Operní pěvec, barytonista. V dětství choralistou vodňanského chrámu, kde se mu dostalo hudební výchovy. Přestože toužil po umělecké dráze, na přání otce se stal kominíkem. Zpěv však studoval soukromě u F. Pivody a později u J. Lva. Vokalistou kláštera u sv. Jakuba. Bez předchozí operní praxe přijat do sboru opery Prozatímního divadla (1864). Tento handicap překonával studiem pod vedením režisérů opery a kapelníka B. Smetany. Postupem doby se stal sólistou, v roce 1869 dokonce hostoval v Lipsku, ale nabízené angažmá nepřijal. V Prozatímním divadle účinkoval v mnoha operách. Ale zřejmě i proto, že od r. 1869 obsazován opět do menších rolí, přijal nabídku R. Wirsinga, ředitele opery pražského divadla německého, kde působil od května 1870. Zde získal bezkonkurenční postavení operního pěvce, ale v očích mnohých Čechů byl zrádcem a vyvrhelem. V pražském německém divadle, ve kterém setrval skoro deset let, účinkoval v operách Mistři pěvci norimberští (1871, Hans Sachs), Hamlet (1872, Hamlet), Aida (1875, Amonasr), Královna ze Sáby (1878, Šalamoun), Trubadúr (hrabě Lun), Tanhauser (Wolfram), Afričanka (Nelusk), Faust (Valentin), Hugenoti (hrabě Nevers), Lohengrin (Telramund). Též vystupoval na českých a německých koncertech v Praze, zpíval v kantátách, oratoriích a na dobročinných koncertech, za klavírního doprovodu Z. Fibicha souborně provedl Schubertův písňový cyklus Krásná mlynářka (1873). Koncem roku 1879 zpíval na zkoušku před delegáty dvorní opery ve Vídni. Protože zkouška dopadla velice dobře obdržel od Dvorní vídeňské opery angažmá. V únoru následujícího roku však zemřel na selhání ledvin. 

Hankovec, Milan. Významní rodáci Strakonicka, Strakonice 2005, s. 323-324

• Operní kariéra Vojtěcha Šebesty v Prozatímním divadle
• Česká divadelní encyklopedie