Eduard Štědronský - Životopis

Jen málo rybářských osobností bylo v našem produkčním rybářství tak známých a respektovaných jako Eduard Štědronský. Narodil se v rodině malého zemědělce a příležitostného bednáře ve Skočicích dne 13. října 1911 jako jedno z osmi dětí. Právě prostředí nenaplněné bohatstvím a vyžadující k obživě poctivou práci formovalo jmenovaného na celý jeho život. Po měšťanské škole absolvoval vodňanskou tehdy pouze dvouletou rybářskou školu (1927 – 1929). Získat zaměstnání poblíž svého bydliště se mu ale nepodařilo a tak na doporučení ředitele školy V. J. Štěpána přijal místo na Slovensku, na malém pstruhovém hospodářství na Oravě. Po třech měsících se však objevila možnost přejít na post laboranta na tehdejší Výzkumné stanici rybářské a hydrobiologické v Libějovicích u Vodňan, kterou vedl Ing. Dr. Bořivoj Dvořák. Eduard Štědronský této možnosti využil, přestože pozice laboranta byla spojena s uklízením stanice a v zimním období i jejím vytápěním. Nebyla to nijak závratná kariéra, ale právě tady začal získávat první odborné zkušenosti, přejímat o Inf. Dr. Dvořáka návyky na systematickou odbornou práci.

V roce 1934 (kdy Ing. Dr. Dvořák převzal po V. J. Štěpánovi, odcházejícím do penze, místo ředitele rybářské školy) byla libějovická stanice přesunuta do Vodňan. Byl to nejen organizační, ale současně i kvalitativní zásah do činnosti stanice. Eduard Štědronský se začal dostávat k samostatnějšímu řešení některých problémů, získávat výsledky svých pozorování. I proto se už v roce 1936 mohl v Čs. rybáři objevit jeho vůbec první publikovaný příspěvek na téma zajištění dostatku plůdku v kaprovém hospodářství. Postupně se příspěvky Eduarda Štědronského začaly pravidelně objevovat v odborných časopisech a jeho jméno se stávalo známým. Četné příspěvky byly jubilantem také připravovány za spoluautorství dalších významných osobností – MVDr. Dyka, Ing. Dr. Dvořáka, Dr. Hejného, Ing. Podubského …

V letech 1948 – 1949 si Eduard Štědronský doplnil vzdělání na vodňanské Vyšší rybářské škole a její studium zakončil maturitou.

Své působení v rybářské stanici pak Eduard Štědronský formálně ukončil v roce 1953, kdy stanice se stala součástí z Prahy do Vodňan přesunutého Výzkumného ústavu rybářského a hydrobiologického (formálně proto, že jmenovaný se automaticky stal pracovníkem ústavu), kde začal samostatně řešit výzkumné úkoly (prvním z nich bylo ověřování postupů při intenzifikaci odchovu plůdku kapra). Toto období ale netrvalo dlouho; v roce 1958 byl přinucen „dobrovolně“ opustit ústav především pro své křesťanské přesvědčení, údajně se neslučující s vědeckou náplní jeho činnosti. Získal místo účetního v sousední rybářské škole, což sice nebyla odborná rybářská práce, ale přece jen to bylo tak trochu na dohled od ní. Po třech letech se pak Eduard Štědronskému podařilo zařadit se mezi odborné pedagogy školy. Doplnil si vysokoškolské pedagogické vzdělání a působil zde až do roku 1971, kdy odešel do penze. Jeho žáci na něj dodnes vzpomínají jako na učitele, který dokonale znal nejen svou pedagogicky vykrývanou oblast (především aplikovanou hydrobiologii, hydrobotaniku, rybníkářství a nemoci ryb), ale snad celé rybářství. Cenný byl jeho přístup k výuce založený jak na teoretickém poznání problému, tak na jeho praktickém řešení.

Eduard Štědronský byl známý svým názorem, že nové poznatky je třeba zveřejňovat a tím je zpřístupňovat uživatelům i otevírat prostor k diskuzím nad jejich pozadím. Tento názor se pak promítal do jeho široké publikační aktivity. Jeho bibliografie čítá více nez 470 vědeckých a odborných pojednání, monopiseckých článků. Za zcela výjimečnou lze pokládat přípravu výkladového slovníku (spoluautoři V. Dyk a V. Podubský) sestavovaného během válečné okupace a vydaného pak v roce 1948 pod názvem Naše rybářství. Do podobné kategorie patří jeho jedinečná publikace Vodní bažinné a pobřežní rostliny, kde vůbec poprvé se na tuto vegetaci nedíval jen jako botanik, ale také jako rybář zhodnocující její přínos pro obohacení vod drobnou vodní zvířenou; jmenovat by ovšem bylo možno i další publikace.

Do výčtu jeho aktivit je nutno zařadit jeho působení v profesních seskupeních, rozhodující podíl práce při přípravách expozic vodní a mokřadní flóry na výstavách Země živitelka, ale také osobní angažovanost v oblasti životního prostředí jako logické vyústění svého vztahu k přírodě na základě celoživotní rybářské profese. Tato oblast by si vyžadovala samostatné hodnocení.

I ve vysokém věku byl Eduard Štědronský stále aktivní a přemýšlivý. Studoval novou odbornou literaturu, psal do odborného tisku, autorsky se podílel na vydání velkého encyklopedického rybářského slovníku.

Eduard Štědronský, osobnost českého rybářství, vodňanský patriot v nejlepším slova smyslu, znalec i ochránce přírody a především pak poctivý a pracovitý člověk, zemřel dne 13. dubna 2008 ve věku 96 let. Celý život se řídil svým vlastním krédem, které bezezbytku naplnil. Jeho „Naučme se uvědomovat si, že klopotná období života lze přečkat zvýšenou pracovní přičinlivostí, jistou mírou odvahy a určitou dávkou trpělivosti“ je velkým odkazem pro nás žijící. Čest jeho památce.

BERKA, Rudolf. 95 let Eduarda Štědronského. Rybářství, 16, 2006, č. 5 (září – říjen), s. 4.
In memoriam Eduard Štědronský. Vodňanské noviny, XIX., č. 7, 29. 4. 2008, s. 3.