ČESTMÍR JOHN - Vůdčí osobnost vodňanské Zlaté stezky

Jak je dobře známo, sborník Prachatického muzea Zlatá stezka není prvním periodikem nesoucím tento název. Jeho předchůdcem, byť určeným zcela jinému čtenářskému okruhu, byl časopis Zlatá stezka (v I. ročníku s názvem Od Zlaté stezky) vydávaný od roku 1927 ve Vodňanech. Byl určen školní mládeži. Zprvu jej vydávaly učitelské organizace obecných a měšťanských škol politického okresu prachatického a soudního okresu vodňanského, od VIII. ročníku (1934/1935) tytéž organizace politických okresů Prachatice a Písek. V roce 1941 bylo vydávání tohoto vlastivědného časopisu zastaveno německými okupanty, obnoveno bylo v roce 1946 Okresními pedagogickými sbory v Písku, Prachaticích, ve Strakonicích a v Týně nad Vltavou. Poválečné ročníky vznikly již jen tři (XV - XVII.), neboť další vydávání časopisu ukončil komunistický režim v roce 1949. Po celou dobu existence měl časopis redakci a administraci ve Vodňanech a tam také v tiskárně Antonína Dvořáka dostával svou definitivní podobu. Vysokou úroveň periodika, které patří do základního fondu jihočeské vlastivědné literatury, určovali její zdatní a nadšení tvůrci. Mezi nimi všemi je třeba na prvém místě jmenovat Čestmíra Johna, který po celou dobu vydávání Zlaté stezky byl mezi jejími čelnými pracovníky. Medailon věnovaný jeho památce vznikl především díky informacím, které mi poskytl syn Čestmíra Johna, universitní profesor MUDr. Ctirad John, DrSc. Na tomto místě mu ještě jednou za jeho laskavost děkuji.1

Rod Čestmíra Johna v agnátní linii pochází z farní vsi Poniklé, ležící v krkonošském podhůří. Děd Michael, pekařský mistr a později obchodník s obilím, se usadil v Nové Pace. Zde se mu z manželství s Annou, dcerou rychtáře ve Zboží Josefa Militkého, narodily tři děti. Z nich však jediný František, narozený 21. ledna 1845, se dožil dospělosti. Ten zakotvil jako kupec v Písku a ve věku 31 let byl oddán dne 23. února 1876 ve Volyni se Žofií Buděšinskou.2 Nevěsta, pocházející ze starého volyňského měšťanského rodu, byla o 14 let mladší, narodila se ve Volyni čp. 68 dne 13. května 1858.3 V Písku přišlo na svět všech pět dětí Františka a Žofie Johnových. Nejstarší Anna na samém konci roku 1876, po ní následovali synové Bohdan (* 1878), Vlastislav (* 1880, † 1880), Jaromír (* 1881, † 1882) a nejmladší Čestmír. Ten se narodil 21. října 1886 v městském domě čp. 102.4 Tehdy již jeho otec neprovozoval kupeckou živnost. Stal se obchodním jednatelem. Zastupoval řadu továren a také Živnostenskou banku. Zemřel náhle ve věku 47 let v Písku dne 11. října 1892.5 Malý Čestmír John si odnesl již z dětství silné dojmy. Nejvíc jej zasáhla otcova smrt, časné osiření ostatně nesl bolestně po celý život. Pak v mozaice vzpomínek figurovaly vojenské manévry, promenádní koncerty v píseckém parku, vjemy z fotografického ateliéru rodiny Quastů6 a zejména produkce kinematografu pana Joffé z Paříže v roce 1897. To již končil s návštěvou obecné školy na Malém náměstí, do jejíchž lavic poprvé zasedl 16. září 1892. Pět let poté se stal primánem zdejší reálky. Město Písek bylo na přelomu 19. a 20. století skutečně jihočeskými Athénami, a to nejen z důvodu počtu zdejších škol. Žilo českou kulturou a například zážitky z dlouhodobého pobytu divadelní společnosti Elišky Zöllnerové v zimě 1897/1898, oslavy stých narozenin Františka Palackého r. 1898 nebo sedmdesátin pootavského slavíka Adolfa Heyduka, kdy se na jaře 1905 sjel do Písku český literární Olymp, zanechaly ve vnímavém studentu hluboké dojmy. Profesor Heyduk vyučoval na reálce kreslení, John byl jeho žákem a velice si této osudové přízně vážil. Dalším obdivovaným profesorem byl František Křemen, který vyučoval češtinu a němčinu. Ten jej naučil milovat literaturu a jazyk. Třetím velkým vzorem se Johnovi stal ředitel píseckého muzea August Sedláček, od nějž získal lásku k muzejnictví. Poté, co 21. června 1905 na reálce odmaturoval, snažil se najít úřednické místo, což se ale bez konexí ukázalo jako nereálné. Dospěl pak ke šťastnému rozhodnutí stát se učitelem. Začal s hospitacemi na píseckých školách, učil se hrát na varhany a zdokonaloval svou hru na housle. Dne 11. července 1907 složil na učitelském ústavu v Plzni doplňovací maturitu.

