Lenka Uchytilová
Lenka Uchytilová
patří k té části současné střední generace, která byla při formování výtvarných názorů ovlivněna realistickými tendencemi a hodnotami, současně však patří i k těm, kteří se dostatečně seznámili i s myšlenkami a tvorbou autorů pokoušejících se v minulých desetiletích obohatit výtvarné dění netradičními přístupy a formami vyjádření. Proto se na své výtvarné cestě kromě tradičně osvědčených postupů nijak nebrání nekonvenčnímu pohledu a experimentu.
Autorka, která měla vždy blízko k přírodě a rozmanitosti jejích forem a projevů, je přesvědčena o tom, že člověk , jeho život a činnost, jsou její nedílnou součástí a lidé by měli neustále usilovat o rovnováhu vzájemného ovlivňování, přírodu poznávat a žít s ní v souladu. Ta se mu pak odmění nejen tím, že pozitivně působí na jeho fyzickou i duševní rovnováhu, ale umožní mu i nepřeberné množství zážitků a poučení, vyvolá pocity uspokojení, radosti a mnohdy i štěstí. Pro vnímavého výtvarníka pak je nevyčerpatelným zdrojem inspirace jeho tvorby.
Lenka Uchytilová se v počátečních létech tvůrčí činnosti věnovala především krajinomalbě, zátiší a vypodobnění květin. Ať již technikou malby olejem, pastely, křídami nebo kombinovanými technikami. Inspirovaly ji zejména pobyty na Šumavě, ale i jiná místa naší země. K nim se postupně přiřadily náměty intimnějšího ladění, kterými se snažila vyjádřit vztahy mezi lidmi a vlastní city a pocity.
V posledních letech se diváci sledující její tvorbu setkávají s obrazy, které svým způsobem prohlubují její tradiční námětové i barevné zpracování krajinných témat. Současně se však stále více prosazují ty, kde výchozím bodem autorčina pohledu není motiv té či oné krajiny jako celek, ale často současně propojení s jednotlivostí nebo detailem, s předměty se kterými se setkává nebo které ji zaujaly v krajině, ať již svým tvarem, strukturou nebo barevností a které při zabudování do celkové kompozice mají schopnost dalšího působení na diváka, nebo schopnost vyvolávat v něm cílené asociace.
Jsou to především dřevo, kůra, části kořenů, kameny, kamínky a písky, květy, stvoly, mechy a celá škála dalších přírodnin, které jsou jinak samy o sobě všední přehlédnutelné věci. Jejich spojením s jinak plochým obrazem, použitím abstrahujícího pohledu a citlivě volenými barvami se autorce daří vytvářet zmnoženou prostorovou i barevnou působivost obrazu. Ať již tím, že soustřeďuje pozornost diváka na neobvyklost detailu, nebo vytváří dojem krajin spíše snových, fantaskních, nebo navozuje pocity libosti, dobré nálady či vlastních vzpomínek, do kterých se divák rád nechá vtáhnout.
V každém případě se v této tvorbě jedná o osobitý a pro autorku charakteristický postup a barevné zpracování, kde se nepochybně projevují i prvky osobního, velmi citlivého vztahu autorky k přírodě i lidem, odraz jejích vnitřních pocitů, nálad, stavů duše i nálad a snů, což vše umožňuje intenzivní komunikaci s diváky, zejména pokud oni sami nepostrádají schopnost zapojit i vlastní fantazii.
Vedle krajiny typicky české maluje autorka i ty, které ji inspirují při návštěvách jiných zemí. Tak vznikl v poslední době soubor obrazů z Řecka, které lze chápat i jako zamyšlení nad vztahem současné podoby tamní krajiny a tisíce let starých svědků dávných kultur a které současně navozují i nadčasové zamyšlení nejen nad plynoucím tokem dějin, ale i nad tím, jak a kam směřuje lidské úsilí a snažení.
