Václav Mostecký
Václav Mostecký (1885 – 1962), historiograf města Vodňan
Václav Mostecký přišel na svět jako třetí syn knihaře Matěje Mosteckého. Středoškolská studia vykonal na gymnáziu v Klatovech (1896 – 1898) a poté na českém gymnáziu v Českých Budějovicích (1898 – 1904), kam se s rodiči přestěhoval. Na filozofické fakultě pražské univerzity vystudoval kombinaci čeština – latina. Na základě disertace Tvorba některých kmenů jmenných v češtině staré dosáhl v roce 1912 doktorátu filozofie. Svoji pedagogickou praxi zahájil roku 1909 na gymnáziu v Roudnici, odkud byl po dvou letech přeložen na gymnázium v Jindřichově Hradci, kde zůstal až do konce své aktivní činnosti. Jako středoškolský profesor se podílel na přípravě Slovníku jazyka českého (za 25 let vyexcerpoval přes 200 tisíc jazykových dokladů). Publikoval odborné články na jazykovědná a literárně historická témata. Pracoval na díle jihočeská gramatika, které je bohužel nezvěstné. Ve svém dlouholetém působišti Jindřichově Hradci se aktivně účastnil spolkové činnosti a jako člen národní demokracie se zapojil také do komunální politiky.
K zájmu o historii rodného města jej pravděpodobně přivedl jeho strýc učitel Haštal Mostecký, který roku 1895 stál u prvopočátků vodňanského městského muzea co by jednatel Národopisné výstavky okresu vodňanského. Od zřízení muzea až do své smrti († 1930) byl jeho správcem. Jako v jiných městech byl i ve Vodňanech k muzeu přivtělen městský archiv, k jejich rozluce došlo až v polovině 20. století. Ovšem, jak sám Václav Mostecký v předmluvě k Dějinám přiznává, „vlastní práce v archivu samém byla badatelům znemožněna celkovým stavem neuspořádanosti a chaosu“. Z nutnosti se pustil do třídění materiálu a od roku 1914, kdy ani ne třicetiletý publikoval v Almanachu kr. město Vodňany a okolí krátkou studii o městském archivu, nebylo lepšího znalce nad něho. Množily se popularizační i odborné články v regionálním tisku a sbornících, některé z nich vyšly též v podobě drobných samostatných publikací.
Zásadní Mosteckého dílo vznikalo postupně – podle poznámek zanechaných v městských knihách, které přečetl, trvala příprava více než tři desítky let. Úctyhodné třísvazkové Dějiny podávají historii města Vodňan od nejstarších dob do poloviny 19. století se stručným vývodem do autorovy současnosti. Snad po vzoru Sedláčkových Dějin královského města Písku zvolil formu tzv. větších análů – události probírá podle osnovy jednotlivých let jen s náznaky soustavného zpracování dílčích otázek. Oproti píseckému městskému archiváři Sedláčkovi měl i tu nevýhodu, že vodňanské prameny mohl studovat pouze o prázdninách a nepropracoval se ke shrnutí určitých věcných celků (např. školství). Bádal také v dalších archivech včetně pražských a třeboňského, využíval edice pramenů i vydaná zpracování dějin jiných měst.
Tehdejší adresné skupině čtenářů patrně nevadila redukce odkazů na použité prameny či literaturu a absence citací z vodňanského materiálu kromě tzv. městských pamětních knih. Toto je velkou slabinou jinak velmi záslužné Mosteckého práce z hlediska jejího využití jako vodítka k pramenům, jejichž identifikace bývá leckdy velmi obtížná. Pestrou směsici rychle se střídajících témat nedokáže vždy spolehlivě roztřídit ani rejstřík. Přes některé dílčí nedostatky však nikdy nepřestane platit, že kterýkoliv zájemce o historii města Vodňan si má nejdříve důkladně prostudovat Mosteckého Dějiny, než se pustí po cestě poznávání dál. Přehledné dějiny českého a slovenského dějepisectví (1997) o životním díle dr. Václava Mosteckého uvádějí, že jeho Dějiny „jsou svědomitým zpracováním materiálu, dobrým rozvrhem díla, které v posledních stoletích věnuje hospodářskému a společenskému životu a národnímu probuzení jihočeského města, příjemným a pozoruhodným zjevem mezi řadou monografií českých měst“.
Vodňanské dějepisectví ale dílem Václava Mosteckého zdaleka neskončilo a tokem času nekončí, i když ho provázejí podobné problémy, s jakými se potýkal on. Zásadní fond Archiv města Vodňany v časovém rozsahu 1336 – 1945 (1948) je uložen ve strakonickém Státním okresním archivu: zpracováno a zinventarizováno je 25,1 metru (zejména listiny a úřední knihy do r. 1850), zatímco nezpracováno v současnosti zůstává 114,2 běžného metru fondu (září 2005). Jak ukázal projekt Paměti vodňanských domů, lze Mosteckým využité prameny zpracovat jinou formou. Rovněž existují původem vodňanské prameny, které nepoužil, i jiné nejen vodňanské, k nimž ve své době neměl přístup (naopak některé jsou nedostupné dnes). Stačí se jen správně rozhodnout a zvolit vhodnou strategii, protože je na co navazovat.
