Lubomír Pešek & Ivan Bukovský & Pavel Turjanský
Před téměř deseti lety jsem napsal do katalogu Ivana Bukovského, že „... objevení se lidského aspektu je jakýmsi vpádem hmotného živlu do imaginárního, prostorového prázdna“. Dnes, s odstupem doby a s ohledem na nové autorovy obrazy, lze tuto citaci ještě rozvést a doplnit o nové aspekty, které se v autorově tvorbě objevily. Když jsem si prohlížel novou kolekci těchto pláten (z loňského a letošního roku), zaujala mě na první pohled naprostá absence zábran. Nemám tu na mysli vlastní tématickou oblast, ale spíš obecně cítím, že se Ivan Bukovský ve svých obrazech nedrží stranou a nechává své emoce vystoupit na povrch bez ohledu na to, zda jsou přesně definovány. Oprostil se od obav, že jeho obrazy budou interpretovány tím nebo oním způsobem, že budou špatně pochopeny; a v tom je jejich i jeho (autorova) síla. A tak mám pocit, že si malíř oživuje své vize a vzpomínky sám pro sebe, než aby se snažil za každou cenu nám něco sdělit. A v tom je právě síla jeho sdělení; pojmout vše co je v nás, včetně neslučitelného – špatného i dobrého. Takže Bukovského obrazy jsou velmi osobní, ale protože sdílíme zážitky můžeme se s nimi ztotožnit. Něco rozpoznáváme, ale příběhy a postavy nejsou uzavřeny a vybízejí nás, abychom se podobně a bez zábran ponořili do vlastních představ. Abychom „sdělili“ něco sami sobě. Samotná otázka interpretace jeho tvorby není zase tak jednoznačná, jak se může na první pohled jevit. Je především otázkou kontinuity uměleckého procesu jako vývoje životního postoje, jemuž je vlastní imaginativní poznání skutečnosti. Tradiční morální hodnoty a humanitní kategorie tváří v tvář nebezpečí, která hrozí vrhnout svět do všeobecné katastrofy, ať již morální, politické či ekologické, stojí před námi v podobě Bukovského plátnech v plné síle a rozsahu. Apodiktičnost tohoto tvrzení není ani zdánlivá ani vágní. Jeho obrazy se vyhýbají úskalím fádnosti. Vyjadřuje se rychle a trefně. Dynamismus barevného tvaru přetavuje vnitřní energie. Od drasticky expresivních, v symbolu z hodnocených malířských struktur, se stylizuje do podoby magické předmětnosti, k aktualitám a aktualizaci figurace, ukryté hluboko v nás. V tomto ohledu dovede spojit apel hmotně cítěné barevné skvrny s novým, naturalisticky vyostřeným pohledem do lidského světa. Snad proto mohou jeho figury vyvolat podobu těl, ležících na pitevním stole. A hlavně umí, jako málokdo, spojovat v obraze svět skutečnosti se světem vlastní představivosti. Odvažuje se malovat sny i vize, které navazují na pochopenou realitu, ale také ji někdy zároveň předznamenávají. Bukovského obrazový svět je konfrontovaný se skutečností někdy tak odtažitou, že jde vlastně o kontrapozici. Myšlenka vzájemného dialektického vztahu člověka a okolního světa je filosofickým podtextem těchto obrazových artefaktů. Zaměřuje se spíše na absolutno, než na aktuálnost. To je jedna linie zpodobení lidského faktoru v Bukovského současné tvorbě. Druhá linie tělesnosti, kterou autor akceptuje a sleduje, je jistá fantazijní struktura; to znamená minulost děsu vyznačená i maskovaná v přítomnosti, vepsaná v člověku ještě před tím, než je zakoušena. Jinak řečeno: je to zvláštní pořadatel citových dojmů. Ivan Bukovský tu se svými figurami (figurou) naznačuje, respektive vymezuje dvojí jsoucno – viditelné a neviditelné. Tak vzniká situace, ve které je pociťující úzce propojen s pociťovaným, onen chiasmus senzibility fenomenologického těla. A je tu také lidský faktor (tělo), které se sjednocuje se světem, ke kterému patří, který tvoří a kterým je tvořeno. A také tělo, které se stahuje do noci toho, co ztratilo, aby se v něm mohlo zrodit. Ve všech těchto případech jde o určitý idiom, o předložený způsob dešifrování toho, co se na plátnech Ivana Bukovského děje. Není to však návod akceptovatelný a akceptovaný všemi. Míra intelektualizace a jevové