Jak se rybníky loví?
Lovení rybníka je pro mnoho lidí velkou podívanou, leč vlastní taje výlovu jsou jim neznámé.
Budeme teď hovořit o lovení velkého rybníka, kde se loví tržní ryba, nebo-li vážní ryba, což jsou ryby (myslíme hlavně na kapry) ve stáří 3 – 4 let.
Výlovy probíhají zpravidla na podzim, kdy je ryba po létě nejtučnější a finančně před vánoci nejcennější. Lovíme tzv. hlavní rybníky, které se nasazují násadou na dvě léta, nebo jak říkají rybáři na dvě horka.
Pro lovení se rybník musí vypouštět zvolna, aby ryba v klidu sešly ke hrázi, k lovišti. U největších rybníků je doba vypouštění cca 4 až 5 týdnů, je to závislé na přítocích a na počasí. Před lovením, ale i při lovení se rybník strojí, kam patří poslední dotáhnutí vody a manipulace s výpustným zařízením, ale také příprava nádobí – nářadí a mechanismů potřebných k lovení.
Časně ráno před lovením se provádí sháňka, kdy jdou pěšáci opatrně vzhůru nad loviště a tyčemi plaší rybu, aby sešla do loviště – poté zde umístí plot, dlouho síť zavěšenou na klikách (silný prut s vidličkou).
Poté, pod velením vedoucího lovu, kterým bývá zpravidla správce – vedoucí střediska, se přikročí k rozdávání sítě – nevodu, což je velmi jednoduše řečeno, obrovská síťovka, jež však namísto držáků má zvláštní tyče, kterým říkáme žezla, přes něž se děje tah lana na vlastní síť. K těmto dvěma žezlům je rovněž připoutána horní a dolní žíně, když horní je opatřena plováky a dolní závažím. Takto rozprostřená síť je tažena pěšáky a hajnými směrem ke kádišti. Síť je přidržována na lodicích pomocí háčků u dna, což většinou obstarávají zkušení baštýři.
Jádření pokračuje, přičemž se vybírají zprvu nejchoulostivější a také nejcennější ryby – štiky, candáti, marény, sumci apod. Teprve potom se dostane na kapra, který je nabírán obrovským keserem a podáván na třídičku, kde se ryby přebírají – brakují podle velikosti a druhu. Na hlavní váhu jde vážní kapr – vždy po jednom centu se pak vyklápí do beden na autech. Ostatní ryby jdou stranou po žlabech do kádí, kde se shromažďují pro pozdější nakládku.
Někdy se během výlovu provádí pasování na rybáře, či přijímání do cechu. Tento pradávný rituál se provádí rybářským právem – dřevěnou plácačkou se znaky pána. Při každém (někdy svižném) poklepání na zadní tváře se odříkává formule: „Jménem práva rybářského, cechu velmi váženého, jmenuji vás dnešním dnem právoplatným rybářem. Tento den …“.
Výlov velikého rybníka trvá zpravidla jeden týden. Pokud se sloví opravdu až na bláto a nechává se krátce vypuštěný pro zimování ponechávají rybáři velkoryse průchod čapické vášni, aby si paběrkáři brali na bahně uvízlé rybky. Povelem k tomu bývá někde ještě tu a tam zvolání „hoří“!
HULE, Miroslav. Rybníkářství na Třeboňsku : historický průvodce. Třeboň : Carpio 2000, s. 207 – 208.
Budeme teď hovořit o lovení velkého rybníka, kde se loví tržní ryba, nebo-li vážní ryba, což jsou ryby (myslíme hlavně na kapry) ve stáří 3 – 4 let.
Výlovy probíhají zpravidla na podzim, kdy je ryba po létě nejtučnější a finančně před vánoci nejcennější. Lovíme tzv. hlavní rybníky, které se nasazují násadou na dvě léta, nebo jak říkají rybáři na dvě horka.
Pro lovení se rybník musí vypouštět zvolna, aby ryba v klidu sešly ke hrázi, k lovišti. U největších rybníků je doba vypouštění cca 4 až 5 týdnů, je to závislé na přítocích a na počasí. Před lovením, ale i při lovení se rybník strojí, kam patří poslední dotáhnutí vody a manipulace s výpustným zařízením, ale také příprava nádobí – nářadí a mechanismů potřebných k lovení.
Časně ráno před lovením se provádí sháňka, kdy jdou pěšáci opatrně vzhůru nad loviště a tyčemi plaší rybu, aby sešla do loviště – poté zde umístí plot, dlouho síť zavěšenou na klikách (silný prut s vidličkou).
Poté, pod velením vedoucího lovu, kterým bývá zpravidla správce – vedoucí střediska, se přikročí k rozdávání sítě – nevodu, což je velmi jednoduše řečeno, obrovská síťovka, jež však namísto držáků má zvláštní tyče, kterým říkáme žezla, přes něž se děje tah lana na vlastní síť. K těmto dvěma žezlům je rovněž připoutána horní a dolní žíně, když horní je opatřena plováky a dolní závažím. Takto rozprostřená síť je tažena pěšáky a hajnými směrem ke kádišti. Síť je přidržována na lodicích pomocí háčků u dna, což většinou obstarávají zkušení baštýři.
Jádření pokračuje, přičemž se vybírají zprvu nejchoulostivější a také nejcennější ryby – štiky, candáti, marény, sumci apod. Teprve potom se dostane na kapra, který je nabírán obrovským keserem a podáván na třídičku, kde se ryby přebírají – brakují podle velikosti a druhu. Na hlavní váhu jde vážní kapr – vždy po jednom centu se pak vyklápí do beden na autech. Ostatní ryby jdou stranou po žlabech do kádí, kde se shromažďují pro pozdější nakládku.
Někdy se během výlovu provádí pasování na rybáře, či přijímání do cechu. Tento pradávný rituál se provádí rybářským právem – dřevěnou plácačkou se znaky pána. Při každém (někdy svižném) poklepání na zadní tváře se odříkává formule: „Jménem práva rybářského, cechu velmi váženého, jmenuji vás dnešním dnem právoplatným rybářem. Tento den …“.
Výlov velikého rybníka trvá zpravidla jeden týden. Pokud se sloví opravdu až na bláto a nechává se krátce vypuštěný pro zimování ponechávají rybáři velkoryse průchod čapické vášni, aby si paběrkáři brali na bahně uvízlé rybky. Povelem k tomu bývá někde ještě tu a tam zvolání „hoří“!
HULE, Miroslav. Rybníkářství na Třeboňsku : historický průvodce. Třeboň : Carpio 2000, s. 207 – 208.
