Chcete si potěšit duši?

Pak určitě nezapomeňte navštívit výstavu „Vody Prácheňska“ v městské galerii ve Vodňanech. Mně se to povedlo…

Výstava k poctě akademického malíře Václava Štětky určitě osloví každého, kdo má rád rybníky našeho kraje – modré, zelené, olověné i měděné. Tak je zobrazili umělci na svých plátnech. Byla jsem na vernisáži výstavy a za krásných melodií v podání B. Kolískové a L. Ebelové jsem putovala očima po vystavených obrazech Mistra Štětky… Znala jsem ho osobně, bydlel v sousedním domě. Vysoký, štíhlý pán s bílými vlasy a laskavýma očima. Měl velice rád děti. Však se jimi na dvoře činžovních domů u nádraží jen hemžilo. Když si pan profesor koupil starý vojenský džíp pro malování v plenéru, stal se rázem středem zájmu všech; od batolat až po puberťáky. Uvědomte si, že to bylo v letech 1948 – 1950, kdy jezdilo ještě málo aut a svezení v něm bylo touhou všech kluků.
Do dvora vedla obrovská dvoukřídlá vrata. Z každé strany uzavírala průjezd. Když chtěl malíř dát vůz do garáže, musel obojí otevřít, projet a zavřít. To bylo spouštěcím momentem pro bandu děcek, která se nahrnula do auta, posedala po zemi, sedadlech i blatnících. Málem nezbylo ani místo za volantem. Jiný řidič by kluky vyhnal, ale on nastartoval, dojel přes dvůr ke garáži a pak šel teprve za sebou zavřít, aby dopřál mrňatům tu slast sedět ještě chvíli v autě. Nechtělo se jim ven, ani když s nimi zajel do garáže… Páni, jak já jsem jim záviděla!! Byla jsem ale holka a nechodila ani do školy. Netroufala jsem si…
Jednou jsem se panu profesovi k tomu přiznala a on mi na oplátku vyprávěl, jak jezdil malovat západ slunce nad rybníkem v okolí. Na oko malíře působil svit paprsků, odrážejících se v hladině, zvláštním kouzlem a litoval, že nemá možnost zachytit je na plátno. Snad denně jezdil na to místo, červánky byly pokaždé jiné, ale on měl citlivé oko a vnímal, že to není ono. Když mohl zajásat, že teď, zrovna teď má štěstí, zjistil, že zapomněl doma všechny štětce. Kdyby se vracel, slunce by bylo níž k obzoru a zrcadlení by bylo jiné. Ulomil proto rákos, roztřepal konce a maloval a maloval. Podařilo se.
Jeho obrazy vystihují mlžný opar, krajinu i namáhavou práci rybářů. Obdivujeme je právem – jsou malovány srdcem. Děkuji pí. ředitelce J. Velkové, která ve spolupráci s Centrem kultury a vzdělávání v Blatné připravila Vodňanským tak silné zážitky. Byla by škoda ukrývat v depozitářích kouzlo Prácheňska.

Iva Čechová, roz. Kálalová, Zpravodaj města Vodňany 2013/4