Dobré světlo

Sešli se před lety. Znali se. Spojovalo je kouzlo zachyceného okamžiku. Snaha zachytit neopakovatelnou vteřinu dění kolem nich. Pojilo je dobrodružství objevování fotografie. Ještě nebyli fotografy. Stávali se jimi. Zvolna a klopotně. Tak nějak to začalo. Tak nějak v červnu 1976 začaly dějiny fotografického kroužku ve Vodňanech.
„V létě roku 1976 byl do velké rodiny zájmové činnosti při MěKS Vodňany radostně uvítán nový kroužek. Členové kroužku, jehož předsedou se stal Karel Burda, se pečlivě připravovali na svou činnost a brzy vystavovali své práce ve skříňce před KD," zní první zápis v kronice fotokroužku. Dlužno doplnit, že skutečná činnost začala až od jara roku následujícího. Skromné fotografické začátky byly ostýchavě prezentovány před Kulturním domem. Šlo vesměs o snímky z dění ve městě, momentky z různých slavností, událostí a, jak jinak ve Vodňanech. z přírody.
V listopadu 1977 se konala I. členská výstava fotokroužku pod názvem Naše město a lidé v něm. Vše muselo být tehdy nějak politicky motivováno a zmotiviváno, takže výstava se konala k 60. výročí VŘSR. Neměla se zmiňovanými kulatinami nic společného, ale Národní fronta si udělala čárku. Na výstavních panelech ve vestibulu KD byly ke spatření fotomomentky dětí, zadumané pohledy na krajinu, dodnes oblíbené pohledy na věž vodňanského kostela a z věže směrem opačným. Na své si přišly i věčně inspirující momentky z podzimních výlovů. Vše samozřejmě černobílé,
barva si musela ještě pár let počkat. Zakladatelé fotokroužku Karel Burda, Josef Chán, Stanislav Plachta a Josef Veselý tehdy svou první klubovou výstavou založili více než desetiletou tradici fotovýstav místních nadšenců. Od listopadu 1978 do ledna 1979 se k prvním vystavujícím členům kroužku přidal i František Grebeníček, Jiří Cinádr a Miroslav Janda při II. členské výstavě Jihočeské rybníky a příroda, uspořádané u příležitosti I. okresní přehlídky divadelních souborů, která se konala ve Vodňanech. Pak se fotografie bleskově sňaly, aby od února mohly udělat místo pětiměsíční III. členské výstavě k Mezinárodnímu roku dítěte. Pro zajímavost - výstavu si prohlédly i tehdy ve Vodňanech vystupující Hana Zagorová a Lenka Filipová.
Členové fotokroužku záhy sebrali odvahu a pustili se i do soutěžení. Úspěšně. Karel Burda se v únoru 79 umístil na 3. místě v okresní soutěži fotografií snímkem Seřadiště. V konkurenci 50 fotografií to nebyl špatný začátek. Rozhodně to bylo povzbuzení. Kromě momentek se členové kroužku začali více než vážně zabývat „uměleckou" fotografií. Zatím ještě uměleckou v uvozovkách, neboť cesta ke skutečnému umění byla trnitá. V kronice se skví i záznam: „Pokusy neznají mezí, už si i někteří sami nalévají a míchají potřebné roztoky. Hurá, sehnali jsme ferrikyanid draselný a můžeme tak tónovat, zatím jen na hnědo. „Pánové nejen experimentují, ale i investují, a to částky ne nevýznamné, neboť v roce 79 si Burda a St. Plachta kupují nový zábleskový přístroj National PE 2006 - a byli moc spokojení. Spokojeni za 2 600 Kčs - a to byly v době platů pod dva tisíce znamenité peníze. Rok sedmdesátý devátý byl vůbec rokem rozletu. Členové kroužku se kromě nyní již pravidelných příspěvků do tisku zabývají i vlastními snímky originálních gratulací k MDŽ, vznikají první „fotopéefka", začínají první alchymistické pokusy s barevným negativem ORWO („jinej nemáme") na papír Fomacolor PM 30. Pokusy v temné komoře trvaly tandemu Burda- St. Plachta týden. Pánové utrpěli první úspěchy, jejich vzorově trpělivé rodiny solidárně trpěli s nimi. Bylo však nasát i teorii, a tak Burdův Fiat 850 směřoval na Interkameru 79 do Prahy. První stovky kilometrů projetých ve jménu démona fotografie. Ještě že si v červnu 81 St. Plachta udělal řidičák a ihned koupil sobě za 8 000 Octavii combi. Ano, byl to ten ve Vodňanech pověstný bílý nezmar, který se ještě v devadesátých letech prodíral mezi čerstvě dovezenými západními šunkami. To se dělaly výpady za fotografií, kvůli fotografii, s fotografií a pro fotografii.
Ale vraťme se na konec let sedmdesátých. Členové kroužku valí oči na svět velké fotografie a sténají nad nedosažitelností techniky. Ale... toho bohdá nebude... a tak sténají i rodinné spořitelní knížky. „Vše pro foto," tak zní heslo dní. Navíc od května 79 se Burda a St. Plachta stávají členy Svazu českých fotografů. Prvně zmiňovaný je se snímky Seřadiště a Svatba zařazen do krajského kola Amatérské fotografie 79 a tím i do kolekce fotografií pro mezinárodní soutěž amatérů států RVHP. Vybavení fanatických fotoamatérů se rychle zlepšuje. Josef Veselý má třístovku fotopušku Zenit. Burda ničí konkurenci Pentaconem 4/200, St. Plachta kutilsky upravuje objektiv stovku a cvaká půjčenou Exou II se stoosmdesátkou. Vybavení je náhle plná brašna a nová technika se uplatňuje 8. května 79 při památném utkání JčDZ - Sparta Praha. Samozřejmě v té době členové kroužku již suverénně plýtvají kinofilmy Agfa a Neoplan. Začíná i boj o zvětšeniny. Je dosažen formát 50x60 cm. Množí se pokusy s barvou. A členové jezdí, okoukávají, učí se, inspirují. Není významnější výstavy, na které by s rozšířenými zornicemi chyběli. Jiří Cinádr si plní svůj sen Prakticou MTL 3, František Grebeníček si pořizuje za astronomickou částku 4 250 Kčs Pentacon-six. Manželka netuší, že za pár měsíců vyčistí vkladní knížku kupem Zeissu Flektogon 4/50 za 3 250. To bolí. Vedení Kulturního domu zjišťuje, že to kroužek s focením myslí vážně a rozhodne se jejich činnost významně podpořit nákupem 2 kusů osvětlovacích lamp, 4 kusů velkých misek na zvětšeniny 30x40 cm a poloautomatickým diaprojektorem. To bolí.
A co takhle diáček? Nic jim není cizí. Kroužek s rozpaky přijímá účast na okresní přehlídce diapozitivů - a hle, konec sebepodceňování - 2. místo získává Burda, třetí je St. Plachta. Vodňany se dostávají na fotomapu okresu. Zatím jen okresu.
V létě 79 ve Vodňanech začíná vycházet Vodňanský zpravodaj - a tak se fotí, fotí, fotí... Postupně se bez prací fotokroužku místní noviny neobejdou, i když počáteční nadšení nad pravidelnou publikací snímků se vytrácí. „Snímky v tisku totiž nestojí za nic!", konstatují fotografové při spatření titulní stránky Vodňanského zpravodaje číslo 3/80. Trpělivost praskla, i když i nadále se titulní stránky lokálního periodika staly doménou členů kroužku. Tak nějak ze setrvačnosti. V této době však již zásobují fotografiemi okresní tisk. Téměř každý týden. Jakoby mimochodem se stačila připravit IV. členská výstava, Burda a St. Plachta se zúčastňují II. ročníku fotosoutěže O třeboňského kapra, říjnové Krajské soutěže barevných diapozitivů Dia-color 79, fotosoutěže Dítě a jeho svět. Pořizují se „silně umělecké" fotografie z vystoupení Olympicu V KD - na barvu a bez blesku.
František Grebeníček se specializuje na divadelní fotografie a výsledkem jsou vynikající momentky např. z vystoupení divadla Semafor. Stanislav Plachta se orientuje na reprodukční techniky pro foto a výsledkem jsou pozvánky na Silvestrovský večer 79 pro restauraci Družba, svatební menu pro Interhotel Slunce v Českých Budějovicích... St. Plachta nejen fotí, ale i promítá v KD a Na Zámečku filmy - a to již šestý rok. Pro zajímavost, ve Vodňanském zpravodaji vychází statistika, ze které se dozvíme, že v letech 1973 - 79 odpromítal 1 390 filmů. Pamatujete si?
Na přelomu prosince 79 a ledna 80 se na jedenadvaceti panelech v KD koná IV. členská výstava fotokroužku. Mezi černobílým materiálem svítí barva. „Víte, že je to fajn parta šikovných lidí?", zní jeden ze záznamů. Začíná tradice PF - nápadité, osobité. Fotografové si hrají.
Amatérské pozice „vyklidil" Stanislav Plachta. Profesionalizoval se a je zaměstnán u V. D. Fotografia v ateliéru ve Vodňanech, v 1. patře „komunálu" plní plán.
Rok 1980 vyhlásilo UNESCO Rokem fotografie - a vodňanští to berou jako výzvu. Černobílá fota jsou čím dál více „profi" umělecká. V okresních kolech nejen tohoto roku obsazují Burda, Grebeníček a St. Plachta medailová místa a stále častěji pronikají do kol krajských. Ne vždy se však dařilo. Například v roce 80 se první mapa diapozitivů fotokroužku bohužel nekonala, neboť I. ročník diamapy, kterou pořádal fotoklub Třešť byl zrušen pro malou účast fotoklubů. A to naši zaslali dvacítku diáčků. Naštvaní vodňanští se chápou nápadu a v následujících letech se stávají realizátory fungujících mapových okruhů. Burda získává I. cenu v krajské soutěži fotografií Krajina s diapozitivem V lese. Postupuje do celonárodního kola v Olomouci. Vodňany jsou na pomyslné fotografické mapě kraje. Plachtova fotografie pronikla až do 20. čísla Dikobrazu v květnu 1980. Co na ní bylo? Zahájení výstavy Karikatura a humor v kresbách výtvarníků Dikobrazu, která proběhla v Městském muzeu a galerii ve Vodňanech.

Na jaře 80. roku kroužek tvoří pohlednice pro MNV Drahonice. Jen černobíle, jelikož barevný tisk byl drahý. Drahonice mají zajímavý pohled. Vodňanské pohlednice nafocují jiní, místní člověk fotograf není doma prorokem. Zdatní členové kroužku tvoří z nejzdařilejších fotografií fota do bytu. Mají je tam na stěně dodnes. Vodňanům ubývá jeden z nadšenců - Miroslav Janda se stává MUDr., zůstává v matičce Praze a do Vodňan zajíždí jen sporadicky. Stává se „externistou" kroužku. Na podzim se v řadách kroužku objevují nové tváře. Jiří Mikeš, Pavel Šindelář. A také Roman Sejkot. Kdo tehdy mohl tušit, že z nenápadného černovlasého kluka se během desetiletí stane pojem v kruzích profesionálů. Již v 82. fotí pro Večerní Prahu (je v Praze na VŠ). V současné době má Roman Sejkot ve Vodňanech opakovaně výstavy a je členem Vodňanských výtvarníků. Pracuje tzv. na volné noze (volný fotograf). Známým se stal v době spolupráce s časopisem Reflex, velezajímavé jsou jeho siluetní akty... Mluvíme-li o EU, Roman Sejkot v ní již pár let je.
