Když dne 28. 7. 1922 kolem 17. hodiny náhle tragicky zahynul ve Vodňanech, pouhý jeden den před svými narozeninami, Antonín Pletka jun. z domu č.p. 415/II. ve stáří nedožitých šestatřiceti let, byl tímto aktem násilně přerván mladý, nadějný život zručného tesařského řemeslníka a kvalifikovaného muzikanta. Pokusil se zastavit řítící se selský vůz tažený splašeným kravským potahem, na němž seděli jeho malí synkové. Po přetržení opratě byl stržen pod přední kola řítícího se vozu. Antonín Pletka zde zemřel okamžitě na následky proražení lebky, těžkého otřesu a zhmoždění mozku, jak se tehdy říkalo - bez posledního pořízení. Neštěstí, o němž se nezmiňuje žádný nekrolog, se odehrálo na dnešním Žižkově náměstí, tvořeném křižovatkou dnešních ulic A. Křížka, Tylovy, Staropoštovské, Dr. Hajného, a Kodádkovy. Zdivočelé krávy se hnaly ulicí Kodádkovou až k náměstí, kde po zabití svého kočího samy zastavily. Ani tehdy, ani dnes již tragédii na osudném místě nic nepřipomíná. A dokonce ani hrob Antonína Pletky neexistuje. Zmizel při likvidaci starého vodňanského hřbitova za Domovem důchodců, takže i kapelníkovy ostatky leží na dnes neznámém místě původního starého hřbitova. Přenesení ostatků zemřelých na nový hřbitov u sv. Vojtěcha komunistický režim striktně odmítl. Vodňanští tesaři (po vychození školy se Antonín na přání otce, vyučeného zedníka, vyučil ve Vodňanech u stavitele Pauleho tesařem), zedníci, sousedé a kamarádi muzikanti tak znenadání přišli o málomluvného ale veselého společníka, koncesovaného kapelníka, vdova Antonie a čtyři malé děti o skvělého otce. Doma osiřela dřevěná polička, v níž byly nad sebou zavěšeny klarinety různého ladění a délky, flétny, píšťaly a okaríny, nástroje zemřelého nejmilejší. Ve městě, kromě řady vil, zůstalo několik významných staveb, na nichž se podílel při stavbě krovů jako tesař vyučený u vodňanské firmy Paule. Jednou z nich je krov na budově Husova sboru. Pomáhal rekonstruovat i chrám ve Lhenicích. A také dům č.p. 415/II. ve Vodňanech, který zemřelý postavil před rokem 1918 pro rodinu po své svatbě v r. 1911 na přání nevěsty. Vtipnou povahu zemřelého charakterizuje epizoda vzpomínaná dcerou Marií. Jednou jel ve tři hodiny v noci na kole přes les a zastavili jej cikáni, zvědaví kolik je hodin. Vybídl je prý, aby se pro jistotu podívali na Vodňanskou chrámovou věž, že si není jistý. Antonín Pletka jun. se narodil 29.7.1886 v Záboří č.5 u Protivína v muzikantské rodině Pletků. Antonínův otec, Antonín Pletka sen., byl podle rodinné tradice kapelníkem blíže nepopsané lidové dechové kapely Pletků, působící na Protivínsku. V kapele Pletky staršího působil i jistý Josef Hoško z Milenovic u Protivína, lidový léčitel zhmožděnin kloubů a zlomenin kostí a rovněž výrobce léčivých mastí na zlomeniny. Ten ve volném čase jako vedlejší činnost provozoval výuku dětí ve hře na dechové nástroje (Ještě kolem r. 1927, kdy jej začala postihovat hluchota.). Antonínův otec s ním domluvil i hodiny hry pro své syny, kromě Antonína ještě pro syna Františka. Podle rodinných pamětí byl Antonín hudebně nadaný. Jeho dcera Marie vzpomínala, že již jako dítě na pastvě dovedl vypískávat složité hudební skladby. U Josefa Hoška načerpal budoucí kapelník první praktické vědomosti a dovednosti ve hře na dechové nástroje - trubky, klarinety, flétny, píšťaly a okaríny. Později prohloubil své muzikální umění u vodňanského učitele hudby pana Fulína. Antonínův otec však znenadání zemřel na komplikovaný zápal plic, když na jedné kapelnické štaci se šel rozpálený ochladit do stodoly. Zde usnul, nastydl a náhlému ataku choroby při tehdejší neexistenci antibiotik podlehl. Vznik této Pletkovy kapely lze datovat přibližně do osmdesátých let 19. století, kdy plně platilo, že bez hudby by byl život o mnoho chudší, ale hlavně méně radostný. Hrát se musí i kdyby na chleba nebylo - tak se říkalo za oněch časů. U Pletků se jednalo o lidovou kapelu, dechovku, která sloužila hlavně lidem na venkově při dnes již těžko představitelné tehdejší absenci rozhlasu a televize a filmu, k obveselení při májích, lidových tancovačkách, veselicích, bálech, poutích, posvíceních, svatbách a jiných lidových slavnostech. Nesměla chybět ani při událostech vážnějších, o pohřbech při loučení s nebožtíky, nebo muzikanty, při vojenských dvodech rekrutů, apod. Pro pohřby bylo charakteristické, že v čele kráčel školák - ministrant s křížkem, za ním kráčela a vyhrávala muzika, následoval pár koní táhnoucích umrlčí vůz a teprve za ním kráčeli pozůstalí a účastníci pohřbu.
