Hynek Chromý

Řezbaření se začal věnovat v dospělosti, až když se oženil a zařizoval dům. Nejprve si do svého pokoje vyráběl ze dřeva různé doplňky - skříňku na motýly, reliéf louky s květinami, kazetový strop a další. Chtěl tu mít i akvárium s rybičkami, které choval v dětství. Nepravidelné vytápění domu a velké teploty by rybám ale nesvědčily, a tak se rozhodl, že si udělá takové, kterým zima vadit nebude. Vyřezal je za dřeva stejně jako akvárium s teploměrem "nastaveným" na ideální teplotu.
Žraloci i malé ryby
Postupně si osvojoval a zdokonaloval řezbářské techniky a později začal dělat větší kusy. Dnes už jich má za sebou více než stovku. Některé jsou kopií skutečných ryb, jiné jen fantazií inspirovanou vodní říší. V autorském archivu tak můžeme vidět kapra, štiku, okouna, lína, piraňu, štítovky a řadu exotických ryb, ale i těch pohádkových, jako například netopýří rybu, rybího špiona s velkým uchem, platýze se čtyřma očima a nechybí tu ani mořská panna. Na otázku, proč se nechává ve své tvorbě inspirovat pouze vodními živočichy, odpovídá Hynek Chromý s notnou dávkou skromnosti : "Vyřezat rybu je jednoduché". O tom, že to tak snadné nebude, ale už na první pohled vypovídá každý exemplář. Rozmanitě tvarované ryby s dokonale vypracovanými ploutvemi i jemnými ploutvičkami, šupinami a otevřenými tlamami se špičatými zuby, jsou vyřezané z jednoho kusu dřeva. Celek svědčí o autorově zručnosti i umělecké fantazii.
Nejen kus dřeva
"Na každou rybu se hodí jiné dřevo," říká. "Trofej takřka metrového sumce je z dubu. Vyřezávám z něho méně, protože je to tvrdé dřevo, které hodně praská, ale svou strukturou se k některým rybám hodí nejlépe. Když se řeže mírně šikmo, vytváří se na něm takzvaná prasátka neboli zrcátka, obloučky, které pak vypadají trochu jako šupiny. Na čtyřokého platýze jsem použil ořech, který má světlé a tmavé vrstvy, takže se podařilo, že každý z jeho ocasů je jinak zbarvený. Ke štice se zase nejvíce hodila lípa. Používám skoro všechny druhy dřeva. Každé je nějak specifické, jinak tvrdé a barevné. Asi nejraději pracuju s břízou, která je tvrdší než lípa, měkčí než dub a moc se neštípe". Za zmínku stojí i ateliér, ve kterém Hynek Chromý ve volných chvilkách vyřezává. Má ho pod širým nebem, pod velkou borovicí na zahradě. "Tady se mi pracuje nejlépe", konstatuje. "Stačí jen z fošen sestavit lavici, vyndat sadu dlát a zvukovou kulisu se postarají ptáci, bzučící včely nebo rádio."
Od auta zpět k rybám
Sám nikdy ryby nelovil. Kromě toho, že je vyřezává, má ale k těmto živočichům i jiné vazby. Narodil se na jihočeské rybářské baště, oba rodiče a později i bratr pracovali v oboru rybářství a u rybníka na brigádě se seznámil s budoucí manželkou. I když se nejprve od rodinné tradice odklonil a vystudoval automobilovou specializaci na pražské ČVUT, časem se přes oblast zahraničních vztahů dostal k obchodu s rybochovnou technikou. Okolo ryb se točí i jeho další aktivita. V malé cestovní kanceláři, kterou založil, organizuje pro chovatele ryb tematické zájezdy do zahraničí. Zajímáme se, jestli své ryby také někde vystavuje. "Dříve jsem je vozíval na různé výstavy rybochovné techniky," vzpomíná. "Odváděly ale pozornost od exponátů, kterým byla výstava určena, a když si je lidé prohlíželi, sem tam se něco ulomilo a já to pak musel složitě opravovat. nedělám žádné umění nebo prodejní artikl. Je to můj koníček i relaxace, kterou mám pro vlastní potěšení."

