Nemelem, nemelem 12. díl
Než skončí toto malé zastavení o mlýnech, nelze opomenout, jak byly jednotlivé mlynářské rodiny propojeny, jak se navzájem ženily a vdávaly. Spojovala je práce na mlýně, rozšiřoval se majetek. Stejné to bylo i s rodinou Korittů. Bylo zde i příbuzenstvo se spisovatelem Josefem Holečkem ze Stožic, jména Kultánků – Žahourů, Řepišů, Dubských, Majerů, Denků měla k sobě blízko.
Chodilo se také na zkušenou mezi jednotlivými mlýny, a to vše potvrzovaly tovaryšské zkoušky. Po jejich vykonání se mohl mladý adept ucházet o místo stárka. A došlo-li k tomu, že byla nablízku švarná mlynářova dcera, vyřešila to svatba. Při námluvách hodně pomáhali zmiňovaní krajánci, postupovali jako Kecal v Prodané nevěstě.
V příštím čísle Vodňanských novin skončíme 13.částí, a tak před závěrem chci ještě naposled ocenit práci mlynářů, těchto schopných lidí, kteří žili v minulosti, po léta poctivě pracovali, učili se. A i když dnes to již není tak idylické, mouka se mele dál, obilní krmení se šrotuje, vyrábí se kroupy a krupky…
MLÝN ZELENKŮ (NEBO DENKŮ) – BÝVALÉ STŘEDISKO ČZ STRAKONICE
U vstupní brány vás dnes informuje firemní deska, že jste došli, dojeli, do ubytovacího a stravovacího střediska KARAS – Bena oil s.r.o., vstup na povolení. Ve snaze pořídit fotografie jsem vešel otevřenou brankou. V přilehlé bytovce jsem zvonil, ale nikdo neotvíral. Objekt jsem tedy vyfotografoval bez povolení. Jak je vidět, vše vyhlíží udržovaně a úhledně. Nově zde k budově mlýna, který je opět ve stylu modernějších staveb, bylo přistavěno ubytování panelákového stylu. Přilehlý komplex chatek působí zajímavě.
Věřme, že i využití odpovídá celému areálu. Předposledním majitelem zde byla opět rodina Denků, a mlýny dokazují, jaké možnosti poskytovaly. V připravované knize Emana Koritty se píše o tom, že zde začala i cukrářská výroba. Právě jeden z Emanových strýců sem šel na zkušenou.
Dnes čtveřici krašlovických mlýnů opustíme a v příštím čísle VN se proti vodě přesuneme do oblasti svinětického náhonu, kde je mlýn Rožboudů, později Vlčků.
Chodilo se také na zkušenou mezi jednotlivými mlýny, a to vše potvrzovaly tovaryšské zkoušky. Po jejich vykonání se mohl mladý adept ucházet o místo stárka. A došlo-li k tomu, že byla nablízku švarná mlynářova dcera, vyřešila to svatba. Při námluvách hodně pomáhali zmiňovaní krajánci, postupovali jako Kecal v Prodané nevěstě.
V příštím čísle Vodňanských novin skončíme 13.částí, a tak před závěrem chci ještě naposled ocenit práci mlynářů, těchto schopných lidí, kteří žili v minulosti, po léta poctivě pracovali, učili se. A i když dnes to již není tak idylické, mouka se mele dál, obilní krmení se šrotuje, vyrábí se kroupy a krupky…
MLÝN ZELENKŮ (NEBO DENKŮ) – BÝVALÉ STŘEDISKO ČZ STRAKONICE
U vstupní brány vás dnes informuje firemní deska, že jste došli, dojeli, do ubytovacího a stravovacího střediska KARAS – Bena oil s.r.o., vstup na povolení. Ve snaze pořídit fotografie jsem vešel otevřenou brankou. V přilehlé bytovce jsem zvonil, ale nikdo neotvíral. Objekt jsem tedy vyfotografoval bez povolení. Jak je vidět, vše vyhlíží udržovaně a úhledně. Nově zde k budově mlýna, který je opět ve stylu modernějších staveb, bylo přistavěno ubytování panelákového stylu. Přilehlý komplex chatek působí zajímavě.
Věřme, že i využití odpovídá celému areálu. Předposledním majitelem zde byla opět rodina Denků, a mlýny dokazují, jaké možnosti poskytovaly. V připravované knize Emana Koritty se píše o tom, že zde začala i cukrářská výroba. Právě jeden z Emanových strýců sem šel na zkušenou.
Dnes čtveřici krašlovických mlýnů opustíme a v příštím čísle VN se proti vodě přesuneme do oblasti svinětického náhonu, kde je mlýn Rožboudů, později Vlčků.
