Přes čtyři tisíce jeřábů letí z Vodňan do Japonska

O nedělním odpoledni 20. března zněly vodňanskou galerií tóny skladby „Přívětivá krajina“ od Bedřicha Smetany. Nezapomenutelně nám ji hrála japonská klavíristka Miho Fukuda. Otevřenými okny do výstavního sálu proudilo (konečně) jarní slunce. Mnozí z vás krásné počasí jistě využili pro procházku v přírodě či v ‚přívětivé krajině‘ okolo Vodňan. O to jsem vděčnější, že vás tolik zavítalo i na zakončení výstavy „Z Hirošimy do Nagasaki“. Dovolte mi touto cestou se za výstavou krátce ohlédnout a zejména PODĚKOVAT.

 

Z Hirošimy do Nagasaki

V loňském létě jsem šel z Hirošimy do Nagasaki. Chtěl jsem si tou cestou připomenout válku – jaké hrůzy tam dokázala napáchat před 70 lety, jak i dnes zuří na mnoha místech světa.

Před pěti lety jsem také putoval ze svých rodných Vodňan do Jeruzaléma. A stejně jako tenkrát v Evropě a na Blízkém Východě, i v Japonsku jsem chtěl zjistit, co pro lidi dnes znamená, když se řekne VÍRA – NADĚJE – LÁSKA.

Během 450kilometrové cesty jsem oslovil celkem 60 lidí, zda by mi jednu z těchto nejryzejších ctností nezachytili na korespondenční lístek. Mohli si zvolit ze tří barev: zelená symbolizovala Víru, modrá Naději a červená Lásku. Vzniklé pohlednice jsem rozeslal příbuzným a přátelům do Česka a dalších koutů světa. Všechny pohlednice a portréty jejich autorů byly pak během uplynulých dvou měsíců vystaveny ve vodňanské galerii. Návštěvníci se tak mohli dozvědět o událostech, které se udály na sklonku druhé světové války v Japonsku a současném pohledu Japonců. Zároveň těžištěm výstavy byla výzva i pro každého z nás – co pro mír ve světě můžeme udělat tady a teď.

Některé příběhy by myslím (doufám) neměly být nikdy zapomenuty...

 

Příběh Sadako Sasaki

Sadako byly dva roky, když 6. srpna byla svržena atomová bomba na Hirošimu. Bombardování přežila bez viditelného zranění a vyrůstala v silnou a zdravou dívku. Ve věku 11 let (9 let po svržení atomové bomby) ale náhle dostala závratě. Diagnóza zněla leukemie, nemoc způsobená ozářením z jaderného výbuchu. Sadako poslali do nemocnice v únoru následujícího roku.

Nejlepší přítelkyně pověděla Sadako starou japonskou legendu, která říká, že každému, kdo složí tisíc papírových jeřábů (origami), se splní jedno přání. Sadako si přála, aby se uzdravila. Posledních 14 měsíců svého života strávila v nemocnici a za tu dobu složila na 1400 papírových jeřábů. Zemřela ve věku 12 let. Její spolužáci jí na pohřeb složili dalších tisíc jeřábů, kteří byli pohřbeni spolu s ní...

Po její smrti přátelé a spolužáci, inspirováni její odvahou a vytrvalostí, vydali knihu publikující její dopisy. Pak odstartovali hnutí požadující, aby byl jí a všem dětem zabitým atomovou bombou v Hirošimě postaven památník. Roku 1958 byla v Parku Míru v Hirošimě odhalena socha Sadako držící v rukou zlatého jeřába. Na památníku stojí nápis: „Toto je náš pláč. Toto je naše modlitba. Mír ve světě.“

Sadako se stala známým symbolem důsledků použití jaderných zbraní. Zároveň každoročně k jejímu památníku v Hirošimě putují složení jeřábi od dětí i dospělých z celého světa. Svou výstavou jsem chtěl všechny návštěvníky pozvat, abychom jeřáby míru do Hirošimy a Nagasaki poslali i my.

 

 

Skládání jeřábů na výstavě

Každý, kdo se rozhodl složit origami jeřába, mohl si zvolit ze tří druhů papíru, přičemž zelená barva stejně jako u pohlednic představovala Víru, modrá Naději a červená Lásku. Přiznám se, že když jsme 7. února zahajovali výstavu, tak jsem ve skrytu duše doufal, že se do poloviny března podaří složit alespoň tisícovku jeřábů – aby se symbolicky naplnila japonská legenda a přání Sadako a dalších válkou postižených dětí, které ze všeho nejvíce toužily po ‚míru ve světě‘. Že se složených jeřábů nakonec sejde více jak čtyři tisíce (!), by mě ani ve snu nenapadlo.

Skvělé zázemí pro výstavu i doprovodný program připravili zaměstnanci vodňanského muzea a galerie (MaG). Díky jejich přesně vedené statistice mohu uvést, že školního programu o Japonsku a skládání jeřábů se zúčastnilo: 31 školních tříd a zájmových oddílů (skauti, Káčata – mladí hasiči z Pražáku, Klub Pavučina), tj. 513 žáků a studentů vodňanských škol, za doprovodu 44 pedagogů a vedoucích. Děti z mateřských škol a 1. tříd se naučily skládat origami labuť. Děti od 2. třídy už skládaly „obtížnější“ origami jeřáby. Všechny byly opravdu velmi šikovné. Studenti a děti si navíc odnášeli připravené barevné papíry do škol a zpět přinášeli hotové origami jeřáby. Projekt podpořili mj. i žáci ZŠ E. Beneše v Písku a studenti gymnázií z Českých Budějovic. Dalších dobrovolnic a dobrovolníků, kteří skládali jeřáby přímo v galerii či je donášeli jednotlivě, bylo opravdu nespočetně. MaG Vodňany děkuje zvláště průvodkyni paní Martě Vejvodové, která jeřáby skládala neúnavně doma.

V neděli 20. března jsme tak při zahájení dernisáže ve 14,00 hodin napočítali 4317 origami. Rychle přispěchal Vojta Holý a přinesl tři jeřáby na zaokrouhlení. Ještě když japonská klavíristka hrála na klavír vedle Smetany i Bohuslava Martinů a japonskou lidovou píseň, tak přinášeli další návštěvníci v taškách nové a nové origami. V 15,00 přiběhl Daniel Benko se sáčkem 43 jeřábů...

 

Vřelé díky 

Těch, kteří se podíleli na přípravě výstavy i skládání jeřábů, bylo mnohem více, než bych zde dokázal vypsat. Všem, kteří jste přiložili ruku k našemu společnému dílu, patří NEJSRDEČNĚJŠÍ DÍK.  

Příběh jeřábů z Vodňan ale tímto nekončí. Nyní jich půlka poputuje z Vodňan do Parku Míru v Hirošimě a druhá polovina do Muzea atomové bomby v Nagasaki. Poletí tak doslova přes celou zeměkouli. Pevně věřím, že při jejich cestě přes Evropu a Asii zavane duch míru i do oblastí, kde dnes zuří válka a boje.

V 60. letech minulého století byl popsán „motýlí efekt“, který popisuje jev, kdy i nepatrné mávnutí motýlích křídel nad Tokiem může v New Yorku způsobit uragán. A nám se nyní ve Vodňanech opřelo do vzduchu na 9000 křídel jeřábů míru...

 

Pavel Janšta, Zpravodaj 2016/4