nekonkrétnosti řadí tyto obrazy Ivana Bukovského do kategorie moderní citlivosti, kterou můžeme charakterizovat jako postmoderní, ve které se ovšem nesporná souvztažnost s minulým, můžeme říci i vzdáleně minulým, výrazně prosazuje. Juxtapozice, tak blízká postmodernímu stylu, tu nachází zvláštní a neotřelé uplatnění. A pokračujeme dále. Ona juxtapozice se týká i jednotlivých postav objevujících se na ploše obrazu. Ivan Bukovský jednu chvíli vystupuje jako vypravěč, který upozorňuje na imaginativnost jednotlivých postav, v jiném okamžiku tytéž figury prezentuje jako účastníky jiné historie. Rozdíly jsou tedy stanoveny. Vyvstává tu však otázka: „Existují také souvislosti?“. „Velká vyprávění“ dnes již nezabírají, jsou těžko použitelná a ve své podstatě utopická. Ivan Bukovský se dnes snaží tento přirozeně vznikající deficit vyrovnat. A to tím způsobem, že v poloze expresivního projevu se faktor lidské tělesnosti dostává do rozporu mezi slastí a strastí. Na začátku textu jsem v citaci použil pojmů „lidský aspekt“, „hmotný živel“, „imaginární prázdno“, s odvoláním na starší autorovu tvorbu. A přidal bych ještě další přívlastky, které se objevily, zjevně či skrytě, v předchozích řádcích: snové jako protiklad reality, zvláštní a symbolické jako protipól viděné skutečnosti, mystické převtělení člověka do tvarové a barevné předmětnosti obrazu. Analýza určitého procesu v čase, probíhající ve zvýšené míře v obrazech Ivana Bukovského, se proměnila ve zprostředkovanou zkušenost lidského bytí. A autor nám „zprostředkovaně“, opěrnými berličkami svých obrazů umožňuje vstoupit do tohoto světa... A také nás může napadnout otázka, jak mohou vstupovat do jeho realizací existenciální otázky, vztahující se k němu samotnému i nám ostatním. Klíč k odpovědi máme před sebou.
Vlastimil Tetiva
Ivan Bukovský
Narozen 7.7. 1949 v Praze, žije a pracuje v Příbrami. Studoval 1964 – 68 SOŠV v Praze a 1971 – 76 AVU v Praze u prof. J. Smetany. Člen SVU Mánes a skupiny Lipany. Zastoupen ve veřejných i soukromých sbírkách v Čechách, Polsku, Německu, Rusku, Itálii, Jižní Korei a USA.
Výstavy ORBIS PICTUS
2000 – Malá pevnost – Památník Terezín – CZ
2000 – Hořické muzeum – Hořice – CZ
2001 – Galerie U mistra s palmou – Náchod – CZ
2001 – Prácheňské muzeum – Písek – CZ
2001 – Art Centre – Delft – NL
2001 – Senát ČR – Praha – CR
2001 – Galerie Waldstein – Praha – CZ
2001 – Bemster – NL
2001 – Galerie De Lage Flang – Naarden – NL
2001 – Muzeum J. A. Komenského – Naarden – NL
2002 – Paříž – F
2002 – Vídeň – A
2002 – Bukurešť – R
2002 – Turnov – CZ
2002 – Rakovník – CZ
Klíčové výstavy
1983 – Galerie bratří Čapků (s B. Zemanem) – Praha – CZ
1987 – Městská galerie – Cheb – CZ
1989 – Muzeum (s J. Načeradským) – Příbram – CZ, Atrium (s P. Márou) – Praha – CZ,
1993 – Merzig – D, Karlsruhe – D, CAERANO S. MARCO – TREVISO s J.Hellerem – I
1994 – Galerie “R“ (s L. Peškem) – Atrium – Praha – CZ
1995 – Rendsburg – D
1996 – Galerie Zámeček (s P. Turjanským) - Příbram – CZ
1997 – Památník – Terezín – CZ
1998 – Malostranská Beseda (s P. Císařovským) – Praha – CZ
2000 – Studio Paměť – Praha – CZ
Klíčové společné výstavy
1979 – Lublin – PL
1980 – Terezín 80 – Terezín – CZ
1983 - Figura a prostor – Liberec – CZ, SALON D´AUTOMNE – Paříž - F,
1984 – Mezinárodní trienále mladých malířů – Sofie – BG
1985 – Mezinárodní trienále kresby a grafiky – Lublin – PL
1986 – Výzva 86 – Brno- CZ
1991 – Taverny – Paříž – F
1992 – Lipany – Praha – CZ, CAERANO S. MARCO – Treviso – I, S.V.U. Mánes – Praha – CZ
1994 – Mánes Mánesu – Praha – CZ
1995 – Hoorn – NL
1998 – Vídeň – A
1999 – S.V.U. Mánes – Bechyně – CZ
Lubomír Pešek
Vlastimil Tetiva
Lubomír Pešek
Narozen 6. 5. 1952 v Příbrami, žije a pracuje v Příbrami. Studoval v letech 1979 – 85 v ateliéru ak. sochaře Ivana Lošáka. Člen S.V.U. Mánes. Je zastoupen ve veřejných i soukromých sbírkách v České republice, Holandsku, Německu a Rakousku.
