Marie Michaela Šechtlová

MARIE MICHAELA ŠECHTLOVÁ

 

grafička a ilustrátorka, narozena 17. března 1952 v Praze, žije v Táboře

STUDIA:

maturita na Střední výtvarné škole v Praze 1971, absolutorium Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze 1977, ateliér grafiky a ilustrace (Zdeněk Sklenář, Jiří Anderle)

Ve své tvorbě se věnuje volné grafice, exlibris, knižní ilustraci, malbě a počítačové grafice.

ČLENSTVÍ:

Unie výtvarných umělců, Nové sdružení pražských umělců, Asociace volné grafiky, Hollar.

ZASTOUPENÍ VE SBÍRKÁCH:

Národní galerie Praha, Alšova jihočeská galerie, Muzeum exlibris Chrudim, muzea v Dánsku, Itálii, Francii, Belgii atd.

Přehlídka exlibris v Chrudimi 1983,11 bienále drobné grafiky v St. Niklaas Belgie, čestné uznání v Concorso exlibris Lago Maggiore 1994, Exlibris Prostějov 2000 čestné uznání.

Připravila 60 samostatných výstav v ČR i v zahraničí - např. Kostnice, Deggendorf - Německo, Ried, Steyer - Rakousko, Mondorf - Lucembursko, Ottawa - Kanada, Luzern - Švýcarsko atd.

REALIZACE POČÍTAČOVÉ GRAFIKY V INTERIÉRECH:

RM systém Tábor, Písek, Pelhřimov, hotel Slovan - Tábor, Maxim - Planá nad Lužnicí, Česká obchodní banka Strakonice.

ILUSTRACE:

Poezie, prózy, pohádky i cestopisy.

 

 

Jen zdánlivě přerušila Marie Michaela Šechtlová linii tří generací jihočeských fotografů. Opět a opět se vrací k odkazu svého praděda Ignáce i jeho syna. Obdivuje živost a poutavost jejich snímků na přelomu devatenáctého a dvacátého století.

Otec ji ovlivnil odvahou k experimentu, matka ji poznamenala svou lyričností. Učila se vidět detail a poznávala jeho důležitost. Nacházela a nachází poetičnost a měkké linie jihočeského kraje a vyváženosti přírody i člověka.

V čem jsou kořeny díla M. M. Šechtlové, jaké jsou jeho charakteristické rysy? Hluboké sepětí s přírodou, vědomí vztahu života a plynoucího času, poznání jedinečnosti okamžiku, který je třeba zachytit, aby bylo možno hledat a nalézt víru v lásku, pravdu, v člověka, jehož krása je v nefalšované bohatosti jeho nitra.

JIŘÍ DEMEL

 

Nad dílem Marie Michaely Šechtlové si uvědomujeme, že lehkost zde není osamocena, že souvisí s jinou stránkou našeho bytí, a to právě s tíží, hmotností, setrvačností a tlakem, ne-li útlakem reality. Podíváme-li se z tohoto hlediska na cykly Marie Michaely Šechtlové - Masky, Pierota a Balet, zjistíme, že všem je společná právě taková dialektika tíže a lehkosti. Víme, jak lehce se zvedá Pierot ze země, aby ve své oblačně bílé říze svým pohybem, gestem a mimikou vyzpíval svůj sen o svrchovanosti touhy, také ale víme, jak těžce klesá zpět, hroutí se zdrcen zklamáním, zahalen stínem beznadějné melancholie. Čím volnější je pohyb těl v prostoru, tím více si uvědomujeme efemérnost věčné lidské touhy po překonání všeho daného, co člověka drtí a strhává zpět.

PhDr. JAN KŘÍŽ

 

Marie Michaela Šechtlová je nejvíce svá v technice mezzotinty, kterou vzkřísila ze zapomenutí a dokázala přivézt na vysokou uměleckou úroveň. Dodala jí též zvláštní kouzlo velmi decentním vytíráním desky lokálními barvami. Jde o techniku neobyčejně náročnou na čas i trpělivost, techniku vyžadující i značnou představivost, neboť práce vlastně postupuje v opačném směru. Na ručně ozrněnou destičku jsou škrabkou vyhlazována světla. Touto technikou provedené destičky snesou však sotva sto otisků. A tak jsou tyto mezzotinty určeny pro výlučné tisky bibliofilů, kteří s obdivem oceňují jejich výjimečnost.

 

Dr. KAREL SAMŠIŇÁK

V grafických listech jednotlivých cyklů M. M. Šechtlové se objevuje opakování prvků a tvarů v nejrůznějších volbách a okolnostech. Toto opakování tak trochu připomíná hudební variace, autorka tak upozorňuje diváka na všechny možné jejich vztahy v řádu zvolené symboliky, na variabilnost symbolické mohutnosti každého prvku a realitivitu jeho skutečné i symbolické existence. Bezprostředně však nachází pro každé opakování prvku poetický výraz, navozující emotivní pocit jako klíč k pochopení pro diváka, který ale nejde až do promyšleného porozumění.

 

PhDr. VLASTIMIL TĚTIVA

Obrazy stromů mají ve svých zohýbaných kmenech a polámaných větvích zapsány stopy po krutých zimách a nenadálých vichřicích. V zákonech často nemilosrdné přírody však malířka nevnímá zlo, ale spravedlivý řád, v němž se neustále od věků odvíjejí v uzavřeném kruhu příběhy zrodu, růstu, zrání a zániku. A právě onu pokoru a smíření s neměnným řádem lze v díle Marie Michaely Šechtlové zřetelně číst.

JÁRA NOVOTNÝ

 

Více naleznete na stránkách Marie Michaely Šechtlové