Prvním působištěm Čestmíra Johna se stala škola ve Starém Sedle, kam nastoupil 15. září 1907. Byť měl stále živý kontakt s Pískem, snažil se k němu dostat blíže. A tak 1. března 1908 se stal zatímním učitelem na obecné škole v Čížové. V této době, v níž hodně maloval a kreslil, byly také jeho první perokresby otištěny. Přispěl do brožury „Školskokulturní obrázky Českého jihu". Odebíral Herbenův Čas, pracoval v místním odboru Vzdělávacího sboru okresu píseckého a také se sžil s organizací Okresní učitelská jednota Budeč písecká. Jeho působení nelibě nesl místní farář. Je pravděpodobné, že právě on stál v pozadí Johnova přeložení na obecnou školu v Záhoří, kde od 14. září 1910 učil 4. třídu se 120 žáky. Na radu přátel zažádal o místo ve Skočících, kam byl k 1. březnu 1911 ustanoven jako definitivní učitel II. třídy. Po vypuknutí I. světové války nastoupila na skočickou školu začínající učitelka Emilie Vrábková z Vodňan.7 Ta se o šest let později stala Johnovou manželkou. Těsně před Štědrým dnem roku 1914 byl Čestmír John odveden a 1. února 1915 narukoval v Písku k bataillonu č. 28 a odvezen do Lince. Ze zdravotních důvodů byl ale již 11. dubna 1915 z vojny propuštěn a 16. září 1915 opět nastoupil do služby na skočické škole. Zde po úmrtí pana řídícího se stal zatímním řídícím učitelem. Ve Skočících vznikla řada perokreseb, z nichž některé byly vytištěny jako pohlednice. Dne 19. července 1919 Čestmír John uzavřel v Českých Budějovicích s Emilií Vrábkovou sňatek.8 Od 1. září 1919 se domovem a pracovištěm novomanželů stala dvoutřídní škola v Číčenicích. Železniční spojení nyní Johnovi umožňovalo bližší kontakty se školskými, kulturními a osvětovými pracovníky v Písku, Českých Budějovicích, Vodňanech i jinde. V Číčenicích se 15. srpna 1920 narodilo jediné dítě manželů Johnových, syn Ctirad. Doba zdejšího Johnova působení byla naplněna obdivuhodně rozsáhlou mimoškolní činností, která však nikdy, jak vzpomínali pamětníci, nebyla prováděna na úkor školních povinností. Proslovil řadu osvětových přednášek, věnoval se práci s hasičskou omladinou, v roce 1923 založil číčenickou pobočku vodňanského Sokola, v níž za vydatné pomoci manželky byl vzdělavatelem. Nacvičoval divadelní hry, maloval kulisy, založil veřejnou knihovnu, jejíž duší pak byla jeho choť, byl jmenován dozorcem krajských knihoven a také byl pověřen založit kroniku číčenické obce. Působil jako jednatel učitelské organizace Vodňanská jednota. Také spoluorganizoval stožické oslavy narozenin spisovatele Josefa Holečka.