V inkriminované době to nebyly jen velké dechové kapely, které po světě šířily slávu českého muzikantství. Dnes se již zapomnělo, že vedle nejslavnější kolínské Kmochovy kapely existovala např. i dechová železničářská kapela z dílen státních drah v Cmuntu (dnes České Velenice) "jihočeského Kmocha", železničářského kapelníka Jana Harudy, rodáka z Třeboně a řada dalších i menších dechovek. V nich se kvalifikovali nejlepší hudebníci, odcházející do kapel evropských cirkusů a do vojenských plukovních kapel regimentů, lokalizovaných nejen v Čechách samotných. Zde pod vedením školených profesionálů nabývali hudební virtuozity. Podobnou cestu prodělal i Antonín Pletka jun., který hrál několik let u blíže nezjištěné vojenské hudby, a po smrti svého otce převzal v kapele Pletků roli koncesovaného kapelníka. Dechovka Pletků působila přibližně od osmdesátých let 19. století na Týnsku, Temelínsku, Protivínsku a Vodňansku a to i v zaniklých vsích na místě dnešní temelínské jaderné elektrárny: Podhájí, Kníně, Křtěnově s farou a hřbitovem, Temelínci a Březí. Bezpočtukrát vyhrávala i v Chvalešovicích. Okruh její působnosti sahal až do okolí Purkarce a rovněž do Pasek a okolí u Albrechtic. Na jednotlivé štace chodili muzikanti pochopitelně pěšky. Příští štaci vždy sjednával nejvýmluvnější člen kapely, v případě Pletků výmluvnější Antonínův bratr František Pletka, virtuózní hráč na heligón a rovněž žák Josefa Hoška a učitele Fulína ve Vodňanech, vysloužilec od jedné pražské vojenské kapely, od níž odešel za svojí nastávající manželkou domů. Jedenácti až patnáctičlenná kapela, která měla již po r. 1900 zvučné jméno a náležitý říz, nesla jméno po svých kapelnících v různých alternativách. Lidová kapela Pletkové, Pletkova banda, Pletků dechovka, Pletkovci, Pletků dechová kapela, Pletkova muzika, apod. Každý v širém okolí věděl, že kapela má zázemí v Záboří u Protivína čp. 5, kam přesídlil ve třetí třetině 19. století její nejstarší zakladatel Antonín Pletka, narozený ve Všemyslicích u Týna nad Vltavou čp. 18 dne 22.8.1854. Zakladatelův otec František Pletka pocházel z Pašovic čp. 32 a byl potomkem zdejšího rozvětveného rodu Pletků, krejčích a domkářů, členů krejčovského cechu v Týně nad Vltavou, připomínaných již v 17. století (Jan, Adam, Václav, atd.), /viz.: Josef Sakař, čtyřdílné dějiny města Týna nad Vltavou/.
Okolnosti vzniku kapely mizí v temnotách času a rovněž informace o kořenech muzikálnosti zakladatele kapely neznáme. Snad mohly souviset s jeho sezónním povoláním zedníka a stavebními štacemi, případně s jeho sňatkem s Alžbětou Kadlecovou z Temelína čp. 8. Lze se však domnívat, že čerpal se svou kapelou z tradičního lidového folklóru. Pletkové měli také šťastnou ruku při výběru hráčů pro svoji kapelu, což se pochopitelně odrazilo i v kvalitě hudební produkce a na chvályhodné pověsti Pletků dechovky. Jisté je, že nejkvalifikovanější a téměř profesionální období kapely spadá do let krátce před vypuknutím Velké války (jinak 1. sv. války).
