Martin Micka

Co je umění?!

"Umění ve skutečnosti neexistuje. Existují pouze umělci."
No to mě podrž! Tak tuto myšlenku pronesl král historie umění, již zemřelý Ernst Hans Gombrich - jeden z nejvlivnějších pánů svého řemesla!

Zeptejme se dělníka umění! Ale koho?! Co třeba Picassa.
"Pablo, duše nespoutaná! Řekni nám, co je umění!"
"Očekáváte ode mě, že vám řeknu, co je umění? Kdybych to věděl, tak bych si to ponechal pro sebe."
No tohle. Sobec jeden nepřejícná! A zase nic…

Kdopak to jde kolem? Podle kníru typuji mistra Dalího.
"Hej, Salvadore, co je umění? Můžeš nám to vysvětlit třeba na tvých obrazech?!"
"To, že sám nerozumím významu svých obrazů, když je maluji, ještě neznamená, že tyto obrazy žádný význam nemají. Právě naopak, jejich význam je natolik hluboký, propojený a nechtěný, že se vymyká jednoduché analýze logickou intuicí."
Tak to jsme v koncích. Copak tu není nikdo, kdo nám řekne stručně a jasně, co je umění?!

"Pokud mohu…"
Kdo jste?!
"Jsem Cervantes, a pokud mohu něco dodat k této diskuzi, pak snad jen to, že skutečné umění zkrášluje člověka a brání mu být špatným."
Sasa, ano… To je zajímavý úhel pohledu!

A co vy, pane Tolstoj, vždyť vy jste takovej kovanej člověk, co vy na to?!
"No, já to vidím tak, že umění je činnost, která člověku dovoluje vědomě ovlivňovat druhé prostřednictvím jistých vnějších znamení tak, aby v nich vyvolal nebo oživil pocity, které sám zakusil. Víc vám k tomu nyní neřeknu, mladíče."
No to úplně stačí! Děkujeme!

Tak si to zkusíme nyní všechno srovnat, dát to dohromady:

Co je tedy umění?!

Jak to jenom definovat… Snad se dá říci, že je to způsob, kdy se umělec svobodně vyjadřuje, a to v kódech, kterým může porozumět a rozkrýt pouze člověk podobně naladěný.
Umění není skryté tajemství pouze pro vyvolené. Naopak - umění je obnažené! Dá se cítit, hmatat, chutnat nebo slyšet! Je to srozumitelné sdělení pro všechny, kteří nechodí pouze stanovenou cestou předem vyšlapaných názorů skrze les konvenčních tvarů a barev, které jsou předem určeny jako jedině správné. Jablko je červené, tráva zelená a nebe modré.
Pak úsilí umělce vidět věci kolem sebe zcela novýma očima, z netušených úhlů pohledu, nemyslící lidi šokuje a pobuřuje. Začínají bloudit a dostávají strach, že jsou již příliš daleko od své ohrádky…
Takový vy nejste, protože jste vydrželi se zájmem číst až sem. Nevzdali jste to. Máte zájem porozumět, co tím básník chtěl říci. A proto mi dovolte, abych vám na závěr této úvahy a na začátek výstavy svých obrazů připomněl právě slova básníka - nějaký Goethe, ano Wolfgang von Goethe. Než odešel, vtiskl mi do dlaně kus zažloutlého papíru, abych vám to prý přečetl. Tak tedy:

"Příliš často dovolujeme všedním věcem v životě přerušit lepší stránku naší povahy. A proto je třeba, abychom aspoň jednou denně četli pár veršů, zazpívali si nebo se PODÍVALI NA OBRAZ."

Přeji vám příjemnou a obohacující podívanou.

Martin Micka
 

Martin Micka se narodil v Praze roku 1962. Své první výtvarné zkušenosti získával a rozvíjel v Lidové škole umění pod odborným vedením prof. ak. sochařky Olgy Vohnoutové.
Absolvoval Odborné učiliště polygrafické se specializací reprodukčního grafika - fotografa. Od roku 1993 jde již cestou profesionálního výtvarníka - autodidakta. Stává se členem Asociace jihočeských výtvarníků. V Jižních Čechách také žije a tvoří. Od té doby se účastnil mnoha společných výstav doma i v zahraničí a uspořádal i řadu výstav autorských. Na základních školách vedl kurzy výtvarné výchovy.

Ve svém ATELIÉRU KUFR pořádá výstavy výtvarných a řemeslných prací i jiných výtvarníků a organizuje výtvarné kurzy "Tvořivá radost" pro děti i dospělé.

Za zmínku stojí i jeho literární činnost. Své vlastní povídky a básně sám ilustruje nebo prokládá grafickými listy a vydává je jako originální autorské knihy.

Převzato z webu autora www.mickaart.cz