Marie Lhotová k výstavě

K názvu výstavy mě inspirovalo několik úvah. Žijeme v čase, ve kterém jsou minulost, současnost a budoucnost stále spolupřítomné. Naše osobní dějiny a životní historie mají svůj jedinečný smysl. Narozením se zpřítomňujeme na světě, náš život je přítomnost, která se pomalu zanořuje do věčnosti. Někdy se snažíme přítomnost zadržet, když je krásná, někdy z přítomnosti uniknout, odsunout se do budoucnosti nebo nechat přítomnost daleko za námi a zapomenout. V žádném životním údobí nejsme plně dotvořeni, ale něčím se stáváme. Naše orientace vůči času je důležitá, orientace časem a místem je základní otázkou činnosti našeho mozku. V arteterapii by jedinec měl dojít k poznání sebe v přítomnosti, k poznání autentického aktuálního prožitku a zbavení se strachu z přítomnosti, k prožitku své existence jako skutečné a uvědomění svých možností. Toto vše přes výtvarné artefakty. Výtvarné ztvárňování má svou roli jak v samotném výtvarnu či výtvarném umění, jako umění něco ztvárnit, tak i v životě přes expresi emočního prožitku, přes možnost vyjádřit prožitek. Zprostředkovaně potom v arteterapii, která vede přes výtvarno k životu, k pochopení, vhledu a nabídce možností korekce ve vnitřních strukturách a ve vztahových oblastech, k proměně náhledu na realitu včetně náhledu na způsoby reflexe reality. Reflexe řešení konkrétních otázek existuje ve výtvarném procesu vyjádřeném směřováním a obsahem aktuálních proměn jeho struktury. Naše nejvlastnější motivy, symboly a způsoby existence jsou v lidských artefaktech zpřítomněny. Žijeme "tady", žijeme "teď", obrazy zachycují danou přítomnost, ke které se vztahují, po proběhlém procesu tvorby máme před sebou zastavenou přítomnost, okamžik přítomnosti, to, že čas odběhl, obraz zůstal. Tah štětcem zpřítomňuje, nejjemnější barevný odstín zpřítomňuje, pohyb barevné stopy letmý nebo rozmáchlý - zpřítomňuje. Obraz je návrat ke vzpomínce na přítomnost, často je pravdivější a jasnější než ona vzpomínka, takže nám ji pomáhá v dané podobě uchovat. Život je ve skutečnosti velmi krátký a čas odbíjí. Plné uvědomění si a žití v přítomnosti nám dovolí akceptovat minulost a uvědomit si konečnost, ovlivní náš postoj k sobě samému a k ostatním lidem. Pro toto všechno jsem výstavu pojmenovala Zpřítomnění.
Stephen Grellet, kvaker žijící v letech 1773-1855, pravděpodobně vyslovil modlitbu, kterou bych chtěla zde uvést:

Procházím tímto světem jen jednou.
Proto, je-li tu nějaká laskavost, kterou mohu prokázat
či nějaké dobrodiní, které mohu prokázat,
nech mne to udělat nyní,
nenechávej mne, abych se toho zdržel či abych to zanedbal,
protože znovu už nebudu kráčet touto cestou.

Naše zpřítomnění někdy může proběhnout paralelně, zástupně - v této podobě jsem šťastná, že se mohu zpřítomnit ve Vodňanech svými obrazy.

Marie Lhotová, Vodňany, červen 2002