muzeem v Praze připravilo v budově bývalé synagogy ve Vodňanech výstavu k 75. výročí transportu většiny vodňanských židovských obyvatel do Terezína s názvem Vrátit obětem jejich tvář…

Čtěte na stránkách Listů...

V neděli 21. května 2016 proběhla vernisáž výstavy Černobílý svět - Barevné sny. Prohlédněte si fotografie.

V neděli 21. května 2017 bude v městské galerii otevřena výstava fotografií bývalých spolužáků, nyní zkušených fotografů i galeristů – Bohuslavy Maříkové, Miroslava Myšky a Dany Vitáskové. Namísto popisu výstavy autoři překládají příběh jedné vystavené fotografie:

Vyjeli jsme ze školy fotografovat krajinu. Než jsme se dostali ke Kloboukům u Brna, bylo po zajímavém světle. Inscenovaná fotografie byla kolem nás, a tak jsem spolužačku vysvlékl a fotil. Krásné na tom bylo, že se svlékla pod podmínkou, že budu také nahý a bude si mne fotit. Tak jsme běhali po poli a pokřikovali na sebe, kdy si má kdo kam stoupnout či lehnout. Vedle okopával chlapík vinici, chvíli koukal, pak se napil vína z čutory, kterou měl u pasu, a kopal dál, koukal, napil se a kopal. Tak jsme v krásné pracovní symbióze dělali každý své. Slunce, teplé brázdy, krása, která přeběhla na film.

Akt v přírodě jsem fotil dříve, než obdobnou tématiku ztvárnil Sikula, Koštál, a koukal jsem, že i rok před Tarasem Kuščynským.

Soubor fotografií spolužáků z brněnské SUPŠ je rozšířen o frankofonní téma  ̶  Staré lodě z Camaretu, Setkání Evropských cikánů v Camargue a Barvy pozdního léta. Speciálně pro městskou galerii ve Vodňanech, městě, kde žil a tvořil Jan Zrzavý. Téma Bretagne bylo Mistru Zrzavému blízké a vodňanská galerie v minulosti hostila obrazy nejen z tohoto území.

Barevné sny jsou poctou malíři Janu Zrzavému.

Dana Vitásková

Akt v poli

V úterý 9. 5. 2017 navštívili výstavu Vrátit obětem jejich tvář žáci osmé třídy z místní základní školy. Měli komentovanou prohlídku k výstavě o osudech vodňanských židů.

Poslední dubnový týden byl v MaG opravdu nabitý akcemi. Podívejte se na fotografie ze Setkání se spisovateli na Zeyerových Vodňanech, z taneční přednášky Modlitba tancem a z vernisáže výstavy o vodňanských židech.

Václav Liška se narodil 22. října 1898 v Plzni. Vyrostl však ve Vodňanech, kde chodil do školy, oženil se a k městu měl po celý svůj život blízký vztah. Na jaře 1916 byl odveden do rakouské armády. Na konci srpna t. r. byl zajat na ruské frontě a již 1. září 1916 se hlásil do legie. Byl zařazen jako dobrovolník k 1. československému střeleckému pluku Mistra Jana Husa a později k 3. československému střeleckému pluku Jana Žižky z Trocnova. Oba pluky se na počátku léta 1917 zúčastnily památné bitvy u Zborova. Letos si bude česká veřejnost připomínat 100. výročí konání této významné historické události ve vojenských dějinách naší vlasti. Legionář Liška byl při ústupu na Sibiř vážně raněn do hlavy, ale po uzdravení vykonával službu u pluku až do 1. prosince 1919. Dosáhl hodnosti podporučíka. Po návratu z Vladivostoku do nově vzniklé republiky se rozhodl zůstat v armádě. Jeho letecká kariéra započala v květnu 1921, kdy byl odvelen k balonovému oddílu jako žák. Po absolvování kurzu balonového létání byl přidělen k Leteckému pluku 3 v Nitře. V letech 1927 - 1939 byl několikrát přeložen vždy k leteckým jednotkám - do Lysé nad Labem, pak do Olomouce, Prostějova a opět do Olomouce. V roce 1925 byl jmenován pilotem letcem. V letech 1934 – 1936 by ustanoven předsedou komise pro vyzkoušení nových a opravených letounů. V roce 1935 se stal velitelem kasáren a letiště v Olomouci. Dne 1. ledna 1937 byl povýšen na podplukovníka letectva. Okupace Československa ho přiměla k rozhodnutí opustit republiku. Na nebezpečnou cestu se vydal z Vodňan. Dne 14. prosince 1939 překročil s dalšími letci hranice na Slovensko, dále pokračoval do Maďarska a Jugoslávie. Podařilo se mu odplout z Bejrútu do Marseille, kam připlul na konci ledna 1940. Okamžitě se přihlásil k letectvu do čs. armády ve Francii. Po jejím pádu se opět lodí dostal do Anglie. Dne 2. srpna 1940 byl přijat do RAF. Jeho další osud provázely povinnosti na Inspektorátu československého letectva a Ministerstvu národní obrany v Londýně, ale i neshody s ostatními důstojníky. V listopadu 1941 byl z Královského letectva propuštěn a v květnu 1944 byl odvolán z činné služby. Po návratu do vlasti však zůstal v armádě. Již 3. května 1948 bylo s ním zahájeno superarbitrační řízení z moci úřední a 1. února 1949 byl dán do výslužby. Přestože nebyl zatčen, byl stále pod dozorem Státní bezpečnosti. Každé opuštění Prahy musel hlásit, např. když jel na chatu do Vodňan. Jeho zdravotní stav (opakovaný infarkt, mozková mrtvice) mu neumožnil ilegální odchod z republiky. Zemřel v září 1963.

