Životopis Josefa Jakšího

Zálibu v malování v něm probudil německý literát Josef Tesař. Po jednoročním studiu na Reálném gymnáziu v Českých Budějovicích se ve Vodňanech vyučil malířem pokojů (1888-1991). Při malování na sebe upozornil Julia Zeyera. Jeho přičiněním přijat na umělecko-průmyslovou školu v Pra-ze, kde žákem prof. Františka Ženíška a Schikanedera (1891-1896). Odtud přešel na akademii v Praze (1897), r. 1903 obdržel stipendium, pobyt ve Vídni, v Benátkách a v Římě, následující rok v Mnichově a v roce 1906 obdržel Turkovu cenu. Veřejnosti se poprvé představil obrazem Magdaléna (1898), záhy pak svérázným koloritem a zálibou v prudkých kontrastech barev, ač kresba nebyla vždy dokonalá. Nejvíce tvořil studie dělného lidu jihočeského venkova.

V r. 1902 vystavoval kresby Mzda, V práci a Útěcha, výroční výstavu v Praze obeslal obrazy Hle, dítě, vedou tě ze sna do života! a K večeru. Dále namaloval Madona (1900), V zátoce, Návrat bavorovského procesí ze Svaté Hory, Havíři, Smrt sv. Jana Křtitele, Před senoseči, Konfrontace vraha, Žně, Senoseč, Tancovačka v Bavorově, Trh ve Vodňanech, Na vlnách života, Zlý démon, Melancholie jeseně, Poprava rychtáře Kubaty, Sv. Václav, Dřevorubci, Na květnaté louce, Obrana práva, Zhaslá svíce, Balada o Palečkovi, V březině a Duch lípy. Na posmrtné výstavě jeho díla v lednu až únoru 1909 předvedena jeho

nejvýznamnější díla Podobizna rodičů (1907), Madona s anděly, Nakladači pařezů (1903), Sekáči (1904), Příroda a lidé (1906), Šárka (1908), Ctirad a Šárka, Lamači kamene (1907), Tance o posvícení, Mořská idyla, Havíři, Kořenkáři, Ovčák aj. Též autorem olejů Stvoření člověka (1903), Sirény (1903), Triton (1903) a Moře (1903). Používal teplé barvy, některá jeho díla svými zahnědlými stíny a zlatitými světly připomínají obrazy starých mistrů.

Hankovec, Milan. Významní rodáci Strakonicka, Strakonice 2005, s. 127-128