Nemelem, nemelem 9. díl
9. díl
V minulém čísle Vodňanských novin jsme ukončili vzpomínání pana Majera a dnes se o své znalosti z mlynářského soudku podělí pan Eman Koritta. Věřím, že budou stejně zajímavé jako ty předešlé. A ocitneme se o generaci blíže k dnešku.
Sedíme ve mlýně u Korittů, který si vyrábí vlastní elektřinu. Eman (mohu jej tak nazývat, nebo. jsme vrstevníci a kamarádi – což byli i naši rodiče - ) se rozpovídal tak, že jsem nestačil vše zapisovat. Nejdříve jsme hovořili o organizaci a stavbě památníku v Mlýnské ulici. Příprav se ještě zúčastnil pan Fr.Majer a byl přítomen i jeho odhalení. V roce 2000 se v této záslužné věci spojilo několik vodňanských občanů a zorganizovalo sdružení prostředků. Nejaktivnější z nich byli pánové: Štědronský, Křížek, ing.Blaščák, Mir.Novák a také E.Koritta. Pan Mostecký věnoval mlýnský kámen a projevil o přípravy velký zájem. Pomohl i pan Otakar Dubský, a tak město může být těmto zástupcům mlynářských rodin vděčno za milé připomenutí minulosti těm, kteří přijdou po nás. Firma Jihokámen zhotovila pomník, zčásti sponzorsky, za což jí patří díky.
Při odhalení pomníku, věnovanému cechu mlynářskému, byl pověřen proslovem nejstarší žijící mlynář, vážený pan otec František Majer. Jeho zdravotní stav mu však vystoupení nedovolil a tak se zúčastnil odhalení pouze jako divák a za pomoci svého syna Toma.
Jako druhý nejstarší byl požádán pan Jan Mostecký. Ten se však k vystoupení na veřejnosti přemluvit nedal.
Úvodní řeč tedy zbyla na dalšího z rodu mlynářů – pan Emanuela Korittu. Jeho povídání nebylo dlouhé, ale bylo v něm řečeno vše.
„Nechci, aby se jenom postavil kámen u mlýnského náhonu, ale přál bych si, aby bylo zachováno vědomí pro všechny nadcházející generace, jací lidé na mlýnech žili, a že pro zachování života druhých neváhali nasadit životy své.“
MLÝN POMEJŮ
Pohledem na současné fotografie zjistíte, že mlýn je dobře udržovaný a dost moderní. Rodina M.Nováka, která jej vlastní, se stará o budovy velmi zodpovědně. Je zde snad nejidyličtější krajina co do čisté přírody, senzační výhled na skočický hrad v sousedství dvou rybníků (první je Hluboký a druhý za náhonem Zámecký), přímo romantický vstup dubovou alejí, která tvoří jakýsi tunel.
Tímto mlýnem začínají takzvané krašlovické mlýny. Z našeho blízkého města je sem pěkná procházka. Přicházejte s úctou, původní majitelé za svou mlynářskou čest, jak jsme již psali, zaplatili i životem. Pan Pomeje byl zatčen německými okupanty a po věznění v Klatovech, jak je již pozorným čtenářům známo z vyprávění pana Majera, byl odsunut do koncentračního tábora, kde zemřel.
V nedávné minulosti zde hospodařila Státní traktorová stanice a později i kroužek vodňanských kynologů.
Tento objekt postihl také požár a mlýn pak musel být zásadně přestavěn. Své sídlo tady mělo i JZD Vodňany, a v dílnách používali elektřinu z turbíny, nebo. jiný zdroj zde nebyl a není. Současný majitel se o její provoz stará neustále a tak voda slouží dál.
V minulém čísle Vodňanských novin jsme ukončili vzpomínání pana Majera a dnes se o své znalosti z mlynářského soudku podělí pan Eman Koritta. Věřím, že budou stejně zajímavé jako ty předešlé. A ocitneme se o generaci blíže k dnešku.
Sedíme ve mlýně u Korittů, který si vyrábí vlastní elektřinu. Eman (mohu jej tak nazývat, nebo. jsme vrstevníci a kamarádi – což byli i naši rodiče - ) se rozpovídal tak, že jsem nestačil vše zapisovat. Nejdříve jsme hovořili o organizaci a stavbě památníku v Mlýnské ulici. Příprav se ještě zúčastnil pan Fr.Majer a byl přítomen i jeho odhalení. V roce 2000 se v této záslužné věci spojilo několik vodňanských občanů a zorganizovalo sdružení prostředků. Nejaktivnější z nich byli pánové: Štědronský, Křížek, ing.Blaščák, Mir.Novák a také E.Koritta. Pan Mostecký věnoval mlýnský kámen a projevil o přípravy velký zájem. Pomohl i pan Otakar Dubský, a tak město může být těmto zástupcům mlynářských rodin vděčno za milé připomenutí minulosti těm, kteří přijdou po nás. Firma Jihokámen zhotovila pomník, zčásti sponzorsky, za což jí patří díky.
Při odhalení pomníku, věnovanému cechu mlynářskému, byl pověřen proslovem nejstarší žijící mlynář, vážený pan otec František Majer. Jeho zdravotní stav mu však vystoupení nedovolil a tak se zúčastnil odhalení pouze jako divák a za pomoci svého syna Toma.
Jako druhý nejstarší byl požádán pan Jan Mostecký. Ten se však k vystoupení na veřejnosti přemluvit nedal.
Úvodní řeč tedy zbyla na dalšího z rodu mlynářů – pan Emanuela Korittu. Jeho povídání nebylo dlouhé, ale bylo v něm řečeno vše.
„Nechci, aby se jenom postavil kámen u mlýnského náhonu, ale přál bych si, aby bylo zachováno vědomí pro všechny nadcházející generace, jací lidé na mlýnech žili, a že pro zachování života druhých neváhali nasadit životy své.“
MLÝN POMEJŮ
Pohledem na současné fotografie zjistíte, že mlýn je dobře udržovaný a dost moderní. Rodina M.Nováka, která jej vlastní, se stará o budovy velmi zodpovědně. Je zde snad nejidyličtější krajina co do čisté přírody, senzační výhled na skočický hrad v sousedství dvou rybníků (první je Hluboký a druhý za náhonem Zámecký), přímo romantický vstup dubovou alejí, která tvoří jakýsi tunel.
Tímto mlýnem začínají takzvané krašlovické mlýny. Z našeho blízkého města je sem pěkná procházka. Přicházejte s úctou, původní majitelé za svou mlynářskou čest, jak jsme již psali, zaplatili i životem. Pan Pomeje byl zatčen německými okupanty a po věznění v Klatovech, jak je již pozorným čtenářům známo z vyprávění pana Majera, byl odsunut do koncentračního tábora, kde zemřel.
V nedávné minulosti zde hospodařila Státní traktorová stanice a později i kroužek vodňanských kynologů.
Tento objekt postihl také požár a mlýn pak musel být zásadně přestavěn. Své sídlo tady mělo i JZD Vodňany, a v dílnách používali elektřinu z turbíny, nebo. jiný zdroj zde nebyl a není. Současný majitel se o její provoz stará neustále a tak voda slouží dál.
