My a média

Macquariův ostrov naleznete přibližně na polovině cesty mezi Austrálií a Antarktidou v Jižním ledovém oceánu asi 1500 km jihovýchodně od Tasmánie. Ostrov, který je 34 km dlouhý a 5 km široký byl v roce 1997 zapsán do seznamu Světového dědictví UNESCO. Jedná se totiž o jediné místo na světě, kde se na povrch země a nad hladinu moře dostává hornina ze zemského pláště z hloubky 6 km pod mořským dnem. Toto pozoruhodné místo bylo posledním místem života MUDr. Zdeňka Součka, který je pochován na vodňanském hřbitově. Dne 9. září uplyne 95 let od jeho narození v moravské metropoli v Brně. Vyrostl v Bučovicích, kde jeho otec učil na zdejším gymnáziu. Jeho studium na brněnské lékařské fakultě přerušily válečné události a do jeho života zasáhla i tragická smrt otce, který byl popraven za svou činnost v odboji v době heydrichiády. Promoval až v roce 1947 na Univerzitě Karlově v Praze. Zápisy v operačních knihách prachatické nemocnice dokládají, že poprvé zde asistoval při operaci primáři MUDr. Janu Vondrákovi 7. ledna 1948 a naposledy se tu zúčastnil operace 29. září 1948. V nemocnici se také seznámil s Marií Vláškovou z Vodňan, která se stala jeho ženou. Společenské a politické události roku 1948 předurčily jejich další společný osud. MUDr. Souček odešel do Německa, kam ho následovala i manželka. Zde se jim 9. dubna 1949 narodil syn Petr. Nový domov nalezli však v Austrálii, kam přijeli 30. března 1950. Na Macquariův ostrov Z. Souček poprvé připlul v roce 1952 jako lékař Australské národní antarktické výzkumné expedice (ANARE). Dalších šest let však působil jako obvodní lékař v tropickém Kaviengu na ostrově Nové Irsko (Papua Nová Guinea). Zde se věnoval nejen tropické medicíně, ale i antropologii domorodců. V roce 1959 se vrátil k práci v ANARE. Zúčastnil se celkem 12 expedic ve funkci lékaře a několikrát i ve funkci zástupce velitele výpravy. Byl vedoucím lékařské služby a vedl zásobování zdravotnickým materiálem. Věnoval se výzkumu vlivu prostředí na lidský organismus a výzkumu bakterií v zažívacích traktech polárních ptáků a savců. V roce 1965 se zúčastnil americko-novozélandské oceánografické výpravy Rossovým mořem na Ballenyho ostrovy a na podmořský Macquarieův hřbet s mimořádnými výkony – například poprvé člověk přistál na Sturgeonově ostrově. MUDr. Souček byl jediným australským účastníkem. Průzkumná cesta na Macquarivův ostrov v roce 1967 bohužel se stala jeho poslední výpravou. Na Štědrý den ho náhle zastihla mozková mrtvice a na její následky toho dne zemřel. Posmrtně byl vyznamenán  britskou královnou „Polar medal“ a zástupce USA v roce 1974 předal rodině vyznamenání „Antarctic Service Medal“. Jeho kolegové po něm pojmenovali jeden objekt na australské polární stanici Mawson, a to Soucek Hut (Součkova chata). V roce 1983 v Kingstonu na Tasmánii, v novém sídle vedení ANARE, byl odhalen pomník k poctě zemřelých polárních badatelů. Jeden ze štítků přináleží MUDr. Zdeňku Součkovi, kterého jeho australští přátelé a kolegové nazývali Frank. Paní Marie Součková žije v Melbourne se svým synem učitelem a jeho rodinou – vnučkami Joannou a Natalii. V roce 1968 uvažovala o trvalém návratu do vlasti. Známé události ji v tom zabránily. Rozhodla se však splnit přání svého manžela, který se vždy toužil vrátit na Šumavu. Urnu s jeho ostatky zaslala k uložení do rodinného hrobu ve Vodňanech. Čest památce lékaři a polárníkovi, který je zastoupen v každé současné encyklopedii českých cestovatelů!

