Humanista. Dosáhl bakalářské hodnosti (19. 5. 1609), správcem školy u sv. Vojtěcha v Novém Městě pražském (1616 - 1619) a v Stříbře (od r. 1611), zde od r. 1612 rektorem. Jako správce školy u sv. Martina v Praze dosáhl 6. 10. 1616 hodnosti mistra. Duchovním správcem u sv. Martina na Novém Městě pražském (od roku 1617). Udržoval přátelské styky s J. Campanem. Pro své náboženské přesvědčení odešel po bitvě na Bílé hoře do Saska (1622), kde se většinou zdržoval v Žandavě a v Drážďanech. Se saským vojskem se vrátil do Prahy (1631), ale později musel opět odejít. Autorem spisů Historijí některých víry a pamětí hodných o rozličných proměnách a příhodách šťastných i nešťastných, veselých i smutných, obecních i osobních jak v jiných národech a zemích, tak obzvláště v slavném národu a království Českém pořád sběhlých ... od léta Páně 1527, v kterémž tato kronyka Hájkova přestává, až do léta nynějšího 1616, Vítězství nebeské skrze anděla, jenž nad Senacheribem králem asyrským zvítězil (1618) a českého spisu Zrcadlo křesťanského života (1631). Přeložil Jana Spinaea spis o lakomství (1619). Patřil k upravovatelům 2. dílu Slovaciova Vysvětlení biblí. Jeho drobné příspěvky otisknuty ve spisech Natali (1607), Nuptiis (1612), Connubiali sacro (1620), Clarissimo viro (1626), Propemptica (1629) a Pensum sacrum (1638).

Hankovec, Milan. Významní rodáci Strakonicka, Strakonice 2005, s. 11