Původně ultrakvistický kněz, r. 1547 mistrem na Karlově akademii a členem konzistoře podobojí. Jsa zastáncem starých řádů v církvi chtěl, aby na fary, do škol a k akademickým důstojenstvím nebyly přijímány osoby, jichž víra podobojí byla novotářstvím porušena. Proto pronásledován konzistoří. Od r. 1555 na ni podával žaloby králi Ferdinandovi I., který jej ujistil svou ochranou. Aby se ho mistři karolínští zbavili, roku 1559 mu dali proboštství koleje Všech svatých, kde Gelastus bydlil až do smrti. Pro duchovní posilu odtud docházel k jezuitům do klementinské koleje. Od r. 1560 začal překládat do češtiny spisy některých jezuitských autorů, zvláště P. Jana Polanca direktář exercií. Na podzim r. 1561 nově žaloval u císaře na dolejší konzistoř, že novotářstvím porušuje pravou víru podobojí. Na základě této žaloby císař Ferdinand I. konzistoř rozpustil a jmenoval novou. Účastnil se připojení konzistoře podobojí ke straně katolické a jejího rozhodnutí plnit nařízení pražského arcibiskupa. Když se kněží v Praze zdráhali udílet svátost oltářní dětem, lid se tehdy tak hněval, že členové konzistoře i Gelastus z obavy o svůj život raději neopouštěli své příbytky. Poté se stal proboštem koleje Všech svatých a docházel do jezuitské Klementinské koleje, kde sloužil mše. Před smrtí se dal zaopatřit rektorem jezuitů, jehož koleji odkázal 100 tolarů na chudé. Vodňanům odkázal svoji knihovnu, která se tak stala první veřejnou knihovnou ve střední Evropě.

Hankovec, Milan. Významní rodáci Strakonicka, Strakonice 2005, s. 84-85

• Knihovna M. Havla Gelasta Vodňanského