J. Velková, Zpravodaj města Vodňan 8/2012

Dne 20. října 1851 ve Vodňanech uzavřel Václav Hucek, učitel na zdejší škole, sňatek s Marií Hermannovou, dcerou obuvnického mistra. Oddával je P. Václav Hanus. Novomanželce musel dát svolení k sňatku její otec Jakub Hermann, protože ještě nedosahovala tehdejší plnoletosti, tj. 24 let.  Narodila se 29. května 1828 v domě čp. 52/I a dostala jméno Marie Barbora. V jejím rodném domě se nyní nachází školní jídelna a tak to k ní budoucí manžel neměl jistě daleko. Václav Hucek se narodil 26. září 1820 v Budyni. Do školy chodil v Bavorově, následně v Č. Budějovicích a v Praze. Poté učil ve Vitějovicích, Chelčicích a Vodňanech. Již odpoledne ve svatební den odjeli novomanželé do Třeboně, kde získal Václav Hucek učitelské místo v chlapecké škole. Byl neobyčejně aktivní především ve společenském a v kulturním životě svého nového působiště. Jako dobrý houslista hrál v kvartetu, založil včelařský spolek a zapojil se do činnosti Občanské besedy. V letech 1851 – 1898 pečlivě zaznamenával dění nejen v Třeboni, ale i v jiných místech Čech. Zachovalo se 20 svazků jeho „kronik“. Manželé Huckovi bydleli v Hradecké bráně. Zde se jim také narodila 2. prosince 1857 dcera Berta, které rodiče umožnili získat vzdělání a potřebný společenský rozhled. Pomáhala nejen otci v jeho kulturních aktivitách, ale jako členka Národní jednoty pošumavské také organizovala různé dobročinné akce. Pochopitelně navštěvovala s rodiči i příbuzné ve Vodňanech a v Budyni. Hodně cestovala především po Čechách a v jejich západní části se seznámila s léčivými účinky rašeliny. Stala se autorkou prvotního plánu na vybudování lázeňského zařízení v Třeboni. V blízkosti rodinné restaurace bylo postaveno pět kabin pro očistné koupele a jedna pro rašelinné. V říjnu 1882 získal její otec povolení k užívání rašeliny a nové lázně byly zkolaudovány. Pojmenovány byly po jeho dceři – Bertiny lázně. Berta Hucková v létě 1887 vážně onemocněla a 12. července své nemoci podlehla. Její rodiče lázně provozovali do roku 1909, kdy je předali neteři Rozálii Vlčkové. Dne 15. července t. r. uplynulo 100 let od úmrtí Václava Hucka, zakladatele třeboňských lázní a rodáka z Vodňanska.

Jitka Velková, Zpravodaj města Vodňany 8/2012

Ve Vodňanech mají rádi spisovatele a letos pro ně uspořádali již 16. ročník autorského čtení Zeyerovy Vodňany. Připravili pro ně také zajímavý program, jehož součástí byla i návštěva Vlachova Březí. Ta se uskutečnila ve středu odpoledne 25. dubna 2012. Historička Městského muzea a galerie paní doktorka Pavla Stuchlá, která je rodačkou i dnešní obyvatelkou Vlachova Březí, zavedla skupinu básníků a spisovatelů do kostela Zvěstování Páně, kde jim podala erudovaný výklad o tomto svatostánku. Ve škole pana profesora Josefa Brože jim představil 3 současné výstavy v BoMBě a přidal ještě něco navíc o Janu Matulkovi pan ředitel J. Horák. O občerstvení se pak postarala ředitelka Městské knihovny J. V. Plánka paní H. Fraňková. Poprvé se do našeho města dostali takové „hvězdy písma nebe" jako např. pražský básník J. Holoubek, táborský scénárista J. Míka, strakonický básník P. Šulista (letošní laureát ceny Zeyerův hrnek), vodňanský prozaik Jan Bauer, O. Chaloupka z Prahy nebo básník, textař a spisovatel Jan Schneider, dnes žijící v Třeboni. Pamětníci si vzpomenou na 60. léta, kdy on spolu s Bobem Ondráčkem napsali řadu hitů pro Golden Kids nebo slavné Rekviem pro E. Pilarovou. Pan Schneider je autorem textů pro Gentlemany, první český muzikál. Pak působil v exilu, např. v Radiu SE spolu s Karlem Krylem. Rádi jsme vás u nás viděli a ukázali vám to, co jinde spatřiti nemůžete, Páni Spisovatelé!

