Nakonečný Milan, PhDr.

Nakonečný Milan. PhDr, univ. prof. (nar. 1932), bytem v Táboře, dosud přednáší psychologii na Teologické fakultě v Českých Budějovicích. Je autorem řady publikací, hlavně z oboru psychologie, esoterismu a literatury faktu. Vystudoval psychologii a pedagogiku na Vysoké škole pedagogické v Praze a klinickou psycholoogii na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy. Působil nejprve jako dětský klinický psycholog, později jako učitel psychologie na Střední pedagogické škole v Soběslavi a posléze od r. 1962 nejprve jako odborný asistent na Vysoké škole sociálních věd a publicistiky v Praze a potom na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy, odkud byl v období normalizace vyhozen. Rok předtím zde jeden semestr přednášel také psychologii umění. V Českých Budějovicích vedl v té době manželskou a předmanželskou poradnu. V létech 1968-1969 absolvoval studijní pobyt na několika univerzitách v tehdejším Západním Německá jako stipendista Deutscher Akademischer Austauschdients (DAAD). Po vynuceném odchodu z vysoké školy pracoval opět nejprve jako klinický psycholog a předtím v oblasti gerontopsychologického výzkumu. V r. 1990 se na Filosofickou fakultu vrátil a stal se zde vedoucím katedry andragogiky a personálního řízení a přednášel obecnou, sociální, politickou psychologii a psychologii personálního řízení. Tehdy získal ocenění v soutěži Osobnost vzdělávání dospělých 2011. Současně vedl katedru psychologie na Pedagogické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích a později přednášel psychologii na Vysoké škole obchodní v Praze. Nyní již řadu let přednáší psychologii na Teologické fakultě Jihočeské univerzity. Ve svém životopise zdůrazňuje, že nikdy nebyl členem žádné politické strany, tedy ani komunistické, ačkoli má vyhraněné politické postoje, nebo právě proto, a věnuje se poměrně hodně a kriticky politické publicistice.

Malbou (olej, akvarel) a grafikou (kresby, lineoryty) se zabýval již jako student gymnasia. Chtěl studovat výtvarné umění a byl v r. 1951 po přijímacích zkouškách přijat na obor výtvarná výchova na Vysoké škole pedagogické v Praze, ale pro svůj buržoazní původ (otec byl notářem) a proto, že byl v zimě 1948 vyloučen ze studia na táborském gymnasiu pro svůj protistátní výrok, bylo na zákrok jednoho komunistického činitele jeho přijetí zrušeno a musel nastoupit do práce, nejprve jako dělník táborských papíren. Později nastoupili jako dobrovolník prezenční vojenskou školu. Teprve po jejím dokončení se mu, jako absolventu vojenské školy pro důstojníky v záloze, podařilo studovat na vysoké škole.

Doménou jeho poměrně širokých zájmů (psychologie, filosofie, moderní literatura a historie) je výtvarné umění, jeho historie i estetika. Ačkoli několik let experimentoval se surrealismem, dává nyní přednost impresionistické krajinomalbě a stylizovaným imaginárním portrétům.