JUDr. Václav Kopista dle pera Rudolfa Berky

JUDr. Václav Kopista

Bezesporu největší literární osobností Vodňan druhé poloviny 20. století byl zde žijící a působící JUDr. Václav Kopista píšící pod pseudonymem Václav Písař (což byl překlad příjmení Kopista [opisovač knih před vynálezem knihtisku] z latiny). Pocházel z měšťanské a intelektuálské pražské rodiny. Narodil se podle dokladů 14. srpna 1899 (ve skutečnosti však světlo světa spatřil o den dříve, už 13. srpna, ale rodiče jej kvůli „smolnému“ datu nechali do matriky zapsat až o den později). V roce 1910 se Kopistovi přestěhovali do Vodňan a otec zde převzal notářství, jež před léty vlastnil básník Otakar Mokrý. Mladý Václav vystudoval práva a z rodové povinnosti postupně převzal otcovu kancelář. Po válce se nejprve levicově angažoval, nicméně když později poznal, jak se věci ve skutečnosti mají, snažil se z politiky zmizet. Tento úmysl se mu však nezdařil; začátkem padesátých let byl vyloučen z komunistické strany a zbaven i možnosti výkonu advokacie. V době, která jinak mohla být ta nejvyzrálejší v jeho právnické kariéře (JUDr. Kopistovi bylo jen málo po padesátce), začal žít naprosto odlišný život. Hodně nyní četl (ostatně četba byla jeho velkým potěšením od dětských let); od právnické literatury přešel především k historické literatuře. Osvojil si metodu rychlého čtení a během týdne zvládl desítky knih. Měl přitom vzácný dar paměti; všechno, co přečetl, důsledně ukládal do své hlavy a neomylně dokázal tyto uložené poznatky – pokud bylo třeba – znovu si vybavit i po velmi dlouhé době. Tohle všechno byla jakási nevědomá příprava na vlastní literární dráhu, na niž nastoupil v průběhu padesátých let. Je dokonce možné, že nebýt jeho profesního vyloučení z advokacie by se JUDr. Kopista nikdy nevydal na dráhu spisovatele historických románů.

Prvním z nich byla Zlatá stezka (autorsky dokončená v roce 1954), v níž nyní již Václav Písař zpracoval středověký námět s pozadím vojenských konfliktů mezi svobodným městem Vodňany a Oldřichem z Rožmberka, jejichž účelovým smyslem ve skutečnosti nebyl náboženské či politické názorové rozdílnosti obou stran, ale princip ovládnutí ekonomicky nezastupitelné dávné obchodní solné cesty z Pasova do Čech. Po dopsání románu Václav Písař osobně pochyboval o jeho kvalitě a snad zpočátku ani nepočítal s jeho vydáním. Nicméně, v roce 1958 se Zlatá stezka objevila na knihkupeckých pultech a sklidila velký zájem čtenářů (dodnes patří tento Písařův román k jeho nejčtenějším a v roce 1999 se objevil už ve třetím vydání).

V roce 1959 uzavřel Václav Písař psaní svého dalšího knižního díla, značně autobiografické novely Zelený kádr. V ní se vrací do svých studentských dob, putování po Vltavě i setkávání s válečnými zběhy z první světové války. Rukopis novely si ale odležel hodně času ve spisovatelově psacím stole; vyšel tiskem až po šestnácti letech v roce 1975.

Jako autor si Václav Písař nejvíce vážil své třetí práce – románu Trojí kříž, v němž postihl dramatické zvraty doby vlády Jiříka z Poděbrad čelícího evropským reakčním silám, vzpouře domácích feudálů i vojskům krále Matyáše Korvína. Román vyšel v roce 1974.

I dalším Písařovým dílem byl historický román. Pod názvem Selská kronika, v němž sleduje období napoleonských válek z pohledu české vesnice plné sociálních střetů. Vydán byl roku 1978.

Na sklonku života pak Václav Písař napsal svůj poslední román Prokopova zkouška. Zachycuje události (na pozadí života významného husity Prokopa Holého) v rozmezí pouhého roku, kdy myšlenky i husitské vojenské úspěchy dospívají do svého vrcholu, na druhé straně ale přichází vnitřní rozklad vedoucí k Lipanům. Román vyšel až po smrti jeho autora v roce 1983.

Nebyly to ale jen velké romány, které autora reprezentují. Vedle nich napsal a porůznu regionálně publikoval povídky a jiné kratší literární útvary spolu s osobními vzpomínkami či připomínkami výrazných lokálních osobností.
JUDr. Václav Kopista, jinak spisovatel Václav Písař, zemřel ve Vodňanech dne 2. února 1982. Vykonal záslužnou literární práci zejména pro jihočeský region, pro poznání jeho historie. Vodňany v něm ztratily svou největší poválečnou literární osobnost.

BERKA, Rudolf. Vodňany literární, výtvarné, hudební. Vodňany : Městské muzeum a galerie Vodňany, 2008, s. 41 – 42.