Na konci listopadu se koná již pátá členská výstava osmičlenného kroužku na 32 panelech. Jako host vystavuje i Zdeněk Plachta. Na konci roku je čas na bilancování - během 4 let se nejaktivnějšími členy stali Stanislav Plachta (5 výstav a soutěží) a Karel Burda (34 účastí - prostě nedělal nic jiného, než soutěžil a vystavoval).
Vrcholnou událostí pro klub se stalo získání klubovny na dvoře č. p. 20. Jedna místnost ve zděném přístavku na dvorku domu. Vyřazené stoly a židle získané od školníka ZDŠ Alešova vedla k optimistickému výkřiku „základ máme." Z amatérských fotografů se stávají mnohem amatérštější zedníci, elektroinstalatéři, malíři a natěrači. Adaptační práce přerušila zima. Členům se nedostává paliva - uhlí a rumu. Na podzim 81. roku se v klubovně konají každopáteční konspirační schůzky. Hluboko do noci se nesly zapálené diskuze, neboť se s sebou prozíravě nosily poživatiny na půlnoční večeři. Radilo se, oceňovalo, plánovalo a hanilo až do umdlení ducha i těla. Dost často se z pátku stala sobota. Radost udělal i leden 83, když Pavel Šindelář vyhrál na hasičském bále metrák briket. Bylo zase čím topit. O pár let později získaná klubovna nad lékárnou už byla „přemrštěným" luxusem.
Zajímavý byl samotný konec veleúspěšného roku. Burda vyhrál 1. místo v krajské soutěži Humor ve fotografii. Jeho snímek byl na svou dobu značně odvážný. Zachycoval socialistickou ruinu s pyšným nápisem Hotel - a prošlo to. Cenzor asi spal. Nebo nepochopil. Nejúspěšnější členové klubu si opět udělali radost pod stromeček. Plachta si koupil projektor a kameru, bratru přes šest tisíc - mohlo se i filmovat. Vlastně muselo.
Počátkem roku 81 měl kroužek již 10 členů. Všichni se zúčastnili okresního kola AMFO více než razantně. Ze 61 fotek bylo 22 z Vodňan. Nakonec z toho byla dvě druhá místa a okresní řeči o „těch protivných z Vodňan." Že by sedmdesátičlenný klub fotoamatérů ze Strakonic ucítil venkovskou konkurenci? Se strakonickými se dost dobře nedalo vyjít. Byli z okresního města.. . Zato s Volyní se dařilo. V roce 82 se zorganizovala společná výstava Volyně, Prachatic a Vodňan ve Volyni. Úspěšná. Nečekané ocenění obržel Stanislav Plachta za svoji spolupráci s okresním tiskem. Byla mu zaslána kniha Dělníci moře s doprovodným dopisem. „Věříme, že budete mít radost." Měl. A jakou! Dvojice Burda - St. Plachta vystavují 3 fotky v pražské výstavní síni. A Vodňany se dostaly do Prahy.
Konec amatérismu v ryzí podobě vyhlašují někteří členové fotokroužku roku 82 a vrhají se na teoretické vzdělávání. Burda, Veselý, Šindelář a Sejkot se na 4 roky upsali na přednášky Školy výtvarné fotografie tzv. Krajské lidové konzervatoře. Každou čtvrtou sobotu absolvovali v Českých Budějovicích výuku podle skript FAMU. Školu vedl vedoucí katedry fotografie FAMU Prof. Ján Šmok. Pro ilustraci: Prof. Šmok byl i předsedou Svazu českých fotografů a dokázal kolem sebe shromáždit a na přednášky dostat celou plejádu teoretiků i praktiků s různým stupněm akademického vzdělání, jejichž jména dodnes tvoří pojmy ve světě fotografie. Vzpomínaný Prof. Šmok bohužel před několika lety zemřel.
Aby nedošlo k omylu. V průběhu počátku let osmdesátých získávají ocenění i další členové kroužku. Např. v červnu 81 ve fotosoutěži Mladým objektivem v Příboře obsadil v kategorii 16 - 18 let 3. místo Pavel Šindelář a týž podrtil starší zasloužilce ve vlastní klubové tématické soutěži (vystavovalo se v OS Koruna). Okresní kolo AMFO a dia se v roce 82 stalo kořistí Romana Sejkota v podobě 1. místa v kategorii do 25 let. Burda v tomtéž ročníku byl první v kategorii nad 25. O Vodňanech se začalo mluvit jako o líhni talentů. Vodňanský fotoklub se úspěšně snaží naštvat Strakonice - do zmiňované okresní soutěže přihlásil celkem 62% celkového počtu děl fotografických a 63 diáčků ze 102 (v dia 1. místo opět K. Burda - a bylo po soutěži).
Od roku 81 se ve Vodňanském zpravodaji objevila rubrika Vodňany včera, Vodňany dnes - nápad fotokroužku realizovaný díky spolupráci s městským muzeem stál na fotosrovnání starých fotografií různých vodňanských míst se současností. Co jen to dalo práce najít přibližně týž úhel pohledu. Ohlas pamětníků byl obrovský. Když vyšel neobjektivní článek v ČSF 3/82 „Blatenský KAMFO na křižovatce," ve kterém reportér Josef Chuchma „pozapomněl" na vodňanské a velebil úspěchy Blatné, vodňanský klub se nedal a rázně se ozval. Proč ne, byli skutečně neporovnatelně úspěšnější. Rozvinulo se dopisování a dojednávání schůzky ve Vodňanech. Uskutečnila se, již za rok. „Velký profesionál" z neméně velké Prahy dost dlouho „litoval" a „neměl čas." Možná nevadí připomenout tehdejší stav ve fotografických soutěžích. Republikové špičky let osmdesátých byli profesionálové, kteří často obesílali amatérské soutěže, kterým chybělo odlišení profi a amatér. Prostě to byly jen fotosoutěže - a amatéři byli často bez šance. Dostávali se jen do úrovně maximálně krajských kol. Výše suverénně vítězil např. Hošna, Gawlik, Beran, Bartoš... V následujícím roce Vodňany naprosto ovládly okresní kolo AMFO, doslova soutěž zahltily fotografiemi a diáky. Výsledky tomu odpovídaly. 1. místo ve fotografii Burda a Sejkot, 2. místo Šindelář, 1. místo v dia Veselý. Vítězné tažení pokračovalo i na kraji - 3. místo za ozvučený seriál dia Balada Josefa veselého, 1. místo za neozvučený seriál Olympic a 3. místo za ozvučený Pár přátel mít Karla Burdy. Co dodat? Snad jen závist, která přerostla okresní měřítko. Dovoluji si citovat ze článku z časopisu Československá fotografie 8/1983. Vyšel dodatečně jako reakce na „mírně" nezdařený článek Josefa Chuchmy a zdařilé tažení za spravedlnost vodňanských amatérů. Současnou devítku tvoří: Karel Burda (30 let), Josef Veselý (46 let), František Grebeníček (431et), Jiří Mikeš (38 let), Stanislav Plachta (33 let), Zdeněk Plachta (30 let), Jaromír Železný (23 let), Roman Sejkot (19 let) a Pavel Šindelář (19 let). V březnu roku 1983 v radnici ve Volyni vystavovala svá fotografická díla tzv. skupina S 5. Název jak ze špionážního filmu ve skutečnosti znamenal společnou výstavu pěti fotografů, tedy skupiny pěti. Tehdy před devatenácti lety se prostě záměrně na jednom místě sešla tvorba pánu France a Hanzlíka z Blatné, Burdy z Vodňan, Kocka ze Strakonic a Ing. Lány z Volyně.
Vcelku nepřekvapí, že na výstavě konané na „počest 35. výročí Vítězného Února" ve Strakonicích posbírali ceny Sejkot, Šindelář, Burda a Veselý. V tomtéž měsíci se konala Interkamera 83 a na čestnou vstupenku si vodňanští fotonadšenci nejen prohlédli výstavu, ale také slušně „zablbli" u některých exponátů a zalaškovali s přítomnými modelkami. Vztahy s Volyňskými se nadále utužovaly. Při jejich návštěvě ve Vodňanech naši dostali bonboniéru, cizinci kafe, párky a pivo - a plánovalo se, plánovalo. A ne naplano. Spolupráce vydržela ještě téměř desetiletí, provázena společnými výstavami.
Na konci května osmdesátého třetího se ve Strakonicích konala Krajská konference Svazu českých fotografů. Dosavadní místopředseda KV SČF František Zemen odstoupil ze své funkce - a na jeho místo byl zvolen Karel Burda. Na 7 let. To tehdy ale ještě netušil. Ve Vodňanech proběhlo 1. setkání členu vodňanského fotoklubu s Janem Hamplem, nejvýraznější osobností Jihočeské fotografie nejen té doby. Mimochodem, v současnosti žije v Protivíně. Je jasné, že ani zdaleka nešlo o setkání poslední. To ovšem tehdy Vodňanští také nemohli tušit. Ozývá se i RNDr. Jaroslav Šimek, CSc. a má zájem ve Vodňanech vystavovat. Přání se mu samozřejmě vyplnilo. Prostě - o Vodňanech se ve světě české fotografie počátkem devátého desetiletí nejen cosi tuší, ale především čím dál více ví. Pro upřesnění: Dr. Simek má v současnosti na svém kontě na 150 vlastních fotografických technik a postupů, některé určitě patentované. Kdybych řekl, že si ve Vodňanech začínají podávat dveře špičky české fotografie, přeháněl bych. Určitě ale k nám rádi zajížděli. Ne, nestali jsme se Mekkou fotografie, ale cesta k ní tak nějak nenápadně vedla i přes Vodňany.
Když v červenci 1983 proběhla v Protivíně soutěžní výstava Krajem Blaníce, v kategorii dospělých zvítězil K. Burda, v dětské pak Libuše Veselá, dcera zasloužilého člena fotoklubu, kterou však přes tento úspěch focení nechytlo. Možná bohužel. Katastrofou pro mimovodňanské účastníky bylo krajské kolo AMFA 83, neb J. Veselý obsadil 3. místo v kategorii ozvučených seriálů společně s K. Burdou. Ten pak nenasytně získal i 1. místo za ne-ozvučený seriál a vítězné tažení dokonal 3. místem ve fotografii za snímek Kytice kopretin. Myslím, že ostatní zúčastnění byli přinejmenším otrávení. Když se konala v červenci, krajská přehlídka barevných diapozitivů v DK ROH ČZ Strakonice, tak vodňanští fotografové nejen vystavovali, ale byli i odbornými garanty technické stránky. Za tímto vznešeným slovním veletočem se skrýval velice prozaický fakt, že několikanásobně větší okresní klub nebyl schopen zajistit na přehlídce slušnou projekci, ozvučení a hudbu. Tak to vzali do rukou naši.
Jak se dnes říká: „no problem". Mezitím se na přelomu dubna a května 83 konala v rámci Dnů kultury ČSSR v NDR výstava jihočeských autorů fotografie, kde své foto měl i K. Burda. A byl ve světě. Zatím Východním.
Začíná vycházet kulturní kalendář KD Vodňany a samozřejmě na jeho stránkách zhusta najdeme akce fotoklubu. K těm větším patří akce při oslavách 10 let existence Kulturního domu Vodňany. Fotokroužek je automaticky politicky brán jako propagátor města. Místní papaláši si dělají ideově výchovnou čárku v kolonce svých zásluh. Členové klubu to tak neprožívají. Dělají to, co je baví. A dělají to čím dál lépe. Na konci října 83. roku se konaly zmiňované kulturní oslavy Kulturního domu. Cudně monstrózní akcí fotoklubu se stal „Fotografický den" s názvem Diváci zvenku i zevnitř. Přijel, a rád, i Jan Hampl. O co tehdy šlo? Nebyla to jen výstava, ale i celá série především naprosto neformálních besed, podávání rad až do bezvědomí, byly předváděny praktické ukázky.. . Na panelech, ale i na šňůrách, po stolech, na zemi - všude sta a sta fotografií. K vidění byly historicky cenné, nejen staré, ale i nové fotoaparáty, stativy... Mnozí tehdy ve vestibulu KD pochopili, že fotograf se nepozná jen podle mozolu na ukazováčku, kterýž si vypěstoval mačkáním spouště. Fotografie totiž byla a je věda! Kulturák patřil fotkám, fotografům a zvědavcům. Bylo dobře.
