Nemelem, nemelem 3. díl
Určitě se dnes podivujeme, že na tak krátkém úseku povodí bylo tolik prosperujících mlýnů. Mlýny zásobovali zemědělci, kteří přijeli a mouku si sami semleli. Když se mlýny zprůmyslnily, mlelo se výměnným způsobem. Dovezlo se obilí a odvezla mouka.
Ve mlýně řídil práci mlynář, zastupoval jej stárek, následoval mládek, jako schopný mlynářský dělník, a též tam byl i učeň, kterému se říkalo prášek. Jeho práce mimo učení byla též úklid, posílky, a učil se tři roky. Mlýny zpočátku mlely na spodní vodu a III.část ta otáčela kola. Později byly renovovány na turbíny. Sám mlynář tato kola stavěl za pomoci takzvaných sekýrníků, což byli mlynáři, kteří měli sekyrku, pilu, kladivo a byli schopni postavit celé kolo, chodívali od mlýna k mlýnu. Většinou to byli vyučení mlynáři, na které nezbyl mlýn, ani stálá práce v něm. To v mnohém platilo i pro krajánky.
Ti chodili od mlýna ke mlýnu a nosili zprávy. Spousta mlynářů byla příbuzných a někdy byli od sebe hodně vzdáleni. Krajánci dohazovali také svatby. Když přišli do mlýna, zdravili „Dej Bůh štěstí“ a přidali – „Mlynářský na cestách prosí o fedruňk“ – to byla finanční úhrada, kterou za služby krajánkovi vždy dali. Taktéž na mlýnech přespávali, případně zastupovali v mlýnici, když mlynáři šli třeba na posvícení, do města, do trhu nebo na svatby.
Mlýn Kulhánků (dříve Žahourů)
Od roku 1956 zde hospodařilo JZD Vodňany a přestavělo mlýn na sýpky a stáje pro chov hovězího dobytka. Také nová bytovka přibyla, sice v netypickém slohu, ale takto to bylo rychlejší, dala to doba. V restituci dostala mlýn zpět rodina Suchých, která jej řádně prodala novému majiteli. K bydlení se v současné době využívá pouze bytovka, ostatní budovy jsou v klidu. Celý objekt je údajně v majetku peněžního ústavu a čeká na nového majitele. Jistě by mu slušelo lepší využití, a to se přímo nabízí. Příjemné by bylo něco ve stylu Louckého mlýna, ale to se musíme nechat překvapit a přát si pro Kulhánků mlýn brzkou renovaci.
Ve mlýně řídil práci mlynář, zastupoval jej stárek, následoval mládek, jako schopný mlynářský dělník, a též tam byl i učeň, kterému se říkalo prášek. Jeho práce mimo učení byla též úklid, posílky, a učil se tři roky. Mlýny zpočátku mlely na spodní vodu a III.část ta otáčela kola. Později byly renovovány na turbíny. Sám mlynář tato kola stavěl za pomoci takzvaných sekýrníků, což byli mlynáři, kteří měli sekyrku, pilu, kladivo a byli schopni postavit celé kolo, chodívali od mlýna k mlýnu. Většinou to byli vyučení mlynáři, na které nezbyl mlýn, ani stálá práce v něm. To v mnohém platilo i pro krajánky.
Ti chodili od mlýna ke mlýnu a nosili zprávy. Spousta mlynářů byla příbuzných a někdy byli od sebe hodně vzdáleni. Krajánci dohazovali také svatby. Když přišli do mlýna, zdravili „Dej Bůh štěstí“ a přidali – „Mlynářský na cestách prosí o fedruňk“ – to byla finanční úhrada, kterou za služby krajánkovi vždy dali. Taktéž na mlýnech přespávali, případně zastupovali v mlýnici, když mlynáři šli třeba na posvícení, do města, do trhu nebo na svatby.
Mlýn Kulhánků (dříve Žahourů)
Od roku 1956 zde hospodařilo JZD Vodňany a přestavělo mlýn na sýpky a stáje pro chov hovězího dobytka. Také nová bytovka přibyla, sice v netypickém slohu, ale takto to bylo rychlejší, dala to doba. V restituci dostala mlýn zpět rodina Suchých, která jej řádně prodala novému majiteli. K bydlení se v současné době využívá pouze bytovka, ostatní budovy jsou v klidu. Celý objekt je údajně v majetku peněžního ústavu a čeká na nového majitele. Jistě by mu slušelo lepší využití, a to se přímo nabízí. Příjemné by bylo něco ve stylu Louckého mlýna, ale to se musíme nechat překvapit a přát si pro Kulhánků mlýn brzkou renovaci.
