Historie
Historie Vodňan
Název města je odvozen od jeho polohy uprostřed jihočeské rybničnaté krajiny. Díky tomu se dostalo Vodňanům již před staletími pojmenování Aquilea Bohemorum - České Benátky. Počátky bezmála sedm století starého města nejsou známy. Patrně se vyvinulo z osady, která vznikla někdy ve druhé polovině 13. století, při staré obchodní cestě, jež směřovala od zemských hranic do Prahy. Cesta procházela bažinatou rovinou, do níž se rozlévala říčka Blanice. V tomto nebezpečném místě byla osada zřejmě založena a jejím obyvatelům byla uložena povinnost udržovat stezku schůdnou a dbát o bezpečí pocestných, kteří by mohli zabloudit v častých mlhách nad mokřady. Jak přibývalo života na obchodní cestě, tak vzrůstala i důležitost osady opodál brodu přes Blanici. Pomalu se rozrostla v osadu tržní. Jak tržiště nabývalo na významu, usazovali se zde obchodníci i řemeslníci a postupně vznikalo městečko, jemuž pak panovník udělil některá práva a výhody. Patrně se tak stalo za kolonizace jižních Čech králem Přemyslem Otakarem II. Nasvědčuje tomu přehledný půdorys města s rozměrným náměstím a pravidelnou sítí ulic, který byl charakteristický pro kolonizační města.
Nejstarší zmínka o Vodňanech pochází z roku 1318, kdy je jako rozhodčí jednoho sporu zmiňován komorník z Vodňan. Druhá dochovaná zpráva je z roku 1327 a Vodňany jsou v ní již uváděny jako místo, kde se vybírá clo. V historii města jsou však nejdůležitější listinou privilegia krále Jana Lucemburského z roku 1335. Vodňany se staly městem královým a spolu s Budějovicemi a Pískem posilovaly na českém jihu jeho moc proti rozpínavosti pánů z Růže, Rožmberkům. Privilegia se v souvislosti s obchodní stezkou vedoucí z Pasova do Prachatic a kolem Vodňan do nitra Čech stala základem prosperity města, a to zejména po stránce obchodní. Výrazem zámožnosti byla mimo jiné i dostavba kostela v gotickém slohu, dokončená v polovině 15. století.
Do osudu města výrazně zasáhla doba husitská. Roku 1419 došlo ve Vodňanech k nepokojům. Pomoc patriciátu a kněžstvu poskytl Oldřich z Rožmberka, který město obsadil, poručil zbořit hradby a zanechal zde svou posádku. Přesto roku 1420 dobyl Vodňany bez námahy Jan Žižka se svými bojovníky a město se stalo spolu s Pískem a Táborem jednou ze tří husitských republik. Táborskému programu zůstaly Vodňany věrné i po bitvě u Lipan a blízké vztahy k Táboru nezanikly ani později. Vodňanští stáli ještě dlouho na straně českého krále Jiřího z Poděbrad.
V průběhu staletí se vedlo Vodňanům někdy lépe, jindy hůře. Druhá polovina 15. století znamenala začátek nového rozvoje. Vodňanští se pokoušeli zvyšovat obecní příjmy těžbou drahých kovů. Avšak z tohoto pokusu zůstal jen znak města s havířem ve zlatém poli a s královským lvem na pečetidle z roku 1562. Největší část obecních příjmů však plynula z městského rybníkářství. Obec postupně skupovala půdu v okolí a zakládala na ní nové a nové rybníky. Proto hlavním vývozním artiklem z města byly vedle domácích výrobků také ryby. V té době se tvořil ráz krajiny, který setrval do dnešních dnů. Postupně byly také obnovovány městské hradby a nebylo opomenuto ani zesílení všech tří bran - Bavorovské, Písecké a Týnské. Vzrůstající zámožnost měšťanů dovolovala v hojné míře studia v Praze. Z mnoha, kteří své rodiště později proslavili nelze opominout alespoň dva nejznámější. Starší z nich - M. Havel Gelastus Vodňanský odkázal městu svou rozsáhlou knihovnu, aby z ní mohlo být půjčováno. Mladší - M. Jan Kampanus proslul jako významný a literárně nejplodnější humanista.
