Vlastimil Slabý

Vlastimil Slabý - je silný. Silný a melancholický. Melancholie je štěstí být sám se sebou. Český jazyk velmi citlivě rozlišuje dva významy výrazu „být sám“. Má slovo „osamělost“ na vyjádření bolesti z opuštěnosti a má i slovo „samota“, které vyjadřuje potěšení z toho, že můžeme být sami. Cítit se dobře se samým sebou je největší moudrost. Vlastimil Slabý se podobá svým zátiším, která schovávají paprsky úsměvů krásných zapomenutých slov, touhy a vzpomínky našich babiček. Naše společnost dokázala udělat z věcí jednoduchých věci složité. Když všechno kolem nás křičí, zátiší Vlastimila Slabého se na nás dívají s varovným pohledem - Lidi, neblbněte!

 

Pro autora je prvním předpokladem života obdiv. Obdiv před věcmi  obyčejnými, věcmi z každodenního života současnosti a minulosti. Neboť jít nejdál znamená se vracet.

 

Tak hlavu vzhůru, zavřeme oči, koukejme na modrou oblohu! Z toho vyjde krásná černobílá fotografie.

 

S úctou