Na přelomu roků 83/84 Vodňanský fotoklub vyhlašuje DIA mapový okruh Jihočeského kraje. Zasloužilo by se přidat vykřičník, neboť se jednalo, na rozdíl od 1. ročníku, který byl určen jednotlivcům, o okruh klubový. A hned veleúspěšný. Přihlásilo se 10 fotoklubů. Při vyhodnocení v jednotlivcích získal 2. místo K. Burda za soubor Souboj,
15. byl J. Veselý se souborem V zajetí, 16. St. Plachta za Motokros a 35. R. Sejkot za Město II. Z 95 účastníků to zase nebylo tak špatné, ne?
V té době stále aktivnější divadlo Šupina se stává vděčným cílem fotoblesků. Začíná spolupráce, během které se přestává rozlišovat, kdo je členem divadla a hraje, a kdo je „jen" fotografem - a fotí. V některých případech to ostatně byla jedna a táž osoba. Třeba Zdeněk Plachta. Vztahy amatérských divadel byly více než přátelské, což se dalo využít i fotograficky. Takže např. spolupráce Šupiny s Českolipskými divadelníky přinesly fotoklubu výstavu v České Lípě. Ve Vodňanech vypukla několikaletá Šupinománie. Oprávněná. Později K. Burda nafotil řadu reportážních fotek z FEMADu (Festival mladého amatérského divadla) v Poděbradech - a výsledkem byla fotografická knížka, která, bohužel, existuje jen v originále (a ten Karel Burda z ruky nedá).

Fotoklubu bobtná práce. Plán na rok 84 obsahoval již 17 akcí. Kromě pravidelné činnosti. Kupodivu tentokráte okresní AMFO se nestalo zase až tak jednoznačně kořistí vodňanského klubu. Úspěšnými byli opět Burda, Zd. Plachta, St. Plachta, ale ne tak pronikavě. Šlo většinou „pouze" o 3. místa a četná uznání. Byly skvrny na Slunci, porota neměla náladu, nebo pro tentokráte „bylo již dost Vodňanských"? I když - v diapozitivech se dostali až do republikové přehlídky. Fotoklub se začíná podílet i na vydávání Krajského zpravodaje SČF. Samozřejmou se stala i účast v dalším ročníku soutěže Krajem Blaníce, zapomenout se nesmí ani na fakt, že dalších patnácti fotosoutěží se členové zúčastnili individuálně. V klubovně zazněly rány zátek šampaňského, neboť 4 členové klubu úspěšně ukončili studia na Škole výtvarné fotografie Lidové konzervatoře v Českých Budějovicích. K. Burda, J. Veselý, R. Sejkot a P. Šindelář jsou od té doby úředně uznanými fotografy. Do té doby byli jen uznávanými. Když v říjnu ve Vodňanech proběhlo neformální přátelské posezení s Dr. Šimkem, autorem knihy Fotografické techniky, zapsal tento do klubové kroniky několik vřelých slov: „Vážení přátelé, nemám co bych Vám zde nalepil, tak Vám to ale mohu kdykoli a kdekoli polepit." Srdečně Šimek. Inu, i velcí fotografové mají smysl pro humor. Diskutovalo se před citovaným zápisem, diskutovalo se vlastně již na vodňanském náměstí, ledva Dr. Šimek z auta nohu vysunul, diskutovalo se v KD až do noci. Však bylo o čem. Členové klubu už dávno nebyli začátečníci.
Mimochodem, vzpomínáte na v té době normální sběrové akce všeho možného? Vězte, že fotoklub se zavázal, že „Na pomoc národnímu hospodářství odevzdá každý člen za rok 10 litrů upotřebeného ustalovače." Že to národní hospodářství více než potřebovalo, to už dnes víme všichni. Nechtěně to ale byla nečekaná pomoc členům fotoklubu, neboť jen v únoru 86 bylo kupříkladu odevzdáno půl hektolitru ustalovače (což svědčí o pracovním výkonu členů klubu) za 250 Kčs. Tehdy slušná částka. Ale hlavně - za 1 litr použitého ustalovače bylo možno pořídit 1 a půl (!) litru ustalovače nového. Fantastické. Tomu by se dnes mohlo říci ekologie v praxi! O rok později se výkupní ceny poněkud zvedly - dalších 50 jarních litříků ustalovače obohatilo členy klubu o 500 Kčs.
Čtyřiaosmdesátý rok byl plný akcí. Roman Sejkot vystavoval v Galerii na schodech v nemocnici v Českém Krumlově, zvědavci Grebeníček, Burda, Veselý a Zdeněk Plachta vyrazili na čtyřsetkilometrovou návštěvu VII. národní přehlídky Diafon do Opavy, neb člověk fotografický musí jít s dobou. V kronice se ale nad tím, co uzřeli, příliš nerozplývali: „Některé audiovizuální programy byly pěkné, některé bychom nezařadili ani na naší okresní soutěž." Prostě zkušené venkovany republika neoslnila. Sezóna 1984 byla pak zakončena pořádáním dalšího - druhého - ročníku mapového okruhu diapozitivů Jihočeského kraje, do kterého se přihlásilo 7 klubů.
Místní událostí roku se 12. prosince 1984 stala premiéra veleúspěšného ozvučeného pásma barevných diapozitivů Národní divadlo - historie a současnost. Konala se v Malé zasedací místnosti MěNV ve Vodňanech a šlo o dokumentární pořad o nově otevřeném Národním divadle, který vznikl z popudu Karla Burdy staršího a K. Burdy mladšího, za vydatného přispění mluveného slova členu skupiny Šupina Jany Procházkové a Josefa Klimeše, dále pak Stanislava Plachty a Bohumila Chána, Celkem pořad obsahoval 220 diapozitivů a měl jen za tři čtvrtiny roku 1985 10 repríz. Kromě Vodňan se s ním seznámili diváci i na Krajské přehlídce DIA a MO DIA Jihočeského kraje, ale program byl k vidění a slyšení např. i ve fotoklubu VŠ Praha. Národní divadlo slavilo znovuotevření po několikaleté rozsáhlé rekonstrukci, která byla doslova národní akcí.
Navíc to symbolické stoleté výročí. Konec roku byl, jak jinak, ve znamení „fotopéefek," všichni si hrají. Protože těchto naprosto unikátních přání mají (nejen svých) členové klubu už desítky, ba sta, uvažuje se o jejich výstavě. Zatím však v lednu 86 se ve vestibulu KD koná výstava fotografií absolventů Lidové konzervatoře V českých Budějovicích z okresu Strakonice. Takže i Vodňanských tří mušketýrů. Tedy čtyř. V únoru 85 proběhlo další okresní kolo soutěže AMFO za účasti 18 autorů, kteří se prezentovali 110 fotografiemi, a 6 autorů diapozitivů s 82 diáčky. V podstatě šlo o Burdovu soukromou soutěž. Ve fotografii skončil 3. v dia 2. i 3., třetím byl i v kategorii neozvučených seriálů. Co dodat...
V tomtéž měsíci byla s ročním předstihem vyhlášena fotografická soutěž u příležitosti oslav 650 let města Vodňan. Slibovaná cena za 1. místo byla více než lukrativní - 500 Kčs. Čtenář může srovnat s cenami výše zmiňovaného výkupu použitého ustalovače. Na Vodňanech prostě kumštýř nezbohatne. Toho bohdá nebude, že. Už tehdy. Posuňme se časem rázně vpřed - do června 1986, kdy město žilo ve znamení dlouho a všemi složkami Národní fronty pečlivě připravovaných oslav. Tehdy nastala i hektická práce fotoklubákům, neboť zorganizovali výstavu fotografií Včera a dnes, uzavřeli zmiňovanou fotosoutěž k 650 letům... a fotili, fotili, fotili reportážně a dokumentárně všechny konané akce, včetně estrády nebo slavnostního plenárního zasedání vůdců. Mnohé tváře doby tehdejší by byly k zaznamenání za řečnickým stolem i plenárních zasedání dneška. Jsou prostě povědomé. Mimochodem, tehdy jen v průběhu dvou týdnů bylo těch akcí kolem dvacítky. Když jsem se tak probíral fotografiemi z té doby, musím přiznat, že byly nejen dokumentární, ale, jak bych to řekl - pěkně jízlivé. Vraťme se ale k vypsané soutěži. Zúčastnilo se jí 9 autorů se 73 snímky. 4 účastníci byli, jak jinak, z Vodňan, 1 z Bavorova (ale člen vodňanského fotoklubu), 2 z Protivína a 2 z Prahy. 1. cenu včetně pětistovkové prémie se odnesl David Ployhar do hlavního města, 2. místo získal náš Josef Veselý, třetí byla Milada Hamplová z Protivína. Že je vám to příjmení poněkud povědomé? Ano, je to manželka pana fotografa s velkým F. Také fotí. Čestná uznání v soutěži získali Jiří Mikeš z Protivína a František Grebeníček z Vodňan. Co dodat k soutěži? Snad jen, že Vodňany dokáže čočkou fotoaparátu vnímat i „přespolní".
Vraťme se zpět do roku 85. Soutěžilo se jak na běžícím pásu. A jak si už členové fotoklubu zvykli, úspěšně. Nové Strašecí např. pořádalo soutěž 40 let života v míru a k účasti zlákalo K. Burdu,.R. Sejkota, Fr. Grebeníčka, Zd. Plachtu, J. Mikeše a P. Šindeláře. Obdobná sestava se zúčastnila fotosoutěže Život naší socialistické vlasti v 80. letech našeho století. Nezúčastnil se Mikeš, zúčastnil se J. Veselý. Věřte, že o účast našich fotografů usilovalo stále více pořadatelů zajímavých i nudných soutěží. V dubnu se konala přehlídka programů IX. tribuny forem kulturně výchovné činnosti v DK ROH Strakonice. Této akce se zúčastnil s diapozitivy K. Burda a Zd. Plachta, dia tvořily doprovod recitaci L. Nováčkové, E. Mašlové a J. Klimeše. Když se ve Vodňanech v KD konalo vyhlášení výsledků III. kola mapového okruhu DIA Jihočeského kraje, proběhla ve vestibulu výstava fotografií Radovana Bočka Londýn 84. Dobré fotografie z nesmírně vzdáleného světa. Vyhlášena byla i již tradiční soutěž Krajem Blanice, do které členové fotoklubu zaslali 40 fotografií. 1. cenu získal K. Burda, další (2. - 6. místo) J. Veselý. Čestná uznání obdrželi Zd. Plachta za snímek Příušnice a Fr. Grebeníček za snímek Na Vydře. Těsně poté Zdeněk Plachta vyrazil za hranice všedních dní do SSSR - a měl s sebou fotoaparát. Nelenil ni zde, natož v bratrské cizině. Po šťastném návratu tedy zužitkoval práci a obeslal soutěž Ze současného života SSSR barevnými diapozitivy. Ku svému překvapení získal ocenění a jeho foto visí v Praze ve výstavní síni ÚV SČSR Teda - viselo. V časopise Kulturní rozvoj č. 13/85 má K. Burda těžce uměleckou černobílou fotografii s tématem houslí - a dostal za její publikování „dobrých 70 Kčs", neboť staví domeček. Na podzim roku 85 se ve Volyni konala další společná výstava. Fotografie, které Volyňští z vernisáže vlastnoručně pořizovali, však do Vodňan dorazily až počátkem roku 1986. Nad jejich úrovní členové našeho klubu zaplakali zklamáním. „Nejsou nic moc," praví něžně zápis z kroniky. Viděl jsem je - jsou spíše nic, než moc.