V době stavovského povstání se Vodňany přidaly na stranu českých stavů, za což byly po bělohorské porážce krutě potrestány - zbaveny majetku a práv. V roce 1623 byly dokonce zastaveny císařskému generálu donu Baltazaru de Marradas, který v nich ustanovil správcem despotického cizozemce Hurdoma. Vrchnost se sice po čase vystřídala, ale na tíživých poměrech ve městě se nic nezměnilo. Vodňany se znovu staly svobodným městem až v roce 1710, kdy došlo k výkupu ze zástavy, která zapříčinila velký hospodářský úpadek města. Jen pomalu se město vzpamatovávalo z devadesátileté hospodářské stagnace. Navíc bylo sužováno častými požáry, kterým v letech 1722, 1757 a 1781, dle kroniky, podlehlo mnoho domů.
V první polovině 19. století se opět do popředí dostává městské rybniční hospodářství a dochází k rozvoji řemesel, zemědělství a obchodu. Těsný okruh hradeb je v této době částečně pobořen, aby se mohlo město rozrůst do šíře. Také brány a hradební bašty musely ustoupit novému rozvoji.
Město je spojeno s mnoha osobnostmi. Se svou kočovnou divadelní společností sem zavítal dvakrát Josef Kajetán Tyl (v roce 1856 zde naposledy před svou smrtí vstoupil na jeviště). Vodňany jsou také rodištěm význačných houslových virtuózů M. Heritesové-Kohnové a Vaši Příhody a malíře Antonína Waldhausera. Chloubou městské galerie jsou návrhy Mikoláše Alše na výzdobu štítů a interiéru zhotovené u příležitosti přestavby děkanského kostela v letech 1895 - 1897. Půvab zdejší krajiny způsobil, že se Vodňany staly dočasným domovem básníka Julia Zeyera, který tvořil známý Vodňanský trojlístek spolu s Otakarem Mokrým a Františkem Heritesem. Delší dobu zde také pobýval malíř Jan Zrzavý. K pamětihodnostem města patří například Žižkův pomník, památník Petra Chelčického a na náměstí kašna se sochou Svobody. Ve městě také naleznete několik pamětních desek významným rodákům, pomníky obětí obou světových válek a komunismu.
V průběhu 20. století získávají Vodňany ojedinělý význam v rybářském školství a výzkumu. Střední rybářská škola, založena roku 1920, s Vyšší odbornou školou vodního hospodářství a ekologie jsou spolu s Výzkumným ústavem rybářským a hydrobiologickým Jihočeské univerzity od roku 1953 jedinými institucemi tohoto druhu v celé zemi.
Nejstarší zmínka o Vodňanech pochází z roku 1318, kdy je jako rozhodčí jednoho sporu zmiňován komorník z Vodňan. Druhá dochovaná zpráva je z roku 1327 a Vodňany jsou v ní již uváděny jako místo, kde se vybírá clo. V historii města jsou však nejdůležitější listinou privilegia krále Jana Lucemburského z roku 1335. Vodňany se staly městem královým a spolu s Budějovicemi a Pískem posilovaly na českém jihu jeho moc proti rozpínavosti pánů z Růže, Rožmberkům. Privilegia se v souvislosti s obchodní stezkou vedoucí z Pasova do Prachatic a kolem Vodňan do nitra Čech stala základem prosperity města, a to zejména po stránce obchodní. Výrazem zámožnosti byla mimo jiné i dostavba kostela v gotickém slohu, dokončená v polovině 15. století.
Do osudu města výrazně zasáhla doba husitská. Roku 1419 došlo ve Vodňanech k nepokojům. Pomoc patriciátu a kněžstvu poskytl Oldřich z Rožmberka, který město obsadil, poručil zbořit hradby a zanechal zde svou posádku. Přesto roku 1420 dobyl Vodňany bez námahy Jan Žižka se svými bojovníky a město se stalo spolu s Pískem a Táborem jednou ze tří husitských republik. Táborskému programu zůstaly Vodňany věrné i po bitvě u Lipan a blízké vztahy k Táboru nezanikly ani později. Vodňanští stáli ještě dlouho na straně českého krále Jiřího z Poděbrad.
