Tzv. Loucký mlýn je podle své polohy již do první poloviny 17. století nazývaný jako mlýn v lukách. Vystřídal také několik pojmenování podle majitelů (např. Čažarovský nebo Jančurovský), jejichž souvislá řada v zápisech do městských knih sahá až do roku 1480, kdy Mikuláš Ondříčkovic koupil od vodňanské obce mlýniště tomanovské, jak se toto místo na přelomu středověku a novověku nazývalo. V průběhu staletí se mlýn několikrát pohyboval na pokraji existence. V současné době mlýn již od roku 1876 náleží rodině Korittů.
U mlýna byla původně dvě vodní kola na spodní vodu, doložená už ve středověku, o výkonu 5 HP. Dne 1. září 1946 je nahradila Francisova turbína o výkonu 30 HP, která dodnes slouží k výrobě elektrické energie. Velké změny doznala samotná řeka Blanice, jejíž regulace byla dokončena roku 1931. Část původní řeky je ještě možno vidět asi 500 m od mlýna proti proudu v tzv. stulících.