A byl to rok spartakiádní. Dějinná událost ukončena, bylo načase hodnotit dozvuky. Tedy ty umělecké. Za předsednictví Jana Hampla byla vyhodnocena soutěž Spartakiáda naším objektivem, ve které se v kategorii nad 18 let prezentovalo 25 autorů se 193 snímky. K. Burda obeslal soutěž jedenácti s názvem Začalo to deštěm a čtyřmi v cyklu Strahovské mozaiky - a vyplatilo se. Dostal cenu KV ČSTV. Nebyl v úspěchu sám - Josef Krump získal 3. cenu.
S šesti foty se zúčastnil i Josef Veselý. Pro pamětníky bych rád připomněl - vzpomínáte si, jak tehdy při spartakiádě pršelo (spíše bezuzdně lilo)? V paměti mně nesmazatelně zůstaly hororové obrázky v bahně vyválených „nadšených" vojáků, kteří v duchu děkovali, že skladbu přežili. „Na území ČSSR je zakázáno fotografovat, filmovat, zakreslovat nebo jinak zaznamenávat objekty, zařízení, prostory a bojovou techniku ozbrojených sil, objekty a zařízení federálního ministerstva vnitra, MV ČSR a MV SSR a SNB, výrobní a Opravárenské podniky, vědeckovýzkumná a vývojová pracoviště a jiné zvláštní objekty sloužící k zabezpečení obranyschopnosti státu. (S výjimkou veřejně označených - ale jak to zjistit, když nejsou označena?) Dále je zakázáno fotit v hraničním pásmu, cokoli z letadel a balónů a objekty a prostory označené tabulkou Zákaz fotografování, přičemž o umístění tabulky rozhoduje orgán, jenž objekt nebo prostor spravuje. Takže trestné bylo pořízení nepovolené fotografie třeba i kravínu nebo silážní jámy, pokud tam předsednictvo JéZéDé uznalo, že není vhodno fotografovat úspěchy. Mnohdy dělničtí vůdci násilím združstevněného venkova moc dobře věděli, proč raději nefotit. Člověk s fotoaparátem na krku byl do jisté míry podezřelým živlem.
V podstatě se v jistých oblastech země mohla fotit jen tma. Ale jen úplná. Zbytek zaváněl špionáží. Tak bacha!
Leč vraťme se k focení. V časopise Odborář vychází fotoprofil Romana Sejkota, do soutěže časopisu Květy Kamerou čtenářů Vodňanští odesílají 4 fota, v březnu 86 se účastní výstavy Jihočeská fotografie, která se koná v Plzni, 7 fotografií putuje do Písku na výstavu Poezie. Roman Sejkot má samostatnou výstavu fotografií v Kulturním domě 8 Krakov v Praze Bohnicích a nedělá „ve světě" rodnému městu ostudu. Již tehdy. Členové fotoklubu se naplno věnují posuzování konkurence návštěvami výstav Žena ať v Praze či ve Strakonicích, šmejdí pravidelně i v proslulé Galerii Nahoře v Českých Budějovicích. Konkurence se musí obdivovat, kritizovat, musí inspirovat - ale hlavně - musí se hlídat!
Na AMFU 86 Vodňany opět nezklamaly. V kategorii Dokumentární fotografie byl 1. cenou oceněn K. Burda za seriál Poslední tažení Jana Žižky, a jako by to nestačilo, tak v téže kategorii obdržel i Čestné uznání. V kategorii Výtvarná fotografie byl K. Burda se snímkem Poslední chodec „až" druhý. Pokud uvážíme, že se soutěže zúčastnilo celkem 15 autorů se 78 fotografiemi, tak to nebylo vůbec špatné.
Nebezpečně se přiblížila nejvýznamnější vnitropolitická událost roku. Za pár týdnů měl vypuknout XVII. sjezd státostrany. Bylo více než záhodno udělat výstavu pod záštitou s. Šaška, totiž městského výboru KSČ ve Vodňanech. A tak všechna průběžná činnost všech zájmových a společenských organizací byla rázem „motivována". Fotoklub se rovněž „zmotivoval" a K. Burda nafotil seriál z práce noční směny ve staré pekárně. Vodňanští, vzpomínáte si na ni? Vraťme se ale k fotografování a politice. Byla to politika? Spíše režim zvolna odumíral a když se dobrá fotka s dobrým nápadem dobře dodatečně zmotivovala, tak bylo žádoucně dobře. V této době vznikla putovní výstava deseti členů KV SČF Jihočeského kraje Zemi milované, která oběhla téměř celé Jihočesko. Odmyslíme-li si nutné „na počest sjezdu", nebylo se umělecky za co stydět. Ve Vodňanech se výstava konala mezi 20. březnem a 4. dubnem ve vestibulu KD. Mimochodem, od 10. 3. ji předcházela výstava zápalkových nálepek, kterou uspořádal filumenistický kroužek. Jak jinak než na počest. (Pro pamětníky: v neděli 30. 3. vodňanské kino dávalo film Slunce, seno, jahody - a byl přístupný mládeži od 12 let.) Březen byl vůbec hektický. Burda se účastní 6. zasedání ÚV SČF v Praze - a musí operativně mít referát na následné schůzi KV SČF. Věřte, nevěřte, šlo o focení.
V dubnu 1986 se členové fotoklubu účastní v Písku besedy s historikem umění dr. Kirschnerem Život a dílo Josefa Sudka (který byl v té době pár let po smrti). V kronice klubu se objevuje kritický roztrpčený zápis: „smutné věci již ze současnosti - Sudkův atelier - najde se někdo, kdo ho zachrání?" O co tehdy šlo? Světově uznávaný umělecký fotograf měl na Smíchově atelier, který se po jeho smrti nechal chátrat a chátrat, až... až dílo zkázy počaté v komunistickém režimu zdárně dokončili popřevratoví „revulucionáři". Ateliér spadl. Přitom už v osmdesátých letech to byla ostuda, ač ještě vratce stál. V devadesátých letech pak byla značná část zbytků proslulého ateliéru vyvezena na skládku. Včetně nenahraditelných negativů a fotografií. Ostuda byla umocněna na druhou. Dnes Sudkův ateliér opět existuje. Byl znovu vystavěn. Jako replika. Ve stylu původního. Jen ta pravá atmosféra se kamsi nenávratně ztratila. Konec dobrý - všechno dobré?
Vraťme se zpět do Vodňan. V dubnu 1986 jeden ze zakládajících členů fotoklubu, tahoun Stanislav Plachta, který se profesionalizoval, provedl pro posluchače Okresní školy fotografie školení s praktickou ukázkou ateliérové praxe u sebe - v komunálu ve Vodňanech. Zase tak daleko od klubu nedezertoval. V květnu Vodňany organizují další mapový okruh barevných DIA MODIA 4. Okruh, kterého se zúčastnily 4 kraje. V té době přímo monstrózní akce. Vodňanští fotografové - amatéři (spíše „profesionální amatéři") mají dvě polohy tvorby. Akčně dokumentační, která by byla zajisté zajímavá pro dnešního mladšího diváka, neb záběry jsou již historické, a uměleckou, která dodnes snese uměleckou kritiku.
V červnu 86. roku proběhly oslavy kulatého výročí vzniku města. O soutěži a fotografiích s oslavami souvisejícími jsem se již zmiňoval. Zhruba v dobu oslav probíhá okresní soutěž barevných DIA za účasti osmi autorů se 150 diáčky včetně seriálů. Vodňanští doslova zničili soutěž, neboť Čestné uznání obdržela Škudlová za soubor diapozitivů se zimním námětem a do krajského kola z osmi postupujících uspěli čtyři z Vodňan (Zd. Plachta, Železný, Veselý a Škudlová). Polovina soutěže byla v rukou našich klubistů. Vítězné tažení Vodňanských amatérů však pokračovalo. Na AMFO Pelhřimov 86 získal v říjnu J. Veselý 3. cenu v kategorii barevných diapozitivů za snímek Bez názvu. Klub však utrpěl i ztráty. Dočasné i trvalé. Roman Sejkot oblékl k 1. říjnu zelené sukno (a přesto nepřestal fotit), Jaromír Železný se koncem listopadu oženil (a přestal definitivně fotit).

Podzim šestaosmdesátého roku byl bohatý. 11. října se ve Vodňanech konala čtvrtletní schůzka právě ustanovené fotografické skupiny Region 02. Byla složena z předních fotografů Jihočeského kraje a jejím zřizovatelem se stalo Krajské kulturní středisko České Budějovice. Sdružovala 14 členů z Písku, Vodňan, Českých Budějovic a Jindřichova Hradce. Z Vodňan byli členy Karel Burda a Josef Veselý. Skupina Region 02 v podstatě existovala jen schůzkami, na nichž se konzultovalo, posuzovalo, vyměňovaly se zkušenosti a názory na fotografické techniky. Prostě se shluklo čtrnáct jihočeských nadšenců. Schůzky skončily po převratu 89 a skupina zanikla.
Sběr úspěchů pokračoval i v roce 1987. Snad nejlépe jej charakterizuje povzdech metodičky na závěr okresního kola AMFO 87 a DIA 87: „...a zase to vyžraly Vodňany!" Měla pravdu. Stupeň znechucení mimovodňanských soutěžících byl značný. S fotografiemi se zúčastnil Josef Veselý, Jiří Sojko, Václav Mareš, Karel Čech a Karel Burda, s dia pak Zdeněk Plachta, J. Veselý, J. Sojko a K. Burda. Okresní kolo obnášelo ve fotografii účast 16 autorů, kteří se prezentovali 152 fotkami, a v diapozitivech soutěž obeslalo 10 autorů se 102 diáčky. Jak si vedli v této konkurenci vodňanští? V AMFO první cenu bral K. Burda se snímkem Devadesátník, sekundoval mu s Čestným uznáním V. Mareš se snímkem Zátiší. V DIA byl vítězem J. Sojko s dia Podzim - a nenasytně shrábl i další Čestné uznání za dia Tráva I a Detail. Nebylo co řešit. 6. června ve Vodňanech zasedala za předsednictví Jana Hampla komise hodnotící krajské kolo DIA 87 - a 1. místo v kategorii jednotlivých dia obsadil J. Sojko, 2. místo pak K. Burda. V neozvučených seriálech zabodoval J. Veselý se 3. místem. Co dodat? Že by zlatý věk „vodňanské školy"? Za zmínku jistě stojí, že když se konala v Českých Budějovicích v Galerii Nahoře reprezentativní výstava 77 fotografií, tak okres Strakonice se pyšnil 19 kusy. Z nich 8 patřilo týmu Burda, Mareš, Sojko a Čech. Do kolekce 25 fotografií reprezentující Jihočeský kraj na národním kole v Trenčíně byla zařazena díla V. Mareše a K. Burdy. Čestné vstupenky na Interkameru 87 do Prahy zaslané Vodňanským byly už samozřejmostí.
Tradiční soutěž Krajem Blanice byla obeslána osmi členy fotoklubu. Karlem Čechem, Karlem Burdou, Václavem Marešem, Josefem Krumpem, Jiřím Sojkem, Jiřím Mikešem, Václavem Marešem a Zdeňkem Roznotínským. Proč vypisuji všechna jména? Byli dobří. Všichni. Dostali ceny. Všichni. Pro Josefa Krumpa to bylo v této oblasti ocenění poslední, neboť se v srpnu oženil a odstěhoval se do Sušice, čímž s klubem skončil. Mrzelo ho to (ne ta svatba).