V průběhu staletí se vedlo Vodňanům někdy lépe, jindy hůře. Druhá polovina 15. století znamenala začátek nového rozvoje. Vodňanští se pokoušeli zvyšovat obecní příjmy těžbou drahých kovů. Avšak z tohoto pokusu zůstal jen znak města s havířem ve zlatém poli a s královským lvem na pečetidle z roku 1562. Největší část obecních příjmů však plynula z městského rybníkářství. Obec postupně skupovala půdu v okolí a zakládala na ní nové a nové rybníky. Proto hlavním vývozním artiklem z města byly vedle domácích výrobků také ryby. V té době se tvořil ráz krajiny, který setrval do dnešních dnů. Postupně byly také obnovovány městské hradby a nebylo opomenuto ani zesílení všech tří bran - Bavorovské, Písecké a Týnské. Vzrůstající zámožnost měšťanů dovolovala v hojné míře studia v Praze. Z mnoha, kteří své rodiště později proslavili nelze opominout alespoň dva nejznámější. Starší z nich - M. Havel Gelastus Vodňanský odkázal městu svou rozsáhlou knihovnu, aby z ní mohlo být půjčováno. Mladší - M. Jan Kampanus proslul jako významný a literárně nejplodnější humanista.
V době stavovského povstání se Vodňany přidaly na stranu českých stavů, za což byly po bělohorské porážce krutě potrestány - zbaveny majetku a práv. V roce 1623 byly dokonce zastaveny císařskému generálu donu Baltazaru de Marradas, který v nich ustanovil správcem despotického cizozemce Hurdoma. Vrchnost se sice po čase vystřídala, ale na tíživých poměrech ve městě se nic nezměnilo. Vodňany se znovu staly svobodným městem až v roce 1710, kdy došlo k výkupu ze zástavy, která zapříčinila velký hospodářský úpadek města. Jen pomalu se město vzpamatovávalo z devadesátileté hospodářské stagnace. Navíc bylo sužováno častými požáry, kterým v letech 1722, 1757 a 1781, dle kroniky, podlehlo mnoho domů.
V první polovině 19. století se opět do popředí dostává městské rybniční hospodářství a dochází k rozvoji řemesel, zemědělství a obchodu. Těsný okruh hradeb je v této době částečně pobořen, aby se mohlo město rozrůst do šíře. Také brány a hradební bašty musely ustoupit novému rozvoji.
Město je spojeno s mnoha osobnostmi. Se svou kočovnou divadelní společností sem zavítal dvakrát Josef Kajetán Tyl (v roce 1856 zde naposledy před svou smrtí vstoupil na jeviště). Vodňany jsou také rodištěm význačných houslových virtuózů M. Heritesové-Kohnové a Vaši Příhody a malíře Antonína Waldhausera. Chloubou městské galerie jsou návrhy Mikoláše Alše na výzdobu štítů a interiéru zhotovené u příležitosti přestavby děkanského kostela v letech 1895 - 1897. Půvab zdejší krajiny způsobil, že se Vodňany staly dočasným domovem básníka Julia Zeyera, který tvořil známý Vodňanský trojlístek spolu s Otakarem Mokrým a Františkem Heritesem. Delší dobu zde také pobýval malíř Jan Zrzavý. K pamětihodnostem města patří například Žižkův pomník, památník Petra Chelčického a na náměstí kašna se sochou Svobody. Ve městě také naleznete několik pamětních desek významným rodákům, pomníky obětí obou světových válek a komunismu.
V průběhu 20. století získávají Vodňany ojedinělý význam v rybářském školství a výzkumu. Střední rybářská škola, založena roku 1920, s Vyšší odbornou školou vodního hospodářství a ekologie jsou spolu s Výzkumným ústavem rybářským a hydrobiologickým Jihočeské univerzity od roku 1953 jedinými institucemi tohoto druhu v celé zemi.