Systematická práce s přírodními materiály a se dřevem dovedla Lenku Uchytilovou k vytvoření řady trojrozměrných objektů, jejichž základem je původní tvar, opracovaný podle toho, jak na autorku zapůsobil. Ta pak dodává dřevěné hmotě někdy nové formy sošným pojednáním, zatímco jindy naopak prostě podléhá kouzlu již daného tvaru či struktury a výtvarně jen zdůrazňuje to, co již připravila sama příroda.
Lenka Uchytilová , která žije a tvoří převážně v Praze, se propracovala k osobitému výtvarnému projevu, jehož nosným nábojem je hluboký, upřímný a optimistický vztah k lidem a přírodě, která je trvalou inspirací její tvorby. Obrazy i trojrozměrné předměty podněcují diváky k zamyšlení se nad nekonečnou rozmanitostí přírody i nad tím, co vše může přispívat k nalézání harmonie a rovnováhy člověka. Přinášejí pozitivní energii a jsou schopné probouzet divákovu fantazii, což jim zajišťuje sympatické přijetí na výstavách autorky.
PhDr. Dušan Sedláček
Výběr z výstav:
1986 Salon mladých výtvarníků Praha
1987 "Tvoříme pro radost" - Valdštejnská zahrada
Od 1990 společné výstavy se Sdružením výtvarníků ČR:
1990 Salon u Hybernů - Praha
1991 Dobříš
1992 Chodovská tvrz - Praha
1993 Kaunický palác - Praha
1994 Strakonice, hrad
1995 Vlašim, zámek
1995 Chodovská tvrz - Praha
1996 Jílové u Prahy, muzeum
1996 zámek Žleby
1997 Písek, galerie Portyč
1998 Mladá Boleslav
Samostatné výstavy:
1997 Braník
1998 Kutná Hora, Hrádek
1998 Penguin’s Club - Praha
1999 Muzeum Policie ČR - Praha
2000 Braník
2001 Muzeum Policie ČR - Praha
2001 Novoměstská radnice - Praha
2002 Galerie bratří Čapků - Praha
patří k té části současné střední generace, která byla při formování výtvarných názorů ovlivněna realistickými tendencemi a hodnotami, současně však patří i k těm, kteří se dostatečně seznámili i s myšlenkami a tvorbou autorů pokoušejících se v minulých desetiletích obohatit výtvarné dění netradičními přístupy a formami vyjádření. Proto se na své výtvarné cestě kromě tradičně osvědčených postupů nijak nebrání nekonvenčnímu pohledu a experimentu.
Autorka, která měla vždy blízko k přírodě a rozmanitosti jejích forem a projevů, je přesvědčena o tom, že člověk , jeho život a činnost, jsou její nedílnou součástí a lidé by měli neustále usilovat o rovnováhu vzájemného ovlivňování, přírodu poznávat a žít s ní v souladu. Ta se mu pak odmění nejen tím, že pozitivně působí na jeho fyzickou i duševní rovnováhu, ale umožní mu i nepřeberné množství zážitků a poučení, vyvolá pocity uspokojení, radosti a mnohdy i štěstí. Pro vnímavého výtvarníka pak je nevyčerpatelným zdrojem inspirace jeho tvorby.
Lenka Uchytilová se v počátečních létech tvůrčí činnosti věnovala především krajinomalbě, zátiší a vypodobnění květin. Ať již technikou malby olejem, pastely, křídami nebo kombinovanými technikami. Inspirovaly ji zejména pobyty na Šumavě, ale i jiná místa naší země. K nim se postupně přiřadily náměty intimnějšího ladění, kterými se snažila vyjádřit vztahy mezi lidmi a vlastní city a pocity.
V posledních letech se diváci sledující její tvorbu setkávají s obrazy, které svým způsobem prohlubují její tradiční námětové i barevné zpracování krajinných témat. Současně se však stále více prosazují ty, kde výchozím bodem autorčina pohledu není motiv té či oné krajiny jako celek, ale často současně propojení s jednotlivostí nebo detailem, s předměty se kterými se setkává nebo které ji zaujaly v krajině, ať již svým tvarem, strukturou nebo barevností a které při zabudování do celkové kompozice mají schopnost dalšího působení na diváka, nebo schopnost vyvolávat v něm cílené asociace.