(JKH), Březiny - První vlachovobřezské noviny, červen - červenec - srpen 2012

Ve své době velmi známý – dnes téměř zapomenutý malíř. To však neubírá na kvalitě jeho výtvarných děl. Umělec se dvěma jmény se zpočátku věnoval figurální a portrétní malbě, která i v současnosti udivuje plasticitou a životností. Traduje se však historka, jak se z portrétisty stal krajinář. Sedával totiž s ostatními umělci své generace v restauraci „v Platýze“. Již v roce 1906 si všiml, že krajináři (Ant. Slavíček, Ot. Nejedlý, Boh. Dvořák, St. Hudeček, H. Masaryk aj.) si objednávají řízek či svíčkovou, zatímco portrétisté a sochaři jen buřty s cibulí a syrečky. Dal jednak na dobrou radu malíře St. Hudečka: „Aby se ti dobře vedlo, musíš dělat taky landšafty (krajiny)“, a nechal se od něho ve Starém Kolíně i zaučit. Čerstvý krajinář hledal náměty nejen doma, ale i v cizině, později především v jižních Čechách. Okruh malířových zájmů uzavírají harmonická zátiší se zralými jablky či kdoulemi, také velké barevné kytice. Kdo byl tento umělec?

V pátek 1. června proběhla ve vodňanském muzeu již 8. malá muzejní noc. Přes nečekané útrapy malého návštěvníka, kterému na počátku programu uvízla kulička popcornu v nose, a také posádky jednoho vozu ženského komorního sboru Maraveja z Prachatic, která se musela vyrovnat se srážkou s jiným automobilem při cestě do Vodňan, vystoupení byla veselá a pohodová. Počáteční problémy zdařile zachránil připravený bonus - Stínohra o Vášovi Příhodovi. Návštěvníky velmi pobavila pohádka O slepičce a kohoutkovi v podání Ženského tria PNUtí. Oblíbené herečky Lenka Ebelová, Jaroslava Masopustová a Hana Patrasová nejen že nezklamaly očekávání. Dokázaly především až notoricky známý podánkový příběh představit dětem i dospělým divákům zcela originálně. Členky sboru Maraveja s uměleckou vedoucí Martinou Pivoňkovou odměnily posluchače vysoukou úrovní svého vystoupení i zajímavým aranžmá přednesených písní. Na závěr tančili chlapci tanečního oboru ZUŠ Vodňany pod vedením Miluše Šindlerové. Jejich provedení skladby Komáři z hudební dílny Jakuba Plachty získalo cenu poroty v celostátním kole Národní soutěže ZUŠ v Kroměříži. Chlapci vystoupili s rozsvícenými čelovkami a za bujarého potlesku účastníkům muzejní noci posvítili na cestu do kostela Narození P. Marie, kde se za svitu svíček konala 3. kostelní noc ve Vodňanech. Pokud si chcete připomenout chvíle prožité v synagoze i v kostele na fotografiích a zhlédnutím videa, zavítejte na webové stránky www.muzeumvodnany.cz.

