Jindřiška Víchová
Umělecká tvorba Jindřišky Víchové je výrazně ovlivněna jejími prožitky z dětství a mládí. Každodenním úzkým stykem s přírodou, se kterou se setkávala na zahrádce otcovy myslivny, na slunných lesních pasekách či ve stinném loubí smrků, borovic a dubů. Tehdy uprostřed panenské přírody se začala rozvíjet její senzitivita, s níž tak citlivě vnímala a vnímá krásu přírody, která se jí pro celý život stala radostí, útočištěm i stálým zdrojem inspirace, a kterou my - bohužel - často bezmyšlenkovitě míjíme jako samozřejmou kulisu. Přiznejme si, kdo z nás najde chvíli, aby se zastavil a pozorněji rozhlédl kolem sebe, zaposlouchal se do šumění osik, lip či borovic, do ptačího švitoření či pokřiku straky a tlukotu strakapúda, aby vnímal vůni jehličí, rozkvetlé lípy s hymnickým bzučením včel, či na pasece všudypřítomné aroma smůly, barevnou krásu motýlů a u potůčku třepetání vážek a na skalách mihnutí ještěrky. O to vše je většina z nás ochuzena; otupeni nepřetržitým ruchem města vnímáme zlomek darů a krás, které nám příroda nabízí. Ale jsou mezi námi i takoví, kteří se ošidit nedali. K těm patří i Jindřiška Víchová, výtvarnice z nejcitlivějších. S přírodou se sžila dokonale; rozumí jí stejně dobře jako své výtvarné práci. Je vášnivá kytičkářka a zahradnice. Snad ani není květinka, která by nebyla zastoupena v jejím rozsáhlém alpiniu nebo v bohatě kvetoucí zahradě. Právě láska ke květinám spolu s precizností vypěstovanou celoživotní kaligrafickou prací určila směr její textilní tvorby. V nesčetných variacích na motivy květů, stvolů, větví či rákosí našich krajů, stejně jako ve snových vizích fantaskních kompozic korálů a chaluh teplých moří, se obdivuje nevyčerpatelné kráse přírodních tvarů. Ve svých art protisech jako by se rozpomínala i na své školení u profesora Františka Muziky a navazovala na svůj nezapomenutelný plakát s kyticí orchidejí. Ostatně kultivovaná barevnost a kompoziční vytříbenost, snovost i jistá tajuplnost jejích tapiserií odkazují nejen na inspirační kořeny, nalézané v důvěrné znalosti přírody, ale nepochybně i na vstřebání estetických a stylotvorných pouček svého učitele. Víchová vytváří ve svém díle osobitý, pohádkově stylizovaný svět snů a představ s nádechem až romantickým. Její textilní koláže i tapiserie zaujmou na první pohled nejen svou dekorativností, ale rovněž, nebo především, svým vnitřním sdělením, bohatou harmonií a rytmem tvarů. Jsou to obrazy, které zkrátka nabízejí útěšnou pohodu pro oči i pro duši. Všestranná harmonie v nich není náhodná - je věrným odkazem autorčiny duše: milé, něžné, chápající a tolerantní k chybám druhých i tohoto světa. Ne bezdůvodně ji její spolužáci přezdívali "Holubička".
Je naším přáním, aby se jí i nadále dařilo svým dílem přinášet radost a potěchu do výstavních síní i do našich příbytků a tvůrčí práce aby ji stále těšila, tak jako dosud.
Václav Ševčík
Jindřiška Víchová rozená Hovorková se narodila 22. března 1932 v Praze. Její otec byl lesním. Své dětství i mládí prožila v úzkém kontaktu s přírodou v myslivně v obci Hřešihlavy a v myslivně Skřež nad městem Radnice na Rokycansku. Do obecné školy chodila v Hřešihlavech a do měšťanské školy v Radnicích. Od roku 1947 studovala na Státní grafické škole v Praze u profesorů Zdeňka Balaše a Dr. Karla Tondla. Po maturitě v roce 1951 byla přijata na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze do ateliéru užité grafiky a malby prof. Františka Muziky, kterou ukončila státní zkouškou v roce 1956. Od tohoto roku pracovala jako samostatná výtvarnice. V letech 1975-79 byla zaměstnána jako grafička v Československé televizi, od roku 1979 spolupracovala externě s reklamní agenturou Rapid, s Československou televizí, aj.
Jindřiška Víchová se věnuje propagační grafice, kaligrafii, textilní technice art protis a textilní koláži. Její tapiserie byly zakoupeny do Anglie, Německa, Rakouska, Švédska, Švýcarska a USA.
Je naším přáním, aby se jí i nadále dařilo svým dílem přinášet radost a potěchu do výstavních síní i do našich příbytků a tvůrčí práce aby ji stále těšila, tak jako dosud.
Václav Ševčík
Jindřiška Víchová rozená Hovorková se narodila 22. března 1932 v Praze. Její otec byl lesním. Své dětství i mládí prožila v úzkém kontaktu s přírodou v myslivně v obci Hřešihlavy a v myslivně Skřež nad městem Radnice na Rokycansku. Do obecné školy chodila v Hřešihlavech a do měšťanské školy v Radnicích. Od roku 1947 studovala na Státní grafické škole v Praze u profesorů Zdeňka Balaše a Dr. Karla Tondla. Po maturitě v roce 1951 byla přijata na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze do ateliéru užité grafiky a malby prof. Františka Muziky, kterou ukončila státní zkouškou v roce 1956. Od tohoto roku pracovala jako samostatná výtvarnice. V letech 1975-79 byla zaměstnána jako grafička v Československé televizi, od roku 1979 spolupracovala externě s reklamní agenturou Rapid, s Československou televizí, aj.
Jindřiška Víchová se věnuje propagační grafice, kaligrafii, textilní technice art protis a textilní koláži. Její tapiserie byly zakoupeny do Anglie, Německa, Rakouska, Švédska, Švýcarska a USA.
