Životopis Váši Příhody dle Milana Hankovce

Příhodovi rodiče měli velice kladný vztah k hudbě, a tak dostal již ve třech letech dětské plechové housličky, na které se naučil hrát několik lidových písniček. V necelých pěti letech měl první vystoupení na veřejném koncertu v Národním domě v Nuslích, kde jeho otec pořádal produkci žáků své hudební školy. Na dalších koncertech získával pověst zázračného dítěte. V osmi letech hrál Beethovenův a Brahmsův koncert, v deseti se stal žákem J. Mařáka a pod jeho vedením vystoupil v září 1912 na samostatném koncertu ve Všenorech u Prahy. V Čechách samostatně koncertoval až do konce světové války (na koncertu 18. 7. 1913 ve Vodňanech hrál skladby Paganiniho, Ševčíka, Reise, Bazziniho a Wieniawskiho), po jejím skončení se vydal na koncertní turné po Švýcarsku a Itálii, v r. 1920 po Severní a Jižní Americe. V r. 1923 se vrátil do Čech a po krátkém pobytu v Praze zakoupil zámeček v Zárybech u Brandýsa nad Labem, odkud vyjížděl na další koncertní turné. Postupně účinkoval v Německu, Rakousku, Itálii, Španělsku, Portugalsku, Polsku, ve skandinávských státech, Maďarsku, Francii, Belgii, Holandsku, Velké Británii, Švýcarsku, Rumunsku, Bulharsku, Jugoslávii, Sovětském svazu, Řecku a v zemích Středního východu. Za druhé světové války se zúžila možnost koncertování jen na oblast Protektorátu Čechy a Morava a Německa (do r. 1942 působil v hudebních kursech pro cizince v Salcburku, poté profesorem mnichovské konzervatoře). Svůj poslední válečný koncert uskutečnil Příhoda v Praze 31. 3. 1944. Po válce mu bylo veřejně vyčítáno, že za okupace často vystupoval v Německu. Pod vlivem nepříznivé situace se rozhodl k odchodu do zahraničí. V květnu r. 1947 odešel do Paříže a zanedlouho zahájil úspěšné koncertní turné po Itálii. Na jaře 1947 si pronajal vilu v Rapallu na italské riviéře, odkud odjížděl koncertovat do různých zemí Evropy, Turecka a Egypta a v r. 1949 do USA. V r. 1950 se natrvalo usadil ve Vídni (Rakousko), kde se stal profesorem hudební akademie (1951-1960). V r. 1956 koncertoval jako sólista Pražského jara. Zemřel na srdeční infarkt.

Vynikl především jako interpret děl J. S. Bacha, N. Paganiniho, G. Tartiniho a romantických skladatelů. Byl autorem několika houslových skladeb, z nichž nejznámější je Polonéza, Slovanské melodie, Sonáta (1939) a Koncert. Četné úpravy virtuózního rázu (Schubert, Strauss). Jeho umění je zachyceno na gramofonových deskách Ďáblův trilek (Tartini), Largo (Hángel), Rej čarodějnic (Paganini), Z domoviny (Smetana), Slovanské tance (Příhoda) aj. Hrál v rakouském filmu Láska maharadžova.

Hankovec, Milan. Významní rodáci Strakonicka, Strakonice 2005, s. 270-271