K 50. výročí úmrtí PhDr. Václava Mosteckého, historiografa města Vodňan

Před rovným půlstoletím se dne 23. listopadu 1962 v domově důchodců v Kardašově Řečici dovršila životní pouť PhDr. Václava Mosteckého, nekorunovaného historiografa města Vodňan. O tři dny později byly jeho ostatky uloženy na hřbitově sv. Kříže v Jindřichově Hradci. Také jeho písemná pozůstalost zůstala ve městě nad Nežárkou, kde dlouhá léta žil.

Narodil se ve Vodňanech o svatováclavském svátku 28. září 1885 do rodiny knihaře Matěje Mosteckého a jeho manželky Josefy. Dětství prožil ve svém rodišti. Přestěhování se rodiny ovlivnilo, že studoval nejprve gymnázium v Klatovech a poté české gymnázium v Českých Budějovicích. Po maturitě vystudoval češtinu a latinu na pražské univerzitě. Roku 1912 obhájil disertační práci na téma Tvorba některých kmenů jmenných v češtině staré a byl promován na doktora filozofie.

Po dvouletém vyučování v Roudnici zakotvil v Jindřichově Hradci, kde od r. 1911 působil po celou svoji aktivní kariéru jako středoškolský profesor tamního gymnázia. Jak to bylo tehdy obvyklé, zapojil se do spolkové činnosti a přispíval do jihočeského regionálního tisku. Jako člen městského zastupitelstva za národní demokracii vstoupil i na politické kolbiště ve svém působišti.

Od mládí ho přitahovala minulost rodného města, k níž ho mohl dovést jeho zájem o starou češtinu, hojně se též vyskytující na stránkách písemností bohatého městského archivu. Patrně pod vlivem činorodého strýce Haštala Mosteckého, mj. kustoda nedávno založeného vodňanského muzea, pod něž tehdy svým způsobem spadal městský archiv, započal se studiem starých dokumentů, v němž mohl pokračovat pouze během školních prázdnin. Z více než třicetiletého badatelského úsilí, které z něho učinilo znalce, vzešlo nejen množství článků, ale především třídílné Dějiny bývalého královského města Vodňan, zkomponované snad podle vzoru Sedláčkových dějin města Písku. V dějinách českého dějepisectví je Mosteckého životní dílo, dílo historika-samouka, mezi sepsanými dějinami měst hodnoceno velmi dobře. V těžkých dobách na prahu 2. světové války však na vodňanské radnici nenašel mecenáše, a tak je r. 1940 za podpory vodňanské spořitelny vydal vlastním nákladem.

S Mosteckého monumentálním dílem se dříve nebo později nutně setká každý, který se tak či onak hodlá zabývat „historickou vodňanologií“. Jak již r. 1992 ve svém příspěvku pro sborník Vodňany a Vodňansko konstatoval K. Pletzer, každý možný pokračovatel v Mosteckého díle se bude muset spokojit jen s doplňováním a zdokonalováním toho, co vytvořil jeho předchůdce. Správný postřeh, který v sobě ukrývá také výzvu, neboť Mosteckého významným počinem bádání o (starší) historii Vodňan ani zdaleka neskončilo, ale během půlstoletí pokročilo dál. Za zmínku stojí rozsáhlý projekt historického místopisu města Paměti vodňanských domů, realizovaný na přelomu tisíciletí za vstřícné podpory tehdejšího ředitele Státního okresního archivu ve Strakonicích, bohužel předčasně zemřelého Mgr. J. Olejníka pod hlavičkou vodňanského městského muzea a galerie, které se snaží Mosteckého odkaz dále aktivně rozvíjet, mj. činností vydavatelskou. Také mimo jeho okruh vznikají další práce, studentské nevyjímaje. Na Mosteckým kdysi použité písemnosti se každý badatel dívá svýma očima. Svoji pozornost může při určité specializaci obrátit k jemu třeba nedostupným zdrojům (včetně archeologickým nálezů), čímž se dílčí úsek vodňanské minulosti může ukázat v nových souvislostech. Vždy se však vyplatí začít „u Mosteckého“, jehož dílo je úhelným kamenem či svého druhu „biblí“ pro všechny, kteří na ně chtějí navázat a na něm stavět.

Pavla Stuchlá, Zpravodaj města Vodňany 10/2012