Ve Vodňanech se v září konala ve spolupráci s Městským muzeem a galerií a Městským kulturním střediskem fotovýstava Vodňanskou krajinou. Měla úspěch. Člověk často nevidí to, co fotograf. Často nevidí tak, jak fotograf. V tomtéž měsíci má Burda v Prachaticích minivýstavu, která je průřezem jeho reportážní fotografie za cca 5-6 let.
V září 1987 byl v Českých Budějovicích zahájen nový školní rok Lidové konzervatoře výtvarné fotografie. Vedoucím lektorem byl Dr. Ing. Vlášek, „pobočník" Prof. Šmoka, v letech existence Lidové konzervatoře nejčastěji přednášející lektor praktických předmětů. V současnosti má soukromou Pražskou fotografickou školu - a je to skutečně škola s velkým Š. Do lavic zasedli další vodňanští fotoamatéři: Karel Čech, Václav Mareš a Jiří Sojko. A nasávali teorii. Od podzimu roku 1987 po různých městech Jihočeského kraje putuje výstava členů ÚV SČF, aby tito ukázali, že nejsou jen úředníky svazu, ale, a to hlavně, především fotografové. K vidění jsou díla 31 autorů včetně Prof. Jána Šmoka. Každý vystavuje dvě fotografie. Karel Burda se tím pádem také účastní, a to pracemi Zátiší a Reflexy. Proběhla Krajská konference Svazu českých fotografů v Jindřichově Hradci. Vodňanům zůstává zastoupení, neboť K. Burda je znovu zvolen do krajského výboru. Za ÚV se zúčastnil sám předseda Prof. Ján Šmok, z fotografií pořízených ze zasedání se dívá jeho výrazný obličej rámovaný bílými vlasy a bílou bradkou.
V říjnu 1987 se konala Krajská výstava SČF. Zúčastnili se svými fotografiemi Burda a Sejkot. V listopadu se v Kulturním domě ve Vodňanech konala výstava Josefa Veselého Z cest po SSSR. Kam by také tehdy jinam mohl. Na přelomu roku 87/88 ještě Roman Sejkot stihl uskutečnit svoji výstavu fotografií v Klubu VŠE v Praze. Ve Vodňanech na to kamarádi od fotek reagují slovy: „Roman nespí... a maká...". Jen tak na okraj této výstavy -již tehdy se v jeho tvorbě objevují první akty plné her se siluetami a stíny. A aby se nezapomnělo - probíhá společná výstava sourozenecké dvojice Vodňany - Volyně. Zase ve Volyni. Vánoční besídka roku 1987 je pro „Šupiňáky" zpestřena Burdovou „soukromou výstavou" Obrázky z ciziny. Z velké ciziny. Západní. Imperialistické SRN. Fotografie byly řazeny do dvojic, které spolu námětem či obsahem souvisely. Byla provedena kamarádská cenzura a výstava byla v polovině března následujícího roku předvedena veřejnosti ve vestibul KD. Na přelomu let 1987/88 se Vodňanský fotoklub zúčastnil již tradiční společné výstavy ve Volyni. Rok začal rychle, již do konce ledna byla uzávěrka soutěže Žena 88. K. Burda sice zaslal tři fota, ale na pozdější výstavě ve Strakonicích byste jeho dílka marně hledali. Neuspěl. Není pokaždé posvícení. Nevadí. V únoru roku 1988 se K. Burda a R. Sejkot prezentovali svými fotografiemi ve foyeru kina Vesmír v Českých Budějovicích na výstavě jihočeských autorů. A dílka se líbila.
Mezitím 29. ledna 1988 bylo fotoklubem předáno pro kroniku města Vodňan panu Veselému 50 kusů fotografií zachycujících výstavbu ve Vodňanech a řadu významných událostí, které v poslední době ve městě proběhly. Fotokroužek se od prvopočátku své existence nabízel, že se bude sobě vlastním způsobem podílet na dokumentování vývoje a událostí ve městě. Výpovědní hodnota fotografie je nedílnou součástí moderní historie a, pokud ji hodně podceňujeme, minimálně doplňuje psané slovo. Alespoň to tak kdysi bylo. Fotografie má svoji vlastní duši a kvality, které slovní opis nevyjádří. Mimochodem - kolik fotografií dokumentuje vývoj uplynulého desetiletí v současné městské kronice? Že by současní vodňanští fotografové byli tak neschopní? Vždyť to jsou většinou titíž, o kterých píši.
Když ale některý z nich nabídne své služby městu, tak se dozví, že je příliš drahý. Víte, ona mezitím poněkud stoupla i cena fotomateriálů. Dovolím si kacířskou myšlenku - myslím si totiž, že pár tisíc, skutečně pár, vložených do profesionální fotodokumentace, se nemůže vzhledem k historickému povědomí nás, hrdých Vodňanských patriotů, nevyplatit. Ale - sláva mimo Vodňany není zárukou minimální vstřícnosti doma. Nebo je člověk nevhodný právě proto, že má úspěch. Ten se totiž u nás některými lidmi zásadně neodpouští.
Počátkem února se konalo setkání absolventů Lidové konzervatoře v Českých Budějovicích. Bylo spojené se seminářem na téma Výtvarná fotografie, lektorem byl Dr. ing. Vlášek, CSc. V sále pochopitelně naši nechyběli. Od 19. února se v Kulturním domě ve Vodňanech konala členská výstava fotoklubu - na počest 40. výročí Února. Možná si někteří z vás vzpomenou na dobu, kdy dobrovolně povinně (účast se kontrolovala, pozvánky evidovaly) kráčeli kol výstavních panelů ve foyeru KD do sálu, kde čekali nedočkaví představitelé moci s pracně sepsanými referáty oslavujícími správnost totalitní moci. V tutéž dobu ale členové fotoklubu odesílají své fotografie do soutěže Lidé současnosti, která probíhala paralelně s okresním kolem AMFO 88. Tenkrát se sešlo 131 fotografií od 16 autorů. Vodňanští ani omylem nezapadli. K. Burda získal 1. cenu za výtvarnou fotografii dvěma snímky Běžecká trať, v téže kategorii V. Mareš Čestné uznání.
V dokumentární fotografii byl K. Burda také první fotografiemi Oslavenkyně. V konkurenci 135 diapozitivů od pěti tvůrců obsadil první místo J. Veselý za barevný diapozitiv Pod vodou, K. Burda skončil „až" třetí s Hrozbou. Aby náhodou na někoho jiného něco nezbylo, pobrali pánové i Čestná uznání. Okresní kolo AMFO 88 se klidně mohlo pořádat ve Vodňanech. Ušetřilo by se za dopravu cen.
V krajském kole soutěže, které se konalo koncem června, získal v kategorii jednotlivých diapozitivů 3. místo Jiří Sojko se snímkem Letní neděle, za neozvučené seriály obdrželi Čestná uznání J. Sojko a J. Veselý. Prvý z nich za desetikusý seriál Šumava, druhý jmenovaný za pětikusý Západ. Do republikového kola fotografie postoupili oba, skupinu doplňoval K. Burda se snímky Ohnivá krajina a Dívka s kytarou.
Koncem února byla uzávěrka soutěže Šumava 88. Jednalo se o již XI. ročník, vyhodnocení bylo v květnu v Kaplici. Tentokráte se zúčastnilo 80 autorů s 536 fotografiemi. O to více potěšilo, že v takové konkurenci zvítězila fotografie Vstup do přírody zakázán. Autor: Karel Burda. Aby si nejel jen pro 1. cenu, přibral i Čestné uznání za snímek Láska za každého počasí.
V březnu 1988 se fotoklub představil vodňanským výstavou 40 let budování města Vodňan. V témž měsíci se v kině promítá pokračování „básníků" Jak básníkům chutná život. Nevím jak, ale členům fotokroužku chutnal znamenitě. Šli od úspěchu k úspěchu a utrpěli vítězství přečetná. Když jsem se tak probíral dochovanými materiály té doby, v duchu smekám nad tím, jak vše „stihli".
V dubnu 88 se na Středním odborném učilišti ve Vodňanech konala krajská soutěž zájmové umělecké činnosti středních zemědělských učilišť. Ne že by vodňanské učnice něco přímo umělecky tvořili, ale pro nás je zajímavé, že členem poroty byl i K. Burda. Budete se divit, ale měl na působení v porotě i oficiální glejt. Pro roky 1987 - 89 byl totiž jmenován Krajským kulturním střediskem do poradního sboru zájmové umělecké činnosti pro obor amatérská fotografie.
V dubnu došlo k vyhodnocení celostátní soutěže Poezie ve fotografii. Konalo se v Písku. Tentokrát neskromná „jen" 4. cena pro K. Burdu. Počátkem léta se konala tradiční soutěž Krajem Blanice. V Protivíně skončil první K. Burda, druhý byl K. Čech, sedmé místo bral V. Mareš, deváté J. Veselý. V červnu v KD Vodňany fotoklub uspořádal výstavu ke Dni dětí - Děti objektivem. Rozhodně potěšilo, když 1. července bylo Burdovo foto Poslední chodec zařazeno do kolekce určené pro I. krajskou výstavu SČF. Vodňanští se zúčastnili i červnové soutěže Okresního kulturního střediska České Budějovice Tvář našeho kraje. Výsledkem bylo Čestné uznání pro předsedu fotoklubu za soubor snímků Tvář divadla. Stejný název nesla i autorská výstava Karla Burdy, která se konala v červenci 1988 v kině Vesmír v Českých Budějovicích v rámci cyklu
Tvůrčí profily jihočeských autorů. Jedna z fotografií doprovázela upoutávku v Jihočeské pravdě.
Zatímco předseda fotoklubu obesílá různé soutěže, další nestor vodňanské fotografie, František Grebeníček, pilně zásobuje dokumentárními fotkami Vodňanský zpravodaj. V činnosti nejen schůzovně informativní pokračovalo sdružení Region 02 výstavou v Domě kultury ROH v Č. Budějovicích v Galerii Nahoře - takže vystavují i naši J. Veselý a K. Burda. Koncem roku se Burda dovídá, že dvouměsíčník Fotocreativ v čísle 6/88 otiskl tři jeho fotografie - Hranice přírody, Praha a Schody. Vydavatel: Mnichov, NSR.
A přišel rok 1989. Kdo tehdy, v lednu, mohl tušit, že za jedenáct měsíců bude vše jinak. Pro všechny. Ale zatím zpočátku všechno běželo ve starých kolejích. Burda hned v lednu obesílá slovenskou soutěžní výstavu Strom 89 v Ružomberoku - a na výstavu mu porota vybírá snímky Vstup do přírody zakázán a Venkovské fragmenty. Oslavy Vítězného Února byly tak nějak méně politicky výrazné.
