Vratislav Hlava
* 13. 4. 1874 v Rabíně u Vodňan
† 13. 8. 1955 v Sušici
dle Julia Skarlandta
Výstava je doplněna obrazy Hlavových současníků Josefa Jakšího a Jaroslava Šnobla.
* 4. 3. 1874 v Bavorově
† 29. 9. 1908 v Prachaticích
Malíř silných kontrastů barev. Z reálky v Č. Budějovicích přešel záhy k malířství pokojů do Vodňan, kde na sebe upozornil při malování Julia Zeyera. Jeho přičiněním byl přijat na uměl. prům. školu v Praze, na které vyučovali prof. Fr. Ženíšek a J. Schikaneder (1891 – 1896), odtud přešel na akademii v Praze (1897). R. 1903 obdržel stipendium v Itálii a r. 1904 byl v Mnichově. R. 1906 získal Turkovu cenu. Poprvé se veřejnosti představil svým obrazem „Magdalena“ (1898). Záhy pak na sebe upozornil svérázným koloritem a zálibou v prudkých kontrastech barev. Odvážil se i kopií rozměrných obrazů. Jeho kresba však není dokonalá. Tvořil nejvíce studie dělného lidu na jihočeském venkově. Obraz Malířovi rodiče (případně Podobizna rodičů 1907) byl poprvé vystaven na posmrtné výstavě v lednu 1909. V Městské galerii ve Vodňanech se konala výstava při příležitosti 110. výročí narození autora v září 1984 ve spolupráci s Alšovo jihočeskou galerií na Hluboké nad Vltavou.
* 16. 3. 1884 v Praze
Portrétista v Praze, žák pražské akademie, na všeobecné škole v letech 1904 – 1907, ve spec. škole prof. Ženíška v letech 1907 – 1910. Maloval podobizny. Vystavoval na člen. výstavách J. U. V. v Praze. Městskému muzeu a galerii ve Vodňanech umělcovy obrazy darovala sestra Libuše Šnoblová.
† 13. 8. 1955 v Sušici
Byl jedním z nejvýznačnějších našich malířů své doby. Jeho umělecká díla, ať menší krajinné úseky v podmračnu, nebo rozměrné a hluboké záběry s dálkami, sluncem a hrou oblak, nebo oduševnělé podobizny harmonicky barevného ladění, jsou vždy plny životnosti; udivují nejen virtuositou podání, ale i plastikou, prostoupenou jemnou citovostí, tomuto jihočeskému rodáku vrozenou.
Narodil se r. 1874 v Rábíně u památných Chelčic, na schwarzenberském dvorci, a rané mládí prožil v půvabném renesančním zámku Kratochvíli u Netolic.
Po náležitém školském vzdělání, kdy už byl patrný jeho živelný sklon k malbě, byl přijat na pražskou Akademii výtvarných umění (1893 - 1899), kde brzy patřil k nejlepším žákům prof. Sequense a prof. Hynaise, tvůrce opony Národního divadla.
Již tehdy získal pět stipendií a po vystudování první cenu, spojenou s čestným darem od tehdejšího místodržitele.
Roku 1902 se odebral do Paříže a pak r. 1904 do Mnichova, z kterýchžto uměleckých středisek si odnesl mnoho nových poznatků, které dovedl kriticky zhodnotit; a také už tehdy osobitých studií i hotových obrazů neomylné jistoty kresebné a hloubky dušezpytného zaměření, pokud šlo o studie portrétní.
Roku 1908 obdržel cenu arch. Turka, roku 1909 za originálně pojatého "Krista" zlatý kříž s korunou, zlatou medaili a diplom "Grand Prix" v Haagu. - Rok 1913 mu přinesl cenu L. Schmidta za "Podzimní píseň", vydanou "Krasoumnou jednotou", a také značné stipendium pí Mohr-Piepenhagenové pro krajináře, bezprostředně po Ant. Slavíčkovi, k pobytu v Itálii, roku 1918 cenu Akademie vedle dvou cen předchozích. Jeho vlastní malířská žeň byla již tehdy značná; pozdějším pobytem v Itátii a na Capri v r. 1926 byla pak ještě zvýšena.
Vratislav Hlava již jako mladý umělec vyhraněného charakteru a jeden z nejprůbojnějších členů tehdejšího "Mánesa" nacházel přízeň i v kruzích velmi významných jako skvělý podobiznář, a portrétoval také velkou řadu čelných osobností z českého života kulturního. Jméno "Rudolf Bém" zaměnil umělec na ryze české "Vratislav Hlava" z důvodu vlasteneckého po převratu r. 1918, přidržev se starobylého zemanského rodokmenu své matky. Rozměrná díla Vratislava Hlavy byla zakoupena pěti čsl. ministerstvy a Moderní i městskou pražskou galerií. Jeho jméno proniklo však do nejširších vrstev národa obrazem Jana Žižky v několika variantách a s hrdinským pathosem na plátno vrženým (vydaným v populárních reprodukcích), a také variantami mohutných trosek hradu Rábí, zvyšujících svou baladičností melancholii jihočeského kraje. Hlavova díla byla vystavována nejednou s velkým úspěchem také ve Vídni, Haagu, Petrohradě i jinde.