Jitka Velková

Zpravodaj města Vodňany, červen 2012

Nakladatelství Kalina v Putimi připravilo před blížícími se prázdninami dotisk prvního dílu knihy Na břehu Blanice. Autorka Jaroslava Pixová v něm započala své úspěšné putování za příběhy mlýnů  a mlynářských rodin na vodňanské Blanici. Postupovala proti proudu od jejího soutoku s Otavou po Milenovice.  V loňském roce pokračovala na Vodňansku a napsala druhý díl, který je stále v prodeji. V současnosti zpracovává již třetí díl. Zájemci se mohou těšit na jeho vydání v září letošního roku. Pokud stále ještě postrádáte první díl, můžete si ho nyní zakoupit ve vodňanském infocentru.

info

Zpravodaj města Vodňany, červen 2012

Blížící se prázdniny většinu z nás motivují k přípravě dovolené, a to do míst vzdálených, ale i blízkých. V letošním roce se na takou „dovolenou“ vydalo i několik významných obrazů ze sbírky vodňanské galerie. Oblíbený obraz Karla Vítězslava Maška (1865 – 1927) s názvem Jaro či Lesní panna spolu s obrazem Stětí sv. Jana Křtitele  od Josefa Jakšího (1874 – 1908), rodáka z Bavorova, jsou vystaveny až do 2. září t. r. v Galerii moderního umění v Hradci Králové. Zde se koná výstava Na duši nepokoj, aneb Jiný pohled na české výtvarné umění z přelomu 19. a 20. století. Výstava zahrnuje díla Josefa Mandla, Miloše Jiránka, Beneše Knüpfera, Jana Štursy, Otakara Nejedlého aj. Název výstavy vyjadřuje neklid před katastrofou, která se tehdy neodvratně blížila.

Soubor kreseb a olejomaleb vodňanského rodáka Antonína Waldhausera (1835 – 1913) z Vodňan je vystaven na výstavě k poctě vynikajícího českého krajináře v Galerii Na Půdě ve Světlé nad Sázavou. Výstavu připravila příspěvková organizace KyTICe – Kulturní zařízení Světlá n. S. ve spolupráci s Muzeem Vysočiny, Galerií moderního umění v Havlíčkově Brodě a také s Městským muzeem . Výstava potrvá do 19. srpna 2012.

Možná Vaše cesty povedou přes Vysočinu, nebo budete pobývat v okolí Hradce Králové. Využijte možnost uvedené výstavy navštívit. Přeji štěstí na cestách za odpočinkem.

J. Velková

Zpravodaj města Vodňany, červen 2012

Malíř Karel Kupka oslavil své 80. narozeniny nejen ve svém domě a ateliéru ve Slaníku nedaleko Strakonic, ale také ve vodňanské galerii. Poprvé zde vystavoval v roce 1974. Postupně získal na Vodňansku příznivce svých obrazů i přátele. Stal se kmenovým výtvarníkem galerie. Současná výstava zcela potvrzuje jeho zálibu v krajině okolo Otavy, zahledění se do šumavských strání a časté návraty do krajiny jeho dětství a mládí – Českého Středohoří. Nacházejí se tu však i místa z okolí Vodňan – pohled na Bavorov, poutní místo Lomec, rozkvetlé sady … Květiny zachycuje malíř snad ve všech podobách – na louce, v právě natrhané kytici či v malovaném džbánku. Mgr. Karel Kupka, žák vynikajícího kreslíře Cyrila Boudy i sochaře Karla Lidického, pochází z rodiny s malířskou tradicí a na výstavě připomíná svého dědečka Františka Kupku – portrétem a svého otce ak. mal. Karla Kupku – bustou i dílem. Zařadil také obrazy, které namaloval s Mistrem Aloisem Moravcem, se kterým si dle vlastních slov byl výtvarně nejblíže a jemuž dodnes vděčí za řadu dobrých rad. Právě Moravec ho poprvé v roce 1964 přivedl na Slaník, kde umělec trvale zakotvil na konci 60. let. Významnou součástí výstavy jsou knihy, které ilustroval. Půvabnými kresbami doprovodil pohádky a básně pro děti. Letošní Kupkovo výstava je rozkvetlou kyticí k jeho životnímu jubileu. Přejeme zdraví a pohodu, dostatek času na tvorbu i psaní malovaných dopisů, spokojené návštěvníky na výstavách a nadšené čtenáře jím ilustrovaných knih. Výstava potrvá do 24. června 2012.

