Učenec, kazatel a kněz, vysvěcen v Lipsku (1589), poté farářem v Borotíně, kaplanem v Táboře (1590) a farářem v Benešově (od r. 1591). Jako benešovský děkan se 13. 2. 1600 potřetí oženil (dvě předchozí manželky mu zemřely). V úřadě benešovského děkana až do r. 1605, kdy odešel do Kamenice nad Lipou. Teologickým traktátem, který sice nepsal, ale publikoval, na sebe poštval tamního patrona Zikmunda Matěje Vencelíka, který ho podezíral z kalvínského a ariánského bludu. V roce 1606 farářem ve Viticích u Českého Brodu, od r. 1609 působil u sv. Michala na Starém Městě pražském (r. 1616 zde vydal Kázání patero o slovu božím) a děkanem v Pelhřimově (1617-1621), poté odešel do exilu. Ještě sedm let poté však prostřednictvím české komory vymáhal své „kacířské" knihy, které v Pelhřimově zanechal a které odtud byly odvezeny na červenořečický hrádek. Ve SÚA v Praze uložen rukopis Chaos indigestorum. Je to Camiliův kopiář, který obsahuje zprávy o jeho náboženské orientaci a životních osudech, korespondenci s vrstevníky (většinou kněžími), Latinsky psal básně. Tiskem vyšel jeho příspěvek k poctě Dan. Štyrkolského.

Hankovec, Milan. Významní rodáci Strakonicka, Strakonice 2005, s. 48