Výstavy ORBIS PICTUS
2000 – Malá pevnost – památník Terezín – CZ
2000 – Hořické muzeum – Hořice – CZ
2000 – Galerie u mistra s palmou – Náchod – CZ
2001 – Prácheňské muzeum – Písek – CZ
2001 – Art centre – Delft – NL
2001 – Senát ČR – Praha – CZ
2001 – Galerie Waldstein – Praha – CZ
2001 – Bemster - NL
2001 – Galerie de lage flang – Naarden – NL
2001 – Muzeum J. A. Komenského – Naarden – NL
2002 – Paříž – F
2002 – Vídeň – A
2002 – Bukureršť – R
2002 – Turnov – CZ
2002 – Rakovník – CZ
Klíčové výstavy
1984 - Knihkupectví – galerie – Příbram – CZ
1958 - Junior klub – Příbram – CZ
1986 - Klub mladých – Nymburk – CZ, MĚKS – Zliv – CZ, Klub Prosek – Praha – CZ, Tesla Karlín – Praha – CZ
1987 - MĚKS – Lišov – CZ, Klub mladých – Nymburk – CZ, Kulturní dům Motorlet – Praha – CZ
1988 - Divadelní kavárna Savarin – Brno – CZ, Výstavní síň – Tišnov – CZ, Galerie na dvorku – České Budějovice – CZ
1989 - Galerie „U Zlatého melouna“ (S V. Libánskou) – Praha – CZ
1990 - Výstavní síň (S M. Pluháčkem) – Příbram – CZ
1992 - Knihkupectví (S I. Bukovským) –Příbram – CZ
1993 - Galerie Zámeček (S R. Kratinou – Příbram – CZ
1994 - Galerie „R“ (S I. Bukovským)
1996 - Společenský dům Casino (S V. Libánskou) – Mariánské Lázně – CZ, Galerie pod Zámkem (S V. Libánskou) – Rožmitál pod Třemšínem – CZ
1998 - Galerie Vyšehrad (S J. Ch. Heydenrijkem) – Praha – CZ
1998-9 - Československá obchodní banka – Příbram – CZ
1999 - Haarlem Noord – Holland (S I. Ch. Heydenrijkem) – NL
1999 - Doetinchem – NL
2000 - Studio Paměť – Praha – CZ
Klíčové společné výstavy
1983 - Výstavní síň – Příbram – CZ
1984 - Kulturní dům „Generace 84“ – Ostrava – CZ
1985 - Výstavní siň –Příbram – CZ, Kulturní dům „Generace 85“ – Ostrava – CZ
1986 - Art centrum – Praha – CZ, Kulturní dům „Generace 86“ – Ostrava – CZ , Výstavní síň – Tišnov – CZ
1987 - Galerie Zámeček – Příbram – CZ, Výstavní síň Motorlet – Praha – CZ
1990 - Art forum – Vídeň – A
1991 - Výstava Středočeští výtvarníci – Příbram, Kladno, Mladá Boleslav – CZ
1992 - S: V. U. Mánes – Mnichovo Hradiště – CZ, S. V. U. Mánes – Praha – CZ
1993 - Galerie Zámeček – Příbramští výtvarníci – Příbram – CZ, S. V. U. Mánes – Jičín – CZ
1995 - Příbramští Výtvarníci – Hoorn – NL
1996 - Galerie Zámeček – Holandští výtvarníci – Příbram – CZ
1997 - Galerie Zámeček – Litevští výtvarníci – Příbram – CZ
1998 - Klub golem – S. V. U. Mánes – Praha – CZ
1998-9 - České centrum – Příbramští výtvarníci – Vídeň –A
1999 - Středočeští výtvarníci – Řevnice – CZ
2000 - Kulturní středisko – Štětí – CZ
Pavel Turjanský
Pavel Turjanský se narodil 4. března 1944 v Písku. K malování se dostal již v ranném dětství. Dodnes má schované své první výtvarné dílko – plachetnici na moři, které namaloval ve dvanácti letech. Jelikož jej malování bavilo, začal navštěvovat výtvarný klub při Umělecké škole v Karlových Varech (1962 – 65). Později v témže městě studoval výtvarný odbor na Umělecko průmyslové škole keramické. V roce 1966 vznikly jeho první olejové realistické obrázky – krajinky, akty, portréty.
