Cit i přesnost vkládá David Valenta do krásných modelů památek

VODŇANY - Patnáctiletý David Valenta se před pár týdny rozloučil se základ­ní školou. Chodil na Bavorovskou. Po prázdninách nastoupí na stavební prů­myslovku v Českých Budějovicích. Baví ho totiž rýsování a architektura. Mož­ná by se mohlo zdát, že tyto dvě záliby spolu nesouvisí. Zdání ale klame. A David o tom něco ví. Bylo to právě na základní škole, kdy v sedmé třídě začal s kama­rádem Ondřejem Sklářem sestavovat 3D modely hradů a zámků. Modelařina tohoto typu v sobě skrývá nejen architekturu, ale i naprostý cit pro přesnost.

Těsně před prázdninami se ná­hodou potkala ředitelka vodňan­ského muzea a galerie Jitka Vel­ková s Davidovou maminkou v obchodě. Ředitelka Davida chválila, že je šikovný, protože měla možnost vidět ho i při prá­ci při skládání origami v galerii. A maminka se mimochodem zmí­nila, že to bude asi tím, že David sestavuje modely historických památek. Slovo dalo slovo, a protože je ředitelka Velková ženou činu, domluvila se s mladým mužem, aby v galerii uspořádal pro letní sezónu výstavu svých modelů. Jeho práce jsou k vidění až do 18. září a rozhodně stojí za prozkoumá­ní. Zejména detaily na papíro­vých stavbách. Člověku až vrtá hlavou, jak tak titěrné součásti může vůbec slepit k sobě. S Davidem jsme si dali schůzku přímo v galerii. Vytáhli jsme ho sice s prázdninového relaxová­ní, ale on toho využil a donesl na výstavu další modely. Dopro­vázela ho babička Marie Valen­tová a desetiletá sestra Barbora. David je totiž málomluvný, a tak babička ledacos řekla za něj. Třeba, že u ní v domě v přízemí má svůj sklad modelů a svou pracov­nu.

Davide, jak se stalo, že jsi na­jednou v sedmé třídě přišel na chuť skládání modelů z papíru?

Byl to nápad Ondry Skláře. Začali jsme spolu, ale jeho to časem přestalo bavit a já u toho zůstal. Vždycky se těším, až do­stanu další model. Musí se ku­povat, takže babičky a rodiče mají jasno, co mi kupovat k na­rozeninám, svátku a k Vánocům.

Když tedy dostaneš krabici s modelem, co se děje dál?

Makety musím kompletně roz­stříhat, naohýbat jednotlivé spo­je a slepit. Občas se stává, že vý­robce na modelech nenapíše, že se jednotlivé strany musí něko­likrát zkopírovat, a když na to nepřijdu, je problém. Je to práce na desítky hodin.

Jak dlouho trvá, než sesta­víš takovou Červenou Lhotu, Hlubokou...?

Tak týden. Ale posledním mým počinem byl Pražský hrad a na tom jsem dělal od letošní­ho ledna vlastně do zahájení výstavy. Nejhorší jsou pro mě okna ve střeše. To je opravdu nejtěžší. Zabrat mi dala i Trója kvůli složitému schodišti.

Vystavuješ modely nejzná­mějších hradů a zámků, ale ni­kde nevidím památky ze Stra­konicka. Třeba zámek v Blat­né, strakonický hrad, něco z Vodňanská.

Blatenský zámek, vypadá to, dostanu jako dárek od babič­ky. Jinak jsme ale my modeláři závislí na tom, co výrobci na­bízejí. Strakonický hrad k dis­pozici není. Jeden model jsem si propočítal, narýsoval, vystří­hal a sestavil sám, vilu Tugen-dhat. Teď se chystám skládat poutní kostel svatého Jana Ne­pomuckého na Zelené Hoře.

Po prázdninách z tebe bude student stavební průmyslov­ky, myslíš, že budeš mít stále dost času na svůj koníček?

Doufám, že ano, rozhodně ho bude méně, protože studium asi nebude jednoduché. Nechci se ale své záliby vzdát, baví mě to.                 

Text a foto -kre-, středa 20. července 2016, Týdeník Strakonicko