Petr Janečka

Petr Janečka a zvláštní plastiky
Mám milou povinnost představit Vám tvůrce plastik, Petra Janečku. Těší mě to nejen proto, že jsem o generaci starší, ale také proto, že se zabývám celý život něčím podobným, zkrátka tím, co nazvali teoretikové výtvarným uměním. Na plastiku jsem si nikdy netroufnul, dělal jsem jen dvourozměrné obrazy. Výška a šířka a také iluze prostoru. Plastika i architektura jsou trojrozměrné, mají i hloubku i stavbu. Jako strom, jako les, sad, nebo vůbec svět, který nás obklopuje.
Když představujeme tvůrce, obvykle jmenujeme učitele, profesory a školy. Tedy, mám-li jmenovati hlavní učitele Janečky, byli to dědové a stůj tu za všechny jedno jméno, pan Josef Hanuš - tesař. A tady bylo první setkání kluka, mladého muže s obdivuhodnými nástroji. Teslicí, osekávačkou, širočinou, podbíječkou a taky hoblíkem mackem, kocourem, uběrákem, cídičem a jinými nástroji, které si Petr Janečka zamiloval.
Tvůrčím momentem k Janečkově práci byl ten nejprostší a nejužitečnější - zázrak tesařského díla. Ručně otesávané trámy, bez nichž by nebylo obydlí ani jistá střecha nad hlavou.
Lidská tvořivost, čili kreativita, má kořeny v lidské ruční práci. A další moment tvůrčího záměru Janečkova je láska a obdiv ke dřevu a dokonalá znalost dřeva. Sehrála tu jistě nezanedbatelnou úlohu skutečnost, že se Petr Janečka narodil jako syn lesníka.
Zkuste se zamyslet nad tím, jaký je rozdíl mezi dřevem lípy, buku, topolu, smrku, nebo borovice. To je sama o sobě bohatá paleta vlastností.
Je tu podobný moment jako u tvůrců pravěkých plastik, kdy šlo mnohdy o kultovní předměty náboženského obsahu. je tu i náboj síly, který obsahuje dřevo. Dnes už je vědecky dokázáno i prozkoumáno, že pobyt pod starými stromy, spojení člověka se starým stromem, má léčivou moc.
A nezapomeňme, že paleta různých dřev nestačila pravěkým tvůrcům, ale nalézali mořidla, kterými dřevo chránili, ale i barvili. Také Janečka rozmnožil barevnou paletu dřev, a dokonce i vodovými barvami, aby vytvořil, to co chce. Každé dřevo má prožitek, buď věkovitý, osudový, třeba kořen stromu, který byl stovky let pod vodou rybníka, nebo kreativní, že už bylo zpracováno to které dřevo aby sloužilo třeba jako postranice vozu s koňským potahem zvaného třeba žebřiňák. Nebo jako žebřík, nebo trám, nebo deska stolu, nebo noha stoličky.
Dva hlavní momenty Janečkova díla jsou láska a úcta k materiálu i láska a úcta k nástrojům. A pravěké spojení dřeva a kamene. To je nejen zmíněná kultovní plastika, ale i lidské obydlí.
Janečkovy plastiky je možné nepochopit, ale nikdy nelze obvinit tvůrce z povrchnosti. Každá práce je promyšlena, dělána s vášní pro dílo samo, není to velkovýroba ctnosti, ale usilování. Proto se setkávám s jeho dílem poprvé dosti pozdě, kdy již tvůrce má léta zrání za sebou.
Přeji všem nejen abyste byli na výstavě spokojeni, ale prožívali alespoň část toho, co prožíval tvůrce a později i já, když jsem psal tento traktát.
Dalibor Pokorný