Bratři Franta a Joža Uprkovi

Z kamenické přešel na sochařskou záhy, odzemek si skočil bujně od podlahy, sekal do kamene, méně do lidí. Roste. Pouze bratr Jožka vzrůst ten nevidí. Že je dobrák, - tož mu auto nefrká, musí chodit pěšky - Franta Uprka.
Oldřich Lasák

Franta Úprka Narodil se 24. 2. 1868 v Kněždubě na Moravě, zemřel 8. 9. 1929 v Tuchoměřicích u Prahy. Sochař, bratr Joži Uprky. Svou prací se věnoval rodným lánům jihomoravské Slovače a jejímu lidu. Nejprve studoval v řezbářské škole ve Valašském Meziříčí, kde strávil dva roky. Poté pracoval v Praze v kamenických dílnách u Čapka a Wagnera a v Schnirchově ateliéru. Za svého pobytu doma na moravském Slovácku vymodeloval první plastiku “Dědáčka a báběnku“, která byla vystavena v Praze v roce 1897. Někdy tvořil i portréty. Za války vymodeloval sérii 12. návrhů pro barevný porcelán.

Gajdoše, nevěsty, šohaje, tak jako u nich to doma je, na návsi fagany ve Lhotě, veselé hody v Lanžhotě, děvčata z pouti i v robotě, královskou jízdu a sekáče, slovácké madony, oráče, mladou lásku a staré slováky, na jedno kopyto rypáky, pro všední dny i svátky vyšité čepice i šátky - všecko to míchá a tísní v barevné slovácké písni. Mluvívá zřídka a říká: "Naša práca, to naša - politika." Všecko se smálo naň vlídně, málem i šlechtictví z Vídně. To sic je fuč, leč za to ze štětce zvoní mu zlato. Ať si ho do kapes nastrká slovácký magnáš - Uprka! Oldřich Lasák

Joža Uprka Narodil se 25. 10. 1861 v Kněždubě na Moravě a zemřel 12. 1. 1940 v Hroznové Lhotě. Malíř a grafik v Klobušicích u Ilavy v letech 1922 – 1937. Jeho rod pocházel z Boršic u Blatnice na Moravě. Malířské nadání zdědil po svém otci Janovi, který byl rolníkem v Kněždubě. Otec byl malíř samouk. V roce 1881 studoval Uprka na pražské akademii u profesora Františka Čermáka a poté absolvoval dvouletou přípravku na škole u profesora Antonína Lhoty. V roce 1884 studoval na akademii v mnichově u profesora Nik. Gysise, později u Otty Seitze. Po třech letech se Uprka vrátil do Prahy (byl přijat u profesora Pirnera) a nakonec se vrací domů, kde vznikaly jeho četné studie a obrazy, zobrazující moravské Slováky, pak kraj kolem Hroznové Lhoty, Velké, Vlčňova u Uherského Brodu. V roce 1883 získal zemské stipendium na cestu do Paříže, kde se seznámil se Zdeňkou Braunerovou. Mezi první jeho práce náležejí „Malérečky“, „Pro pérečko“, „Zkouška koně“, „Trávnice na horských lukách“ a podobizny pana a paní Pavlicových. V prosinci 1925 byl zvolen předsedou Sdružení slovenských umělců v Bratislavě. Poté odešel dočasně na Slovensko, kde žil v Klobušicích u Ilavy na vlastním zámečku. Koncem svého impresionistického období (1899 – 1905) vytvořil asi 20 leptů, které zaujímají význačné místo v naší soudobé grafice, do které jej zasvětil E. Karel. Jeho práce: „V kamenitém vinohradě“, „Lanžhotský stárek“, „Družičky“.