O prázdninách roku 1921 svolal tehdejší ředitel měšťanské školy v Netolicích Rudolf Hampl, obětavý vlastivědný pracovník, podobně zanícené učitele z Prachaticka a Vodňanska na Lomec. Nechyběl mezi nimi ani Čestmír John. Přítomní se rozhodli vydávat vlastivědný sborník Od Zlaté stezky, ale hospodářská krize, která propukla na sklonku téhož roku, realizaci projektu o léta oddálila. Ředitel Hampl zemřel v roce 1925 a po něm se ujal iniciativy zemský školní inspektor dr. Emanuel Vebr. Tento vlachovobřezský rodák sledoval a podporoval snahy jihočeského učitelstva. Svolal na den 8. srpna 1926 do školy v Těšovicích všechny zainteresované a na této schůzce bylo rozhodnuto vydávat vlastivědné periodikum určené školní mládeži.9 Redakcí byl pověřen bývalý libějovický řídící učitel Jan Alois Joun a spolu s ním zasedli v redakční radě Jaroslav Vejvara, Antonín Hrdlička, Vlaďka Jilýová a také Čestmír John, který se ujal administrace. Od 1. září 1927 již působil jako učitel na obecné škole ve Vodňanech, ve stejném měsíci vyšlo i první číslo časopisu. Řídící Joun redigoval pouze první dvě čísla, než ze zdravotních důvodů přesídlil z Vodňan do Tábora. Zůstal sice v čele redakční rady, ale funkci výkonného redaktora po něm převzal odborný učitel Jaroslav Vejvara. Ten byl krátce poté ustanoven na měšťanskou školu v Suchém Vrbném a redakce Zlaté stezky se od 2. čísla 2. ročníku ujal Čestmír John. Zlaté stezce se věnoval zcela mimořádně. Rozšiřoval autorský okruh časopisu, do nějž např. přispívali národopisec a historik Josef Brož, archeolog Bedřich Dubský, historik dr. Václav Mostecký, archivář František Teplý, loutkář dr. Jindřich Veselý, geolog J. V. Želízko, básníci Josef Bartuška, Jan Čarek, Josef Nápravník, Miloš Tůma, a mnozí jiní. Udržoval osobní nebo písemné kontakty s příbuznými a známými mnoha osobností, kupř. dr. Boženou Heritesovou, dr. ing. Theodorem Mokrým, vynikajícím lesnickým a rybářským odborníkem, paní Zdenou Holečkovou, vdovou po spisovateli, Terezií Stieberovou, rozenou Tichou, příbuznou Jana Nerudy, Marií Jakší, sestrou malíře Josefa Jakšího, Jaroslavem Kudrnou, přítelem spisovatele Bohumila Havlasy, abych jmenoval alespoň některé. Většina z nich obohatila svými příspěvky i strany Zlaté stezky. V písemném styku byl i se spisovatelem F. X. Svobodou, básníkem Petrem Bezručem a redaktorem Národního osvobození Václavem Chábem, který téměř z každého čísla Zlaté stezky něco otiskl. Zlatou stezkou žila celá rodina a prázdninové měsíce Johnovi trávili programově podrobným poznáváním regionu. Čestmír John odváděl ohromnou redaktorskou práci, spočívající nejen v soustřeďování příspěvků, zpráv a ilustrací, ale také v jejich řazení, obsahové a jazykové úpravě. Kromě toho ale pro časopis napsal řadu článků (viz příloha), které vynikají svou věcností, stavbou, jazykem a srozumitelností. Mistrnými perokresbami doprovodil některé své příspěvky.

