Rozhovor s Pavlem Sekyrkou

Na strakonické patrioty vzpomínám hrozně rád

Pavel Sekyrka, bývalý učitel filozofie na strakonickém gymnáziu a současný ředitel Obchodní akademie a Jazykové školy s právem státní jazykové zkoušky v Písku, se chystá koncem října na expedici do Izraele.

Koncem října odlétáte do Izraele, Jak jste se zrovna k této destinací dostal?

Kolega, co má cestovku, mi udělal studentskou cenu, stejně jako na exkurzi do Říma, která proběhla na jaře.

Proč zrovna Izrael?

Souvisí to s ostatními cíli, kam jsem své studenty brával. Pobývat v zemi, která nese díky svým dějinám označení Svatá, znamená možnost poznat více judaismus, na něž navázalo křesťanství, na kterém vyrostlo duchovni bohatství naší civilizace. Svatá země nabízí zaprášenému kulhavému poutníkovi možnost vrátit se obohacen o odpovědi na nevyřčené otázky. Prostě chodíte po místě, kudy chodil Ježíš.

Jak vaše cesta bude vypadat?

Je to expedice. Navštívíme postupně Jeruzalém, Betlém, vykoupeme se v Mrtvém moři, vystoupáme na slavnou pevnost Masadu, budeme stanovat u beduínů v poušti, poputujeme po stopách křižáků a pak taky do biblického
Nazareta nebo ke Galilejskému jezeru.

Izrael a především Jeruzalém je spjat se třemi náboženstvími, proč se vzájemně nesnesou?

Na to je těžké odpovědět v krátkém rozhovoru. Arabové nenávidí Židy za to, že jim sem byli díky holocaustu po dvou tisících letech nastěhováni a Židé, kterým bylo povoleno v roce 1948 založit si vlastní stát, odmítli díky předešlé zkušenosti vyhnanství a genocidy pěstovat politiku kompromisu. Spíš naopak, na palestinské území, na které si činí zpětně nárok, uplatnili nejednou salámovou metodu - ukrajovali Arabům, co jim předtím patřilo.
Pak je to náboženská nesnášenlivost. Arabové mají skutečně v Koránu nadiktovaný nenávistný postoj vůči Židům - což jako zbraň pro fanatiky udělá při ostřelování židovských osad své.

A co křesťanství a judaismus?

Naopak judaismus ani křesťanství tyto termíny nenávisti vůči Arabům ze svých knih neznají. Judaismus zase neuznává křesťanství, v očích judaismu novodobou sektu Ježíše z Nazareta, která díky svědectví Ježíšových učedníků přerostla v to, co nazýváme duchovními kořeny evropské civilizace. Židé berou jako příkoří, že judaismus, z kterého křesťanství vzniklo, zůstal na okraji. Hlavní zápas je ale dnes veden mezi Izraelci a Palestinci - v rovině politické a sociální. To by mělo snad vyřešit vyhlášení Palestinského státu a navázání nových diplomatických styků na úrovni.

Vím, že jste věřící, jak jste se jím stal? Co vás posunulo?

Já to měl v tomto jednoduché. Můj otec seděl čtrnáct let v komunistických kriminálech, tam poznal lidi, křesťany, kteří ho naučili odpouštět. Díky tomu přežil, jinak by se živil mstou za vymazané nejplodnější roky života s pohledem na gangstery s rudou knížkou, kteří bezpráví zapříčinili a užívají spokojeného života. Tito křesťané naučili jeho temperamentní povahu chápat, že on sám by se stal první obětí své msty, která člověka sežere. No, a když k nám pak chodili tihle lidi na návštěvu, poznal jsem vlastně jako dítě nejzajímavější kriminálníky naší země. Byli mi inspirací. Měli v sobě statečnost prvních křesťanů pronásledovaných pro svědectví v Římě.

Jak jste si dokázal uchovat víru i v těžkých dobách v komunistickém režimu?

Mně bylo v roce 1989 třináct let. Disidentem jsem tedy nestačil být a za chození do kostela jsem se jako dítě styděl. Ovlivněn také analfabetickým pohledem mých spolužáků a jejich rodičů na náboženství a jeho podstatu. Na výuku náboženství nás chodilo z celého Písku šest dětí. Ale já osobně jsem na základní škole s žádným fanatickým marxistickým prosťáčkem v roli učitele do kontaktu nepřišel. Co bylo samozřejmě nepříjemné, byl neustálý dohled, domovní prohlídky a šikana režimu, kterou zakusili rodiče od režimu v míře štědré.

Víra je jednou z hlavní složek filozofie, kterou také vyučujete, jak vás filozofie obohacuje?

Ano, filozofie je hledání pravdy, s vírou má společnou naději, že se pravdě přiblíží. A mnozí hledači pravdy byli nejen výjimeční myslitelé, ale pro mě inspirující svým zhoštěním se filozofie praxe, jít v případě potřeby proti proudu a riskovat i život v konfrontaci s davem nebo s diktaturou. Číst o těchto lidech jako je v našich dimenzích Masaryk, Čapek, Patočka, je pro duši tajuplná výprava do Stínadel
- chcete tam znovu.

Vím, že jste hodně zaneprázdněn a pracovně vytížen, ale plánujete vyrazit opět někam za poznáním?

Na mém novém pracovišti, na Obchodní akademii v Písku, plánuji na jaře Řím a bude-li zájem, rád bych přidal
další rok Polsko nebo Německo, v hlavě mám Francii, Alpy, Zakarpatskou Ukrajinu, Petrohrad či opět Izrael. Je to ale odvislé od finančních prostředků studentů a mého času.

Jste vášnivý cestovatel?

Ano, cestování je mou vleklou chorobou, na kterou jsem ochoten i zemřít, pokud nepřijde tedy nic horšího.

Co vy a historie?

Nejvíce historie 20. století, ta je mým koníčkem, bohužel chodím do knihkupectví, abych si navodil šok v tom, jak zaostávám s novou a novou literaturou. Mou četbou jsou totiž nadlouho díky novému povolání paragrafy, vyhlášky, granty, časově náročná manažerská činnost a rozmazlování mojí dcerky. Koneckonců ale když jsme u té historie, jednu jsem ve svém životě nyní zakončil - ve Strakonicích jsem „sloužil" 7 let a na strakonické patrioty rád vzpomínám. A ještě víc na strakonické patriotky.

Deník Strakonicko, 17. října 2011, Josef Němec