J. Velková, Zpravodaj města Vodňany, květen 2012

„Byla jednou jedna Princezna, která byla vybíravá. Nechtěla jíst jídlo, které jí dala její maminka královna. Královna jí nabízela: rybí tuk, těstoviny, párek v rohlíku, kuřecí řízečky, bramborovou kašičku a polívčičky s knedlíčky. Když jí královna nabídla hranolky, tak princezna …“.

Jak to dopadlo? To se dozvíte na výstavě plné loutek a pohádek, které vytvořili a napsali žáci 4. B ZŠ Alešova pod vedením Mgr. Barbory Křížkové Louženské. Děti namalovaly také kulisy pro své představení. Vyzkoušely si vodit loutky ve vodňanském loutkovém divadle. Nechaly se inspirovat tradičními loutkovými hrdiny – Honzou, vodníkem, čarodějnicí i čertem. Žáci do své tvorby zakomponovaly i příběhy současné – např. oblíbený film Stmívání. Vznikla tak pohádka Princezna Dora a drak Edward nebo Čarodějnice s hadem Edou a havranem Pepíkem. Výstava je doplněna fotografiemi z vodňanského divadla a informací o jeho historii z pera Ladislava Vovesného ml. Nové loutkoherecké naděje si připravily vystoupení Perníková chaloupka aneb na návštěvě u čarodějek a kouzelníků. V pátek 25. května pozvaly spolužáky z 1. a 2. třídy na pohádkovou hodinku na radničním nádvoří, kterou uspořádaly za pomoci členů loutkového souboru Pimprlata při MěKS Vodňany. Výstavu „Loutky očima čtvrťáků aneb Historie loutkového divadla“ si v infocentru můžete prohlédnout do 30. června.

J. Velková, Zpravodaj města Vodňany, květen 2012

Dne 17. května uplynuly již dva roky od první vernisáže v prostorách Stomatologického centra manželů Pelíškových ve Vodňanech.  Jejich ambice zpříjemnit svým pacientům okamžiky před vstupem do ordinace se zcela naplňuje a stala se trvalým kulturním počinem v našem městě. V sobotu 5. května PhDr. František Novotný, básník a publicista, uvedl již 14. výstavu „Galerie U Zubaře“. Přítomným představil výtvarníka Jana Rapina, kterému si podařilo prostřednictvím výtvarných děl vytvořit k našemu městu trvalý vztah.  V roce 2009 vystavil své obrazy v městské galerii. Výstava vzbudila nejen zájem návštěvníků, ale v jejím průběhu se dokonce zrodila myšlenka připravit další výstavu.  Na podzim 2010 díky kurátorskému úsilí Jana Rapina se u nás uskutečnila výstava děl ze soukromých sbírek známého malíře Vladimíra Komárka. A co víc, byl vydán katalog. Současná Rapinova výstava se nachází ve skromnějších prostorách. Jsou sem však převážně zařazeny obrazy, které vodňanští milovníci umění neměli možnost ještě shlédnout. Malíř nezakrývá svůj obdiv k barokní malbě a vtahuje pozorovatele do děje svých děl volbou kompozice i cíleným sladěním barev. Krásné dámy vábí svými tajemnými úsměvy. Sklenky v zátiší karaf plných vína čekají na naplnění. Současná výstava splnila přání galeristů, aby k nim přijímali pozvání výtvarníci, kteří nejsou z našeho regionu. Janu Rapinovi možnost se na Vodňansko opět vrátit. Neváhejte a výstavu navštivte, i když nejste objednáni a mezi akutní případy nepatříte. Přístupna je v pracovní dny do 13. července.

J. Velková, Zpravodaj města Vodňany, květen 2012