Václav Mostecký přišel na svět jako třetí syn knihaře Matěje Mosteckého. Středoškolská studia vykonal na gymnáziu v Klatovech (1896 – 1898) a poté na českém gymnáziu v Českých Budějovicích (1898 – 1904), kam se s rodiči přestěhoval. Na filozofické fakultě pražské univerzity vystudoval kombinaci čeština – latina. Na základě disertace Tvorba některých kmenů jmenných v češtině staré dosáhl v roce 1912 doktorátu filozofie. Svoji pedagogickou praxi zahájil roku 1909 na gymnáziu v Roudnici, odkud byl po dvou letech přeložen na gymnázium v Jindřichově Hradci, kde zůstal až do konce své aktivní činnosti. Jako středoškolský profesor se podílel na přípravě Slovníku jazyka českého (za 25 let vyexcerpoval přes 200 tisíc jazykových dokladů). Publikoval odborné články na jazykovědná a literárně historická témata. Pracoval na díle jihočeská gramatika, které je bohužel nezvěstné. Ve svém dlouholetém působišti Jindřichově Hradci se aktivně účastnil spolkové činnosti a jako člen národní demokracie se zapojil také do komunální politiky.
K zájmu o historii rodného města jej pravděpodobně přivedl jeho strýc učitel Haštal Mostecký, který roku 1895 stál u prvopočátků vodňanského městského muzea co by jednatel Národopisné výstavky okresu vodňanského. Od zřízení muzea až do své smrti († 1930) byl jeho správcem. Jako v jiných městech byl i ve Vodňanech k muzeu přivtělen městský archiv, k jejich rozluce došlo až v polovině 20. století. Ovšem, jak sám Václav Mostecký v předmluvě k Dějinám přiznává, „vlastní práce v archivu samém byla badatelům znemožněna celkovým stavem neuspořádanosti a chaosu“. Z nutnosti se pustil do třídění materiálu a od roku 1914, kdy ani ne třicetiletý publikoval v Almanachu kr. město Vodňany a okolí krátkou studii o městském archivu, nebylo lepšího znalce nad něho. Množily se popularizační i odborné články v regionálním tisku a sbornících, některé z nich vyšly též v podobě drobných samostatných publikací.
Zásadní Mosteckého dílo vznikalo postupně – podle poznámek zanechaných v městských knihách, které přečetl, trvala příprava více než tři desítky let. Úctyhodné třísvazkové Dějiny podávají historii města Vodňan od nejstarších dob do poloviny 19. století se stručným vývodem do autorovy současnosti. Snad po vzoru Sedláčkových Dějin královského města Písku zvolil formu tzv. větších análů – události probírá podle osnovy jednotlivých let jen s náznaky soustavného zpracování dílčích otázek. Oproti píseckému městskému archiváři Sedláčkovi měl i tu nevýhodu, že vodňanské prameny mohl studovat pouze o prázdninách a nepropracoval se ke shrnutí určitých věcných celků (např. školství). Bádal také v dalších archivech včetně pražských a třeboňského, využíval edice pramenů i vydaná zpracování dějin jiných měst.
Tehdejší adresné skupině čtenářů patrně nevadila redukce odkazů na použité prameny či literaturu a absence citací z vodňanského materiálu kromě tzv. městských pamětních knih. Toto je velkou slabinou jinak velmi záslužné Mosteckého práce z hlediska jejího využití jako vodítka k pramenům, jejichž identifikace bývá leckdy velmi obtížná. Pestrou směsici rychle se střídajících témat nedokáže vždy spolehlivě roztřídit ani rejstřík. Přes některé dílčí nedostatky však nikdy nepřestane platit, že kterýkoliv zájemce o historii města Vodňan si má nejdříve důkladně prostudovat Mosteckého Dějiny, než se pustí po cestě poznávání dál. Přehledné dějiny českého a slovenského dějepisectví (1997) o životním díle dr. Václava Mosteckého uvádějí, že jeho Dějiny „jsou svědomitým zpracováním materiálu, dobrým rozvrhem díla, které v posledních stoletích věnuje hospodářskému a společenskému životu a národnímu probuzení jihočeského města, příjemným a pozoruhodným zjevem mezi řadou monografií českých měst“.
Vodňanské dějepisectví ale dílem Václava Mosteckého zdaleka neskončilo a tokem času nekončí, i když ho provázejí podobné problémy, s jakými se potýkal on. Zásadní fond Archiv města Vodňany v časovém rozsahu 1336 – 1945 (1948) je uložen ve strakonickém Státním okresním archivu: zpracováno a zinventarizováno je 25,1 metru (zejména listiny a úřední knihy do r. 1850), zatímco nezpracováno v současnosti zůstává 114,2 běžného metru fondu (září 2005). Jak ukázal projekt Paměti vodňanských domů, lze Mosteckým využité prameny zpracovat jinou formou. Rovněž existují původem vodňanské prameny, které nepoužil, i jiné nejen vodňanské, k nimž ve své době neměl přístup (naopak některé jsou nedostupné dnes). Stačí se jen správně rozhodnout a zvolit vhodnou strategii, protože je na co navazovat.
