Dialog o výstavě

Se Štěpánem Marešem a jeho ženou Blankou jsme se pravidelně potkávali na vernisážích ve Vodňanech a jejich širokém okolí. Vedli jsme společné hovory o výstavách, obrazech, literatuře a především o umělcích. Štěpán neopakovatelně rozvíjel témata z dějin evropského kulturního dědictví. Pohyboval se mezi Paříží a Moskvou a občas zabrousil směrem na jih až do Florencie. Ráda jsem naslouchala. Snad od počátku jsme hledali možnost spolupráce. Když jsem se však zmínila o tom, že by u nás mohl vystavovat, vždy si povzdechl: „Děvče, já tolik obrazů nemám a namalovat je dá mnoho práce.“ Neváhal ale podpořit projekt Návrat Jana Zrzavého do Vodňan, při kterém vystavil tři podobizny obdivovaného malíře. Navrhl také uspořádání výstavy spolku Hortensia, jehož byl členem. Neustále se ujišťoval, zda vše proběhlo v pořádku a že se nám výstava líbí. Odpovědnost a preciznost k jeho tvorbě i výstavám neodmyslitelně patřily. Šťastná náhoda nakonec napomohla konání Štěpánovy autorské výstavy ve vodňanské synagóze. Při Dnech otevřených ateliérů 2013 nás společně vyfotografoval Michal Kočan, člen místního Fotoklubu. Nápadité portréty se staly pojítkem k dialogu mezi výtvarníkem a fotografem. Při dalších setkáních u Marešů v Protivíně vytvořil Michal soubor převážně vtipných fotografií „Nedělní portrét“ v hlavní roli se Štěpánem, který zase přivezl do Vodňan svůj soubor pečlivě promyšlených kreseb „Básníci Šumavy“. Nově zařadil portrét Wilibalda Böhma, vodňanského rodáka. Přátelská výstava na podzim loňského roku těšila nás i návštěvníky. Nikoho nás nenapadlo, že se tato možnost za přítomnosti autora už nebude opakovat. Štěpáne, děkuji!

Jitka Velková