Jsou to především dřevo, kůra, části kořenů, kameny, kamínky a písky, květy, stvoly, mechy a celá škála dalších přírodnin, které jsou jinak samy o sobě všední přehlédnutelné věci. Jejich spojením s jinak plochým obrazem, použitím abstrahujícího pohledu a citlivě volenými barvami se autorce daří vytvářet zmnoženou prostorovou i barevnou působivost obrazu. Ať již tím, že soustřeďuje pozornost diváka na neobvyklost detailu, nebo vytváří dojem krajin spíše snových, fantaskních, nebo navozuje pocity libosti, dobré nálady či vlastních vzpomínek, do kterých se divák rád nechá vtáhnout.
V každém případě se v této tvorbě jedná o osobitý a pro autorku charakteristický postup a barevné zpracování, kde se nepochybně projevují i prvky osobního, velmi citlivého vztahu autorky k přírodě i lidem, odraz jejích vnitřních pocitů, nálad, stavů duše i nálad a snů, což vše umožňuje intenzivní komunikaci s diváky, zejména pokud oni sami nepostrádají schopnost zapojit i vlastní fantazii.
Vedle krajiny typicky české maluje autorka i ty, které ji inspirují při návštěvách jiných zemí. Tak vznikl v poslední době soubor obrazů z Řecka, které lze chápat i jako zamyšlení nad vztahem současné podoby tamní krajiny a tisíce let starých svědků dávných kultur a které současně navozují i nadčasové zamyšlení nejen nad plynoucím tokem dějin, ale i nad tím, jak a kam směřuje lidské úsilí a snažení.
Systematická práce s přírodními materiály a se dřevem dovedla Lenku Uchytilovou k vytvoření řady trojrozměrných objektů, jejichž základem je původní tvar, opracovaný podle toho, jak na autorku zapůsobil. Ta pak dodává dřevěné hmotě někdy nové formy sošným pojednáním, zatímco jindy naopak prostě podléhá kouzlu již daného tvaru či struktury a výtvarně jen zdůrazňuje to, co již připravila sama příroda.
Lenka Uchytilová , která žije a tvoří převážně v Praze, se propracovala k osobitému výtvarnému projevu, jehož nosným nábojem je hluboký, upřímný a optimistický vztah k lidem a přírodě, která je trvalou inspirací její tvorby. Obrazy i trojrozměrné předměty podněcují diváky k zamyšlení se nad nekonečnou rozmanitostí přírody i nad tím, co vše může přispívat k nalézání harmonie a rovnováhy člověka. Přinášejí pozitivní energii a jsou schopné probouzet divákovu fantazii, což jim zajišťuje sympatické přijetí na výstavách autorky.
PhDr. Dušan Sedláček
Výběr z výstav:
1986 Salon mladých výtvarníků Praha
1987 "Tvoříme pro radost" - Valdštejnská zahrada
Od 1990 společné výstavy se Sdružením výtvarníků ČR:
1990 Salon u Hybernů - Praha
1991 Dobříš
1992 Chodovská tvrz - Praha
1993 Kaunický palác - Praha
1994 Strakonice, hrad
1995 Vlašim, zámek
1995 Chodovská tvrz - Praha
1996 Jílové u Prahy, muzeum
1996 zámek Žleby
1997 Písek, galerie Portyč
1998 Mladá Boleslav
Samostatné výstavy:
1997 Braník
1998 Kutná Hora, Hrádek
1998 Penguin’s Club - Praha
1999 Muzeum Policie ČR - Praha
2000 Braník
2001 Muzeum Policie ČR - Praha
2001 Novoměstská radnice - Praha
2002 Galerie bratří Čapků - Praha
