Milan Novotný

Erbovní obraz výstavy Milana Novotného Osamělý vlk, která se konala v Nové síni v Praze v roce 2015, napovídá leccos jak o zaměření malířovy tvorby, tak o autorovi samém. On totiž k žádné smečce nepatří. Malovat začal poměrně pozdě a ve svém tvůrčím úsilí se vždy ubíral na vlastní pěst. Odtud osobitost Novotného expresivně laděných figurálních pláten, odtud jejich kritický osten i metaforicky podbarvený lyrický podtext. Společným jmenovatelem obsahově diferencovaného díla je vážnost, s níž umělec přistupuje k malířskému stojanu, aby se zmocnil naléhavých podnětů dnešního světa a dobral se jejich adekvátní výtvarné podoby.

Milan Novotný (1955) se vydal na malířskou dráhu v letech, kdy mu mnoho nechybělo do padesátky. Mohl se ale spolehnout na bohaté životní zkušenosti a na vyhraněný postoj ke světu. Po ukončení vojenského gymnasia a absolvování vojenské vysoké školy si uvědomil svůj životní omyl a požádal o uvolnění z armády. Byl degradován a následky svého rozhodnutí pocítil v občanském životě.
Osudovým pro jeho život se stává jeho dlouholeté přátelství s malířem Karlem Valterem, který objevil jeho výtvarný talent a v počátcích jej ovlivňoval. Ale později se již talent Milana Novotného ubíral vlastní cestou. Již na prvních obrazech bylo zřejmé, že se bude věnovat figurální tvorbě. Je inspirován nejen současnými existenciálními problémy, ale také soudobou literaturou stejně jako mytologií. Ačkoli je nemožné nevnímat racionální prvek v jeho tvorbě, určujícím stimulem v jeho tvorbě je složka emocionální, která stojí u zrodu jeho díla a vede jeho ruku v celém tvůrčím procesu. Stojí zde jak účast s bližními, tak nespravedlnosti současného světa. Hlavně ty, které omezují lidskou svobodu. Témat se zmocňuje formou nadsázky, jež vyúsťuje v malířskou metaforu. Na svých plátnech tíhne k lyrické reflexi jindy k ironii předcházející v sarkasmus nebo dokonce v persifláž. Barevný rejstřík není příliš rozsáhlý. Počítá obvykle s dialogem dvou kontrastních barev, jejichž účinek je vyrovnáván neutrálními tóny. Expresivní barevnosti někdy odpovídá výrazně zjednodušená kresba, jindy jakoby se představa prodírala mlžnou clonou vzpomínky. Jeho obrazy jsou výpovědí ryze soukromou. Nicméně jsou dokladem, že z dobových souvislostí se nelze vymanit.

Zkrácený text Jiřího Hlušičky, kurátora výstavy v Nové síni v Praze