Manželka Marie, roz. Kleinová, byla 1. října 1943 ve Vodňanech zatčena pro poslech zahraničního rozhlasu. Vězněna byla ve věznicích Pankrác, Terezín a v koncentračních táborech Ravensbrück a Bergen-Belsen. Domů se vrátila s podlomeným zdravím.

Václav Liška obdržel během své vojenské služby vyznamenání Československý válečný kříž 1919, Československou revoluční medaili, Československou medaili Vítězství, anglickou Válečnou medaili a Kříž Sv. Jiří IV. stupně.

Podrobně se životnímu příběhu letce Václava Lišky z Vodňan, ale i osudům dalších vojáků zahraniční armády v době 2. světové války původem z okresu Strakonice, věnoval pan Dušan Vávra z Čestic, autor trilogie Muži na správné straně. Zájemci se s ním mohou ve Vodňanech setkat na jeho přednášce dne 20. dubna 2017 v 18,00 hodin v městské galerii. Srdečně zveme.

J. Velková, Zpravodaj města Vodňany, březen 2017, s. 15.

Ve čtvrtek 30. března 2016 se konal v městské galerii Jarní koncert hudební skupiny CINK. Prohlédněte si fotografie.

Nedočkavě i zvědavě jsme často do posledních hodin příprav tradiční výstavy Klubu vodňanských výtvarníků čekali na zazvonění telefonu. „Tady Vinklát! Už to máte asi hotové. Možná se tam již nevejde…“ V loňském roce to bylo po dvacáté. Všichni jsme nesouhlasně kroutili hlavou, že místa je dost a že obraz jakékoliv velikosti okamžitě přijímáme. „Můžeme ho vyzvednout v ateliéru!“ Nechtěl nás ani své kolegy nikdy zklamat. Vtipné scénky z našeho malého města, od vody i z lesa na jeho poctivých kresbách rozesmávaly nejednoho návštěvníka. Poetické krajiny z okolí výtvarníkovy chaty svědčily o promyšlené kompozici. Láska k přírodě do nich vložená ohromovala svou velikostí.

Výtvarník Jiří Vinklát, ale také písmomalíř, aranžér a rybář, přišel do Vodňan v roce 1953 studovat rybářskou školu. Určitě tenkrát netušil, že zde najde domov na celý život. Svou šikovností a nápaditostí obohacoval vodňanskou kulturu profesně i zájmově. Pracoval v osvětové besedě, v muzeu, v kulturním domě, podnikal v reklamě. Patří mezi zakládající členy Klubu vodňanských výtvarníků. Je autorem loga Vodňanských rybářských dnů i návrhu turistických razítek muzea a infocentra, která si nadšeně otiskují do cestovních deníků návštěvníci města. Stal se prvním vodňanským kreslířem – humoristou. Kreslenými vtipy přispíval do Vodňanských novin. Jejich souborné vydání nese příznačný název Fóroviny.

Určitě nikdy žádný fór či vtípek nezkazil. Přestože ho potkala i řada životních překážek, vždy bylo jeho krédem překonávat je s úsměvem, pochopením a tolerancí. Je velmi těžké napsat, že odešel. Pro nás navždy zůstává dobrým, přátelským a statečným člověkem!

Jitka Velková