Dochovaly se fotografie Antonína i Františka Pletkových v uniformě kapely, patrně odvozené od uniforem vojenských kapel. Kapelník Antonín Pletka jun. je na fotografii ateliéru Max Adler ve Strakonicích z r. 1912 s bicyklem vyzbrojen svým nejoblíbenějším klarinetem. Na stojáčku (límci) vidíme kovová označení lyry a kašket na hlavě dovršuje slavnostní ráz uniformy. Jeho bratr František je podobné, nejspíše přímo vojenské hudební uniformě, zachycen na výřezu ze svatební fotografie z přibližně stejné doby.
Ve Vodňanech zcela neznámá kapelnická činnost s dechovkou nezůstává osamocena. V době sběru materiálu pro tento článek se nepodařily doložit ani poloveřejné hudební podvečery u Pletků v době před a po postavení domu čp. 415/II. pořádané vzpomínaným kapelníkem, které jsou sice dochovány rodinnou tradicí, ale nijak se neodrazily ve veřejných pramenech. Podle této rodinné tradice kapelník Antonín Pletka ml. bydlel ve Vodňanech po svatbě v r. 1911, přistěhoval se r. 1913 a novostavbu obydlel s rodinou až po r. 1918. Hudebních podvečerů se zde pravidelně, téměř denně, zúčastňoval spisovatel Jan Eugen Sequardt a další osobnosti dokonce ještě po kapelníkově smrti. Sequardtův bratr Ferdinand byl ve Vodňanech kloboučníkem a žil se spisovatelem a jejich dalším bratrem společně. Všichni tři byli svobodní. Při těchto polosoukromých, ale navštěvovaných hudebních produkcích, kromě rodiny Pletků působili ještě další muzikanti. Jistý Kužvart, který měl deformovanou nohu, svobodný, hrál na harmoniku, Novák, který hrál na housle a později se oženil, byl zaměstnán v jednom vodňanském obchodě a také jistý Konvička, o jehož hudebním nástroji se vzpomínka nedochovala. V domě u Pletků také bydleli v podnájmu manželé Louženských, účastníci těchto hudebních produkcí. Pan Louženský hodně zpíval a také hrál, jeho nástroj však se v paměti neuchoval. Na zahradě domu byly lavičky pro několik řad posluchačů. Ve Vodňanech se pak kapelníku Antonínu Pletkovi a manželce Antonii postupně narodily děti Bohuslav (1912), Božena (1913), Marie (1915) a Antonín nejmladší (1916).
Kapelníka Antonína Pletku ml., ačkoliv měl na kmenovém listu při vojenském odvodu uvedenu profesi tesař a muzikant, neuchránilo hudební vzdělání v duchu rčení: "když duní děla, múzy mlčí" od martyria zákopů 1. světové války v tažení proti Srbsku a Itálii, kde utrpěl jako pěšák 11. pěšího regimentu v Písku dvě vážná zranění. Z nich se však postupně uzdravil. Jeho tragická smrt ve Vodňanech se proto jeví ve světle této skutečnosti i po letech jako předčasná a paradoxně - krutě osudová.
Zjištěnými členy kapely Pletků byli: Karel Pileček (1867-1953, zemřel ve věku 86 roků) z Kaliště jako hráč na klarinety různého ladění, Krejčí zvaný Bambousek jako hráč na trumpetu, František Holub z Temelína jako hráč na křídlovku, Josef Vobr z Pláňov jako hráč na bas (heligón), bratři Karel a Tomeš Vyskočilové, hráči na trubky, Josef Sbíral na baskřídlovku, Václav Hrabě, hráč na trombon, Jiří Hasil z Temelína, Novotný z Temelína, hráč na druhou trubku (přiznávky) a další dnes již nezjistitelní muzikanti.
Postavení kapelníka se u Pletků předávalo z otce na syna. Po nepředvídané a náhlé smrti kapelníka Antonína Pletky prakticky ze dne na den je převzal kapelníkův bratr František Pletka ze Záboří čp. 5, který pak o deset let později, dne 15. 3. 1932 ukončil činnost kapely pro rozsáhlou ztrátu zubů a odevzdal živnostenský list. V dalších letech pak rozepisoval nástupnickým kapelám notové party původního repertoáru, nebo prováděl na jejich přání rozpisy novějších, aktuálnějších skladeb ještě v době po r. 1945.
Člen Obce spisovatelů a Klubu autorů literatury faktu
Alexandr Debnar, bytem Prachatice
Zpravodaj města Vodňany 8/2012