V únoru se v proslulé Galerii Nahoře konala Výstava na počest 150. výročí vynálezu fotografie. Vodňanští se zúčastnili takřka v plném složení. Vystavovali: K. Burda, J. Sojko, V. Mareš, K. Čech, J. Veselý, Zd. Hroznotínský, R. Sejkot. Samozřejmostí se stala účast v dalším ročníku AMFO 89. Opět několik cen a Čestných uznání přizdobilo klubovnu. Tradičně. Vodňanští fotoamatéři si již dávno „zvykli". Koná se Interkamera 89 a K. Burda má štěstí, že s sebou stále vláčí fotonáčiníčko. Ve stánku firmy FUJI se totiž přichomýtne k fotosoutěži Fotografujeme Miss Československo na stánku FUJI. Onou Miss ČSSR se tehdy stala Ivana Christová a soutěž sama byla první toho druhu po mnohaletém zákazu. Karel si vystojí frontu a v naprosto nevyhovujících podmínkách mačká spoušť. Půl roku netuší. Pustil z mysli. Pak ho čeká šok. Získal 2. cenu. Fotoaparát. FUJI -jak jinak. Uvedené situace se hbitě chápe jihočeský tisk a 11. listopadu 89(!) v Jihočeské pravdě vychází půlstránkový rozhovor s vedoucím stavebního odboru MěNV ve Vodňanech. Zvěčněna je i podoba K. Burdy - tradičně méně než nevalné novinářské úrovně. Dovolil bych si citovat z článku: „A doma máte album nadité fotkami?", zněla duchaplná otázka. „Ne, alba nevedeme, manželka soustřeďuje fotky v krabicích," zněla odpověď amatéra, který netušil, že za pár měsíců opustí úřad a bude se plně věnovat svému koníčku jako profesionál. Konečně. Zajímavé je také to, čím začal fotit - před 16 lety aparátem své starší sestry zn. FED 3 (made in USSR).
První tři čtvrtiny roku 1989 žil Vodňanský fotoklub běžnými, tedy pracovně soutěžními událostmi. V březnu Fotokroužek při MěKS Vodňany společně s Krajským výborem Svazu českých fotografů Jihočeského kraje a Okresním kulturním střediskem Strakonice vyhlásil již IV. ročník mapového okruhu barevných diapozitivů 1989 - 1990. Okruh tentokráte zahrnoval Jihočeský. Středočeský, Západočeský, Východočeský a Severomoravský kraj. Vodňanští se také zúčastnili jihlavské výstavy Zelená životu, která proběhla v květnu. Před létem 1989 zasílá K. Burda tři fotografie na výstavu Fotokreativ NSR s tématem Runden und Kurven, stejně jako se zúčastňuje v červnu II. členské výstavy JČ KV SČF v Prachaticích. Významnou regionální fotografickou událostí byla výstava výběru fotografií z XXII. ročníku Jihočeských MO o pohár KKS 1988 - 89. V soutěži celkově Vodňany obsadily 6. místo, K. Burda pak v jednotlivcích byl pátý snímkem Divadelní portrét. V konkurenci 46 snímků to nebylo špatné. V srpnu vodňanští vystavovali v Písku fotografie ze soutěže krajem Blaníce v rámci připomenutí 150 let fotografie. Ve stejném měsíci byla uzávěrka soutěže Tvář našeho kraje, kterou organizovalo Okresní kulturní středisko České Budějovice. Členové fotoklubu se samozřejmě zúčastnili - a obdrželi Čestná uznání. Koncem září 89 měl K. Burda autorskou výstavu ve foyeru divadla v Prachaticích. Název byl příznačný - Tvář divadla. Počátkem října se narychlo Park kultury a oddechu České Budějovice v kulturním středisku Vítězný únor rozhodl vrátit se ke spartakiádě výstavou (stereotypně povinně motivované akce k blížícímu se výročí VŘSR) Spartakiáda naším objektivem. K. Burda a J. Veselý zaslali na zmiňovanou výstavu své fotografie a vzápětí se dozví, že „bylo užito nejrychlejší techniky pro připevnění fotografií - a to jejich přišpendlení. Bohužel fotografie nejsou v paspartách, a proto bylo nutno přišpendlit přímo v rozích." A bylo to. K. Burda ještě stihl zaslat svá díla do reprezentačního Salónu Českého svazu fotografů, který se konal v Bruselském pavilonu Parku kultury a oddechu Julia Fučíka, počátkem listopadu mělo možnost vidět jeho fotografie i publikum ve Frankfurtu nad Mohanem v rámci fotosoutěže Můj nejlepší snímek roku 1989. Ale to už čas tzv. oponou trhl a ... Přišel listopad 89. Oslavy výročí VŘSR byly tak nějak méně honosné, cosi viselo ve vzduchu. Dnes již můžeme alespoň s částečným nadhledem hodnotit. Takže památný podzim, sametová revoluce, převrat... Rozhodně však zásadní změna nejen politická, ale i společenská, ekonomická, mravní... Říká se, že Američané si pamatují, co dělali dne, kdy zazněly výstřely v Dallasu. Napadá mi, kdo z nás ví přesně, co dělal 17. listopadu? Kdo si to pamatuje, zapomněl, nebo raději zapomněl?
Vodňanští fotografové měli v tu dobu plné ruce práce. Pravda, události 17. listopadu našly u nás odezvu s denním zpožděním, ale, z hlediska profesionálního, bylo rozhodně proč tisknout spoušť fotoaparátu. Sta a sta reportážních fotografií. Kde je jim konec? Jak by asi dnes vyzněla výstava okamžiků zachycených před téměř třinácti lety?
Do konce roku se konaly, byť s mírnými rozpaky předem naplánované akce a výstavy. Větší ohlas však logicky měly ty improvizované, které zachycovaly rozjásaná shromáždění Občanského fóra. A tak předsálí Kulturního domu bylo svědkem hojně navštěvované výstavy Svobodná fotografie. Vystavovateli tehdy nebyli samozřejmě jen členové fotoklubu.
Přelomil se rok. Nejen společenský, ale i fotografický. Hned v únoru se konala tradiční výstava Žena - tentokráte s letopočtem 90. Vodňanský fotoklub zaslal fotografie - ale bezúspěšně. I uvnitř Českého svazu fotografů na jaře roku 1990 probíhal politicky motivovaný boj. Cílem útoků „nových revolucionářů" se stal i Jan Hampl, uvažovalo se dokonce i o zrušení svazu. Proti tomu ostře v březnovém čísle Zpravodaje ČSF vystoupil Karel Burda, vyslovil se za zachování SČF a zastal se jednoho z našich nejlepších fotografů. Situace uvnitř svazu se postupně zklidnila a módní pseudorevoluční kvas uhasl.
V květnu Fotoklub MěKS Vodňany ve vestibulu KD uvedl výstavu Od listopadu 1989 do května 1990. „Snímky sledují události od listopadu 1989 do současnosti a jsou objektivním svědkem toho, jak šel život ve Vodňanech i na jiných místech," jak zněly tehdejší recenze výstavy. O tom, že vodňanské fotografie se nesoustřeďovaly jen na naše nejbližší okolí, svědčí např. to, že v květnu na základě smlouvy s nakladatelstvím Odeon obdržel Karel Burda za dodanou a zveřejněnou černobílou fotografii pro publikaci Listopad 89 závratnou (ještě „socialistickou") částku 120 korun dosud federální měny. O měsíc později je však nucen sepsat rozhořčený dopis pořadatelům jihlavské soutěže Zelená životu, která proběhla v květnu a červnu 1989 a ve které získal cenu poroty a prémii týdeníku Mladý svět. Rok poté neměl ani cenu, ani diplom, ani katalog. Nezúčastnil se totiž vernisáže a předání cen. Koho by asi v té době podobný „detail" zajímal, že. Vždyť heslo doby: „privatizace," čnělo nade vším. Slušnost nevyjímaje.
Ale doba - nedoba, skalní příznivci fotografie se stále scházeli, porovnávali, soutěžili. A tak se konala opět soutěž amatérské fotografie, které se, jako obvykle, členové fotoklubu Vodňany zúčastnili. Burda získal 3. místo v okrese, v kraji pak Čestná uznání obdrželi J. Veselý, Z. Roznotínský a K. Čech. Všichni uvedení zároveň postoupili do říjnového národního kola v Olomouci. V současně probíhající soutěži diapozitivů 1. místo v okrese získal K. Burda. Zdá se, že změna doby nezanechala negativních změn na kvalitě našich fotoamatérů.
V roce 1990 Karel Burda začal vážně přemýšlet o své profesionalizaci. Zatím rozesílal svá fotodíla nejen po vlastech českých, ale i do zahraničí. Namátkou: únor 90 - výstava Fotokreativ SRN Mnichov, Meisterschaft 1990 fotoklub Zwettl Rakousko. Spolu s dalšími členy klubu se zúčastnil březnové písecké výstavy Poezie ve fotografii, v červenci soutěže Děčínská kotva a další výstavy Fotokreativ v Německu. Tam mu také v odborném časopise vychází v listopadu 2 fotografie.

V roce 1985 vznikl mezinárodní česko-rakouský projekt fotografických mapových okruhů Šumava-Böhmerwald. Došlo k navázání prvních kontaktů mezi českobudějovickou fotoskupinou FOTOS a hornorakouskou Fotogruppe Neumarkt. V roce 1988 vznikla myšlenka zapojit do zatím jen dvojstranné klubové spolupráce více fotoklubů, ale muselo se ještě čekat. V roce 1990 již nic nestálo v cestě - a tak byl vyhlášen I. ročník mapového okruhu Šumava - Böhmerwald. První výstava fotografií se uskutečnila ve Freistadtu. Z Vodňanských se okruhu zúčastnili čtyři členové klubu. O rok později již Vodňanský fotoklub ve II. mapovém okruhu obsadil 2. místo z 8 účastníků. Naši získali 355 bodů, vítězný Fotoklub Jitex Písek jich posbíral 364. O kvalitě české amatérské fotografie svědčí fakt, že v roce 91 první čtyři místa patřila českým klubům, na rakouské zbylo umístění od 5. do 8. místa. Za Vodňanský fotoklub bodovali: Karel Burda, Karel Čech, Václav Mareš, Jiří Vavruška a Josef Veselý. Není proto divu, že v „nejlepších 25" fotografiích najdeme jména našich - sedmý a čtrnáctý Burda, osmý a dvaadvacátý Vavruška, jedenadvacátý Mareš. Výstava vzniklá z II. soutěžního mapového okruhu byla prezentována na přelomu března a dubna v Českých Budějovicích v KD Metropol a vzbudila značnou pozornost. Na přelomu let 1991/92 začal fotoklub Vodňany „umírat" na otevřené možnosti nové doby. Většina stávajících členů během několika měsíců změnila zaměstnání, ba přímo povolání, a tím i rytmus svých životů. Najednou začalo být nějak málo místa a hlavně času na fotografování. Ve kvasu doby, která s sebou občas přinášela i šance, dlouholetý profesionál a jeden ze zakladatelů fotoklubů Stanislav Plachta „zradil" profesi a zlákán computery pohroužil se do tajů hardwaru a softwaru, založil firmu a začal zápolit s bity a grafikou, získané vědomosti předávat v „převlečení" za učitele - a časem, krom jiného, významně se podílet na technickém zpracování vydávání Vodňanských novin. Josef Veselý odešel z Technických služeb do Pošumavských pletáren, Karel Čech s Václavem Marešem naposledy prošli branou Motoru. První jmenovaný se vrhl na pěstování okurek, rajčat, mrkve, cibule... Nejvýznamnějších pěstitelských zázraků dosáhl ovšem s brambory. Prostě stal se velkovýrobcem surovin zdravé výživy. Druhý z dvojice nechal se zlákat tvrdým „goldem" donedávna zákeřně číhajících imperialistů a šel předvést Němcům, co obnáší zlaté české ručičky. Od ovoce zeleniny a bytové správy přesunul se ke kultuře Fugas Zdeněk Plachta. Člen veleúspěšného amatérského divadelního souboru Šupina se prostě profesionalizoval z herce do ředitelské sesle. Těsně vedle ní se ale dodnes skrývá ostře nabitý reportážní fotoaparát. Tomu se říká vypracovat se od píky. „Teplé místečko" vedoucího odboru výstavby MěÚ opustil Karel Burda a vrhl se vstříc dobrodružství podnikání. Samozřejmě v oboru svého životního koníčka. 13. května 1991 otevřel svoji první prodejnu fotokina v Heritesově ulici. Přesně na den o tři roky později první zákazníci překročili práh nově přesunuté Burdovy prodejny na náměstí Svobody, jak dokazuje reportážní fotografie Zdeňka Plachty na titulní stránce Vodňanských novin z 1. června 1991. Když se tak zadívám na snímek, poťouchle konstatuji, že police krámku nepřetékají zbožím. Sám majitel dnes při pohledu zpět žasne, jak bylo díky skromným začátkům v prodejničce uklizeno a přehledno. Podnikání, shánění, čas, čas, čas... Zvláště toho je pomálu. A tak K. Burda v roce 1991 abdiguje z postu místopředsedy Svazu českých fotografů. V čele vodňanského fotoklubu ale zůstal - a je předsedou dosud. Stálým, zřejmě „doživotním", předsedou. Jak říká: „Když on to nikdo nechce!"