Vodňanské muzeum, jehož základem byly sbírky soustředěné Heritesem, Zeyrem a Mokrým pro pražskou národopisnou výstavu v roce 1895, následně rozšiřoval učitel Haštal Mostecký. Na radnici pro ně získal zprvu jednu, později dvě místnosti. Spřátelil se s Čestmírem Johnem a do všeho jej zasvěcoval. Když v roce 1930 zemřel, požádal starosta města Ferdinand Mašek Johna, aby se ujal vedení muzejních sbírek. Ten však byl v té době vážně nemocen a proto správu převzal penzionovaný učitel Petr Vadlejch. Po uzdravení se John účinně zapojil do muzejní práce a pomohl vybudovat reprezentativní expozici. Když v roce 1935 Petr Vadlejch zemřel, ustanovila vodňanská městská rada Johna muzejním správcem. Muzeum bylo tehdy rozšířeno a mělo velmi důstojnou podobu. Po mnichovském diktátu, kdy po záboru muselo české gymnázium opustit Prachatice, našlo svůj azyl v prostorách vodňanského městského muzea. Expozice byla zrušena a sbírky uloženy. Chmurnou dobu začátku německé okupace Čestmíru Johnovi poněkud prozářilo jmenování řídícím učitelem II. obecné školy v Písku na Malém náměstí.10 Redakci Zlaté stezky předal vodňanskému učiteli Antonínu Pazderovi, nadále však předsedal redakční radě. Škola se sice zakrátko přestěhovala do nové krásné budovy na Žižkově náměstí,11 ale ta již na jaře 1941 byla zabrána pro německé vojsko a později sem bylo umístěno německé dívčí gymnázium. V roce 1942 byl Čestmír John penzionován. Krátce poté jej starosta města MUDr. Václav Šťastný vyzval, aby se jako odborný expert ujal píseckého muzea. Tuto zprvu čestnou funkci po váhání přijal, ale muzejním správcem zůstal archivář Švec. Spolu s ním, v rámci protektorátních možností, uspořádal několik výstav. Tehdy autorsky spolupracoval na publikaci Život a dílo Bedřicha Smetany ve vztazích k Písku (1944). Mnohem méně jej těšilo jmenování referentem pro ochranu památek, muzejnictví, archeologii a folklór. Po osvobození v květnu 1945 se za jeho spolupůsobení vracely do muzea všechny vzácné exponáty, za války pečlivě ukrývané. Čestmír John však využil možnosti vrátit se ke školní službě, činnost v muzeu ukončil a 1. dubna 1946 nastoupil opět do krásné školní budovy na Žižkově náměstí.12 To bylo šťastné období jeho života, kdy ve svobodné škole mohl realizovat všechny své představy. Bylo ale krátké, neboť na podzim 1948 byl dán do výslužby. Redakční radě Zlaté stezky předsedal až do zákazu vydávání časopisu v roce 1949. Ve stejném roce byl vedením písecké radnice požádán, aby opět nastoupil do muzea. To bylo v té době důkladně rekonstruováno a 9. září 1949 otevřeno pro veřejnost. Zde se podílel na přípravě řady výstav, např. o Otakaru Ševčíkovi, Mikoláši Alšovi, loutkářích Prácheňska aj. Dne 17. září 1958 zemřela paní Emilie Johnová. Vdovec byl nucen se přestěhovat do menšího bytu, překonávat různé zdravotní obtíže i podstoupit operační výkon. Dnem 31. července 1959 pak trvale odešel ze služeb muzea. Již předtím publikoval v Píseckém kulturním zpravodaji, kde několik jeho článků vyšlo i v šedesátých letech. Z autorské spolupráce s učitelkou Věrou Volfovou vznikla práce Husitské revoluční hnutí na Písecku, kterou v roce 1965 vydalo Okresní pedagogické středisko a Okresní knihovna v Písku. John v ní zpracoval část týkající se Vodňanska. Neustal ani v přednáškové činnosti.

Pozornost si také zasluhuje výtvarné dílo Čestmíra Johna. Byl bravurním kreslířem, což dokumentují jeho perokresby, jejichž reprodukce jsou roztroušeny nejen na stranách Zlaté stezky, Otavanu Jaroslava Malého, v Průvodci po městě Vodňanech a okolí (KČT 1926), ale také v četných jednotlivostech.

Politické oteplení v roce 1968 přineslo Čestmíru Johnovi i veřejné uznání za celoživotní práci učitelskou a osvětovou. V květnu 1969 mu prezident republiky propůjčil státní vyznamenání Za vynikající práci. Život tohoto mimořádně činorodého muže se uzavřel 11. září 1970 na chirurgickém oddělení písecké nemocnice. O deset dnů později se konalo poslední rozloučení v obřadní síni českobudějovického krematoria.

Otcovu štafetu převzal syn a rodové jméno John přivedl až na Olymp české vědy. Universitní profesor MUDr. Ctirad John, DrSc. zasvětil svůj život mikrobiologii a imunologii. V jeho krédu „I věda je součástí národní kultury" je zcela zřejmá reminiscence na otcův odkaz.13 Vnuk Radek John, scénárista, spisovatel a všeobecně známý šéfredaktor publicistiky televize Nova, rodovou štafetu nese dál.14

