Akademický sochař Josef Kvasnička a jeho rod

Josef Kvasnička se narodil v Dubské Lhotě čp. 14 dne 16. března 1868. Stejný den byl pokřtěn v dubském farním kostele Rozeslání svatých apoštolů, kde mu byli kmotry matčin otec Vojtěch Plevka a jeho snacha Rozálie. Protože nevím, kam se Kvasničkovi z Dubu odstěhovali, není mi ani známo, kde Josef navštěvoval obecnou školu. Roku 1879 vstoupil do primy reálného gymnázia v Praze a zde absolvoval první čtyři ročníky. Po jejich vychození v roce 1883 byl přijat na c. k. státní průmyslovou školu v Praze, kde studoval kreslení a modelování u profesorů Václava Dědka a Josefa Maudera. V letech 1885 a 1886 studoval na malířské akademii v Praze a následně do roku 1888 na c. k. akademii výtvarných umění ve Vídni všeobecné sochařství. Svá studia pak dokončil na c. k. umělecko-průmyslové škole v Praze, kde od října 1888 do konce července 1891 navštěvoval odbornou školu pro sochařství hlavně figurálního směru. Jeho učitelem nebyl nikdo jiný než Josef  Václav Myslbek. Ten spolu s ředitelem Františkem Schmoranzem mu podepsal vysvědčení na odchodnou s tímto úhrným posudkem: „Jest způsobilým ve figuralním modelování samostatně tvořiti, sochy, reliéfy komponovati i prováděti. Ve škole vynikla vždy nevšední vytrvalostí i dovedností.“ Není mi známo, ve kterých letech Josef Kvasnička vykonával vojenskou službu, vím však, že byl zařazen k 11. pěšímu pluku a následně k zeměbraneckému pěšímu pluku č. 29. Od začátku listopadu 1893 byl zaměstnán jako vzorkař (modelér) v továrně na uměleckou terakotu Friedricha Goldscheidera ve Vídni – Währingu. Po třech letech na vlastní žádost ukončil zaměstnanecký poměr, vrátil se do Čech a věnoval se vlastní tvorbě. V roce 1898 dosáhl výrazného úspěchu, když obdržel první cenu za model sochy Kašpara hraběte Štenberka pro Pantheon Národního muzea v Praze (dílo bylo realizováno v bronzu). V soutěži na pomník Karla Jaromíra Erbena pro Miletín získal později třetí místo. Zúčastnil se i dalších soutěží (např. Kubatův pomník pro Zbudov) a prezentoval svá díla na výstavách Krasoumné jednoty. Umělecké besedy a Jednoty umělců výtvarných v Praze. V letech 1901 a 1902 byl na studijní cestě v Římě, kde také tvořil. Dne 22. června 1902 se oženil s Marií Samkovou (*29. 11. 1870 v Týništi nad Orlicí). Nejistý osud umělce na volné noze zřejmě přivedl Kvasničku do státních služeb. Poté, co získal 21. června 1907 vysvědčení o učitelské způsobilosti, nastoupil 15. října téhož roku jako suplent na reálné gymnázium na Smíchově, kde vyučoval kreslení a modelování. V říjnu 1909 byl přeložen na reálku v Lounech. Tam v roce 1912 Marie Kvasničková zemřela a milující manžel své zesnulé choti vytvořil krásný reliéf, který dodnes zdobí náhrobní kámen vztyčený nad jejím rovem na místním hřbitově. V témže roce byl Josef Kvasnička jmenován skutečným učitelem a přeložen na reálku do České Třebové. Pro toto město zhotovil roku 1915 u příležitosti 500. výročí upálení Mistra Jana Husa jeho reliéf, rovněž odlitý v bronzu, umístěný v městských sadech. Po sedmi letech vdoveckého stavu se 22. prosince 1919 oženil podruhé. Jeho manželkou se stala vodňanské rodačka Josefa Řehořová. Roku 1921 byl jmenován profesorem, ale pedagogickou činnost ukončil již roku 1923, když byl dnem 1. května penzionován. Manželé Kvasničkovi poté přesídlili do Vodňan. Ve dvacátých letech minulého století vznikla další Kvasničkova díla. V Lounech byl roku 1925 odhalen jeho Husův pomník, ve Vodňanech 1928 pomník Jana Žižky a tam také socha Republiky (Svobody) zdobící kašnu na náměstí Svobody. V tomto jihočeském městě, ležícím nedaleko od jeho rodiště, dne 12. října 1932 umělec skonal. Jeho tělo bylo pak zpopelněno v Českých Budějovicích.

Josef Kvasnička byl bezesporu vynikající umělec, osud řady jeho prací, zejména komorního charakteru, je však neznámý. Jeho dílo, které má jistě své místo v historii českého sochařství, dosud čeká na svůj soupis.

Mager, Jan Antonín. Akademický sochař Josef Kvasnička a jeho rod. In Zlatá stezka : Sborník Prachatického muzea, 16, 2009, s. 107 – 125. ISBN 978-80-87421-00-0.