Svět je mnohdy nespravedlivý k těm, kteří ho mají rádi. Třeba i přes objektiv fotoaparátu. 6. listopadu 1991 zemřel jeden ze zakládajících členů klubu František Grebeníček. Zůstaly po něm krásné vzpomínky těch, kteří ho znali, a neméně krásné fotky.

Politická normalizace byla pryč, začala doba vodňanské klubové stagnace. Hektická doba přinesla změny i v amatérské kultuře. Skončila např. i Šupina. Vlastně, když se to tak vezme, jediné kulturně amatérské sdružení, které přežilo v plné síle činnosti dodnes, jsou loutkáři. Fotoklub se v průběhu několika počátečních let posledního desetiletí milénia smrskl na trojici činných členů - Karla Burdu, Zdeňka Roznotínského a Václava Mareše. Ti tehdy třímali četnými fotografickými soutěžemi omšelý (ale i úspěchy nedávnými ověnčený) prapor vodňanského klubu. Na čas posílil zdecimované řady strakonický kantor Ing. Jiří Vavruška. Byl dobrý, byl bezesporu přínosem. A vlastně - je dobrý dodnes, byť ne ve vodňanském fotoklubu. Vyměnil fotoaparát za hledáček kamery.
Počátkem devadesátých let klub skomíral, zůstal víceméně „na papíře", ale když o něco šlo, tedy o mezinárodní mapový okruh, tak opět cvakaly závěrky fotoaparátů „přeživších" klubáků. Rok 1993 - III. mezinárodní mapový okruh přinesl vodňanským 5. místo. Ze 7 účastníků. Ústup ze slávy let minulých, ale K. Burda obsadil celkově 2. místo v jednotlivcích ze cca 140, fotografií. Název snímku: Superžena. Žádný akt. Často zněla věta: „Kdes sehnal tu kočku modelku?" Věřte nevěřte, šlo o originálně natočenou figurínu z jedné holandské výlohy. Byla jako živá. A bylo po závisti i erotice. Vlastně - závist především zahraničních kolegů zůstala. Mapový okruh tehdy pořádal klub Neumarkt, vernisáž se konala v listopadu 1994 ve Freistadtu. Krom vína, piva a nealka se na vernisáži konzumovala originální lahůdka - chléb, sádlo, cibule. Inspirováni tímto gurmánským šokem, občerstvili za pár let nato vodňanští znalce i pouhé návštěvníky zvědavce na své vernisáži ve Vodňanech tímtéž. Zážitek to byl nejen kulinářský, ale především estetický. Znáte slovní obrat „dlouhý obličej"? Ale chutnalo.
Zbytek fotoklubu se, i když již ne tak často, prezentoval i ve městě. V roce 1993 byla v kavárně Kulturního domu Vodňany instalována stálá expozice divadelních fotografií Karla Burdy. V roce 1997 byla vyměněna za fotografie nové od téhož autora. V říjnu 1993 vystavoval Burda v dnes již zaniklé galerii REMA na vodňanském náměstí.
Nebyl problém vystavovat v zahraničí. V září 1993 Roman Sejkot a Karel Burda vystavovali ve Švýcarsku. Fotovýstava O Vodňanech se konala v Adliswilu.
V září 1994 Vodňanský fotoklub pozval do KD Lenemajerovy z Protivína. Vznikla výstava Fotí celá rodina.
V listopadu pak na pozvání fotoklubu přijeli rakouští fotografové z Lince a tři dny fotili a fotili podzimní výlov Dřemlin. Pro nás každoroční samozřejmost, pro Rakušáky atrakce, každý pohyb doslova dokumentovali, vystříleli sta a sta snímků. Z nich pak vznikla v dubnu 95 výstava partnerského fotoklubu SK Voest Linz ve vestibulu Kulturního domu ve Vodňanech. Na oplátku linečtí navrhli, že by udělali výstavu na svém „písečku" - v Unci. Dlouho se plánovalo, připravovalo, dumalo, vylepšovalo, zdokonalovalo, doplňovalo - a místo výstavy vznikla přímo akce - „Český kulturní den." Konal se 14. října 1995. Akce se z původně plánované fotovýstavy změnila v poměrně monstrózní kulturní koláž složenou z výstavy fotografií, folklorního vystoupení strakonického folklorního souboru, který se blýskl nejen tanečky, ale i zvukem dud, a ukázkami české gastronomie, kterou reprezentoval věhlasný kuchař Jaroslav Kvěch. Vodňany reprezentovaly Čechy! Od fotek až po vepřo - knedlo (i chlupaté), tedy po jihočeskou vysokokalorickou nezdravou baštu (druhý pól tvořil superzdravý kapr). Škoda, že se další podobná akce už nekonala. Kde však, ó Vodňany, vzít peníze...
V březnu 1995. roku byl odstartován další, již čtvrtý, ročník mapového okruhu Böhmerwald. Organizátorem byla tentokrát česká strana - fotoskupina FOKUS Jindřichův Hradec. Koncem roku pak přišla lákavá nabídka od fotoklubu KAMFO Blatná - zúčastnit se společné výstavy u protinožců - v Austrálii v Perthu. Plánována byla kolekce cca 50 fotografií, termín odeslání: červen 1996. Takže, proč ne.
Když v polovině 90. let vznikl Klub Vodňanských výtvarníků, záhy se připojili i fotografové. Poprvé se zúčastnili III. výstavy, která se konala v Městském muzeu a galerii. Členy Klubu se stali Karel Burda a Roman Sejkot, který, ač čím dál tím více slavný „Pražák," je dále vnitřně příslušný do rodné obce. Snad je na místě se o Romanovi, jako o zřejmě nejznámějším výhonku vodňanské fotografie v zemích českých, zmínit poněkud obšírněji. Je ročník 63, vystudoval Matematicko - fyzikální fakultu Univerzity Karlovy v Praze, souběžně studoval na Fakultě žurnalistiky UK a na Filmové a televizní fakultě AMU (FAMU). Byl fotografem ve fotografické agentuře, obrazovým redaktorem v nakladatelství a fotografem v týdeníku i deníku. V roce 1991 byl na stáži v německé agentuře Joker. Od roku 1992 je volným fotografem. Stále tichý, nenápadný. Umí. Sám roku 1999 zavzpomínal: „V roce 1994 mi český fotograf - kolega - vrazil do zad větičku ‚...di někam, amatére!‘ V Amsterodamu mi za pár dní dali jednu z cen v soutěži profesionálních fotografů World press Photo. Bylo to jen třetí místo a já bych byl rád ještě druhý, nebo první, nejlepší!" V roce 1995 sám o sobě napsal: „Až neunesu fotoaparát, stanu se postnaivním malířem. Až oslepnu, stanu se spisovatelem. Až oněmím, budu mrtev." Zatím, díkybohu, fotoaparát unese.
V květnu 1996 byl v Jindřichově Hradci výstavou ukončen i V. mapový okruh Šumava-Böhmerwald. V tomto ročníku Vodňanští obsadili až 6. místo z tradičních osmi účastníků. Vzhledem k předchozím ročníkům se nedá hovořit o úspěchu, ale takový je už život fotografa. Vodňanský tým byl tvořen K. Burdou, Zd. Plachtou, J. Benediktem a J. Veselým. Náš fotoklub tehdy dále doplnili hosté z Blatné - Jan Týc a Václav Kozlík.
V jednotlivcích však Karel Burda skončil druhý, pouhé dva body jeho fotografie dělily od umístění nejvyššího.
Od 5. do 28. července mohli návštěvníci galerie na zámku Třeboň spatřit výstavu s názvem Fotografie, užitá fotografie, obrazy, plastiky. Širokou škálu různorodých děl dali dohromady Karel Burda, Zbyšek Macháček a Bohumír Chutný. Burda mimo jiné na cca 200 políčkách negativu zachytil originální dílko vodňanského malíře Zbyška Macháčka, který experimentálně vyměnil na tři dny malířské plátno za Šádinu dívčí pokožku, na kterou nanesl tempery. I to bylo k vidění v zámecké galerii.
Současně probíhal V. ročník mapového okruhu Šumava - Böhmerwald, který tentokráte pořádal SK Voest Linz. Opět se zúčastnily 4 české a 4 rakouské fotokluby. Kromě Vodňanských to za Čechy byl FOKUS Jindřichův Hradec, FOTOS České Budějovice a Fotoklub Písek. Soutěž byla ukončena vernisáží 21. prosince 1996 v Linci. Soutěžní snímky zaslali Josef Veselý, Karel Burda, Zdeněk Roznotínský, Jan Benedikt, Zdeněk Plachta, dále za Vodňany fotil Ladislav Bílý z Netolic, Jiří Vavruška ze Strakonic a Václav Kozlík z Blatné.
Výsledek? Pouhé 7. místo celkově a v jednotlivcích bez záznamusmyslného umístění. Prostě se v té době přestalo dařit. Jak se říká - po letech sytých přišla léta hubená.
Rok 1997 byl přímo nabit událostmi. Na pozvání fotoklubu v synagoze a ve vestibulu Kulturního domu ve Vodňanech vystavovali fotografie Johann Majer z Grazu a Walter Kumpf z Lince. V létě pak skutečně dvanáct vybraných fotografií Karla Burdy, Ladislava Bílého a Jiřího Vavrušky obdivují v australském Perthu. Autoři, kupodivu, se vernisáže nezúčastnili.
Vernisáž již zmiňované III. výstavy Vodňanských výtvarníků dne 27. března v budově synagogy byla obohacena fotografiemi Romana Sejkota a Karla Burdy. Návštěvníci měli možnost zhlédnout vodňanská díla přes Velikonoce.
V Praze probíhá v květnu 1997 Interkamera a Burda se mimochodem stává pravděpodobně prvním vodňanským majitelem digitální fotografie. Jinak řečeno, objevil se nový fenomén ve fotografii. Uběhlo pouhých pět let - a digitální fotografie je běžná.
13. června se konala vernisáž výstavy k Roku Vodňan v Kulturním domě. Vystavovány byly fotografie Benedikta, Zukriegelové, Baďury a Janšty. Mimochodem: oficiální plakát k Roku Vodňan byl vytvořen za použití Burdovy fotografie vodňanského náměstí. Z článku uveřejněném ve Vodňanských novinách v červnu 1997 se mohli čtenáři dozvědět, že se nekrade jen v samoobsluhách, ale i ve specializovaných prodejnách. V tomto případě v Burdově fotoprodejně na náměstí. Skupinka Bělorusů se přišla vyfotit na polaroid. Zatímco se někteří usmívali do objektivu, další kradl. Samozřejmě byla informována policie. A došlo k poněkud absurdní situaci - Bělorusové si totiž kurážně po polední pauze skutečně přišli pro své fotografie. Dostali je, ale policie také - už notnou chvíli před jejich příchodem. Krádež měla dohru. Ze zajištěného ukradeného fotoaparátu se stala věc doličná - a dostat jej zpět do prodejní vitrínky zase nebylo až tak jednoduché. V červencovém čísle 8 Jihočeského kulturního měsíčníku JIH v okénku Host Jihu vychází výběr fotografií z dosavadní tvorby Karla Burdy včetně krátkého profilu autora. V té době má pětačtyřicetiletý vedoucí vodňanského fotoklubu na osobním fotografickém kontě [20 soutěží, 8 společných výstav (nejen v Čechách, ale i v dalších osmi zemích) a šest výstav samostatných.
