Zapomenuté hrdinství a lidskost

Chelčický farář P. František Srubek je známý především svým přátelstvím s malířem Janem Zrzavým. Osobnost slavného umělce jako by zakrývala další stránky života a charakteru tohoto kněze. Současné 70. výročí od konce války vyvolává vzpomínky žijících pamětníků nejen na rušné události jara 1945, ale také na postoje a činy obyvatel v době německé okupace. P. František Srubek byl v březnu 1943 získán pro odbojovou činnost mjr. Otakarem Brychem, který byl velitelem 2. partyzánského praporu Šumava II. V evidenci byl zapsán v hodnosti poručíka a jeho legitimace měla číslo 709. V posledních válečných letech organizoval odbojovou skupinu v Chelčicích a zasloužil se o získání zbraní. Byl členem štábu skupiny. Po válce mu byla udělena medaile Partyzánské skupiny Šumava II. „Za svobodu“ s číslem 45. Ve vzpomínkách se však uchoval zcela jiný jeho humánní počin.

V neděli 29. dubna 1945 se Václav Mach z Chelčic vracel se svým tatínkem a bratrem Karlem z návštěvy u tety v Záblatí: „Šli jsme pěšky a u Hvožďan jsme uslyšeli blížící se samostatné letadlo. Leželi jsme schováni ve stoce a sledovali, kam letí. Teprve doma jsme se však dozvěděli, co se stalo. Na hrázi Honzíkovského rybníka hloubkař napadl kolonu německých uprchlíků. Zahynuli čtyři dospělí a jedno dítě.“ Nálet sledovali také obyvatelé v Chelčicích. Tamní farář P. František Srubek se okamžitě vydal k místu neštěstí se svátostí umírajících – posledním pomazáním. Útok zázrakem přežilo šest dětí. Jeden z umírajících prosil faráře o jejich záchranu. Děti – Anna, Hedvika, Regina, Elfrida, Herbert a Gerhard, kdy nejstaršímu děvčeti bylo čtrnáct a nejmladšímu chlapci tři roky, skutečně našly útočiště na chelčické faře. Jednalo se bezesporu o hrdinský a lidský čin faráře i jeho hospodyně v době bezbřehé a oprávněné nenávisti k německému národu. Nebylo snadné získávat pro děti dostatek potravin i oblečení. Hospodáři odmítali prodat mléko či mouku pro Němce. Podpora přicházela spíše v podobě anonymních darů, položených za vrata fary. Na jaře 1946 převzal děti Červený kříž a umožnil jim návrat do Německa. Smutný osud jejich rodičů připomíná prostý hrob Familie Reinkober na chelčickém hřbitově vzadu za kostelem, kam byli Richard Reinkober (nar. 1897), Anna Reinkober (nar. 1901), Helena Heinischová (nar. 1917) a Alžběta Heinischová (nar. 1939) uloženi k poslednímu odpočinku. Josef Gleisler (nar. 1868), který zemřel na následky zranění 7. května 1945, byl pochován do vedlejšího hrobu. Všichni původně pocházeli z města Neustadt v Německu. Vzpomínka na rodiče a jejich smutný osud mnohokrát přivedla tehdy zachráněné děti do Chelčic. Naposledy jejich hrob společně navštívily v roce 2005.

Poděkování za vzpomínku přináleží paní Marii Podlahové a panu Václavu Machovi z Chelčic, rovněž tak panu Liborovi Klimešovi za informace z evidence Partyzánské skupiny Šumava II.

J. Velková, Zpravodaj města Vodňany 4/2015