Z politických i existenčních důvodů vycestoval na jaře 1968 do Německa, kde se na dlouhá léta usadil. Své dílo představil veřejnosti poprvé roku 1975 v Lübecku a postupně následovaly další výstavy. Intenzivněji se výtvarné činnosti věnuje od počátku osmdesátých let. Tehdy začal jezdit zpět do republiky – první výstavu u nás měl v roce 1992. Na počátku devadesátých let se usadil ve Štětkovicích, kde si v srpnu 1995 v podkroví bytovky čp. 67 otevřel svůj atelier a galerii.
Doménou jeho tvorby jsou nefigurální (abstraktní) obrazy, k jejichž vzniku jej inspiruje momentální nálada, potřeba zjednodušeným způsobem vyjádřit v barevném akordu situaci, nápad, vzpomínku. Tvoří také skulptury z bronzu, sbírá kuriózní objekty, je členem Galerie mladých...
Jeho obrazy jsou umístěny v galeriích po celé republice, najdeme je též v soukromých i galerijních sbírkách v zahraničí (Německo, Holandsko, Dánsko, Rakousko, USA, Ekvádor). Štětkovická galerie je dnes jedinou galerií na Příbramsku. Orientuje se na tvorbu předních současných výtvarníků (Bukovský, Pešek, Souček, Hřivnáč, Kadlec a další).
Samostatné výstavy:
1975, 1978, 1996 – Lübeck (Německo)
1983, 1991 – Mölln (Německo)
1988 – Hamburk (Německo)
1990 – Bad Oldesloe (Německo)
1992 – Praha, městská knihovna
1994, 1998 – Sedlčany, kulturní dům
1996 – Příbram, Galerie Zámeček
1996 – Uherské Hradiště, Galerie u Sovy
1996 – Praha, club Rubín
1996 – Bechyně, kulturní dům
1996 – Norimberk, galerie die Firma (Německo)
1996 – Praha, Opatov
1997 – Havířov, galerie Spirála
1997 – Písek, galerie Portyč
1998 – Ostrava, galerie Chagall
1999 – Praha, Don Giovanni
1999 – ostrov Sylt, galerie Martens (Německo)
2000 – Planá nad Lužnicí, Obecní dům
2000 – Plzeň, galerie Esprit
2000 – ostrov Sylt, galerie Süg (Německo)
2000 – Tábor, infocentrum
2001 – Plzeň, Český rozhlas
2002 – Steyr – Schloss Vogelsang (Rakousko)
2002 – Eggenfelde (Německo)
2003 – Sedlčany, městské muzeum
Kolektivní výstavy
1994, 1996, 1997 – Příbram, Galerie Zámeček
1994 – Mölln, Lauerburgische akademie (Německo)
1994, 1995 – Praha, Galerie U Řečických
1994, 1995 – Hamburg, Kaifu Art Center (Německo)
1995 – Praha, Strahovský klášter
1995 – Praha, Galerie Celetná
1996 – Karlovy Vary, Galerie Cimex
1996 – ostrov Sylt, galerie Martens
1996, 1998 – Benešov
2002 - Štětkovice