Narodil se r. 1874 v Rábíně u památných Chelčic, na schwarzenberském dvorci, a rané mládí prožil v půvabném renesančním zámku Kratochvíli u Netolic.
Po náležitém školském vzdělání, kdy už byl patrný jeho živelný sklon k malbě, byl přijat na pražskou Akademii výtvarných umění (1893 - 1899), kde brzy patřil k nejlepším žákům prof. Sequense a prof. Hynaise, tvůrce opony Národního divadla.
Již tehdy získal pět stipendií a po vystudování první cenu, spojenou s čestným darem od tehdejšího místodržitele.
Roku 1902 se odebral do Paříže a pak r. 1904 do Mnichova, z kterýchžto uměleckých středisek si odnesl mnoho nových poznatků, které dovedl kriticky zhodnotit; a také už tehdy osobitých studií i hotových obrazů neomylné jistoty kresebné a hloubky dušezpytného zaměření, pokud šlo o studie portrétní.
Roku 1908 obdržel cenu arch. Turka, roku 1909 za originálně pojatého "Krista" zlatý kříž s korunou, zlatou medaili a diplom "Grand Prix" v Haagu. - Rok 1913 mu přinesl cenu L. Schmidta za "Podzimní píseň", vydanou "Krasoumnou jednotou", a také značné stipendium pí Mohr-Piepenhagenové pro krajináře, bezprostředně po Ant. Slavíčkovi, k pobytu v Itálii, roku 1918 cenu Akademie vedle dvou cen předchozích. Jeho vlastní malířská žeň byla již tehdy značná; pozdějším pobytem v Itátii a na Capri v r. 1926 byla pak ještě zvýšena.
Vratislav Hlava již jako mladý umělec vyhraněného charakteru a jeden z nejprůbojnějších členů tehdejšího "Mánesa" nacházel přízeň i v kruzích velmi významných jako skvělý podobiznář, a portrétoval také velkou řadu čelných osobností z českého života kulturního. Jméno "Rudolf Bém" zaměnil umělec na ryze české "Vratislav Hlava" z důvodu vlasteneckého po převratu r. 1918, přidržev se starobylého zemanského rodokmenu své matky. Rozměrná díla Vratislava Hlavy byla zakoupena pěti čsl. ministerstvy a Moderní i městskou pražskou galerií. Jeho jméno proniklo však do nejširších vrstev národa obrazem Jana Žižky v několika variantách a s hrdinským pathosem na plátno vrženým (vydaným v populárních reprodukcích), a také variantami mohutných trosek hradu Rábí, zvyšujících svou baladičností melancholii jihočeského kraje. Hlavova díla byla vystavována nejednou s velkým úspěchem také ve Vídni, Haagu, Petrohradě i jinde.
dle Julia Skarlandta
Výstava je doplněna obrazy Hlavových současníků Josefa Jakšího a Jaroslava Šnobla.
Josef Jakší
* 4. 3. 1874 v Bavorově
† 29. 9. 1908 v Prachaticích
Malíř silných kontrastů barev. Z reálky v Č. Budějovicích přešel záhy k malířství pokojů do Vodňan, kde na sebe upozornil při malování Julia Zeyera. Jeho přičiněním byl přijat na uměl. prům. školu v Praze, na které vyučovali prof. Fr. Ženíšek a J. Schikaneder (1891 – 1896), odtud přešel na akademii v Praze (1897). R. 1903 obdržel stipendium v Itálii a r. 1904 byl v Mnichově. R. 1906 získal Turkovu cenu. Poprvé se veřejnosti představil svým obrazem „Magdalena“ (1898). Záhy pak na sebe upozornil svérázným koloritem a zálibou v prudkých kontrastech barev. Odvážil se i kopií rozměrných obrazů. Jeho kresba však není dokonalá. Tvořil nejvíce studie dělného lidu na jihočeském venkově. Obraz Malířovi rodiče (případně Podobizna rodičů 1907) byl poprvé vystaven na posmrtné výstavě v lednu 1909. V Městské galerii ve Vodňanech se konala výstava při příležitosti 110. výročí narození autora v září 1984 ve spolupráci s Alšovo jihočeskou galerií na Hluboké nad Vltavou.
Jaroslav Šnobl
* 16. 3. 1884 v Praze
Portrétista v Praze, žák pražské akademie, na všeobecné škole v letech 1904 – 1907, ve spec. škole prof. Ženíška v letech 1907 – 1910. Maloval podobizny. Vystavoval na člen. výstavách J. U. V. v Praze. Městskému muzeu a galerii ve Vodňanech umělcovy obrazy darovala sestra Libuše Šnoblová.