Nemelem, nemelem 2. díl
Ze vzpomínek mlynáře Františka Majera se dovídáme, že mlýnů, o kterých budeme na pokračování psát, je na náhonu Blanice celkem 12. Dnes začínáme v Louckém mlýně, jehož majitelem je pan Emanuel Koritta, a o jeho paměti, jakožto dědice mlynářského rodu, se budeme s Vámi také dělit.
Následný mlýn proti vodě je mlýn Žahourů, dnes se tam říká U Kulhánků. Další mlýn je Bulizonů, známý jako Dubských. Nejstarší mlynářskou větví je rod Mosteckých, tak se i dnes tento mlýn nazývá. Tam, kde bylo v sousedství bělidlo prádla, je již městský mlýn v ulici Na Valše, a to mlýn Broků, dnes známý spíše jako Velflů. Hned za hradbami města stojí mlýn Řepišů a současnými majiteli jsou Žahourovi. O několik metrů dál dělí tento mlýn a mlýn Majerů můstek sv. Jána. Tím končí mlýny ve městě.
Mezi takzvané Krašlovické mlýny patří již mlýn Šebelů, známější pod názvem Pomejů, mlýn Kohoutů dnes nazýváme spíše Martinců. V zatáčce u krašlovické cesty ční velký mlýn Forků, jehož posledním majitelem byla rodina Denků. Zelenků mlýn je kousek dál od cesty a upozorňuje na sebe svou novotou. Posledním v řadě je mlýn Rožboudův, a to až v blízkosti Svinětic, pamětníci ho znají jako Vlčků.
Loucký mlýn – U Korittů
Už samotný název je zajímavý tím, že se tam dříve říkalo „mlýn v lukách“. Časem se ustálil jako Loucký. Název – dle majitele pana Emanuela Koritty nese již od roku 1886, kdy jej koupil pan Václav Koritta ze Dřítně, vrchní schwarzenberský revírník, pro svého syna. Dříve byl mlýn nájemní a patřil královskému městu Vodňany. Do roku 1946 poháněla mlýn dvě vodní kola s výkonem 5 HP. 1.září 1946 byla spuštěna Francisova turbina, která při spádu 1,5 metru měla výkon 30 HP. Byly nainstalovány čtyři nové stolice a semlelo se až 20 tun obilí týdně. Nařízením okresního výboru z 11.listopadu 1954 bylo rozhodnuto mletí zastavit. Zároveň však toto rozhodnutí stanovilo, že mlýn bude uchován v původním stavu jako rezerva v případě nouze. Dodnes je tento dokument, psaný strojem na aršíku papíru, vyvěšen na jedné ze čtyř stolic. Rodina Korittů ve mlýně žije dodnes a turbina slouží nepřetržitě, s výkonem 15 KW, a tak napájí sí. celé budovy se všemi spotřebiči.
Následný mlýn proti vodě je mlýn Žahourů, dnes se tam říká U Kulhánků. Další mlýn je Bulizonů, známý jako Dubských. Nejstarší mlynářskou větví je rod Mosteckých, tak se i dnes tento mlýn nazývá. Tam, kde bylo v sousedství bělidlo prádla, je již městský mlýn v ulici Na Valše, a to mlýn Broků, dnes známý spíše jako Velflů. Hned za hradbami města stojí mlýn Řepišů a současnými majiteli jsou Žahourovi. O několik metrů dál dělí tento mlýn a mlýn Majerů můstek sv. Jána. Tím končí mlýny ve městě.
Mezi takzvané Krašlovické mlýny patří již mlýn Šebelů, známější pod názvem Pomejů, mlýn Kohoutů dnes nazýváme spíše Martinců. V zatáčce u krašlovické cesty ční velký mlýn Forků, jehož posledním majitelem byla rodina Denků. Zelenků mlýn je kousek dál od cesty a upozorňuje na sebe svou novotou. Posledním v řadě je mlýn Rožboudův, a to až v blízkosti Svinětic, pamětníci ho znají jako Vlčků.
Loucký mlýn – U Korittů
Už samotný název je zajímavý tím, že se tam dříve říkalo „mlýn v lukách“. Časem se ustálil jako Loucký. Název – dle majitele pana Emanuela Koritty nese již od roku 1886, kdy jej koupil pan Václav Koritta ze Dřítně, vrchní schwarzenberský revírník, pro svého syna. Dříve byl mlýn nájemní a patřil královskému městu Vodňany. Do roku 1946 poháněla mlýn dvě vodní kola s výkonem 5 HP. 1.září 1946 byla spuštěna Francisova turbina, která při spádu 1,5 metru měla výkon 30 HP. Byly nainstalovány čtyři nové stolice a semlelo se až 20 tun obilí týdně. Nařízením okresního výboru z 11.listopadu 1954 bylo rozhodnuto mletí zastavit. Zároveň však toto rozhodnutí stanovilo, že mlýn bude uchován v původním stavu jako rezerva v případě nouze. Dodnes je tento dokument, psaný strojem na aršíku papíru, vyvěšen na jedné ze čtyř stolic. Rodina Korittů ve mlýně žije dodnes a turbina slouží nepřetržitě, s výkonem 15 KW, a tak napájí sí. celé budovy se všemi spotřebiči.