Rybonoh pětiocasý
(Piscipedis quinquecaudae)
Hynek Chromý
Strašidla jsou většinou zhmotněním křivd, které se kdysi staly. Zjevují se vždy po spáchání nějakého bezpráví. Po dobu své existence děsí zpravidla nevinné lidi a teprve po napravení zlého činu dojde k uspokojení jejich trucovitosti a strašidla nebo jejich děsivé účinky zmizí. Rybonoh pětiocasý (Piscipedis quinquecaudae) se objevil po nešťastném prvním vědeckém křížení za vlády císaře Rudolfa II. Tento mecenáš umění a vědy, toužící stále po bohatství, zaslechl dnes již i dětem známou východní pověst o zlaté rybce, která prý plnila vyřčená přání. Od té doby neměl klidu. Přemýšlel, jak mít pro sebe a své poddané něco ještě dokonalejšího. Představoval si rybu z pravého zlaty, která by se mohla rozmnožovat a tím i zvětšovat zlaté zásoby císařství. Navíc počet splněných přání by měl být zvýšen pro začátek na pět, což by se poznalo podle počtu ocasů. Ostrými zuby by se ryby měla ubránit všem, kdož by jí chtěli odcizit. Po čase se císař dozvěděl o úspěších soukromého badatele magistra Kelleyho. Údiv budila zejména jeho stáž v Austrálii, kde křížením bobra a kachny, dovezených z Evropy, vytvořil typického endemického živočicha - ptakopyska. Při pobytu v Jižní Americe se mu za pomoci neonu, aplikovaného do buněk rybích šupin, podařilo na bocích rybek, dnes známých z akvaristiky jako neonky, vytvořit dva pruhy zlaté barvy. I když tehdy ještě nešlo o pravé zlato v těle živočicha, byl to nesporný úspěch. Císař využil následné cesty vědce přes Čechy do Anglie, kde mělo být provedeno křížení kozy s motýlem, aby se s ním osobně setkal a vyložil mu svůj plán pokračovat v šlechtění ryb. Seznámil ho v Praze s jiným slavným alchymistou jménem Alessandro Jeronymo Scotta, který pod dozorem prováděl v hradních laboratořích práce na výrobě zlata. Scotta se zavázal, že bude své vědecké bádání směrovat na takovou formu zlata, která by mohla být implantována do rybích buněk a s nimi se množit. Magistr Kelley, který měl podle dohody vyšlechtit speciální rybu, musel své výzkumy provádět v naprosté tajnosti. Naštěstí to byl čestný a nezištný muž, a proto souhlasil s návrhem císaře, že bude fiktivně odsouzen za finanční machinace v Anglii k deseti letům vězení na hradě Křivoklátě. To, že pravé poslání Kelleyho na Křivoklátě nebylo nikdy prozrazeno. dokládají historické prameny, které dosud mylně označují tohoto velkého muže vědy za podvodníka. Věříme, že naše informace uvede na pravou míru jeho pověst a očistí jeho jméno jakožto symbol cti, skromnosti a houževnaté píle pro císaře a celý národ. Ve dne plánoval vědec ve vězeňské cele postup prací a v noci, když byla tma, vycházel na zámecké nádvoří, kde v prostorné nádrži u kašny prováděl tajné křížení ryb. Magistr Kelley prováděl své pokusy od června 1591 do února 1592. Po nějakém čase se mu povedlo vyklonovat rybu, která skoro odpovídala zadání. Jediným nedopatřením byly kachní nohy. To bylo způsobeno pravděpodobně v noci, když prováděl křížení ryb a do rukou mu ve tmě přišla některá z kachen, které se potápěly v nádrži. Její hormony pak ovlivnily vzhled vyšlechtěného jedince. A. J. Scotta hlásil připravenost zlata a bylo třeba odzkoušet, jak je přijme tělo křivoklátského hybrida. Kelleymu celou věc komplikovala i samotná existence nového živočicha s ostrými zuby, pěti ocasy a kachními pařáty s plovacími blánami, který často vylézal z vody, hřadoval na větvích okolních kaštanů a kdákal. Správce zámku ho několikrát spatřil a na druhý den zorganizoval hon na rybonoha. Chtěl rybí stehýnka servírovat jako raritu na nadcházející večeři. Magistr Kelley musel jednat rychle. S rybonohem v pytli se v noci vydal přes hradby do Prahy. Štěstí mu ale nepřálo Při skoku z hradeb si poranil nohu, byl chycen a zavřen do hladomorny. Později byl odtud převezen do další věznice a po několika letech zemřel v Mostě. Nikdy nevyzradil svou smlouvu s císařem a nechlubil se výsledky svých pokusů. Ty byly v poněkud primitivnější formě uskutečněny až ve dvacátém století americkými vědci, ale pouze na prvocích. na způsob buněčného množení zlata se přišlo o pár tisíciletí později. A. J. Scotta nebyl schopen svého největšího vynálezu použít, protože neměl rybu, v jejímž těle by se zlaté buňky zviditelnili a množily. I tento vědec byl prohlášen za šarlatána a vyhoštěn. Císař Rudolf II. v roce 1595, kdy se dozvěděl o pádu svých plánů, těžce onemocněl a nikdy se již nevyléčil. Nikdo se nikdy nedozvěděl o tajné spolupráci uvedené trojice, která mohla zahájit náš život v blahobytu již od 17. století. Jediným důkazem je rybonoh pětiocasý. Prokousal se z jutového pytle na svobodu a hledal dobře známou mateřskou kašnu. Tu však mezitím chamtivý správce, který po něm pátral, zbořil a litinový bazén proděravěl. Obojživelník našel útočiště ve vodách v okolí Křivoklátu. Zde tento relikt doposud žije. je velmi žravý, vyloví všechny větší ryby v rybářském revíru, a dokonce ukusuje i návnady z udic. Rybáři se proto vracejí od vody bez úlovku, aniž by znali příčinu neúspěchu. Navíc je rybonoh děsí svým zjevem, když skáče z větve do vody, je-li vyplašen z kdákání. několik rybářů bylo i pokousáno. Tento stav skončí, až bude na Křivoklátě opravena fontána a litinový bazén napuštěn vodou. Tehdy konečně rybonoh nalezne svůj domov. I když asi už nikdy nebude zlatý, bude plnit obyčejná přání všem, kdo je vysloví. Snad se i bude množit. Neví se ale, zda se bude třít jako ryby nebo bude snášet vejce.