1) Pokud není uvedeno jinak, opírám se v dalším o sdělení pana prof. MUDr. Ctirada Johna, DrSc., dále o článek Karla Votavy Čestmír John - „pořadatel" Zlaté stezky, Výběr r. 23, 1986, s. 302 - 307 a údaje ze Zlaté stezky (Vodňany) roč. I - XVIII.
2) Státní oblastní archiv v Třeboni (dále jen SOA T), sbírka matrik (dále jen SM), Fara Volyně 28 (O 1857 - 1884 pro Volyni), fol. 110.
3) SOA T, SM, Fara Volyně 23 (N 1850 - 1863 pro Volyni), fol. 146.
4) SOA T, SM, Fara Písek 23 (N 1884 - 1889 pro Písek), fol. 196.
5) SOA T, SM, Fara Písek 58 (Z 1892 - 1902 pro Písek), fol. 2.
6) Vzpomínal dvě fotografky, dcery Jana Zachariáše Qasta (1814 - 1891), onoho virtuosa malby na porcelánu a skle.
7) Emilie Vrábková, nar. 13. 4. 1891 Vodňany předm. čp. 190 (SOA T, SM, Fara Vodňany 18 (N 1882 - 1902 pro Vodňany předm.), fol. 107.
8) SOA T, SM, Fara České Budějovice svoz 2001 č. 5 (O 1916 - 1920 pro České Budějovice), fol. 306.
9) Státní okresní archiv Prachatice, Základní škola Těšovice, Školní kronika 1879 - 1938, inv. č. 1 o této schůzce žádné svědectví nevydává.
10) Dnes Alšovo náměstí. V této škole započal Čestmír John svou školní docházku.
11) Nyní Mírové náměstí.
12) V současnosti Základní škola Edvarda Beneše.
13) Kdo je kdo v České republice 94/95. Praha 1994, s. 231.
14) Who is...? Zug 2002, s. 309.

Příloha
Čestmír John (Č. J.): Příspěvky zveřejněné v časopise Zlatá stezka (Vodňany)
Hádanky, roč. II (1928 - 1929), s.16.
Vzpomínáme ..., roč. II (1928 - 1929), s. 49 - 50.
Z vodňanských pokladů, roč. II (1928 - 1929), s. 50 - 52.
Historický kalendář našeho kraje, roč. III (1929 - 1930), s. 16 - 17, 38 - 39, 58 - 59,
78 - 79, 99 - 100, 121 - 122, 140 - 141, 152 - 153, 179 - 180, 201 - 202.
Táborská výstava, roč. III (1929 - 1930), s. 20.
Naše „Betlemy", roč. III (1929 - 1930), s. 81 - 82.
Haštal Mostecký, roč. III (1929 - 1930), s. 191 - 192.
Jan Alois Joun, roč. IV. (1930 - 1931), s. 2 - 4.
Jan Ev. Žlábek, roč. IV (1930 - 1931), s. 110.
Z minulosti Číčenic, roč. V (1931 - 1932), s. 122 - 125.
Tyrš píše do Vodňan, roč. VI (1932 - 1933), s. 26 - 27.
Rodina loutkářů Kopeckých z Mirotic, roč. VI. (1932 - 1933), s. 86 - 89.
Adolf Heyduk, roč. VI (1932 - 1933), s. 105 - 106.
Sv. Vojtěch u Vodňan, roč. VI (1932 - 1933), s. 156 - 157.
Město Písek, roč. VII (1933 - 1934), s. 99 - 101, 121 - 123.
Významný den, roč. VII (1933 - 1934), s. 187 - 188.
Následky letošní povětrnosti pro náš kraj, roč. VIII (1934 - 1935), s. 15 - 17.
Malíř Josef Bosáček, roč. VIII (1934 - 1935), s. 53 - 56.
Vodňanští v hudbě, roč. IX (1935 - 36), s. 163 - 166.
Městské muzeum vodňanské, roč. IX (1935 - 1936), s. 194 - 200.
Písecká radnice, roč. X (1936 - 1937), s. 66 - 70.
Před 300 lety, roč. XII (1938 - 1939), s. 2 - 6.
Náš krajan a jeho dílo, roč. XII (1938 - 1939), s. 55 - 57.
Naše Vltava, roč. XII (1938 - 1939), s. 124 - 126.
Kudy jezdíme, roč. XIII (1939 - 1940), s. 2 - 6.
Z minula pro budoucnost, roč. XV (1946 - 1947), s. 3 - 6.
Herodes král kouká z okna, roč. XV (1946 - 1947), s. 75.
Husitský palcát a chodská čakana, roč. XVI (1947 - 1948), s. 5 - 7, 10.
Český jazyk braňme a pěstujme, roč. XVI (1947 - 1948), s. 66 - 67.
Vypravování neživého pamětníka, roč. XVII (1948 - 1949), s. 3 - 6.
Tužby dudákovy splněny, roč. XVII (1948 - 1949), s. 123 - 126.

Převzato s laskavým svolením autora MUDr. Jana Antonína Magera

MUDr. Jan Antonín Mager, Zlatá stezka 12 - 13 / 2005 - 2006, str. 159 - 166