Životopis Františka Heritese z knihy Významní rodáci Strakonicka

Spisovatel. Po Gymnáziu v Písku studoval farmacii na univerzitě pražské (1870-1872) a štýrskohradecké, kde se stal magistrem farmacie. Působil zde jako lékárenský praktikant, stejně jako později v Rožnově, Netolicích a Praze. Po otcově smrti převzal lékárnu v rodných Vodňanech (1883). Stýkal se s Otakarem Mokrým a Juliem Zeyerem. V r. 1893 odjel i s rodinou do Chicaga a jako novinář zůstal v USA celý rok. Ve Vodňanech řadu let členem městského zastupitelstva a v 1892-1896 i starostou a jednatelem NJP pro vodňanský obvod. V r. 1896 musel prodat zadlužený dům i lékárnu a odstěhoval se do Prahy. Od r. 1897 sekretářem lékárnického grémia, od roku 1899 revizorem lékárnických účtů, tři roky redaktorem Časopisu českého lékárnictva. Redaktorem listů Národní politika a od roku 1903, kdy vzniklo nakladatelské družstvo Máj, šéfredaktorem jeho stejnojmenného časopisu, od roku 1913 pak i jeho starostou. Též činný ve Svatoboru a v Umělecké besedě (od roku 1902 starostou), vl. 1912-1926 sekretářem IV. třídy České akademie pro vědy, slovesnost a umění. V r. 1925 odešel do důchodu. Po nezdařené oční operaci oslepl a poslední roky strávil střídavě v Praze a ve Vodňanech. Již jako student uspořádal almanach Anemonky (1872), jeho první báseň otištěna r. 1869. Své příspěvky uveřejňoval v časopisech Lumír, Květy a od roku 1880 i v Národních listech. Na počátku 90. let též stálým dopisovatelem časopisů Nedělní příloha, Světozor, Osvěta (1882), Domácí Krb (1883), Zlatá Praha, později Ruch, Švanda dudák aj.

Psal prózu:

• Arabesky a kresby I, II (1880, 1883),
• Z mého herbáře (1882),
• Za dědictvím (1882),
• Tajemství strýce Josefa (1885),
• Maloměstské humoresky I, II (1885, 1886),
• Dvě povídky (1887),
• Ze starých časů (1888),
• Tři cesty (1890),
• Všední jevy (1894).
• aj.

Děj jeho povídek většinou situoval do malého města tehdejší doby, do Vodňan. Zážitky z návštěvy Ameriky zpracoval ve spisu Amerika. Ve fejetonech, které vyšly pod názvem Psáno pod čarou (1885), se zabýval hlavně problémy národnostního cítění Čechů, zatímco dílo Jan Přibyl bylo pokusem o společenský román. Heritesovo drama Těžké stíny uvádělo i Národní divadlo v Praze. Pro mládež napsal Pěkná hodinka (1902), Román kapitána Hartise (1910) a Bratři Hartisovi (1913). Překládal z němčiny a polštiny.

Hankovec, Milan. Významní rodáci Strakonicka, Strakonice 2005, s. 99-100