V listopadu 1997 se konal již 37. ročník Mapového okruhu Nekázanka, kterého se zúčastnilo 14 fotoklubů. Tentokrát se mezi účastníky objevili i Vodňanští. Jan Benedikt, Zdeněk Plachta, Josef Veselý, Karel Burda, Jiří Vavruška. Ladislav Bílý, Alexander a Olga Zukriegelovi. Posledně jmenovaná dvojice se krátce předtím přistěhovala z Prahy - a fotografovala. Vlastně fotografuje dodnes. 12. září 1998. roku se pak konala vernisáž 37. Nekázanky, které se Vodňanští zúčastňovali i nadále, byť bez „pronikavých" výsledků.
Ale tato formulace je relativní - v roce 2001 deváté místo v soutěži jednotlivců získal Jan Benedikt - a to ze 105 autorů a 210 fotografií. O rok dříve totéž místo obsadil i Karel Burda. Abych dokončil účast Vodňanských na Nekázance - Fotoklub v Litomyšli, pořadatel 38. ročníku fotografické soutěže Mapového okruhu Nekázanka 11. září 1999 udělil Burdovi diplom za IV místo - čestné uznání v soutěži jednotlivců za snímek Superžena, což je historicky nejlepší výsledek Vodňanských.
Roku 1997 samozřejmě proběhl další, tentokráte VI. ročník Mapového okruhu Šumava -Böhmerwald, jehož pořadateli byl Fotoklub Písek. V Písku se také konala 21. 2. 1998 vernisáž. Vodňanští obsadili po hubených letech 4. místo. Zásluhu na tom měli Zdeněk Plachta, Josef Veselý, Karel Burda, Jan Benedikt a Jiří Vavruška.
4. března 1998 se ve foyeru Kulturního domu ve Vodňanech otevřela výstava fotografií Václava Maliny Co rock dal. V. Malina se příležitostně zúčastňuje výstav i mapových okruhů s vodňanským fotoklubem.
29. dubna 1998 byla ve strakonickém Muzeu středního Pootaví zahájena výstava Památky a příroda Strakonicka, kde K. Burda vystavoval padesátku velkoformátových zvětšenin (50x50 a 50x70cm) zachycujících architekturu a přírodu regionu. Repríza výstavy byla posléze v synagoze ve Vodňanech.
Od 2. května 1998 se ve vestibulu Městského divadla v Českém Krumlově konala autorská výstava K. Burdy.
18. července 1998 se za účasti J. Benedikta, Zd. Plachty a K. Burdy konala vernisáž výstavy vodňanského fotoklubu v rakouské horské vesničce Laussa. Třítýdenní výstavy se svými pracemi zúčastnili i Bílý, Mareš, Roznotínský, Veselý, Vavruška a Zukriegelovi. Laussa, ve které se prezentovali vodňanští fotografové, se nachází v tzv. ekologické oblasti. Obec veškerou energii získává z větrných elektráren, obrovské přebytky odprodává. V Evropě je známá díky místní firmě, která dodnes ručně vyrábí kosy. srpy apod.
4. října byla zahájena v synagoze další výstava Vodňanských výtvarníků. Samozřejmě že se jí oba členové z řad fotoklubu, tedy K. Burda a R. Sejkot, zúčastnili.
1. prosince 98 ožila zámecká galerie strakonického hradu výstavou vitráží a fotografií dvojice ing. arch. Ivana Čecha a Karla Burdy. Burda vystavoval makrofotografie a fotografie menších formátů zhotovené pomocí speciálních fotografických technik transferu a liftingu. (Tzn., že v původu normální fotografie vypadají ve výsledku jako kolorované nebo dobarvené.) V zimě pak měl K. Burda další autorskou výstavu, tentokrát v rakouském Grazu.
V roce 1998 organizoval Fotoklub Zwettl z Rakouska další, již VII. ročník tradičního mapového okruhu Šumava - Böhmerwald. Našim se hrubě nedařilo. Zbylo na ně předposlední místo.
Následující rok 1999 zahájil Burda 3. dubna další autorskou výstavou - opět ve foyeru divadla v Českém Krumlově. V regionálních novinách Českokrumlovsko byl uveřejněn rozhovor s autorem. Ten mimo jiné řekl: „Podobně jako minule nechybí fototransfery pořízené pomocí polaroidu, pak tu jsou třeba ‚mázlotiny‘, o nichž říkám, že už jsem starý, snadno mi ujede ruka, takže už těžko udržím foťák, tak aby se lidé nezlobili. Pochopitelně jde ale o záměr, který - alespoň si myslím - vypadá dobře." Ohlas na výstavu jeho slova potvrdil - skutečně to vypadalo dobře a líbilo se. Zbývá jen povzdech: „Kde jsou ty časy amatérských fotomontáží na novoroční PF let osmdesátých."
Ve dnech 9. - 30. září měl K. Burda úspěšnou výstavu v Ex klubu v Jablonci nad Nisou, která byla součástí Jabloneckého kulturního léta. Šel prostě z výstavy do výstavy. Následně totiž od 3. října vypukla v synagoze opět další společná výstava Vodňanských výtvarníků, na které pochopitelně Burdovy a Sejkotovy fotografie nechyběly.
V roce 1999 se organizátorem VIII. mapového okruhu Šumava - Böhmerwald stal Fotoklub Vodňany. Znamenalo to nejen fotit, ale také věnovat nemálo času organizaci průběhu soutěže a závěrečné vernisáži, která se konala v Kulturním domě Vodňany 8. dubna roku následujícího. Vodňany reprezentovali Alexander a Olga Zukriegelovi, Josef Veselý, Jan Benedikt, Zdeněk Plachta, Václav Malina a Karel Burda. Jak už jsem uvedl, tým nejen soutěžil, ale i organizoval - a čestné poslední 8. místo bylo jen výrazem jejich skromnosti.
Rok 2000. Poslední rok milénia. Pro masmédia cenné sousto, pro člověka rok jako jiný. Stejně jako pro fotografy. Ve Fotoklubu Vodňany opět aktivitou hýřil především Karel Burda.
Již v únoru měl autorskou výstavu v Divadle Pod Čepicí v Pražské tržnici v Českých Budějovicích. V dubnu se stal vítězem následně stornované soutěže, která se v konečném výsledku zcela organizátorům vymkla z ruky. Prostě - i tak seriozní odborný časopis, jakým je Magazín fotografie, šlápne vedle. Zato návštěvníci Městské galerie ve Vodňanech měli ve dnech 2. - 30. dubna možnost uzřít společnou výstavu Karla Burdy a Ivana Čecha.
V září se ve spřáteleném švýcarském Aarwangenu konala výstava Vodňanských výtvarníků - takže samozřejmě k vidění opět byla i díla Sejkotova a Burdova.
V říjnu ve vestibulu Kulturního domu ve Vodňanech vystavoval své fotografie Václav Malina pod názvem Portréty na zlomu tisíciletí. Zajímavou akcí, ve které „vzali účast" vodňanští fotografové, byla výstava konaná od 17. října 2000 v Grazu. Konala se v centrální budově Telecomu, která byla postavena podle vzoru známé věznice Alcatraz, a zúčastnili se jí fotografové ze sedmi evropských států - Maďarska, Slovinska, Itálie, Švýcarska, Německa, Rakouska a Česka. Za ČR vystavovali Vodňanští. Dalšího komentáře netřeba.
Do konce roku stihla dvojice Burda-Sejkot ještě listopadovou VI. společnou výstavu Vodňanských výtvarníků.
Tradičně probíhal další - IX. ročník mapového okruhu Šumava - Böhmerwald, který pořádal rakouský Linz. Vyhlášení výsledků včetně vernisáže pak bylo 28. února 2001. Vodňany tentokrát skončily šesté, v jednotlivcích druhé místo patřilo K. Burdovi za snímek Koncert. Předběhnu trošku čas - jubilejní X. ročník, který se konal v průběhu roku 2001 (a ve kterém Vodňanský fotoklub obsadil opět poslední, tedy osmé místo, přičemž v jednotlivcích byl Burda pátý) měl být zakončen na jaře 2002 vernisáží na zámku Weinberg. Rakouský organizátor Neumarkt se hodlal blýsknout jmény pozvaných prominentních hostů nejen z fotooboru, ale i z výšin politických. Vypadalo to zajímavě, ale akce skončila dříve než začala. Prostě Neumarkt to nezvládl a bublina splaskla. Stane se. Ale na přechodnou dobu panoval názor, že X. ročník mapového okruhu Šumava-Böhmerwald by mohl být zároveň i ročníkem posledním. Nad akcí, která se stala dlouhodobě součástí fotografického roku, se nadále vznáší nejeden otazník a budoucnost je nejistá.
Kromě již vzpomenutého vynikajícího devátého místa Jana Benedikta v Nekázance, bylo událostí roku 2001 umístění Karla Burdy v celodvoustátní Česko - Slovenské soutěži vyhlášené časopisem Foto-Video. K. Burda bojoval (samozřejmě s fotoaparátem v ruce a s emulzemi hodnými vysoké alchymie v temné komoře) v oblastech Krajina, Architektura, Akt. Technika, Sport, Zimní kouzla apod. s 1 250 fotografy amatérskými i profesionálními. Karel Burda dobojoval. Na druhém místě. Co dodat. Věřte, že nešlo o hlavní cenu, kterou byl digitální fotoaparát Olympus, ale především o prestiž.
Jmenovanému ještě navíc od listopadu 2001 do března 2002 proběhla autorská výstava fotografií v Music clubu Ultramarín v Praze. Již před tím, v březnu 2001 se Burda se Sejkotem zúčastnili výstavy Vodňanských výtvarníků v rakouském Wartbergu.
Hned v únoru (14.) 2002 začala v Kulturním domě ve Vodňanech zajímavá výstava fotografií Středa 10. 10. 01 očima prachatických fotografů - tedy těch, kteří se sdružili ve Fotoklubu f/2,8. Výstavu organizačně zajistili členové Fotoklubu Vodňany a končila až 27. dubna. 13. června pak vestibul Kulturního domu Vodňany hostil výstavu fotografií slovinského fotografa Petera Pokorna z města Škofja Loka. Pro nás exotický fotograf se do Vodňan dostal v návaznosti na kontakty vytvořené na mezinárodní výstavě v Grazu.
V divadle Naprádle na Malé Straně v Praze se v květnu konala společná výstava fotografií Karla Burdy a obrazů Zdeňka Pundy.
V červnu až srpnu 2002 vodňanští výtvarníci vystavují v Infocentru na Kvildě. Za fotografy se účastní K. Burda.
Nejzajímavější akcí probíhajícího roku 2002 bylo ale „Foto na provázku" - výstava fotografií v Kulturním domě ve Strunkovicích, která se konala 15. a 16. června. K vidění bylo nejen 250 fotografií, ale hlavně 30 fotografů z celé republiky. Účastníci spolu strávili příjemný den. Šlo o naprosto neformální setkání. Měrou vrchovatou byla využita šance na konfrontaci, inspiraci, obnovily se staré a navázaly nové kontakty. Koneckonců - příjemné a užitečné bylo i pouhé „poklábosení si o kumštu."

Ladislav Vovesný
Vodňanské noviny 20/2001 - 14/2002