P. Alois Václav Majer, OAD - životopis
Ve Lnářích významně podněcoval spolkový život. Roku 1897 zde inicioval založení Vesnické spořitelny a místního odboru Národní jednoty pošumavské, jejichž prvním předsedou se stal. O rok později stál u zrodu Katolické politické jednoty pro politický okres Blatenský. Jako představitel významné instituce v obci zasedal po dobu svého prvního priorátu v obecním zastupitelstvu. Roku 1918 byl pověřen založením obecní kroniky, do níž napsal historický úvod.
Lnářský klášter byl za Majerova priorátu významným střediskem kulturního života. Dostaveníčko si zde dávali různí soudobí umělci. Nejspíše sem zajížděl básní Otokar Mokrý, vodňanský rodák a navíc bratr lesního rady, několikrát v klášteře pobýval malíř a mozaikář Viktor Foerster, bratr hudebního skladatele Josefa Bohuslava Foerstera. Zvláštní kapitolu představuje vztah Majera a kláštera k sochaři Františku Bílkovi, který zde hledal duševní klid, dokonce se i ucházel o členství v konventu a pro klášterní kostel vytvořil dřevořezbu hlavy Krista Ukřižovaného, která je zde k vidění dodnes. Do Lnář chtěl vzít i svého blízkého přítele básníka Julia Zeyera, kterému však v návštěvě zdejšího kláštera zabránila smrt. O členství ve lnářském konventu se zajímal moravský katolický literát Jakub Deml.
P. Majer byl velice literárně činný. Překládal z latiny, psal básně a divadelní hry s náboženskou i humornou tematikou pro mládež i dospělé. Publikoval v mnoha domácích a v některých zahraničních periodikách, jako dramatik při tom používal pseudonym Alois Klášterský, do amerického časopisu Katolík zase přispíval zprávami z Čech pod jménem A. V. Máj. Zvláštní pozornost věnoval včelařství, jehož významným střediskem lnářský klášter byl. V tomto oboru publikoval řadu článků, včelařské motivy promítal i do svých básní a hudebních skladeb. V letech 1885 - 1892 byl místopředsedou a v letech 1892 - 1907 předsedou včelařského spolku v Blatné. Roku 1900 byl za své zásluhy v oboru jmenován čestným členem Ústředního včelařského spolku pro Království české, o jehož reorganizaci se zasadil. Zajímal se také o rybniční hospodářství, v čemž ho podporoval jeho spolurodák Theodor Mokrý, lesní rada a posléze administrátor lnářského velkostatku.
Trvalou památku si ovšem zjednal jako historik Lnář. Jeho kniha "Dějiny osady lnářské", vydaná roku 1923 u příležitosti dvoustého výročí vysvěcení klášterního kostela Nejsvětější Trojice, je dosud nepřekonanou kronikou obce, místního šlechtického panství a samozřejmě i kláštera. Dříve nechyběla v takřka žádné lnářské domácnosti. Komplexní pojednání o historii malé obce, navíc takto podrobné, bylo ve své době ojedinělým a ceněným počinem.
Svou veřejnou, odbornou a literární činností si Majer získal uznání, jako duchovní ale příliš úspěšný nebyl, což težce nesl. Platil za muže nekompromisního, který obtížně vycházel s ostatními, pokud nebyli "na stejně vlně" jako on, a dovedl si pevně stát za svými názory. Příčiny jeho neúspěchu byly ovšem i objektivního rázu. Česká společnost totiž v té době nahlížela na katolickou církev jako na jednu z hlavních opor nemilované rakousko - uherské monarchie, zodpovědnou za potlačování náboženských a státoprávních svobod národa v minulosti. Majer jako významný církevní hodnostář však musel veřejně sympatizovat s monarchií a oslavovat její úspěchy na bojištích první světové války, i kdyby byl opačného názoru. U věřících ho to přirozeně stavělo do špatného světla. Proto i přes intenzivní duchovní působení, jednak prostřednictvím Mariánské družiny, kterou roku 1908 ve Lnářích založil a vedl její mužskou část, jednak formou práce s mládeží, nebyl s to zastavit odklon lnářských věřících od katolické církve vlivem moderního hnutí "Pryč od Říma", které se rozmohlo po vzniku samostatné Československé republiky. Jistě s těžkým srdcem musel přihlížet k tomu, jak se takřka polovina lnářských občanů přihlásila k Církvi československé, jejíž obec zde nadto založil převorův bývalý řádový spolubratr Alipius od sv. Řehoře (Adolf Arnošt), a která si na čtyři roky zabrala pro své bohoslužby filiální kostel sv. Mikuláše.
Kněz a řeholník, který žil na přelomu období, kdy se katolická církev těšila ještě u věřících jisté autoritě a podílela se na veřejném životě a doby, kdy společnost v důsledku válečné zkušenosti, průmyslového rozvoje, sociálních a politických změn pokročila na cestě k sekularizaci, zemřel v 76. roce svého života a v 51. roce členství v řádu. Místo posledního odpočinku nalezl po boku řádových spolubratrů na řeholním hřbitově v areálu klášterní zahrady.
Autor textu: Mgr. Vladimír Červenka
